Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (210)

plagát

Světlušky v zahradě (2008) 

Toto poselství o odpuštění jsem nějak nespolkla. Asi mi ho v krku šprajcla postava matky, neschopná ochránit svého syna před despotickou výchovou manžela. "Romanticky" pobité světlušky ve zpomalené scéně "chvilka rodinného štěstí do památníčku" vykašlávám ještě teď.

plagát

Babettina hostina (1987) 

Zvyk je železný svět. ___ Příběh je těstem vlévajícím se do kovových formiček diváků. Svět zasyčí a už se v něm pekou a z plechů se sypou pusinky radosti, perníčky malosti, dortíčky marnosti, boží milosti.

plagát

Henry Fool (1997) 

Myslíte si, že není možný psát v komentu o "ochlastovi a egomaniakovi" o čistotě? Užijte si další lekci česko-magyarštiny, která vám dá odpověď na všechno. ___ Čistota ducha bývá spojována s odmítáním požitků a zdrženlivým způsobem života, potažmo s naivitou; s tímto přístupem se nemůžu ztotožnit. Je povrchní, paradoxně materialistický a vůbec nezohledňuje skutečnou podstatu čistoty - nikoli askezi (kterou odmítám brát i jako jednu z cest), nýbrž těžce vydobytou čestnost. Která je díky své rozporuplnosti zatraceně sexy, stejně jako Henry Fool. ___ Motiv čestnosti je zde tak všeprostupující, že dosahuje až archetypálních rozměrů a požehnává opravdovostí každou další část hrdinovy cesty (resp. utvrzují sebe navzájem). Možná není náhodou, že hrdina nese jméno "Blázen" stejně jako karta z tarotu (můžete ji pro klid svědomí brát třeba jako ztělesnění memu :) ) vybalancovávající svobodu se sobectvím, moudrost s ješitností a výstřednost s nekonvenčností. HENRY FOOL v sobě podobně snoubí "nespojitelné"; svazuje je uzlíky k páteři křehkého, avšak živoucího tvora, vyplétá jeho kostru a vzlétává spolu s ním nad krajinou plochých, nejsoucích pojmů. A to mám na tomhle filmu ráda. ___ Pozn.: Prozatimní autodiagnóza: perfekcionistický escapismus. :)

plagát

Jízdenka do Korsoru (2008) odpad!

Konečně jsem u nějakého filmu zažila ten bájný pocit trapnosti za tvůrce. Ten, kdy se musíte odvrátit od obrazovky a zaslepit obě uši a všechny tři oči, abyste zabránili jakémukoli kontaktu s tím zmutovaným všeprolézajícím infekčním sajratem.

plagát

Vydržet se ženou (2007) 

Všichni, kdo si myslíte, že máte doma bláznivou ženskou, mrkněte na tohle. ___ Příběh je servírován otevřeně schematicky, takže žádný "jako ze života", ale tím spíše je možné se v něm najít. Srážka muže "chci to, co nemůžu mít" a slečny "netoužím po tom, co už mám" je zbavena hlubších psychologických konotací. Utrpení hlavního hrdiny je vždy nějak výtvarně odkatalyzováno (následují SPOILERY) - tu klesne na podlahu, snad pod tíhou batohu sbaleného za účelem návštěvy přítelkyně dlící toho času romanticky na ostrově, tu je, bezvládný, tažen ke dnu plaveckého bazénu tlakem vodní masy (zpod které je vyzvednut mužnou rukou kamarádovou); odlehčení situace je dokonáno následnou scénou á la Pieta (viz galerie). Jen ten idealistický závěr mi k té hořkosti nějak nesedí; možná jen tvůrci nevěděli, jak příběh uzavřít, stejně jako já tenhle komentář ..

plagát

Efekt přihlížejícího (2008) (TV film) 

Neustálé a všudypřítomné podsouvání negativního pocitu nad stavem "současné společnosti" mi už leze krkem. Původ morálky, altruismu (a jejich protikladů) či emocí se datuje minimálně ke křižovatce našeho druhu s ostatními sociálními primáty, ale pořád budou někteří hlásat, jak je lidstvo zkažený a jak to s ním jde z kopce (to bude asi nějaká druhová paměť, nebo že by racionalita, jediná to ryze lidská vlastnost?). Protože se autoři nechali vláčet stejnými motivy jako kritizovaný dav, dobrovolně zahodili smysluplnost tohoto dokumentu a já nemám důvod dávat víc než jednu hvězdu (za co vlastně? z vrozený dobroty? :) ).

plagát

Pád (2006) 

Tento film je krásným příkladem kýče. Nebo mám spíše říci hnusným? ___ Opovržení kýčem není než jedním z přirozených pokusů vymanit se z náruče iracionality a stupidity, ke kterým jsme však pevně a nezměnitelně vázáni svou náležitostí k přírodě, k její složitosti, jakožto i ke složitosti našeho vlastního sociálního světa. ___ Takže .. jak kdo chcete. :)

plagát

Voda (2005) 

"Jde jenom o peníze. Chudé rodiny se zbaví jednoho krku, který by bylo třeba živit, bohaté zase člověka, se kterým by se musely dělit." I přes to, že mě tento film naprosto citově (avšak nikoli vyděračsky!) rozsekal, vrtá mi hlavou několik myšlenek, které se dotýkají provázanosti tradic, náboženství a praxe. Je vzletné říci "jde jenom o peníze", avšak existuje alternativa pro opravdu bídně žijící rodiny, pro jejichž rodinný rozpočet by výživa navrátivšího se člena a případné vypravení dalšího věna znamenalo ohrožení existence všech jejích členů? U počátku tradice vdov mohl stát i ve filmu znatelný podtext "nečisté" a tedy neprovdatelné ženy. Sázela bych na to, že to byly zejména tyto praktické důvody, které se promítly do textů starých indických náboženských zákoníků, proměnily se v dogmata, nepřipouštějící pochybnosti. ___ Přijetí "pravidel hry" však paradoxně mohlo vdovám pomoci strasti jejich nezměnitelného stavu přijmout. Budeme-li hledat inspiraci v logoterapii Victora Frankla, psychiatra, jenž prošel Osvětimí a Dachau, zjistíme, že pokud člověk nalezne a uvěří v hodnoty, které ho přesahují, získá tak vnější a víceméně trvalý zdroj citové podpory a vnitřního růstu. To neznamená, že by ten, kdo není přesvědčen o existenci něčeho "vyššího a důležitějšího", než je lidský život, nemohl být velmi duševně zdravý; vdovám však tato psychologická konstanta mohla po staletí pomáhat k přežití a žití nacházením smyslu jejich života v pevně nábožensky stanoveném statusu vdovství. ___ Tento paradox je zřejmý i ve scéně, kde vzdělaný muž, právník Narayan jedné z vdov, Shakuntale, "osvětluje" nesmyslnost jejího postavení ("peníze, nikoli božská vůle"). Rázem ji tak vystavuje vskutku existenciálnímu problému - jak tedy žít dál, bez toho, aby jí nabídl nějakou jinou možnost (či alespoň finanční prostředky :) ). ___ Vrátím-li se k začátku mého komentáře, musím konstatovat, že "jenom o peníze" tu nejde, i když jsou, resp. jejich nedostatek, významnou udržovací složkou zobrazeného problému. Propletenost nedostatku (a to nejen finančního) s tradicemi je vždy gordickým uzlem; domnívám se, že režisérka Deepa Mehta si to dobře uvědomuje, a i když bohužel nenabízí komplexní řešení (je však vůbec možné? nezjeví se další část cesty až po každém jednotlivém průkopnickém kroku do neznáma?), její film je drápkem tnoucím do živého.