NinadeL

Sledovat Sestřičky zpětně s vědomím, že z nich Třeštíková vybrala Karolínu a Ester, je vcelku úsměvné. Není to žádný vrchol její tvorby. Divoká devadesátá jsou upozaděna a to hlavní poselství, které si můžeme z dokumentu vyčíst, je fakt, že sestřičky odcházejí ze zdravotnictví, protože jsou podhodnocené. A dál už prožívají své životy podle toho, jak brzy se rozhodly založit rodinu.

Patrně to nejslabší, co jsem od Třeštíkové viděla. Nesmyslně natažené na dva díly, samá vata a repetitivnost. Chápu, že téma občanského sdružení, které klientům nabízí bezplatné vyšetření na přenosné nemoci jako jsou HIV, kapavka či syfilis, je zajímavé, ale výsledek je slabý. O to víc se netěším na sólový film, který Třeštíková plánuje s jednou z těch klientek.

Sandra popularizující témata spojená s odvykačkou. Může být, i její cílovku je potřeba vzdělávat.

Thomas Vinterberg, Mads Mikkelsen a staří známí z Festen (1998). Aneb další generace dánského filmového zázraku 90. let. Už Jagten (2012) byl geniální a bude skvělé, pokud Vinterberg a Mikkelsen najdou další společné téma i v budoucnu. Druk patří mezi ty filmové zážitky, o kterých není problém mluvit jako o diamantech.

Možná, že za dalších 20 let bude Karolínin příběh zajímavý, ale dnes jen baví ty, kteří mají život nastavený v podobných mantinelech. Opravdu není nic obohacujícího na hodinového přehlídce rekonstrukce baráku. Tyhle malé velké příběhy zažívá spousty lidí a nikdo jim netleská. Ale dokážu si představit, že jakmile děti odrostou, začne ta idylka skřípat. Protože sen jednoho se automaticky nestává snem druhého.

Co dodat? Zřejmě nejstarší životopisný film o princezně z Walesu. Svojí trošku ostudy tu schytala i Olivia de Havilland, samozřejmě v roli královny matky. Fenomén Diana byl jako mor. A za jejího života se stihl dokonce ještě jeden hraný film Diana: Her True Story.

V ryze moderně pojatém dramatu Co všechno věděla Maisie s takovými populárními herci jako je Julianne Moore a Alexander Skarsgård, by jen málokdo čekal aptaci stejnojmenného románu Henryho Jamese z roku 1897. Problematika rozvodu a jeho dopad na dítě se od té doby příliš nezměnila a proto se zdá tak aktuální. Podobný film stejně citilivě zachycující maličkou hrdinku byl natočen i v českém prostředí pod názvem Kdopak by se vlka bál.

Pro Jamese Ivoryho představovala Zlatá číše návrat k románům Henryho Jamese. V minulosti adaptoval ikonické Evropany a Bostoňanky. Původní román The golden bowl (1904) máme k dispozici sice jen ve slovenském překladu jako Zlatá čaša (1977), ale vzhledem k tomu, že jde o autorův vrcholný psychologický román, není problém s jeho srozumitelností. Obvyklá Jamesova formulka "Američanka v nesnázích se kochá renesančními italskými paláci a prožívá morální muka" je na svém místě, takže je zároveň dostatek času na skvělou práci s herci a na přehlídku nádherných secesních kostýmů. Jo, Uma Thurman nikdy nebyla atraktivnější.

Slabší přepis stejnojmenného románu Henryho Jamese z roku 1878. Cybill Shepherdová sice není špatná volba, ale Bogdanovichův film nedokáže sdělit ani to základní, totiž, jestli je příběhem hlavní hrdinky natolik zajímavý, aby mu divák věnoval byť trochu svých myšlenek. Je to celé takové bez života, jen dobové obrazy plné herců v kostýmech procházejícími obvyklými scenériemi. Jamesovi čtenáři jsou často již předem syti té klasické situace - americké děvče z dobré rodinu cestující po Evropě a podle své povahy reagující na dobové těžkosti jejího stavu.

Restart uvnitř seriálu v téhle podobě postrádá jakýkoli smysl. Po dvou řadách klasické středoškolské nudy, která na sebe alespoň navazovala, přichází zkrácená 3. řada Resurrection s jinou partičkou děcek. Hlavní linka má sice docela ambiciózní příběh s prequelem a poněkud jinou atmosférou, ale nová partička nejsou takoví nerdi, jsou víc při zemi, řeší víc sport, média jim nejsou tak blízká, ale nic z toho není plus. Hlavní roli dostal RJ Cyler, celkem sympaťák z HBO seriálu I'm Dying Up Here, ale i pro něj je tahle zbytečná řada seriálového Vřískotu propad.