NinadeL

Skutečně zajímavá miniatura plná výborných ukázek a vzpomínek pamětníků, kterých se dalo začátkem 70. let najít ještě plno. Nejzajímavější setkání bylo s Binovcem, o kterém se interně tvrdilo, jak se s nikým z ČSFÚ nesnesl a ona ta pravda byla zřejmě zase o něčem jiném. A navíc skvěle napodobil typický Futuristův divadelní skeč. Z hereček pak překvapila i v těchto pozdních letech vysloveně svěží subreta Máňa Hanková.

Podprůměrný film se Sandrou Bullock, z úplného dna to zvedá přítomnost Betty White a trocha té krajiny v Massachusetts, která předstírá Aljašku. Ryan Reynolds bez komentáře, prostředí nakladatelského domu nevyužité.

Z dokumentů na téma Baarová je tento ještě vcelku slušný, protože se podařilo dát dohromady výpovědí lidí, kteří ještě něco pamatovali a udrželi myšlenu (Vávra, Beneš, Kabátová) a několik záběrů Baarové z různých časových období. Později už nic podobného vzniknout nemohlo, protože postupně všichni odešli...

Opereta Tisíc a jedna noc (Tausend und eine Nacht, 1906) měla premiéru až po Straussově smrti. Jak k tomu došlo? Byla vytěžena mnohokrát přepracovávaná první Straussova opereta Indigo a 40 loupežníků (Indigo und die 40 Räuber, 1871) a několik dalších Straussových méně oblíbených prací. Výběr pohádek z Tisíce a jedné noci zafungoval a i z televizní inscenace je zřejmé, že se dílo podařilo. Romantickému příběhu vévodí Petr Štěpánek ve dvojroli, hlavní hrdinkou je má oblíbená Eva Boušková, komickou vložku tu má Rosůlková.

Straussova opereta Královnin krajkový šátek (Das Spitzentuch der Königin, 1880, česky od 1885) připomíná cosi mezi Třemi mušketýry a Angelikou. Původně se libreto zabývalo Cervantesem a donem Sancho, po úpravách se 16. století změnilo na 17. století a hlavním hrdinou se stal básník de Menozase. Z této operety vychází slavnější Straussův valčík Růže z jihu. Televizní inscenace pod zkráceným názvem Krajkový šátek nabízí vkusnou podívanou, které vévodí Eva Boušková a Karel Fiala. Václav Tomšovský natočil ještě další televizní operetní inscenace, nejznámější z nich je Mamzelle Nitouche.

#5 Scream. Pauzu mezi čtvrtým a "pátým" dílem pomohl vyplnit seriál z MTV, ale ten se bohužel nepovedl. Takže po dlouhých 11 letech je tu další skvělý Scream. Hlavní trojice je zpět, Neve Campbell, David Arquette a Courteney Cox jsou na svých místech, ze čtyřky se vrátila i Marley Shelton (a několik dalších castingových překvapení). Aktuálním tématem jsou requely, legacy sequely a elevated horrory. Z nových tváří zabodovaly herečky Jenna Ortega, Melissa Barrera, Mikey Madison (ta holka má ve filmografii Once Upon a Time in Hollywood i The Addams Family, neskutečný) a Jasmin Savoy Brown. Hodně jsem si to užila taky mmj. díky dokonalé atmosféře a doprovodnému programu v Edisonu.

Na první pohled nic moc záležitost, ale zpětně romantická komedie Guru (2002) nabízí pohled na několik fenoménů. Jedním z nich je pronikání porna do mainstreamových žánrů jako přijatelného tématu, podobně na hraně fungují takové filmy jako Zack and Miri Make a Porno (2008), Meet Monica Velour (2010), Lovelace (2013) nebo seriál Swingtown (2008). Další téma by mohlo být pozvolné pronikání západní fascinace Bollywoodem v době Monsoon Wedding (2001) a pozdější Bride and Prejudice (2004). Jako třetí téma tu máme tehdejší extrémní vychrtlost každé herečky, která aspirovala na hlavní nebo alespoň výraznou roli (posíláme pozdravy do nebe Brittany Murphy). A na závěr je tu samozřejmě extrémní ezo.

Velice slušný dokument z cyklu Profily věnovaný operetní hvězdě FKV známé na trase Budapešť - Bratislava - Praha. Vkusný komentář namluvil Michal Dočolomanský, kvalitu podpořila spolupráce s nejbližší rodinou Veselého, s jeho manželkou a dcerou. Množství zajímavých ukázek, nahrávek a fotek je samozřejmostí.

Devadesátková příšernost.

Lze předpokládat, že Kubásek považoval román Dvojí život i po šesti letech od posledního vydání za stále aktuální bestseller. Nicméně jeho autor Řehoř už byl dva roky po smrti a Kubásek bez Kokeisla, se kterým napsal scénář pro první filmovou adaptaci v roce 1924, poněkud přecenil svoje síly. Košatý lidový román reflektující změnu poměrů před válkou a po ní zkrátka nebyl ideálním materiálem pro moderní aktualizaci a přesazení do roku 1939. Sloučení dvou dějových linií v jednu za cenu znásobení počtu potencionálních milostných romancí nebylo věru šťastné. Zatímco v románu a v první adaptaci mnoho událostí smysl dává vzhledem k době zasení příběhu (úvod se odehrává ve Vídni či v Praze před rokem 1910), přičemž podobné situace odehrávající se na prahu 2. světové války vyznívají minimálně nepravděpodobně. Mezi nejvýraznější problémy patří nesourodé herectví druhého Kubáskova filmu, živelná Glázrová prožívá svou křivdu a znásilnění velmi expresivně a ve zdařilém kontrastu k veselé povaze její hrdinky z první poloviny filmu, Pačová hraje vysloveně divadelně, protože ač měla o film zájem, mnoho rolí v této době ve zvukovém filmu neměla (a zkušenosti z němého nemohla uplatnit)... Tací jako Pfeiffer, Dohnal, Nezval nebo Hůrková potřebovali lepší režijní vedení, aby jejich výkony byly alespoň slušné, takže nakonec jediný civilní výkon podala v epizodce Hajská, což patří mezi největší paradoxy této produkce. Plusem tedy nakonec zůstává vystoupení Míly Spazierové-Hezké a skutečnost, že nám ze spolupráce Kubáska a Řehoře zbylo tolik materiálu k porovnání.