Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krátkometrážny
  • Dokumentárny

Recenzie (7 185)

plagát

Arctic: Ľadové peklo (2018) 

Vynikající sólo pro Mikkelsena. Ideální, pokud už máte za sebou Amundsena i Ötziho, muže z letu.

plagát

Jen žena (2019) 

Vynikají doku drama ze současného Německa. Dosidlování je průser.

plagát

Pán a pani Smithovci (2005) 

Pokud se sám člověk nezamilovat do toho nového manželství, nemělo smysl se k Mr. & Mrs. Smith vyjadřovat ani vracet. Teď, když už jsou Pitt a Jolie zase rozvedeni, zůstal po nich vcelku vkusný stylový akční film. Všechny nadbytečné emoce jsou pryč a je to tak dobře.

plagát

Loupežník (2015) (divadelný záznam) 

Dlouhá léta jsem Vinohradům odolávala, no nemohla jsem si přát lepší vstup, než Čapkova Loupežníka. Kouzelné je sledovat Satoranského a Maciuchovou, půvabné je přijmout některé poněkud archaické inscenační metody. A jako obyčejně jsem si konečně mohla srovnat hru s filmovým přepisem Kodíčka (1931) a našla jsem si cestu k oběma řešením. Od té doby navštěvuji Vinohrady pilně a v době karantény se spokojeně nořím do jich archivu.

plagát

Osudové lásky - Anny a Max (2020) (epizóda) 

Jsem příliš unavená na to vypisovat všechny chyby a nesmysly, kterých se Motl a Wolf a spol. opět dopustili, ale na těch pár minut je to opět až šokující sranec. Nehledě na to, že jde jen o několikátý recyklát staršího šotu, který Standa sesmolil už mmj. pro Stopy, fakta, tajemství (2011). Přejmenovat film On a jeho sestra na Přijdu hned je trapné. I když chápu, že Standa už neví, která bije a nevidí při své zrychlené práci rozdíl mezi Anny Ondrákovou a Annou Letenskou. Další zásadní problém je rozhovor vedený s Blaženou Urgošíkovou z NFA, která bohužel jen znovu zopakovala své letité názory založené na dávných dojmech a sympatiích. Vypisovat každý omyl by znamenalo okomentovat každou větu a fotku, je to šílené. Hovořit dlouze o Lamačovi a jako podkres používat záběry Friče a Marwille, protože to byly již osvědčené materiály z natáčení Pátera Vojtěcha, bohužel pro jiný účel, že... Problém je, když se nepřemýšlí a osvědčeným kádrům se nechává volná ruka. Ty herecké dotáčky jsou jen levnou výplní k materiálu tam, kde už nestačil nikdo nic vymyslet a pokroutit.

plagát

V perine (2011) 

Jeden z nejhezčích moderních muzikálů pro děti. Celé je to tak kouzelně a citlivě stylizované, že s tím nemám jediný problém. Trailer je možná moc odvážný, takže znuděného diváka navede špatným směrem. Ale je to hravé, barevné, Brabec dobře pracuje s jednotlivými charaktery, jeho žena mu zdatně sekunduje jako výtvarnice a celé to do sebe příjemně zapadá. Nikdo si nehraje na víc než na kolik má. I ta Dara Rolins jen předvede jak jí to sluší a zpívá a všichni jsou spokojeni. Bílá je roztomilá, Roden vtipný, Balzerová už tady inklinovala ke svému oblíbenému oboru komická stará... a Nikol Moravcová pochopila, že je jako obrázek (ze snu) a to stačí. Kupodivu jsou dobře herecky vedeny i děti, naivní písňové texty nejsou trapné, ale umí posunout děj. 3D rozhodně neruší.

plagát

Modelky s.r.o. (2014) 

Tohle už není ani čistý Magnusek, protože tenhle nadšenec do amatérského filmu se našel s Laňkou a společně vytvořili něco tak meta, že by se za to nemusela stydět ani parta teen youtuberů.

plagát

Poupata (2011) 

Estetika Poupat je možná čímsi atraktivní, jiná. Přesto zde načrtnuté situace o ničem nevypovídají, nikam nesměřují. Konečně i ve filmu o filmu zaznělo, že se jedná o pouhou pohádku pro dospělé a takto bychom k tomu měli přistupovat. Debutující režisér, Javorský a polská herečka Pikus netvoří ovšem tým, ke kterému bych se chtěla vracet. Nicméně určité aspekty lze sledovat i jinde, komunitu Vietnamců v Miss Hanoi, ta hnusná depresivní maloměsta aktuálně ukazuje pomalu každý druhý seriál... čili celkově lze tématicky cosi v určitých celcích vysledovat (kromě načančaných téměř bezčasých filmů o vztazích mezi bohatými máme samozřejmě také neučesané filmy o nemajetných), ale jednotlivě to žádný požitek není.

plagát

Zozn@mka (2016) 

Amatérské nic.

plagát

Ghoul (2015) 

Není to můj šálek, ale vlastně jsem velmi ráda, že i takto čistou žánrovku u nás někdo umí. Ono není na škodu jít si za svým mimo předem dané mantinely.