Genero

Taky bych chtěl někdy chytit tvůrčí slinu a vycucat si z prostředníčku pravé ruky kokotinu, ve které by běhali nádherní, svalnatí, naolejovaní chlapi v sandálech a zápolili s hyperaktivními siamskými dvojčaty. Žůžo. Tedy kromě Samuela, ten vypadá jako beraní prdel. Z vrozené skromnosti beru za vděk i tím, že sice dělá ze začátku drahoty a raději by se držel udice a splávku, ale nakonec uchopí xífos a do toho Tatranu se na pomoc starému tátovi přece jen vypraví. Největší plejeři Lájem s Ralfem mají už svoje odehráno a tak se můžou tvářit jako na srazu abiturientů po deseti tisícovkách let, kdy bércový vřed, krev v moči a změklý mozek dávno vykonaly své. Rodinné roztržky řeší po svém a neznám horší pomstu staršímu bráchovi, než ho nechat unudit k smrti zíráním na pukající skálu a ještě se mu při tom pošklebovat. No, pruda je to sice řádná a přitroublá, ale něco málo slušné akce v ní je a párkrát jsem se i hihňal pod duchnou. Usoudil jsem tedy, že si Perseova druhá a doufám, že i poslední anabáze, ty moje dva červené bludišťáky zaslouží.

Tak jsem zjistil, že mám trochu dlouhé vedení, a nebo si na něm celou vahou sedím. Já tenhle pořad pochopil tak, že se jedná o pracovní farmu, kde budou alkoholici, smažky a gambleři v komunitě prostřednictvím tvrdé odvykačky usilovně zapomínat na svoje závislosti a Pergnerka jim vždycky jednou týdně donese koks, čůčo a skořápky, aby byla nějaká legrace. Zhltnul jsem tři díly, než jsem se ujistil ve svém omylu. Ne že by mi nějak vadila sbírka buzíků a štětek, co se podivují nad tím, že slepička má dvě oči a kravička je mnooohem větší než v tom leporelu od babičky, právě naopak. Jen mě mrzí, že dramaturg je naprostý diletant a vždycky, když už se schyluje k nějakému tomu nesmělému seznamovacímu grupáčku a šedovlasý yntelektuál Milánek pokukuje jako mlsný kocour pod hebounký ocásek kozičky Emilky, tak se přižene na traktoru hospodář, na valníku přiveze vajíčko od paní hospodářové a začne udílet ty drsné úkoly. Hřad pro prase, podojit kachny, zasít brambory a přitesat okapy – to pak hrozí velké nebezpečí, že si jeden přivodí bebí, atopický exém, puchýř nebo choré čivy.

Ano, skutečně dávám čtyři a tentokrát nejde o žádné delirium. Musím náležitě ohodnotit jeden z mála filmů, ve kterém Rís nevypadá jako mumifikovaný klitoris, i když je to tupá romantika jak stehno. A to jsem chlapák, kterému rostou vlasy i z nosu, holí se jednou za dva měsíce, koupe jenom o Vánoce, na břichu udrží lahváče i ve stoje a ve středu dokonce v přítomnosti dvou dalších osob řekl „prdel“. Takže nechci slyšet nějaké narážky na mou sexuální orientaci, nebo dostanete po řepě kabelkou, gelovými nehty vám ošklivě podrápu obličej, a pak vám narvu do chřtánu svoje dvoumetrové anální kuličky.

Ledva se mi přehoupla třicítka a vnadné slečny mě pouštějí v autobusu sednout na místa pro invalidy, uvědomil jsem si, že hlava připomíná tenisák po pěti setech na antuce, orgasmy zažívám zejména u plechovky zavináčů, při misionáři mě zle loupe v kříži, po ránu chrchlám a začínám prášit. Bojím se, že jaksi dochází střelivo a sousedka na mě od té doby, co zpopelnila Bedřicha, významně pomrkává svým šedým zákalem. Závidím Jimovi, že má ještě chuť vyměnit onanii za manželský styk s Michellinkou, Ozovi, že stále touží nabrat životní kurz směrem k té hnusné vychrtlině, Kevinovi jeho večery u zasrané Oprah a debilního Sexu ve městě, Finchovi jeho snění o Stiflerově vorvaňovi a Stiflerovi, že zůstal hovadem. Zestárli jste, chlapci, zmoudřeli, natáhli to na brutální dvě hodiny puberťácké srandy, ale stejně jsem vás měl raději, když jste ještě přemýšleli čurákem.

Podle vyhlášky č. 16/2005 Sb. Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy trvají letní prázdniny od skončení druhého pololetí školního vyučování do zahájení prvního pololetí v novém školním roce. Na to klauni serou. Ptám se sám sebe, je známka punku obrat mafiána o jeho těžce naškudlená dvě mega, která si musel odtrhnout od úst na starobní rentu? Zároveň si odpovídám, ano, šáša si potom udělá prázdniny, kdy se mu zachce a nevšední zážitky skýtá například pobyt v pětihvězdičkovém mexickém lochu, kde vládne až dojemně bratrská atmosféra, kokain a děvku seženeš za cenu mouky a při pohledu na usměvavé tváře spolubydlících se slzou v oku vzpomeneš na svůj milovaný domov v chánovském paneláku. Jen ten gringo nějak zestárl od té doby, co si posledně v putice nad lahví tuzemáku tvrdohlavě zapopíral holocaust a ve všem se zdlouhavě babrá, jako kdyby mu ta hovna ze zlaté slepice smrděla. Musím na závěr uvést několik obdivných slov o invenci českého distributora. Jestli ten pán mívá nejlepší nápady po ránu na záchodě, tak při dumání nad vtipným českým názvem to muselo být lejno jak od tapíra.

Když jsem posledně čichal kadidlo u svého okultisty, dostal jsem se do extatického stavu, který mi nabídl poznání, že jsem byl v minulém životě pračlověk Pragenero a pobíhal jsem po Prabrdských lesích s oštěpem v ruce a s elegantní čapkou typ čupřina z mamutí předkožky na hlavě. Na svou dobu jsem byl opravdový osvícenec a lebka otevřená a ve snaze propojit co největší množství pralidí z kmenů celé Jezerní kotliny, jsem realizoval Únětickou menhirovou databázi, kde pak na volné diskuzi uživatelé pomocí vhodných dolmenových sestav dumali zejména nad velikostí poprsí Věstonické venuše a pohlavních orgánů srstnatého nosorožce. Moje myšlenky a šikovnost se zvolna prosazovaly i do běžného života, z kloaky vačice jsem ušil první umělou vaginu, namíchal pomádu pro prametrosexuály ze semene šavlozubého tygra a rulíku zlomocného a chystal jsem se vynalézt i první mechanické pradildo, ale bohužel mě předběhla ta svině Prakřižík. K mému smutku byl konec mého života poměrně drastický a bolestný, neboť jsem byl ukamenován ženami vlastního kmene za popírání sodomie. Jen ti chci říct, Jacku Blacku, že proti mně jsi úplná pranula!

Jesse James chlapík byl, hodně lidí odpravil a proto byla vypsána na jeho hlavu odměna, která prostě musí duševního liliputa Bobby Forda oslovit. Jenže příležitostí, jak střelit Jesseho jako ryzí, čestný chlap do zad je tak málo a navíc jsou přece jen kámoši. Odhodlá se tedy k vnitřnímu boji, trvá mu nekonečné dvě a půl hodiny, než ten ořech rozlouskne a dojde tak k SPOILER zabití Jesseho Jamese zkurveným zbabělcem Robertem Fordem KONEC SPOILERU. A tak se vše odehrává přesně podle vzorce Víš, Jesse, poslední dobou mám takový pocit, že nejsem sám sebou a do našeho přátelství se vkrádá jakási nedůvěra a neklid. Pak se s rozervaným srdcem dívají z okna nebo jedou na výlet. Vlastně jsem celou dobu netrpělivě čekal, kdy se kluci na sebe konečně vrhnou, zahrnou své drsné pistolnické tváře polibky a rychlýma rukama poměří kalibr svých hlavní. P.S.: Tu poetiku děl Ference Malíka jsem jako vnímavý divák samozřejmě také viděl, zejména když jsem se uprostřed probudil a zrovna dvacet minut žloutlo listí na dubu.

Díval jsem se na ni a dech se mi zrychloval. Zdála se být úzká, ale přesto mě jen pohled na ni vzrušoval. Na chvíli jsem zaváhal. Poklekl jsem a vsunul do té dírky nejprve dva prsty. Uvnitř byla vlhká. Cítil jsem, jak se roztahuje víc a víc. Nejraději bych prozkoumal její tajemství celou rukou, abych věděl jaká překvapení skrývá. Ale na to byla příliš těsná. Pravidelnými pohyby jsem se snažil udělat prostor a vlhkost neustále narůstala, až jsem ji cítil v celé dlani. Mé tělo se chvělo, těžce jsem zalapal po vzduchu. Na kolenou, na čele stékající pot. Popustil jsem kalhoty. Uchopil jsem toho obra, který byl pro ni nachystaný. Ještě jsem po něm párkrát přejel rukou. Byl dlouhý, tvrdý, ale v ruce tak jemný. Přiložil jsem jeho konec k cíli. Ta mokvající bestie se snažila klást odpor, musel jsem několikrát prudce přirazit celým tělem. Nakonec ustoupila pod mým stále rostoucím tlakem a vpustila mé monstrum do sebe. Pomalu jsem do ní pronikal stále hlouběji. Teď už byla krásně poddajná, vyhrál jsem. Měl jsem před očima, jak stříkám dovnitř a vše vytéká zpět sílou gejzíru. Už jsem to zažil tolikrát, přesto je ten pocit stále stejně opojný. Je to jako droga. Z druhé díry asi dvacet metrů ode mě se vynořil sysel. Pozoroval mou marnou lopotu se zahradní hadicí, jak se ho už po tolikáté snažím vyplavit z jeho nory v zemi. Vycenil své veliké bílé zuby a vypadalo to, že se směje. Nenávidím ho. Nejraději bych rozšlapal ten jeho drzý ksicht.

Kde je krásná princezna, jejíž vlasy září v paprscích slunce, kde je udatný princ, jehož meč kosí svým ostřím líté saně, kde je dobrý král, jehož šediny na pomazané hlavě moudrost zrcadlý? Pověz, strýčku Genero, kam se poděli, kam? Do prdele se poděli, děti. Dneska si zamilujete jiné sympatické postavy - vyhuleného klátila Drsoně, bukvicoidního bijce Jasoně, krutě chlípného černokněžníka s údem tajeným, hodného kouzelníka s touhou vykouzlit armádu dětských genitálií a amazonku bez koz. Toto seskupení uvědoměle fuckuje do všech světových stran, někdy TO i dělá, čas krátí stopáž jako lajnu koksu a i když někdo náhodou pronese závažný a velkolepý proslov k lidu, ve vzduchu se pořád vznáší „ty pičo“. Musím se vám svěřit, už se mocinky těším, až tu epopej pustím svému potomkovi. Manželka mě láskyplně pohladí po pleši, řekne, že jsem opravdu příkladný, svědomitý otec a já jí za ta slova chvály věnuji dárek z nejromantičtějších, Minotauří penis.

Když maminka Příroda a duch Sťatý na Oortově hašišovém obláčku čichali toluen, stvořili Sloního muže. Tento nešťastník může z klece obludária jen tiše závidět malomocnému, belhavému bezdomovci Arnoštovi jeho milostné úspěchy u bláznivé, vousaté hajzlmadam Markétky. Je smutné, když se taková poetická duše potom dostane na výsluní a stane se pouhou kuriózní hračkou a módním oblíbencem v klubech zdegenerované aristokracie a za zády tuší opovržlivé úšklebky všech ostatních (tedy až na Hopkinse, který je karakter). Zkrátka, těžký je úděl těch, kterým vlivem genetické poruchy některé tělesné partie narostly do enormních rozměrů. Vím to z vlastní zkušenosti, protože není nic více ponižující, než když jdete městem, malé děti i starci na vás ukazují prstem a volají: Maxivocas, Maxivocas!