sulimo

Tu jednu dávám za tu obdivuhodnou nesoudnost něco takovýho vůbec natočit.

Nic jsem nečekala, tak mě to spíš docela příjemně překvapilo.......a možná si to někdy pustím znovu.

Jsou bohužel filmy, které jsem neviděla v kině a je jich bohužel dost , tohle je jeden z nich, respektive se pohybuje v první desítce mých bohužel nekinových extraordinéních filmových zážitků. Kdybych to viděla na velkém plátně, tak asi doteď chodím jako hippie zombie zpívající songy od Beatles, takhle, z obrazovky naší ohavné televize, jsem z toho "pouze" natolik rozsekaná, že se asi budu pár týdnů sbírat.

Na můj vkus místy naprosto nevkusná hudba, která z toho všeho dělala přeromantizovaný drámo. To je asi první, co mi v části výtek utkvělo na prvním místě, pak samozřejmě ohranost příběhu, kterému nepomohl ani nevšední syndrom hlavního hrdiny, který sice roli zahrál hodně přesvědčivě, ale s takhle debilně naivně tupým příběhem to stejně moc nehlo dopředu. Konec byl na můj vkus krapet překvapením, vzhledem k oné dějové přeromantizovanosti a nevychytané postavě Beth, a to je možná důvod, proč mi tam taky dost neseděl. To se prostě celý děj někam pomalu posouváte (opravdu nepatrně), když už čekáte, že to skončí tak, jak by ta občasná přecukrovanost skončit měla, tak to tak nakonec vůbec neni, což asi mělo způsobit náhlou nevšednost nebo co, což se ovšem v mém případě naprosto minulo účinkem. Z příběhu to ve finále udělalo něco mimořádně plochého a tuctového, co se tak strašně moc snaží být netuctové, až se z toho stala nekvalitní slátanina, která má sice pár pěkných momentů, to ale film stejně nezachrání, takže bohužel za dva.

Nepobírám to vysoké hodnocení, zahrané to je pěkně v rámci možností, a právě ty možnost, respektive ten zbytek kromě herců je krutej kýč. Scénář je moc pitomej i na to, že se jedná o padesátá léta výroby a příběh sám o sobě je nesnesitelně dlouhej a nudnej. Nevim, třeba jsem něco nepochopila, každopádně za sebe mohu říct, že jsem měla co dělat, abych to dokoukala do konce, ale vydržela jsem, asi jsem jak kokot prostě čekala, kdy příjde ten velký zvrat, díky kterému to tu má těch v současnoti 83%....nedočkala jsem se. V tom filmu se prostě za boha nic neděje.

Spíše než dějovost mě zaujala citovost Poirota.....aneb sladká nevědomost.

Pro mě o veliký kus lepší než původní film. Je to nejen díky Suchetovi a jeho podání Poirota, kterému se klasicky nikdo nevyrovná ani z bla, ale je to hlavně díky tomu morálnímu dilematu, které v této verzi trápí Poirota a tedy i diváky a dost více......aneb "Ty, kdo jsi bez viny, hoď kamenem....My bez viny byli a tím kamenem jsme hodili".

Být ženou, vědkyní a pohankou během náboženských nepokojů, během nadvlády mužů a období odsuzování vědy jako čarodějnictví, je asi ta nejhorší kombinace, jakou může být člověk obdařen a jakou si člověk volí. Krutá a temná doba, ve které se vyplatí být průměrnou ovcí v davu, která se přizpůsobuje diskurzu. Pro mě se jedná o nádherný a ojedinělý snímek, který se zabývá opomíjenou dobou a tématikou. No kolik je filmů, které se soustředí na odvěké bádání o světě? Zpochybňování zavedených "pravd"?.....upřímně si nepamatuji, že bych viděla podobný film, který by se soustředil výhradně na tyto otázky, a to je veliká škoda, o to víc jsem si pak užila tenhle počin.

San Francisco je příliš krásný město na tenhle romantickej hnus, při kterym jsem se zase jednou cítila jako větší chlap, než hlavní hrdina. Neuveřitelně dlouhý, neuvěřitelně ukecaný a přitom nic neříkající, když si do toho přidáte ty největší hudební odpady se zvukem devadesátek, je z toho nekoukatelná záležitost.

O málo slovech a zároveň mnoho vypovídající, to já ráda. Z takovýchto záležitostí by se v Hollywoodu mohli učit (ano, narážim na nějakou tu Angelinu, jelikož to se přímo vnucuje). Hodně intenzivní, nezapomenutelný filmový zážitek, který budete dlouho a marně vstřebávat, nicméně na pět hvězd mi k tomu chyběla větší propracovanost charakteru hlavní hrdinky, protože takhle mi dost dlouhou dobu trvalo, než jsem si k ní jako divačka vytvořila ono důležité pouto, které vás má přesvědčit, že se jedná o onu hrdinku zasluhující si vaše fandění. Právě nedostatečné vykreslení života Samiry mě osobně docela dlouho bránilo pocitu větší spjatosti s jejím osudem, s jejím jednání a zejména pak s její případnou proměnou. Je škoda, že se film, nezaměřuje i na část jejího života před odjezdem do hor, ze kterých je navíc ihned po příjezdu deportována. Mohlo se tak jednat o ještě možná silnější filmový zážitek, neboť takhle je divák hozen do situace a ani vlastně neví, s kým má tu čest další bez mála dvě hodiny prožívat ten brutální, zvrácený osud. Ale i tak, mě se to tady kritizuje, když nehledě na pidimouchy snímku, které vadí možná jen mě, věčné pesimistce, zase jednou hledám dolní čelist za neustálého připomínání vlastního svědomí: "hlavně tam napiš, že tohle by měl vidět každý!", a svědomí nekecá, tohle byste měli vidět.