NinadeL

Film All Good Things popisuje výklad skutečných událostí z let 1971-2003. Pojednává o klíčových momentech, které předcházeli zmizení "Katie Marks" v roce 1982 a tomu, co následovalo. Katie, hraná Kirsten Dunst, se vlivem manželství s "Davidem Marksem" (Ryan Gosling), mění z mladé dívky se zářivou budoucností v trosku, která naprosto zbytečně prodělala potrat a onu zářnou budoucnost jí nezajistilo ani přijetí na medicínu. All Good Things je syrové, realistické, nepříjemné drama s vynikajícími hereckými výkony. Hlavní dvojici skvěle sekunduje veterán Frank Langella. Jako jediný problém bych viděla samotný název filmu, který primárně odkazuje pouze k dějové marginálii obchodu se zdravou výživou. Jinak v kontextu filmografie Kirsten Dunst navazuje na obdobně existenciální dramata, jako byly v minulosti Muž, který zabil, Těhotná v patnácti nebo Matka noc. Toť vše. Kirsten se tímto filmem vrátila do hry a plynule navázala v Melancholii, aby oslnila na vyšších a vyšších metách. A to se jí daří.

Aishwarya slavila velký návrat do tamilského filmu už v Raavananu a nyní jen posílila svoji výlučnou pozici v Enthiranu. Ostatně Shankar ji režíroval už v dobách jejích začátků v Jeans a od té doby oba povýšili na skutečné miláčky publika. Podobně jako Remini jsem měla určitý kulturní odstup od fenoménu superstara Rajniho - a byl to docela šok na hlavu, - ale postupem času, myslím, že bych ho dokázala také akceptovat i jinde... Ale zásadně se zatím odmítám nořit do jeho začátků ;) K Enthiranu samotnému jen dodám, kromě již zmíněného v externí recenzi, že Kilimanjara není nikdy dost a že nejenom růžová je Aishina barva. Také modrá, kovová... a další barvy duhy. Co záběr, to humor, co záběr, to skvost, co záběr, to geniální triky (včetně Rajniho make-upu).

Nijak zvlášť zásadní selské drama alébrž blut und boden s Magdou Schneider v hlavní roli. Magda má tajnou lásku s Viktorem Staalem, mezi starší generací vyčnívá klasik Paul Wegener a jako deux ex machina zde funguje Rolf Wanka (tentokráte se slušivým knírem). Leč film je dostupný jen v mizerné kvalitě a v nekompletní verzi, což kazí poslední radost z této téměř antické tragedie. Nicméně je dobré se opět setkat s méně typickým filmem pro většinu zúčastněných. Taková Magda bývala typickou představitelkou spíše městského žabce, než se stala spolu s Wolf Albach-Rettym klasickou hrdinkou ze starých zlatých časů. Viktor často střídal partnerky nejvyšší svítivosti a kromě Magdy se často ocital po boku takových hvězd, jakou byla Anny Ondra, Zarah Leander, Lilian Harvey nebo Marika Rökk. Rolfa si představovat nemusíme, ten po odchodu z českého filmu poněkud ubral na kvantitě a vedle zkušeností z Francie a Itálie točil už jen minimálně a více se věnoval hudebnímu divadlu, které vedl se svou ženou. Proto je každá jeho filmová zastávka ve 40. letech pokladem sama o sobě a Právo na lásku tak tvoří určitý předěl k této jeho filmové kapitole.

(2x v kině) Rozkoš. Úvod bezchybný, finále fatální. Vynikající pro milovníky Richarda Wagnera i poprsí a ďolíčků Kirsten Dunst. Rozkoš se násobí samozřejmě v části Justine, ve které je vše a nechybí nic. Humor se snoubí s absurdnem a symbolikou. Nač plýtvat primitivizmem Udo Kiera, když jsou tu nádherné novomanželské lásky her Alexandara Skarsgårda. Takhle blízko k orgazmu nebyl od dob True Blood a to už je co říct.

...až na to, Karle, že JFK měl 45. narozeniny ;)

Jedna z nejlepších TV miniatur 80. let, to je dokonalý duet Maciuchová/Adamíra. Minimalistické, jak se na TV inscenaci sluší, jeden pokoj, dva kostýmy, dvojice vynikajících herců a rozkošné reminiscence na pravdy stejně tak platné dnes, jako v roce 1603. Španělé v Praze líčí Prahu jako matičku všech neřestí tak upřímně, že je nabíledni, že ji přesně takovou i milují. Neméně zajímavé je rámcování inscenace záběry ze zákulisí i závěrečného odličování v šatně a finálního odchodu z Kavčích hor - právě do srdce matičky Prahy.

Prosim? Tuten tvar je širokoúhlý celovečerní kino film, historická dramedy Steklý/Steklý? Vždyť ten člověk měl za sebou Sirénu, Temno, Švejky, Slasti otce vlasti, Petra Voka ve dvou epochách... ale tohle je mnohem více Hrochem, Skandálem v Gri - Gri baru či Každým jeho nebem. Mám podezření, že toto fiasko vrátilo Hanu Maciuchovou provždy do televize, nikdy už neměla příližitost sehrát ve filmu hlavní roli. Hra o královnu je katastrofa v každém směru, o formální stránce a výpravě škoda mluvit, přestože herecky a tématicky by to bylo nadějné velice, dominantou se ale staly etudky Štekl/Sloup a nic horšího v normalizačním pseudohumoru nelze najít. Jako bonus je tu pak samozřejmě šílená kopie vysílaná na CS Filmu a TV Barrandov.

Ve filmu, kde nebylo krásných žen, jsem nepobyl více než den. Abych takříkajích variovala známou poučku o potřebách krásy nejen ve filmu, ale v životě vůbec. Čili Siréna sice nabízí mezník českého státního filmu, tehdejší festivalový hit a znamenitou práci s dramatem (sociálním i rodinným), ale čeho je moc, toho je příliš. Zatímco Marie Vášová hraje sólo, Boháč karikuje životní twisty od extrému k extrému, Bek miluje (ale aspoň tady si ho vyloženě požnu, protože nemá konkurenci) a pouze se těší na Rudé Kladno; Věra Kalendová se stává fenoménem, který bude český film ještě dlouho mrzet.

"Neumím to říci. Snad bych to lépe napsala. Vzpomínám si, že jsem v životě nenapsala ani jeden milostný dopis. Není to zajímavé? Snad se o to jednou pokusím."

Za ale opravdu humorné SyFy červí triky. Ze seriózního hlediska pak samozřejmě vše ostatní dotahuje už jenom svou přítomností Vicky Pratt.