Genero

Nejlaskavější babičky jsou ty psychopatické. To každý malý rošťák rád zechčije postel, aby jí udělal radost a ona ho mohla šmiknout nůžkami do pindíka. A vlastně ani nevadí, že babička už dávno prdí do hlíny, když po ní zbyly hřejivé vzpomínky na dětství a ten krásný umělý chrup. Každý opravdu kovaný duševně nevyrovnaný magor se pak cítí o něco více jako mazlík, když pořádá doma v barabizně nějaké to mýdlo s videoprojekcí pro nevidomé. Pokud pak dostanete takového mistra švihu s uměleckými sklony do filmu, můžete si dovolit dokonce i ten luxus, že odsunete někam na čtvrtou kolej kanibalské eso MUDr. Lectera, i když vás za to může vzteky sežrat.

Mladí hoši bloudící ve své sexualitě si raději zahrají Lodě a já jako neochvějný vyznavač lobotomie a Ribanniných hlubokých očí a mělkých koz se mohu v klidu nechat opájet touto jako tykev vydlabanou, ale nesmírně zábavnou podívanou. Doktor Kronk beze zbytku naplnil svůj neblahý úděl veselého sračkaře, který se ovšem za to nestydí. Jedinou drobnou výhradu bych měl k vzezření ufounů, kterým by s jejich ksichtem slušelo namísto skafandru spíše nějaké pěkné metalové tričko. Přiznám se, že při vystoupení ne-ještě-docela-nemrtvých námořníků, vyplouvajících v rezavém památníku za doprovodu Johnsonova slavičího hlasu, moje prostata zajásala a kroupy se mi draly do očí. Ten večer už mi náladu pokazila jen zpráva, že se Tom a Kateřina poškorpili a budou se rozvádět:-((.

Zdejší uživatelka a má milovaná databází kolegyně úspěšně napravila můj zpátečnický, odporně sexistický postoj a jednoznačně mě vhodnými argumenty přesvědčila, že ženy jsou něžné, éterické bytosti se zájmem o středověkou filosofii a kvantovou fyziku. Proto jsem teď celý jurodivý, že právě v takovém dramatickém dramatu tyto Sirael a vášnivé čtenářky Akvinského, Bacona a Heisenberga v Adult Poolu ukazují DD kozy a prciny v detailech, že jsem ani nedohlédl a musel si heverem roztáhnout obrazovku o deset palců (!). Bohužel mě absence koz a prcin u piraní a Davida Hajzlhófa vedla k hluboké vnitřní polemice, jestli má cenu na takovou píčovinu vůbec koukat. Jediná solidně zábavná scéna je, krom těch výše zmíněných, ta s překousnutým, toporným údem. Teda řeknu vám, to cvaklo, až to zabolelo.

Deep Throat je tatínkův chundelatý pornokult. Roztrhal jsem rodný list, lžící vyřízl z vlastního zadku mateřské znaménko velikosti pražského groše a na tatínkovy fotografie přimaloval brýle. Po tomto filmu mám pocit, že mi ho vzala z ruky do úst sama smrt a trčím do pasu z betonu. Děkuji, že nám příroda stvořila ženy krásné, lysé, pečlivě vyholené a maximálně s tenkým proužkem. Vždycky jsem uznával premisu, že porno slouží jako stimulant pro osamělé honiče, tápající muže po čtyřicítce, aby znovuobjevili, kde nechal tesař díru a jako instruktážní materiál pro malého Generíňa k nenásilnému odhalení šokující skutečnosti, že maminka šulínka opravdu nemá a Generíňa přivedl na svět docela jiný pták, než čáp. Ale každý má nějakou tu libůstku, a když vidím zdejší hodnocení, vůbec mě nepřekvapuje, kolik lidí rádo pozoruje rachitického instalatéra s velikánským šroubovákem, jak půl hodiny olizuje v kuchyni statného bobra. Veřejně slibuji, že budu nadále stahovat pouze lehkou a něžnou erotiku s arabskými plnokrevníky, německými dogami a obtoustlými sedmdesátiletými dámami po děsně sexy amputaci nohou.

Azazel, taková multisměna, to není jen zabalit peřiny, děti a jít. Znáte akademika Plíška, Azazel? Státní cena za fyziku, čestný doktorát v Reykjavíku a co bylo jeho celoživotním dílem? Desetisměna. Půl roku organizace a rok rekonvalescence. A my tady máme o desítky směn víc. Z ucha paní Ramírezové šupky dupky do nosu doktora Bharádwádži a potom skrz krk kapitána Kolosima. A hlavně bacha na negra. Jestli se to podaří, budeme jediní v republice!... Promiňte, panstvo, chci se jen zeptat, jestli někdo nemá chuť na šálek pravé americké mystiky?... Ne, ne, děkujeme, mistře, vy dneska opravdu zlobíte! Jděte s tím už do prdele!

Démoni nám řádí jako černá ruka, kameraman celkem šikovně využívá dar přítele Parkinsona, ale kdyby se v tom filmu více vymítalo a méně kecalo, určitě bych měl v trenkách mnohem větší kakáně, ty dvě tři šišky mi jen tak ležérně propadly nohavicí a zbytek jsem se zavile nudil. Vymýtací scény ale opravdu stojí za to, teda alespoň já se bál, až mi stál! Lituju toho, že jsem zrovna neměl po ruce kameru, když tehdy Miloše posedl Belzebub, létal po celém záhumenku jako by ho kousnul Dieter Bohlen, do prdele si vrazil pometlo, labužnicky si třel koule o katr na písek a na závěr k nám začal hovořit dávným, zapomenutým jazykem: Héj, more, fšecko je v pyčy, puč mě lóve na cygára a nečum jak gdyš kouřym tvojej starej pyzďe kokota, rakovyno! Věřím, že třeba ve Vatikánu, kde Svatá stolice jistě ráda přimhouří oko nad jemným akademickým humorem mého díla, by byl takový špektákl naprostý letní megashit!

Pan del Toro mi připomíná mého dědečka. Ten mi jako malému pulci vypravoval před spaním báchorky, jako třeba veselou Kulak, žnec a řiťopich, strašidelnou Kostlivec-Švihák a Fučíkův řád nebo poučnou O chytré slepičce a dvanácti zasmušilých kočovnících. V těch příbězích se úžasným způsobem prolínal svět lidové slovesnosti s tvrdou skutečností všedního dne pracujícího lidu. Dlužno podotknout, že pan del Toro má svoje příběhy trochu promakanější a jsou v nich lepší speciální efekty. Je mi líto té dívenky, která ztratila kontakt s realitou a vidí v lese kulhavé polokozly, děckožravé bubáky, mluvící klacky a přerostlé ropuchy, ale chápu ji. Když je váš otčím megazlý fašista, který neváhá zemědělci v potu tváře rozbít obličej flaškou lahodné a po čertech silné samohonky, aby tím získal chcíplého králíka, není v tom jejím blouznění žádná záhada. Jen se nemůžu rozhodnout, jestli byl horší ten svět vysněný nebo válečný. Ofélie tak nějak šlápla z hovna do louže, ale tohle Faunovo velmi pozdní odpoledne bylo krásné, kruté i dojemné. Úplně vidím dědečka, jak mě pohladí po mých plavých kučerách přistřižených na kastrůlek a říká: Neplakej, Generíňo, vždyť je to jen pohádka.

No jasně, je to romantika ostrá jako břitva a měl bych tady teď mávat čurákem a vykřikovat, jaká je to nebetyčná kokotina. Jenže zároveň je to první film, kterým mě jako klacka pan Ježíšek obdaroval na originální véháesce, můj přehrávač Blaupunkt z roku 1977 (stejný, jako používá Lino Ventura v Doteku medúzy, heč!) opustil až po jednom předlouhém měsíci a proto jsem si k němu vybudoval jisté citové vazby. Whitney Hostouň nebyla žádná čokoládová princezna, ani když ještě nesjížděla mouku a neusínala ve vaně a Kosťnerův zabiják mluví a chodí, jako kdyby ho poskládali z Lega. Přesto na mě ta atmosféra bohatství, přepychu, luxusu a salámismu působí jako mršina na šakala, i já bych chtěl být VIP a v horizontu nejbližších třiceti let na tom už opravdu začnu pracovat! No nic, zatím vezmu igelitku, spacák a čokly a půjdu Máně zanotovat Run to You, aby věděla, že i přitulený k parovodu jsem za dlouhých zimních nocí ze všech chlapů ten nejšťastnější chlap jenom s ní.

Casey Afektovi zřejmě přiřkly sudičky o jednu vrásku na čelo víc než bráchovi, díky čemuž je o dvě třídy lepším hercem a vzbuzuje ve mně podivné pocity, slabšími povahami nazývané sympatie. Ostatní ansábl zdařile sekunduje, Freeman freemanuje, Harris harrisuje a u slečny Monaghan mi ke štěstí stačí, že tam je. Ale jasným adeptem na Zlatého teplého DeGenera za herecký výron je rozhodně pan Maher, skutečný herecký macher, který mě ve svém štěku pedofilního, úchylného vraha Curwina Earla dokázal jedinou větou (tuším, že to byla věta: Je tady nějaká párty?) osliznout od hlavy k patě. Myslím si, že pan Maher v rámci Stanislavského metody potěšil desítky desetiletých fejbůkových nadsamců pěkným a detailním videjkem svého (e)rekta. Příběh je to ošklivý a zamyšleníhodný a i moje paní na konci prohlásila, že po tomhle už jí "fóry ňák nejdou přes pysky".

Tenhle film má dva zajímavé primáty. Prvním je, že mi vůbec nevadila obvyklá zaměnitelnost až stejnost jednotlivých rýžožroutů, protože mi byli úplně u prdele. A to se jich na obrazovce proháněla celá Čínská lidová terakotová armáda. Druhým je pan scénárista, protože podívaná trochu připomínala tu známou pohádku, jak Konfucius a Mao pekli rýžový nákyp a vznikl jim z toho nechutný, zapáchající a nudný bambusový blaf, který pak sežral hloupý středočeský pes a bylo mu tak zle od žaludu, že mu z toho spadly brýle do umyvadla. A nezachrání to ani Jet Li, který se kvůli roli chamtivého císaře naučil střelhbitě proměnit v trojhlavou saň a prasodlaka, ale bohužel mohl jen asi deset vteřin předvádět svoje efektní kung – pao, které máme všichni rádi, protože při něm vypadá jako rozlícený hlavonožec.