Molly

Ptákovina na entou, a to je ještě pochvala. Ale... když on byl Emile Hirsch už ve dvanácti tak roztomilý...:-)

Při adaptaci knihy lze předpokládat, že si tvůrci děj tak trošku přizpůsobí obrazu svému, přece jenom, co funguje v knize, nemusí fungovat na plátně a opačně. V případě tohoto filmu ale došlo k něčemu většímu než k malému přizpůsobení. Postavy ve filmu jsou poháněny pohnutkami, které v knize nenajdete, ba co víc, umírají úplně jiní hrdinové. A tak ani úžasná hudba ani skvělý Daniel Day-Lewis prostě nemohou vybojovat maximální hodnocení.

Na tenhle film mě navnadil už výborný trailer, který mě přinutil zjistit si o celé události víc. Takže mě nemohlo nic překvapit, no i přesto jsem se po zhlídnutí cítila jak po ráně kladivem. Po tomhle filmu vám nebude dobře, už proto, že se to skutečně stalo (s malými odchylkami, např. bazénová scéna se prý nekonala stejně jako Truelove/Hollywood nikdy nevolal Mazurskému/Markowitzovi) a proto, že to mohlo dopadnout jinak. Podrobné info o skutečném případu najdete zde.

Den, kdy jsem poprvé viděla Sametovou extázi, si pamatuju přesně. Na setkání s životní láskou se totiž nezapomíná. Nevěděla jsem, čím na mě film tak zapůsobil, možná to byla ta úžasná muzika, možná mě oslnily ty třpytivé kostýmy a nadpozemská krása Jonathanova (on se pro tuhle roli prostě narodil), snad to byla ta nevázanost glam rock éry či nekonvenčnost jejího zpracování. A možná všechno dohromady. Ale věděla jsem, že jsem spatřila něco neobyčejného a že to chci vidět znovu. A znovu. A znovu.

Tak tady nic nezmůže ani šarm Michaela Biehna...

Když jsem se asi před dvěma lety po zhlédnutí filmu Znamení sama sebe ptala, čím by tak mohl Night ještě překvapit, netušila jsem, že jeho další snímek předčí jeho předešlá dvě dílka. Vesnice mě přímo nadchla, jak vizuálním pojetím, tak i originálním námětem, o hereckých výkonech nemluvě. Scénář je vypilovaný do detailů, všechno, co se ve filmu přihodí, má smysl a hlavně chápeme hrdiny, proč jednají tak, jak jednají. Prostě po všech stránkách jedinečný snímek a mně nezbývá, než si znovu položit onu otázku, čím nás Mistr napětí překvapí příště.

Jedinečný filmový zážitek, na který se nezapomíná...

Tak váhám - mám pominout fakt, že jsem se ke konci filmu mírně nudila, a hodit film do průměru s tím, že tak ocením české reálie a Bladeova nového pomocníka-pobudu, nebo mám být nekompromisní a nehledat polehčující okolnosti? Hmmmmm... Tak si to shrnu - zdlouhavé bitky, hlavní hrdina, co je až příliš cool, nevěrohodná romantická linka, Scud vyklízející scénu příliš brzo - moment, nad čím že to vlastně přemýšlím?

Sice to není taková bomba jako jednička, kterou považuju za nejlepší horor vůbec, přesto je to pořád tajemné a mrazivé, i když plán Smrti máme už tři roky prokouknutý. Kdo říká, že mu úvodní bouračka nezpůsobila husinu, tomu nevěřím:-)

Tak tenhle filmík byl pro mě nečekaným zážitkem... Jednoduše jsem podlehla kráse obrazu a silnému příběhu. Nádhera!