Vermillion

Film o povrchu, jenž zdůrazňuje vnější krásu a charakter odsouvá kamsi do neznáma. Warhol nechce inscenovat, hvězdy mají být hvězdami a proč splitscreen? Sám neví. Chelsea Girls výborně pracuje na dokumentární rovině, portrétuje život Warholových modelek/lů, kteří neumí hrát (resp. ve snaze přizpůsobovat nějaké fiktivní roli zmateně krafají o čemkoli) a dělají to, co je pro ně nejpřirozenější - zdůrazňují lásku k vlastnímu tělu. A že jsou to postavy nadmíru fotogenické a krásné..

Hned z kraje vyvstává otázka, jak přistupovat k dokumentu tohoto typu, kde se nemůžeme opírat analýzu formálních prostředků ani o jiné osvědčené postupy. Jednoznačně se nedá nápadu upřít originalita či hravost celkového zpracování, přeci jen je ale možné zanořit se více do struktury, více ji prozkoumat. Proč je film protkán několika konkrétními příběhy, které jsou daleko výše, než příběhy jiné, jaká témata film otevírá, zdali na ně reaguje apod. Klíčem je nepřistupovat k Life in a Day jako ke sbírce exotických a vtipných videí, které jsou mnohdy nápaditě natočeny, ale rozvinout výchozí myšlenku - potřeby/problémy/touhy lidí jsou si v rámci světa podobné - podívat se, s jakými stereotypy (o náboženství aj.) film pracuje. Life in a day přeci není jen oslavou života, to by bylo příliš jednoduché:)

Zhlédnutí New Kids Turbo mě jen usvědčilo v tom, že můj humor je divný a zvrácený a komičnost mulletu a šusťákových bund je nevyčerpatelná. Tohle snad může vzniknout jenom v Nizozemsku.

Snad má velká láska k islandské hudbě vede k doslovnému zbožňování Backyardu, protože to, co jsou schopní a ochotní účinkující předvádět, nemá obdoby. Útulný zašlý dvorek, na němž se těsní vlasatí hudebníci, je místem, které se již samo o sobě zásadně podepisuje na kouzelnosti dokumentu. A jak se pomalu stmívá a nad FM Belfast se rozsvěcují drobná světýlka, vše se stává příjemně intimním a Högni Egilsson je najednou vašim starým známým. Balím spacák a stěhuji se na Island.

Jemný příjemný film, který s chladným odstupem sleduje zvláštní vztah mezi třemi zvláštními lidmi. Chaotický a nepřehledný začátek je později předčen krásnými širokoúhlými obrazy, které mne doslova uchvátily. Nápaditý střih, příjemné vyprávění, hezké herecké výkony...

Ačkoli mám filmy Tomáše Vorla opravdu ráda, u tohoto snímku jsem si raději troufla nic neočekávat. A udělala jsem dobře. Námětu se zajisté mohlo dostat lepšího zpracování a o hereckých výkonech ať se raději ani nemluví.

Film vyprávějící strhující dramatický příběh odehrávající se na pozadí severské legendy je díky výtečným dvojexpozicím a propracovaným retrospektivám zaslouženě považován za skvost švédské kinematografie. Po zhlédnutí jsem byla opravdu nadšena, jelikož jsem ani na chvilku neztratila pozornost i přes počáteční obavy. Jediné, co se mi na Vozce smrti moc nezamlouvalo, je moralizující happy end, ale to už je otázka vkusu.

Příjemná komedie,které se podařilo nespadnout do trapnosti, jako některým filmům řešící otázku homosexuality komediálním způsobem. Nathan Lane u mne v roli přecitlivělého postaršího travestity opravdu zabodoval, tak i Robin Williams či Hank Azaria. Vtipná a především vkusná podívaná, které korunuje Gene Hackman a jeho Marilyn Monroe.

Taxidermia je ve své podstatě jen úchylným snímkem, který zachycuje tři generace rodiny, ve které byl každý tak trochu prase. Přesto mě to ale svým zvráceným způsobem bavilo (a pobavilo zároveň). Když si odmyslíme všechny nechutnosti, má Taxidermia nejspíše pár nadčasových prvků. Oceňuji zajímavou kameru i naturalistické podání, ale přeci jen tomu něco chybí.

Skvělý irský černý humor a trefné dialogy, jenž se vyhýbají jakékoli trapnosti. Výborná práce s obrazovou i zvukovou složkou- celá narace je podtrhována gradujícím hudebním motivem. Vkusné, zábavné, s myšlenkou!