lupus

Jako komedie dobrý.

Poutavý manuál nejhroších filmových klišé. Úplně jsem zapomněl, jaký je Spielberg kýčař, co se snaží dostat slzu snad i z mrtvoly. Jedna hvězda s odřenýma ušima za Rylance a Hankse. Ten sladkobolný klavír a reflektory namířené divákovi do očí přes okna jakože 50tkový feeling... Haluz.

Nejprimitivnější ukázka republikánský propagandy v hillbillies stylu.

Tenhle film je svým způsobem skvost, už jen ten název. Stále váhám, jestli je chrám svobody jen chytrým sarkasmem, jímž se autoři vysmívají defilujícím výtvarníkům, kteří trousí jedno klišé za druhým (v lepším případě, v horším spíše křečovité bláboly), nebo to autoři skutečně mysleli vážně. První polovinu zcela ovládl Týc se všemi zápory, které to nutně přináší (expanzivní osobnost se sklony k sebelásce) a na ostatní se nedostalo. Po jeho odchodu se ale rozpoutá pravé peklo a sledování Trafačky, která zařadí asi 4 rychlosti zpět směrem k unylosti, začně téměř fyzicky bolet. Z té záplavy trapna jsem nejednou musel sledování přeřušit nebo alepsoň odvrátit zrak a říkal jsem si zlatej Týc! Záběry jak kluci a holky z trafačky postupně zabírají byty po původních obyvatelích (se kterými se předtím "skamarádili"), platí násobně menší nájmy, předělávají si je na své ateliéry a posléze meditují nad tím, že kdyby dotyčný platit nájem, tak by bydlel (Kaláb: Kolik platil trojku? Cože? Deset! No, ty vole. Tak to chodí. Měl se víc snažit.) & současně si hýčkají představu trafačky jako kvaziberlínského squattu - patří k tomu nejlepšímu a zároveň nejhrozivějšímu. Zdatně tomu pak sekunduje ?produkční? trafačky, která se zamýšlí nad nesporným přínosem Kalábovy instalace na expu pro emancipaci čínského pracujícího lidu (Víte v Číně mají jen jednu legální plochu, tam graffiti moc nejede), později doprovázené upřímným zděšením "alternativního" výtvarníka Kalába, že jeho dílo je v porovnání s ostatními na Expu příliš malé, co do rozměrů ;-). Chce se z toho trochu zvracet. Na druhou stranu, jestli se u mě zvítězí pocit, že bylo záměrem autorů ukázat v plné nahotě ideovou vyprázdněnost (spíš zabedněnost a neomalenost) místních umělců mimo hlavní proud, tak svůj verdikt rád změním na plných pět. Možná se ve střižně opravdu rozjela cílená pomsta těm šaškům, protože si opravdu nedokážu představit, jak asi vypadal zbytek materiálu, když to, co se filmu dostalo, bylo to nejlepší.

Willis zachraňuje svět (čti majetek nadnárodních korporací a nejbohatší mocenské elity) před cyber teroristou, který útokem na americký bankovní systém hodlá dostat lidstvo "zpátky na stromy" (čti připravit o peníze tu menšinu Američanů, kteří akumulovali dost majetku na to, aby už nikdy nemuseli pracovat). Hm, ideologická agitka nejhrubšího zrna, při které se stírá rozdíl mezi kladným a záporným hrdinou (já poprvé v sérii Die Hard fandil jednoznačně záporňákovi) v bezpohlavní akční podívané (všeho dřívějšího šarmu zbavený hrdina trousící jedno klišé za druhým), kde se faktické nesmysly (hacking je mimořádně snadná záležitost, všichni hackeři se znají a bydlí kousek od sebe, ti nejlepší bydlí u matky) freneticky střídají s nerealistickou akcí (dvojnásobná likvidace letounu/helikoptéry jedoucím autem). Tohle zkrátka považuji za bezduchý produkt pop kultury; brainwashing těžící z globální paronie a strachu z terorismu. Ovšem nejvíc mě provokovala hlavní a nezpochybnitelná premisa filmu vnucující divákovi pocit, že by se lidem (čti americké střední třídě) opravdu dařilo hůře, kdyby mocní přišli o svou moc, celý systém zkolaboval a všechny peníze, které si lidé napůjčovali přestaly existovat.

Hodnoceni odpad davam nikoli filmu, ale uzivateli Enspigl za jeho rasisticky slinty o ciganech v Cechach, ktery nemaj s timhle filmem naprosto co do cineni. Prestan tu v komentari laskave exhibovat, ne kazdyho zajima tvuj hloupouckej svetonazor.

V podstatě lineárně vyprávěný příběh, u něhož je od začátku jasné, jakým směrem se bude děj ubírat. Ačkoli mám Cronenberga rád, tak tenhle film byl pro mě spíše zklamáním. Dávám o hvězdičku víc, než by si film pravděpodobně zasloužil. Jednak za Ch. Walkena a jeho pozdější vtipné propojení s Ospalou dírou, která je ve filmu často citována a také za dobový kontext 80. let, ve kterých tyhle "mysteriózní" filmy nebyly tak masovou produkcí jakou jsou dnes a proto možná tehdy tolik nenudily.

Dal bych i 4 hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že se film podle distributora hlasí k původnímu Zimbardovu psychologickému experimentu zkoumajícímu komformitu a poslušnost z roku 1971, kde byly úplně jiné podmínky - především důkladné psychologické prohlídky se striktním vyloučením agresivních jedinců. Stejně tak byly skupiny věznů/dozorců vytvořeny znáhodněním, nikoli záměrným výběrem. Navíc to bylo plně kontrolovné prostředí, kde by se nic z toho, co se stalo po druhém dnu ve filmu, stát nemohlo. Takže, z psychogického hlediska spíš špatná komedie. Představím-li si ten film někde jinde a za jiných podmínek, tak šlo o celkem slušký thriller.

Pokud se chcete při sledování tohoto dokumentu alespoň trochu bavit, tak se neobejdete bez hlubší znalosti moderních čínských politických poměrů. I tak ale půjde o těžko stravitelnou přehlídku postarších bývalých partajních funkcionářů neustále se zaklinajících formulemi o nutnosti reformovat stranu. Během více než dvou hodin jsem nepostřehl, zda jde o oslavný portrét současné čínské opozice, nebo o absurdní znázornění absence politických témat a osobností v současné Čině a celkové bezvýchodnosti. Pokud šlo o to první, tak nechápu selektivnost výběru protagonistů, kterým film dělá spíše antireklamu. Pokud o to druhé (což nepředpokládám), tak by si film zasloužil o jednu hvězdičku více - některé newspeakové fráze byly opravdu jak vystřižené z Orwella. Celkově tak na mě působil Wo Men režisérsky naprosto bezdradným dojmem.

Věra Chytilová by už konečně měla jít na zasloužený odpočinek, tenhle film totiz jen dokazuje její totální ztrátu soudnosti. Z originálního filmařského pohledu na svět zbyl uz jen naprosty chaos, naprosto neuveritelne postavy, product placement a fatalni neporozumeni dobe. Zpusob ztvarneni prace psychoterapeuta byl k smichu jen ve chvilich, ktere reziserka nejpis neplanovala. Snad to bylo uz naposled.