NinadeL

Horažďovičtí měli na filmaře v prvních letech vyloženě smůlu. Prvním filmem, který byl v jejich městě natáčen, byl protektorátní Kníže Václav, těsně po válce se dočkali podivné antiválečné taškařice, kterou zuby nehty táhla nahoru Helena Bušová, ale co také víc mohla dokázal ve fiktivním prostoru Křemení? Těžko dedukovat, zvlášť, když hlavním starem má být Jarda Průcha. Zajímavější, ale neméně tristní, je bilance vrcholící kariéry Kubáska a jeho nástupce Macha. Zatímco Kubásek se alespoň občas zaskvěl prvorepublikovou veselohrou, na Macha čekali maximálně Tři chlapi v chalupě. Buď jak buď, dalším filmem, se kterým se zavítalo do Horažďovic, bylo Kladivo na čarodějnice.

O něco lepší seriál, než Alexanderplatz, a samozřejmě vysloveně příjemný zejména během výmarských let. Chodí se tu často do kina, což vrcholí i po roce 1933, kdy se logickým vrcholem stává Heimat (1938).

Skvost. Každým coulem potěšení.

Naprostá klasika. Postrádám dostupné v ucelené formě, protože jinak těch 20 let sběrné hodnoty poněkud ztrácí své poslání. Aneb s Karlem Čáslavským na věčné časy společně s tématy Vltava v obrazech a TGM na koni.

Společně s Úsměvy (českého filmu) a Hledáním ztraceného času nedílná součást spokojeného víkendu. A po obědě si dáme pohádku. Ačkoli, kdyby byl celý korpus dostupný v archivu i-vysílání, byla bych ještě radši.

Na Komika a jeho svět navázaly Úsměvy českého filmu, ve kterých Svěrák rekapituloval začátky českého filmového humoru. Na něj navázal Hanzlík se svými Úsměvy kohokoli, na koho padl los. Ale tak nač opovrhovat jediným nositelem tradiční české retrospektivy? V budoucnu i ty střípky budou mít svou cenu. Na rozdíl od takových pořadů, jakými je Retro.

Německá verze On a jeho sestry vytvořila dokonalý spojník mezi prvními zvukovými filmy Anny Ondry a Karla Lamače, zatímco většina herců a tvůrců přešla z verzí C. a k. polního maršálka, Anny měla opět za partnera André Pilota, stejně jako ve svém druhém zvukovém filmu "Eine Freundin so goldig wie du...". Zdejšímu hlavnímu osazení také dominuje Roda-Roda, pravý maršálek z německé verze C. a k. a nyní ministr pošt, který pro oba filmy také napsal dialogy. Naopak novou tváří u O-L byla Berthe Ostyn, která se s nimi opět setkala v Kiki a pro velký úspěch si zopakovala s Anny hlavní rvačku. Je pravým požitkem srovnávat si zvukové verze filmů z počátku 30. let, speciálně to pak platí zde. Německá verze byla sice premiérována o dva týdny dříve, ale při pohledu na fakt, že naprostou většinu tvořili čeští herci, v komparzu i němých rolích jsou titíž, kteří pak sehráli role větší ve verzi české, je patrno, že německá jazyková verze vznikala jako doplňková. Je osvěžena citovanými stary a některé dílčí gagy jsou nahrazeny německými ekvivalenty. Čili zejména hospodské popěvky, národní písně, vlky - plky a různé slovní hříčky mají nový žargon. Místo po telecím s nádivkou se touží po vídeňské řízku ;) Nejzajímavější je srovnání obsazení Berthe Ostyn a Olgy Augustové do stejné role, přičemž stejně jako při srovnání Medy Valentové a Mabel Hariot v následujícím Hadimrškovi zjišťujeme, že německé publikum dávalo přednost žabcům před zralými půvaby.

Po té, co se Anny Ondráková osvědčila jako zpěvačka v německé a české verzi filmu Er und seine Schwester a On a jeho sestra, realizovala společně s Karlem Lamačem ve vlastní produkci první zvukovou verzi Hervého oblíbené operety Mam'zelle Nitouche. Tuto verzi poprvé podpořili vznikem také verze francouzské, ve které Anny zaskočila ještě Janie Marèse. Pokračováním tohoto šťastného kroku bylo sedm francouzských verzí s Anny v hlavní roli (1931-1934, La chauve-souris, Une nuit au Paradis, Faut-il les marier?, Kiki, Baby, La fille du régiment a L'Amour en cage) a trojice francouzských verzí podpořených německým, českým nebo rakouským filmem s Anny v hlavní roli (1931-1936, Mam'zelle Nitouche, Professeur Cupidon a Donogoo). Plakát skutečně nelhal a i dnešníma očima lze hledět na produkci Ondra-Lamač jako na velkolepou. Po zásadně ateliérovém pojetí On a jeho sestry, filmu, který se přizpůsobil nejen pokračování komického partnerství Anny a Vlasty Buriana, ale také asistujícímu Fričovi, je Mam'zelle filmem výtečně vypraveným, odehrává se v prostředí kláštera, jeho okolí i v komickém divadle. Anny, na které stojí většina záběrů, kraluje a dominuje svým uměním v každém směru. Je komičkou (sehrává scény jemného humoru jako náměsíčná, scény vyvolávající burácivý smích jsou její parketou v momentě spolupráce s hudební rekvizitou), zpěvačkou (klasického i moderního repertoiru), zvládá úlohu dívčí i chlapeckou, jezdí na koni, skáče z okna, sehrává antickou tragedii a překonává další nejrůznější překážky. Lamač ale také nezapomíná na Anny romantickou až éterickou, téměř těžko uvěřit, že toto vše je možné si požnout během tak krátké stopáže celého filmu. Také Georg Alexander a Oskar Karlweis mají bezpečně komediální talent, čímž je tedy řečeno jasně a bezodkladně, že v produkci Ondra-Lamač-Filmu vznikla vynikající a nadčasová verze Mam'zelle Nitouche.

To je žánr, obrázky jak z Playboye a pospojované řídkou telenovelou.

Leena Yadav si se Shabdem nádherně vyhrála, však také jak jinak, když mu byla režisérkou, střihačkou, scénáristkou a námět byl také její? Vložila svůj ojedinělý talent do každého záběru a vytvořila film, ve kterém je možné mazlit se s každým záběrem. Shadb je psychologické melodrama vzdávající poctu nikdy nekončícím hrám s fikcí a realitou. Z hereckého hlediska je to nedostižné sólo Aishwaryi Rai a Sanjaye Dutty, kterým se pokouší sekundovat Zayed Khan, ovšem jeho role není podstatná. Procházela-li láska někdy většími muky, nepoznala Antaru a Shaukata.