Yasmin

Po tomto filmu mi nepřijde nic krásnějšího a romantičtějšího, než jít jen tak běhat mezi kapkama deště, kdy vzduch nevoní jen samotným deštěm, ale taky láskou. Láskou, která je snad ukrytá v každé kapce. A radost. Opravdová radost a bezprostřednost, jakou si jen mládí v 30. letech může dovolit :o). Poeticky dýchající film, ve kterém samozřejmě nechybí ani starosti, bolesti a zklamání, které jsou součástí dětství, prvních lásek, a pak mnoha dalších lásek, a především samotného života na Žižkově, i mimo něj.

Před pár dny se mi do rukou dostala kniha Veronika se rozhodla zemřít, která na mě (jako ostatně všechny knihy od pana Coelha) velice zapůsobila. Když jsem se dozvěděla, že podle knihy byl natočen i film, musela jsem ho hned vidět. A byla to krása. Možná, že mi malinko vadilo, že nebyl rozvinut příběh ostatních postav, se kterými se během filmu Veronika sblíží, jak je to právě v knize, ale stejně mě film uchvátil. Jako když vnímáte každou ubíhající vteřinu života. Jsme prostoupeni okamžiky, ale přesto je necítíme. Dýcháme, a přece nežijeme. Nevidíme. Nevidíme svět ve všech jeho rozměrech. Protože už jsme dávno zapomněli, jak se dívá srdcem... A kdy si člověk uvědomí, že „žije“? Až když začne umírat..?

Sny dýchají. Zabalený do celofánu, papírových krabic a spousty představ. Vězte, že představivosti není v tomhle případě nikdy dost. Zvláště v případě milého Gaela. A je to všechno jedna krásná podívaná!