Kdopak by se vlka bál
Who's Afraid of the Wolf
Réžia:
Maria ProcházkováScenár:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Dorotka Dědková, Jitka Čvančarová, Pavel Řezníček, Marek Taclík, Jana Krausová, Martin Hofmann, Vlastimil Třešňák, Eva Leimbergerová, Marie Boková (viac)Obsahy(1)
Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed toho trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi. „Příběh pětileté Terezky je úzce provázán s její oblíbenou pohádkou O Červené Karkulce, což je vlastně horor. Zajímavá je právě dětská fascinace strachem, opětovné vyžadování a opakování strašidelné pohádky, přestože se holčičce promítá do snů. Každý večer si Terezka přeje pohádku na dobrou noc, pokaždé tu samou. Pohádka by měla být „červenou“ nitkou proplétající se celým příběhem a tvořit k němu jistou paralelu, protože stejně jako on začíná romanticky, pokračuje dramaticky a přes horor vede až k happy endu,“ říká režisérka Maria Procházková. Ta ve vizuálním zpracováním filmu nezapřela svůj „výtvarný původ“, když do hraného snímku zapracovala kresby a animace, které už tak zajímavému příběhu dodávají i atraktivní tvář.
A pro koho je film určen? „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi. Ve filmu se řeší závažnější rodinná témata, je ale vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Díky tomu je srozumitelný a zábavný pro všechny. Není to film směřovaný jen k dětskému divákovi, ideální je společná návštěva kina rodičů s dětmi,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (269)
Příběh, kde se prolíná realita rodinné krize z dětskou noční můrou, vypravěčským a "kreslířským" uměním Terezky ( Dorotka Dědková ) a příběhem Červené Karkulky, která má problém z vlkem. V dětském světě je Terezka fascinována Karkulkou a možností, že její maminka je mimozemšťan, ve snovém světě čeká kdo jí přijde zachránit před vlkem. Realita je však tvrdá a poznání, které Terezka prožije se stane osudným. Problém rozeznat, co je sen a co zkutečnost, se stává hrou. Začíná se míchat osud všech okolo její mámy a Terezka samotná začíná měnit svůj pohled na vlka. Vizuální stránka filmu je dobrá jen ve světě snů, které prožívá hlavní aktérka, leč bohužel, sny jsou krátké a tak i možnosti kameramana jsou omezené. Hudební doprovod v podstatě nulový. Zápor bych dal i na jedenáct vystřižených scén, které dvd obsahuje. Některé bych nestříhal a raději je prodloužil a použil v hlavním filmu. Ve filmu je pár nedotažených ( v dobrém smyslu ) scén, kde by fanoušek hororu čekal šok, místo toho je však použito poklidného ukončení. Hezky natočená a pohodová skoropohádka. ()
Rodinná krize z pohledu nevinně dětského aneb rozpad vztahu očima dítěte? Režisérce a animátorce (její původní profese je na výsledné podobě filmu hodně znát) Marii Procházkové se to podařilo skutečně obdivuhodně, její ženský úhel pohledu v kombinaci s intuitivní empatií matky umožnil nastínit vyprávění skutečně hodně věrohodné a na rozdíl od jejího celovečerního (místy až surrealistického) debutu Žralok v hravě akcentovala ve volbě námětu i aspekt ryze civilizační - jak dnešní stále se zrychlující doba urychluje i rozpad lidských vztahů. Pro nejednu divačku, neřku-li diváka, je patrně nemožné přesně pojmenovat důvod, který vedl hlavní dospělou ženskou hrdinku k jednání, které ohrozilo její dosud dobře fungující rodinu i integritu vývoje jejího jediného dítěte, všichni ovšem intuitivně velmi dobře chápeme podstatu jejího jednání. Těžko se hledá vina, život se žije a lidé dělají (osudové) chyby, jejichž nejspolehlivějším seismografem a indikátorem jsou právě děti. Bohužel... ()
Dobrodrůžo! Vlka jsem obdivoval, protože miloval jídlo jako já. Jenže tohle sexysticky slinatjící zvíře nikdo neměl rád. Marie Procházková však má rozum a vyspravila mu reputaci. Krom toho, že je film jedna velká fantazie, má i obrovský časový rozsah. Vrátil mě do doby, kdy jsem se pod vahou barevný aktovky protloukal dětstvím, bez vlka, bez odvahy. Jo, do tý doby, kdy byl krajíc chleba větší než má hlava. Dostal jsem chuť... odjet na výlet do lesů!.!.! ()
Příjemné překvapení! Film, který nepodceňuje dětského diváka a dokáže být stejně zajímavý i pro dospělé. Režisérce se povedlo to nejošidnější, totiž obsazení hlavních dětských rolí. Dorotka Dědková se okamžitě zařadila mezi ty nejlepší, co kdy v našich filmech hráli dětské postavy, a Matouš Kratina s ní celkem drží krok. Z dospělých je nejpřesvědčivější Pavel Řezníček, ale pochvalu si zaslouží i Jitka Čvančarová. Konec je sice dramaturgicky poněkud nezvládnutý, ale i tak jde o pozoruhodný film. ()
Pohled nezkaženou dětskou optikou na Invazi lupičů těl, co je zosnována vlkem hrajícím na violoncello? Proč ne, hlavně že to není krotitelka gaviálů, madam Poledňáková.. Na chátrajícím domácím hřišti rozhodně jeden z těch povedenějších zápasů, z něhož mi výsledný dojem kazila snad jen na mateřskou školu přílišná vyspělost pátračů po mimozemské konspiraci a happyend s krvácející maminkou. Takhle to v životě často nechodí, ale na druhou stranu, vždyť jsme byli v pohádce a těm nejlépe rozumějí jenom děti.. ()
Reklama