Voda

Jednoduchý a prostý příběh, jehož posláním je především popis bídného postavení indických vdov, jejichž životy svírají tisíce let staré náboženské zvyklosti, které dávno ztratily svůj obsah, ale jsou dál tupě dodržovány, přičemž z nich nepochází nic pozitivního, ale znamenají jen kruté znásilňování přirozenosti života. (30.04.2012)

Zajímavý, ale spíše hodně smutný obraz indických žen, které nesužují britští kolonialisté, ale kultura, zvyky, náboženství a předsudky jejich vlastních lidí. Hrozně moc tyhle filmy nemám rád. Protože mě vždycky naserou. Obzvláště když příběhem provází sedmiletá vdova. A závěrečný titulek odhalí, že se vlastně toho moc nezměnilo. Z filmového hlediska hodně slušná práce. (30.09.2015)

Příběh samotný dobrý, srdceryvný a ponurý, ale... co ta glorifikace Ghándího na konci? Zdálo se mi to, nebo byl bělejší než ostatní, že dokonce zářil? A ten výběr jeho promluvy... o Ghándím mnoho nevím, musím se případně dovzdělat, ale tím, jak byl "použit" (jako emblém?), získává film děsivě pravdoláskařské vyznění. (01.08.2014)

"Jde jenom o peníze. Chudé rodiny se zbaví jednoho krku, který by bylo třeba živit, bohaté zase člověka, se kterým by se musely dělit." I přes to, že mě tento film naprosto citově (avšak nikoli vyděračsky!) rozsekal, vrtá mi hlavou několik myšlenek, které se dotýkají provázanosti tradic, náboženství a praxe. Je vzletné říci "jde jenom o peníze", avšak existuje alternativa pro opravdu bídně žijící rodiny, pro jejichž rodinný rozpočet by výživa navrátivšího se člena a případné vypravení dalšího věna znamenalo ohrožení existence všech jejích členů? U počátku tradice vdov mohl stát i ve filmu znatelný podtext "nečisté" a tedy neprovdatelné ženy. Sázela bych na to, že to byly zejména tyto praktické důvody, které se promítly do textů starých indických náboženských zákoníků, proměnily se v dogmata, nepřipouštějící pochybnosti. ___ Přijetí "pravidel hry" však paradoxně mohlo vdovám pomoci strasti jejich nezměnitelného stavu přijmout. Budeme-li hledat inspiraci v logoterapii Victora Frankla, psychiatra, jenž prošel Osvětimí a Dachau, zjistíme, že pokud člověk nalezne a uvěří v hodnoty, které ho přesahují, získá tak vnější a víceméně trvalý zdroj citové podpory a vnitřního růstu. To neznamená, že by ten, kdo není přesvědčen o existenci něčeho "vyššího a důležitějšího", než je lidský život, nemohl být velmi duševně zdravý; vdovám však tato psychologická konstanta mohla po staletí pomáhat k přežití a žití nacházením smyslu jejich života v pevně nábožensky stanoveném statusu vdovství. ___ Tento paradox je zřejmý i ve scéně, kde vzdělaný muž, právník Narayan jedné z vdov, Shakuntale, "osvětluje" nesmyslnost jejího postavení ("peníze, nikoli božská vůle"). Rázem ji tak vystavuje vskutku existenciálnímu problému - jak tedy žít dál, bez toho, aby jí nabídl nějakou jinou možnost (či alespoň finanční prostředky :) ). ___ Vrátím-li se k začátku mého komentáře, musím konstatovat, že "jenom o peníze" tu nejde, i když jsou, resp. jejich nedostatek, významnou udržovací složkou zobrazeného problému. Propletenost nedostatku (a to nejen finančního) s tradicemi je vždy gordickým uzlem; domnívám se, že režisérka Deepa Mehta si to dobře uvědomuje, a i když bohužel nenabízí komplexní řešení (je však vůbec možné? nezjeví se další část cesty až po každém jednotlivém průkopnickém kroku do neznáma?), její film je drápkem tnoucím do živého. (31.05.2010)

Príbeh 6 ročnej indickej vdovy, ktorá ešte poriadne netuší čo jej osud nadelil. Výborná, takmer až dokumentárna atmosféra indických mestských uličiek, denných rituálov, začínajúcej love story a rozhovorov s vdovami s podobnýn osudom. Hodnotenia odpad niektorých prispievateľov sú dosť neobjektívne, ale na plné hodnotenie to fakt nemá. Aj s prihliadnutím na to, že sa príbehom mihol Gándhí dávam 60%. (10.03.2009)