Tsuki

Příběhů o přijetí vlastní unikátní osobitosti, jakkoli se z pohledu společnosti může zdát zvláštní až bizarní, není nikdy dost. Mibo (Nónen Rena) od malička miluje ryby a mořské živočichy a s vášní věnuje všechen čas jejich poznávání. Obdivuje je jak živé (a s láskou je maluje), tak mrtvé v podobě lahodných rybích pochoutek. Okolí jí neustále dává najevo, že možná není tak úplně normální, ale naštěstí za Mibo stojí matka i celá rodina, kteří se ji snaží v jejím zvláštním koníčku maximálně podpořit a dát jí volnost. A tak si Mibo ze své odlišnosti nic nedělá. Cesta za štěstím a životním posláním je však hrbolatá a Mibo nejednou narazí… Na IMDB kdosi tento film nazval japonským „Forrestem Gumpem“, a toto přirovnání je vlastně docela příhodné. Stejně jako Forrest, i Mibo má neutuchající podporu své matky, která se jí snaží vštěpovat, že je v pořádku být jiná a nesplňovat nutně očekávání společnosti. A stejně jako Forrest podnikne cestu životem, aniž by se vzdávala svého vlastního svébytného vidění. Tento film je možná místy krapet přemrštěný v japonském šíleném stylu (který nemusí vyhovovat každému), ale v jádru je to nádherný snímek, který ukazuje, že člověk může být šťastný naprosto po svém, a že všechny ty stereotypy společnosti jsou možná opravdu jen na škodu. Bavila jsem se moc a „Sakana no ko“ jsem až do konce fandila. Mimochodem, film je založený na autobiografii japonské televizní osobnosti Sakana-kun, takže je do značné míry natočený podle jeho života. Nónen Rena proto do role vtělila určitý mužský prvek a vytvořila postavu, která překračuje hranice pohlaví. Možná právě proto se film nejmenuje „Sakana-kun“, ale volí poněkud méně pohlavně vymezené označení „Sakana no ko“. Každopádně se v tomto filmu objeví přímo sám Sakana-kun v roli podivínského rybího „strejdy“, který Mibo inspiruje k tomu být plně sama sebou a vytvořit si svou televizní persónu. Samotný Sakana-kun mi paradoxně ve filmu trochu vadil, přestože jde o jeho vlastní příběh. Zdálo se mi, že jaksi nepřirozeně přehrává, ale na druhou stranu jde o jeho vůbec první filmovou roli, takže mu nechci křivdit a odsuzovat ho, i vzhledem k tomu, že jeho běžné vystupování vůbec neznám. Nónen Rena byla naopak výtečná a stejně tak mě velmi potěšila vedlejší role, ve které se objevil neméně skvělý Jagira Júja. Celkově jde o hezkou a příjemnou podívanou, která umí být jak komická, tak mile dojemná.  (Viděno 10.9.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,5★)~

Nechtěli bychom všichni přesně takového učitele do života? Učitele, který nabádá k tomu myslet a cítit sám za sebe, nebát se vybočovat a "užívat dne", jak nejlépe člověk dovede? Ano, carpe diem... Tento nádherný film mě dlouho míjel, ale jsem ráda, že jsem konečně měla tu čest. Výjimečných a inspirativních filmů totiž není mnoho a tohle je rozhodně jeden z nich. Výborný Robin Williams i všichni mladí herci (včetně mladého Ethana Hawka, kterého jsem nejdřív skoro nepoznala) tohle dílo samozřejmě dotvářejí svým hereckým umem, ale vyzdvihnout se musí i režie a scénář. Ohledně originálního scénáře se ostatně vůbec nedivím, že film právě v této kategorii získal tehdy Oscara. Snad jen musím poznamenat, že konec filmu mě trošku zamrzel, ale na druhou stranu bylo asi přesně takové vyústění nevyhnutelné. ~(4,5★)~

Za mě špičkový seriál podobného ražení jako Hanzawa Naoki. Jen oproti Hanzawovi tady jde o mnohem dalekosáhlejší, v podstatě globální problematiku. A v tomhle jsou opět Japonci velmi aktuální, jelikož příběh je sice sám o sobě smyšlený a zasazený do Japonska, ale na pozadí jsou skutečné problémy, se kterými se lidstvo bude čím dál víc potýkat. Japonsko sice momentálně nečelí hrozbě potopení, ale to, že leží na spojnici tří tektonických desek, je skutečnost a stejně tak je faktem, že křehká rovnováha v přírodě je čím dál víc narušována. A jak víme i z historie, příroda nás někdy dokáže překvapit zcela nečekanými změnami a jevy. Proto vnímám tento seriál a jeho námět jako velmi realistický a nadčasový. Navíc nejde pouze o výborný námět, ale samozřejmě o jeho zpracování. Není to klasické katastrofické drama, spíše sledujeme, co se děje na pozadí událostí. Seriál se více zaměřuje na politiku, boj za pravdu, masmédia a nebezpečí dezinformací (opět aktuální téma) a zkrátka, velkou část děje sledujeme tak říkajíc "od stolu". To ale seriálu vůbec neubírá na napětí, právě naopak. A právě proto se hodí ono přirovnání k Hanzawovi. Seriál je ovšem dobře vybalancovaný - je zároveň prodchnutý lidskými příběhy, přestože nejsou středobodem, ale krásně dotvářejí celek. Pátý díl seriálu například úplně obrací hledáček pryč od politické činnosti a centrálního řešení krize a sledujeme naopak skutečný dopad situace na obyčejné lidi. Tento díl tvoří hezký předěl a zároveň všechny ty události (jak pracovní, tak čistě osobní lidskou stránku) v průběhu celého seriálu výborně propojuje hlavní postava, kterou hraje Oguri Šun. Tady musím podotknout, že seriál dotvářejí skvělé herecké výkony ostřílených herců. Kromě samotného Oguriho zde vidíme například Kagawu Terujukiho, kterého můžete znát právě z Hanzawy Naokiho. Tady ovšem nehraje suverénního a arogantního Ówadu, ale roztržitého vědce, což je svým způsobem zábavné. Je to skutečný chameleón. Zároveň mě potěšilo po dlouhé době vidět hrát Macujamu Ken'ničiho, který zde má taky velkou roli. Celkově jde o kvalitní herecký ansámbl a vůbec je třeba zmínit, že celé zpracování seriálu je na neobyčejně vysoké úrovni. Myslím si, že v rámci uvěřitelnosti bylo nutné investovat do všech detailů. A výsledek opravdu stojí za to. Je to tíživý a velmi autentický seriál, který se nebojí zabřednout i do mezinárodních vztahů, ale vše velmi poutavou formou a s citem pro to, na co je třeba poukázat. Pro mě nezapomenutelný a inspirativní zážitek, ke kterému se ráda vrátím. Jsem ráda, že na Netflixu je konečně nějaký japonský seriál, který opravdu stojí za to. ~(4,7★)~

"Opravdu jsme měli všechno..." Film se silným sdělením, zaobaleným do tlusté vrstvy satirické komiky. Přestože se nejedná o typ humoru, který by mi sedl nejvíce, musím uznat, že to byla pro tento film nepochybně dobrá volba. Filmů, které se zaobírají tématikou vlivu lidské společnosti na naši planetu a potažmo tématikou záchrany planety, je už poměrně hodně, ale většina jde cestou vážného a více realistického zobrazení. Takže na tomto neotřelém provedení je vlastně něco osvěžujícího a myslím, že právě to extrémní až absurdní vyobrazení může přitáhnout nový druh diváků a možná, snad možná, otevřít oči některým lidem, kteří se do teď nad situací naší společnosti příliš nezamysleli. Jakkoli je film hnaný do absurdní komiky, je až děsivé a zároveň smutné, že je opravdu obrazem dnešní společnosti. Můžeme v tom najít ledacos - Donald Trump jako Meryl Streep, Elon Musk a Mark Zuckerberg (a jeho šílená vize Meta světa) spojení v osobě miliardáře Petera Isherwella, který je zde prototypem naprosto odlidštěného člověka, kterého zajímají jen technologie a zisk, dále odkazy na absurditu a nebezpečnost některých trendů sociálních médií... a konečně taky odkaz na dnešní dobu pandemie a to, jak se k situaci určitá část společnosti staví. Film je napěchovaný množství různých karikatur a absurdit, které jsou ale ve svém jádru dnešní skutečností. Ukazuje, jak se mediální obraz stává důležitějším než pravda, jak povrchnost a líbivost převýšila hodnotu obsahu, a jak, aniž bychom si to mnohdy plně uvědomovali, skutečné city, vztahy a ryzí lidské hodnoty nahradil klam, faleš, pokrytectví či dokonce sobeckost a bezohlednost... Když nad filmem přemýšlím zpětně, přijde mi, že si z něho může člověk vzít opravdu mnoho. Je to zábavná jízda s velkou vnitřní hodnotou a jasným sdělením společnosti. Jsem taky ráda za silný konec, který se odklonil od komiky, která by v tu chvíli byla nepatřičná. Poslední slova Dr. Mindyho (Leonardo DiCaprio) jen stěží nezanechají silný dojem. Mně se rozhodně vryla do paměti. Nakonec proto filmu, kterému bych za normálních okolností dala 4 hvězdy, uděluji o hvězdu více. Právě pro jeho vnitřní hodnoty a silný závěr. ~(4,5★)~

Nová Spielbergova verze dělá tomuto kultovnímu muzikálu (poprvé uvedenému roku 1957) čest, a to tím nejvyšším způsobem. Nejenže se svým předchůdcům vyrovná, ale legendární filmovou verzi z roku 1961 dokonce s přehledem překonává! A to je opravdu co říct. Nesmrtelné Bernsteinovy písně samozřejmě zůstávají, ale dá se říct, že vše ostatní bylo povýšeno o několik úrovní výše. Zaprvé se hodně zapracovalo na příběhu samotném - v jádru je to stále ten stejný muzikál, ale dějová linka dává větší smysl, sled událostí má větší logiku, jde to více do hloubky, a dokonce se pro diváka i o něco víc poodkrývá kontext celé situace (historie Upper West Side, obnova místní zástavby koncem 50. let a problematika rozporů mezi etniky). Oproti svému slavnému filmovému předchůdci je tato nová verze více příběhová, má více dialogů, které příběhu dodávají onu hloubku. Je to více filmové včetně zajímavé kamery a celkové vizuální poutavosti (plus barevné propracovanosti - barvy a barevné odlišení zde mají svůj smysl). Ač West Side Story z roku 1961 mohlo okouzlovat tanečními a pohybovými výkony, přece jenom mělo hodně divadelní scénografii a kulisy - místy to bylo obrazově dost statické. Ale to zdaleka není všechno, na čem Spielberg zapracoval. Obsazení je "vymazlené" natolik, že se z většiny obsadili nejen herci, kteří jsou herecky obzvlášť zdatní, ale kteří jsou mimořádně talentovaní i pěvecky a tanečně. Zatímco někdejší "Maria" svůj part ani sama nezpívala, mladičká Rachel Zegler, která je dost možná objev desetiletí, nechává diváka v úžasu při pohledu na její všestranný talent (a to ani nemluvě o její krásné tvářičce). Dále musím vyzdvihnout citlivé zpracování romantické linky, která je středobodem příběhu. Tím, že jsou postavy lépe prokreslené a na plátně se jim "přidalo" o trochu více společně stráveného času a dialogu, najednou jejich "láska na první pohled" přece jenom působí o něco víc reálně a uvěřitelně. Chci tím říct, že je sakra těžké už potolikáté zfilmovat ten "ohraný" příběh Romea a Julie, který všichni znají, způsobem, který dokáže dojmout a připoutat divákovu pozornost tak, že nedokáže odtrhnout oči. Ale Spielbergovi se to povedlo. Včetně toho, že v jeho nové verzi se dá napětí krájet - bitky působí mnohem nebezpečněji, více naturalisticky. Tak akorát, aby to stále zapadalo do muzikálu, ale aby zároveň divák trnul, co se stane. Je ještě mnoho krásných drobností, které bych mohla vyzdvihnout, ale abych to neprotahovala, shrnu to tak, že za mě jde o ryzí filmové umění - dojemné, poutavé, barevné, napínavé, emotivní, s krásnou hudbou a výbornými výkony. Je tam vše. A já jen marně hledám nějaký nedostatek. Vypadá to, že Spielberg myslel opravdu na všechno. A za to mu patří jedno obrovské BRAVOOO! s ovací ve stoje. Do nynějška jsem nebyla fanouškem West Side Story, ale právě jsem se jím stala. ~(5,0★)~

Působivý pohled do nemocné mysli člověka postiženého demencí. Musím říct, že mě nenapadá jediný příklad filmu, kde by tato problematika byla ukazována ne ze strany rodiny a přihlížejících, ale právě z pohledu samotného nemocného. Ten vnitřní zmatek, tříštící se a znovu spojující realita i iluze... V tomhle ohledu je to film geniální a velmi originální. A taky neuvěřitelně smutný. Anthony Hopkins to hraje tak přesvědčivě, že až zabolí u srdce. Myslím, že největší hodnotou filmu je právě jeho forma, která tak proměňuje i vidění diváka. Dává příležitost vžít se přímo do zkušenosti hlavní postavy, která ztrácí kontakt s realitou a bloudí a tápe uvnitř své mysli. Vede to k mnohem hlubšímu pochopení a soucitu než kdybychom děj sledovali pouze z pohledu ostatních postav a jejich "zdravé" mysli. Tohle je za mě obrovská přidaná hodnota, kterou film má. A když se tento velký přínos připojí k dalším kvalitám filmu (včetně výborných hereckých výkonů, scénáře, kamery...), tak opravdu nelze hodnotit jinak. (Viděno v rámci Febiofestu 2021.) ~(4,8★)~

Lék na duši. Pixar v čele s Petem Docterem opět předvedl neskutečné. Děkuji. ♡ ~(5,0★)~

Když zpětně nad tímhle filmem přemýšlím, říkám si, že je to vlastně nejlepší film na téma deprese a úzkosti, jaký jsem do teď viděla. Jde o to, že nabízí touto odlehčenou (a místy dokonce zábavnou) cestou náhled do reality toho, jaké to opravdu pro množství lidí je. Nejde jen o těžké případy, jaké bychom si pod pojmem "deprese" představili, ale může jít i o mnohem méně zřetelné projevy a případy, dokonce i u lidí, do kterých bychom to třeba neřekli. A nemělo by se to brát na lehkou váhu. Divák tak společně s hlavní postavou nastupuje cestu k pochopení a smíření. A je to velmi příjemný, v podstatě "terapeutický" zážitek. Za mě na pomezí 4 a 5 hvězd, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení. Tento film si to rozhodně zaslouží. ~(4,5★)~

Ano! Přesně takhle by měly vypadat novodobé hrané filmy od Disneyho! Ne ty špatné hrané kopie starších animáků, o které se Disney pokoušel v posledních letech a které byly vesměs propadáky. U Cruelly to vzali z gruntu a vytvořili zcela nový příběh, který propracovali a vyšperkovali ve všech možných směrech. Je to stylové, je to zábavné, a především se povedlo vytvořit z Cruelly psychologicky zajímavou postavu, která už není zkrátka jen tou prvoplánovou záporačkou. Určitá míra zlidštění té postavě neskutečně sluší, doslova jí to vdechlo život. Na druhou stranu je to ale vyvážené tak akorát, aby Cruella stále byla tou záporačkou a mrchou. Bylo vlastně hrozně zajímavé sledovat její rozpolcenost mezi jejím pravým "krutým" a egocentrickým já, a naučenou slušností a pokorou ve formě "Estelly". Emma Stone předvedla famózní výkon. Tato role jí ve výsledku padla jako ulitá. A to nemluvě o výkonu Emmy Thompson - její postavu s jejím ledovým, odměřeným a nabubřelým chováním bylo taky radost sledovat... Celý film je navíc prodchnutý množstvím hudebních hitů (extrémně napěchovaný soundtrack!) a vyobrazení světa módy tady má opravdu grády. Nečekala jsem to, ale film se mi nakonec líbil ještě o třídu výš, než jsem si myslela. Je to vizuálně působivé, stylové a moderní, ale stále je v tom samozřejmě cítit rukopis Disney. Stále je to vlastně pohádka o záporačce Cruelle. A mám pocit, že takto se v tom propojilo to nejlepší z Disneyho, co nám nyní umí ukázat. Proto se nakonec přece jenom přikláním k vyššímu hodnocení, přestože jinak je to tak akorát na pomezí 4 a 5 hvězd. V tomto případě si totiž rozhodně Disney zaslouží všechny palce nahoru. ~(4,5★)~

Film, který si zahrává s lidským vnímáním a chápáním - rozhodně vybízí k diskuzi nebo zamyšlení po skončení. Je zajímavé si uvědomit, že ačkoli se zdá být v průběhu lehce "děravý", tak ve výsledku vůbec není. Přesně tohle z něj dělá prvotřídní film, který si krásně vede (až zavádí) diváka, aby mu nakonec "otevřel oči". Celkově jde v rámci tématiky umělé inteligence o výbornou práci - rozhodně je nad čím přemýšlet. Navíc film pozvedává i zajímavá psychologie postav (a psychologie situací) a herecké výkony. ~(4,6★)~