Trumper

Tipnul bych si, že film se nelíbil: a) Těm, co čekali temnou postapo fantasy ve stylu Dark City. b) Těm, kteří chtěli další pseudo-postapo-anti-utopistickou-teen-romance hovadinu ve stylu Divergenta. c) Těm, kteří četli knižní předlohu… vzhledem k tomu, že nepatřím ani do jedné z výše uvedených skupin, můžu říct, že mě film vcelku příjemně překvapil.___ Řekl bych, že to bude: 1) Andersonovskou barevnou paletou. 2) Gilliamovským prostředím. 3) Neokázalostí a nadsázkou, což jsou vlastnosti, kterými filmy v poslední době zrovna neoplývají.___ Anebo se pletu a jedná se jen o další cypovinu, která mě shodou okolností bavila. /70+%

Film ze stejného soudku jako C'est pas moi, je le jure! - dětský představitel, rozvrácená rodina, odpor vůči autoritám. Dokonce i ve snaze tvůrců napravit divákovo mínění o hlavní postavě až v samotném závěru filmu se film shoduje se svým kanadským „předchůdcem“, oproti němu se však vyznačuje obrazovou a hudební strohostí a vůbec celkově „realističtějším“, pro mě méně stravitelným pojetím. 75%

Když to vydržíte až do poslední dvacetiminutovky, možná si řeknete, že nešlo o ztracených 100 minut vašeho času. /55%

Ha… budu za kacíře, ale sentimentální Eastwood mi vůbec nevadí. Obzvlášť pokud svůj sentiment netahá odkudsi od svých zaprášených ostruh, ale jde spíše o sentiment, který, chtě nechtě, přijde s věkem.___ Film je navíc natočen s takovou neskutečnou samozřejmostí a lehkostí, že mu jsem ochoten odpustit i malinko vykalkulovaný závěr.___ Eastwood u mě začíná aspirovat na titul nejlepšího amerického režiséra filmových dramat současnosti. /85%

Ti, kterým jméno Patrice Leconte nic neříká, mohou tento film v klidu vypustit.___ Pro mě osobně zatím nejslabší Leconteho film. Ona totiž ani samotná povaha postav a prostředí, ve kterém vystupují, nenabízí mnoho možností k bůhvíjak nápaditým scénáristickým kreacím v rámci děje, a už vůbec ne co se týče dialogů mezi postavami. Má to ale svoji atmosféru a pořád ještě skvěle fungující chemii mezi hlavními postavami… takový malý, typický Leconte bez přidané hodnoty. /70+%

S Malickovými filmy mám poslední dobou celkem problém. To the Wonder je o něco méně lyrický než The Tree of Life (který si ani teď netroufám ohodnotit), přesto by se jeho děj dal znovu popsat jednou větou. Zvláštní ale je, že jsem se u těch dvou hodin rozjímání a kamerového cvičení vlastně vůbec nenudil. Zásluhu na tom má hlavně Lubezki, který sází jeden ikonický záběr za druhým a odvádí tak za Malicka největší kus práce, a také herci v čele s Bardemem a Kurylenkovou.___ Je možná trochu nefér, že v hudbě nebo literatuře je lyrika zcela běžná věc, zatímco ve filmu je stále považována za něco nemístného. Nicméně v tomto případě si za to Malick může tak trochu sám – jednak chaotickým (myšleno instinktivním, nahodilým) střihem a také absencí scénáře (jakéhokoli předem jasného konceptu). /70+%

Jak se praví v Obsahu, jedná se pouze o zběžný náhled na Chomského postoje k některým tématům. Pokud se o Chomském chcete dozvědět něco víc, raději si pusťte jeho rozhovor v HP Civilizace.___ Z dokumentaristického hlediska nemá snímek mnoho co nabídnout, na druhou stranu témata, kterých se dotýká, jsou v dnešní době snad ještě aktuálnější než skoro před 15 lety. /60+%

Film natočený pro kouzlo jediného okamžiku… a pro 3D formát. Dost nevděčná úloha pro režiséra výpravných spektáklů, který v nich nechal svoje postavy cestovat napříč kontinenty, vesmírem i časem.___ No, ne tak úplně. Dvě pětisetmetrové budovy nepůsobí zrovna minimalisticky a nedostatek osobního zaujetí tématem se Zemeckisovi rovněž nedá vytknout. Jestli oproti jeho dřívějším kouskům působí Muž na laně chladnějším dojmem, pak je to jen proto, že se tentokrát skoro úplně oprostil od citového vydírání diváka prostřednictvím scénáře a hudby a zaměřil se na navození dech beroucí iluze stojících věží WTC, kterou si diváci mohou přebrat podle vlastního gusta. Typický čtyřhvězdičkový film. 80%

Každý z předchozích dílů M:I si šel vlastní cestou, Rogue Nation je podle mě prvním dílem série, který svým stylem jasně navazuje na předchozí díl.___ Má to svoji logiku, zároveň se však film určitě nenechal strhnout heslem „více a hlasitěji“. Zpracování potěší tím, jak velký důraz klade na praktické efekty a práci kaskadérů namísto rušivého CGI. Dokonce většina akčních scén se nese v mnohem umírněnějším stylu, než je v poslední době zvykem, a závěrečná honička temnými uličkami večerního Londýna je pak skoro návratem ke kořenům prvního dílu (večerní Praha). Přibyly postavy, přibyl humor i režisérská lehkost (ve srovnání s M:I 1 až 3), avšak ubylo to, co jsem měl na původním M:I nejraději – zamotaný příběh a překvapivé zvraty. Hlavní „heist“, který byl vždy středobodem každého dílu, působí, jako by byl do filmu vložen jenom z povinnosti, navíc postrádá základní logiku. Poslednímu dílu navíc malinko chybí vynalézavost, originalita a zábavnost předchozího dílu.___ Svoje předchůdce předčí Rogue Nation jenom v jedné věci – ve skvělém hlavním záporákovi, kvůli kterému bych byl ochoten zvýšit hodnocení. Prozatím: /70%

Léon je Rebelem bez příčiny, Haroldem, co sebevražedné sklony pouze nepředstírá, beatnickým básníkem v deseti letech… No asi trochu přeháním, vlastně ani nevím, jestli bych tento film někomu doporučil. Jediné, co vím jistě, je, že mě svým extatickým finále dokonale odzbrojil a všechny mé výtky k tomu, že se jedná „jen“ o další zdařilý film o rodinných trablech, smetl ze stolu. Má to cit, duši, upřímnou laskavost, tíživou atmosféru ale i notnou dávku černého humoru. Jediné, k čemu se člověk musí postupně dopracovat, jsou divácké sympatie k hlavní postavě. U mě se to podařilo. /90+%