kingik

Kutilové vezměte nohy na ramena! Nejotravnější dvojka v dějinách televizní zábavy, Aduš & Dala, se vrátila. Jsou dvojnásob zvětralejší, dvojnásob vyčpělejší a nejsou vůbec Prima. Jen co se jich Nova zbavila, vrhl se po nich v čirém zoufalství stále méně sledovaný Prima konkurent a představil jakýsi restart téhle moderátorské dvojice, o který už nikdo nestál. Netvrdím, že je něco špatného na radách pro kutily, a tentokrát cílené nejen na ně, ale špatné je, když je někdo nesoudný a neumí to zabalit, když už to zkrátka není ono. Incestní sourozenci už opravdu nemají čím překvapit. Pořad chce být evidentně mnohem lepší a erudovanější, než zaběhlá konkurence Loskuták, ale i přes občasné záblesky inovace, jde vlastně jen o vlastní zviditelnění, posílení ega a nesmíření se s tím, že je nejlepší v nejhorším přestat. Prima si delší dobu vede zle nedobře v technické grafice, ve které je mnohem zaostalejší než Nova. Znělka hovoří za vše. Obsah chce být tématický bohatý, ale většinou se to smrskne na trefné jedním uchem tam, druhým ven. Dobrý kutil si určitě pro radu nepůjde ke Gondíkům. Obrátí se na seriozní zdroj a ne na dva arogantní sourozence, kteří ze sebe chtějí dělat to nejlepší, co je v televizi k mání. Bohužel, v televizi je to opravdu to nejlepší, neboť Rychlý na Nově v Loskutákovi vás zaručeně Rychle odradí a Rychle přepnete jinam. U všech pánů kutilů narazíte jen na Gondíky. 0%

Do teritoria medvěda Míši Kuličky. Ještě před puštěním filmu bych si vsadil, že bude dobrý. Ne, není! Dejme tomu, že lov na zatoulaného grizzlyho, který zabíjí na potkání, je neotřelou a atraktivní podívanou. Tedy, když se to dobře natočí. V tomto případě se nic takového nepřihodilo. Z devadesáti minutového filmu akční složka i s medvědem dohromady tvoří cca dvacet minut, zbytek je nuda v pěkné aljašské přírodě. Záhadou zůstává, jak se podařilo na film s medvědem nalákat takovou solidní hereckou sestavu. James Marsden, Thomas Jane, Piper Perabo, Scott Glenn nebo Billy Bob Thornton se dali všanc málo prověřenému režisérovi Davidu Hacklovi, který dostal k realizaci mizerný scénář, se kterým toho nešlo moc dělat. Divák si z nabízeného osazenstva nevybere nikoho, komu by mohl spolehlivě fandit. Fandí se tedy medvědovi, i když chudák ani neví, co po něm režisér chtěl. Během hodiny dojde na jedno až dvě nevzrušivá zabití. Snímek neměl tempo a byl nepříjemně rozvleklý. Místo aby gradoval, postavy pořád o hovně plkaly. Když už doplkaly, přišlo pár finálních minut, v nichž medvěd rozsápal pár postav, ke kterým se přilnout nedalo. Jediné, co za něco stálo, byly gore efekty, které vypadaly povedeně a realisticky. Tvůrci chování medvěda ve volné přírodě moc nestudovali, jinak by chování medvěda nemělo tak přihlouplý rozměr. Lov na predátora budil pousmání. Když se lovci při takřka nijaké konfrontaci s grizzlym, s ním dostali do křížku a na dostřel, tak pochopitelně i z té nejlepší lovecké pušky zvíře spolehlivě minuli. Zřejmě, aby divákům dopřáli na závěr nerealistický souboj muže s medvědem ve vodě. Na souši by to nebylo tolik atraktivní, že. Slibná herecká sestava nepředvedla víc, než požadoval scénář. Tedy tvářit se dramaticky i vystrašeně. James Marsden jako napravený kriminálník byl slušně mimo, Piper Perabo hrála, kdo ví proč, hluchou, Thomas Jane se ocitl v blbém filmu, ale předstíral, že mu to nevadí a Billy Bob Thornton se na nějaké hraní vysral úplně, poté, co si až na place přečetl scénář a zjistil, že mu neslábne zrak a že skutečně hraje ve filmu o medvědovi zabijákovi. Nulové tempo, nulová gradace, žádné napětí ani atmosféra, žádný extra nápad ve scénáři, ani v režii, zabití poskrovnu a nudně natočená. Příroda pěkně nasnímaná, dobré gore efekty. Neschopný štáb by měl být předhozen skutečným medvědům žijícím v divočině. Cvičený medvěd Bart by si s nimi zahrál karty a na zabíjení by se vybodl. Co taky s takovým unylým filmem, že jo. 20%

Zřejmě rozpad zpěvaččina manželství stojí za touhle písní s osobitým textem a minimalistickým klipem. Po čumáku diváka plácne niterné a emoční podání songu, které zpěvačka zvládá velmi dobře. Čtyři minuty na ni kamera staticky upírá čočku, střih šel do prázdna. Ale no tak, nad Gwen už dneska nikdo nebude honit. To už není zpěvačka na uspokojování, to je zpěvačka na poslech. Dovolila si přijít s klipem, se kterým chodí na scénu jen skutečně vyzrálá dáma, která už ví, o čem zpívá. Klip v takovém rozpoložení a uchopení nemá na ženské hudební scéně mnoho zástupců. S něčím podobným se v main streamu nikdo moc neprezentuje. Takže se jedná o poměrně ojedinělý hudební počin, kdy se hudba, text a obrazová podoba slévají v jeden dokonalý celek, který jde sluchu k duhu a oko si to své najde. Jelikož jsem ale jen odhadoval, komu je hořký text písně určen, je definitivně záhadné, kdo je onen nabíječ, o němž stylová zpěvačka tak emotivně a s vyčítavým výrazem pěje. A pěje hezky. A má to funkční a uvěřitelné emoce. 80%

I ten nejžlutější ťaman padělá světovou módní značku tak, že můžete GUESSovat, jestli na věšáku v tržnici náhodou nevisí originál. Alec Gillis šlapal na svém šicím stroji asi fakt nějak blbě, protože jeho hadr se nedočkal ani prvního praní a hned se rozpadl. Mayday! Mayday! Rybářská loď v ohrožení. Mejdan, mejdan, divák mající v oblibě filmy typu "Vetřelec" nebo Věc" se bude dobře bavit. Nebude. A to jsou scenérie filmu přímo ideální pro boj se zmutovaným organismem číhajícím na svou příležitost po tři desítky let v lunárním modulu z dob sovětské éry, který nalezla posádka rybářské lodi zamrzlý v ledu. Denního světla se divák nedočká, interiéry lodi také nevypadají špatně, vše je ponořeno do mrazivé aljašské noci. Přesto je film na klimbání. Posádce se moc do umírání nechce, režisér se kostrbatě snažil o jakési vybudování vztahů mezi jednotlivými členy, přičemž to jen film zdržuje. Jako jediný to pochopil charismatický Lance Henriksen, který v roli kapitána lodi neřeší režisérovu snahu po ambiciozním herectví. První úmrtí krajně nesympatického vědce nevypadá nejhůř. Bohužel, od toho okamžiku se ve filmu nic nedělo, ba co hůř, nedělo se nic zajímavého. Jen to, co vás napadne v souvislosti s každým scifi hororem s útočící havětí, ať už pochází z jakékoliv kategorie. Akorát je nutné si to představit tak, že to celé mělo naprosto nudný a nevzrušivý průběh. Režisér se totiž postupně přestal snažit v počátečních náznacích invence a jen blbě nakopíroval situace, které už byly jinde k vidění v mnohem napínavější, strhující a celkově námrdkové podobě, byť nejsem zastáncem klasik Vetřelec a Věc. V podstatě by nevadila neoriginálnost Gillisova díla, kdyby to bylo dynamickým, strhujícím a napínavým způsobem natočené. Mělo to herecké obsazení, které diváka zajímá. A úmrtí byla alespoň natolik kvalitativně výrazná, abych nemusel film vracet a zjišťovat, jestli už postavě zaklepal na rameno smrťák, nebo z natáčení utekla. Bída, pane debutante. Rozjezd byl celkem nadějný. Trikově to bylo hezky gumové a z diváckého hlediska to vázlo na všech frontách, ještě ke všemu to bylo slaboduché. Já to potápím. 40%

Když se režisér se scenáristou sjedou, z jejich halušek vznikne něco takového. A jen málokdo pobere tenhle psychedelický trip. Mladé děvče Dora zůstane o Halloweenu sama doma. Aby se to celé očekávání něčeho pekelně hrozného ještě znásobilo, té noci je ohlášen úkaz zvaný Krvavý měsíc. U jejích dveří se zjeví malí koledníci, v pytli mají uříznutou hlavu jejího přítele a domáhají se jejího nenarozeného dítěte. Potud celkem ok. Mohl se z toho vycinkat solidní exploiťák, popřípadě něco ve stylu home invasion. Jenže nic takového. Snad jen drobné náznaky. Od prvního zaklepání na dveře se celý film zvrhne v jeden nepříliš srozumitelný halucinogen koncipovaný a inscenovaný v téměř surrealistických obrazech, v němž je poměrně těžké rozeznat, jak přesně chápat tvůrčí záměr, s jakým je to celé předkládáno. Předpokládám, že těch diváků, kterým by vyhovovaly výjevy jak ze zlého snu, je podstatně méně než těch, kteří by raději viděli jasně a přehledně vedený příběh. S přemírou nedomrlého surrealismu se také odbouralo veškeré napětí. Skupinka dětských koledníků vyhlíží zlověstně a i jejich provolávání po krvi je poměrně působivé. Plod, který je v Dořině bříšku, je něco jako z Lynchových filmů. Neméně zajímavé je, že mladá dívka je těhotná jen měsíc, ale plod už (nevysvětlitelně) dorostl na velikost čtyřměsíčního embrya. Dost rušivě ovšem působilo znázornění svitu zlověstného Krvavého měsíce. Režisér použil primitivní a buzerantsky narůžovělou filtraci, což filmu hodně ubralo. To byl příšerný nápad. Byly ale i lepší chvilky "zfetovaného" tvůrčího dua. Herecké obsazení adekvátní. Chloe Rose v hlavní roli určitě zajímavá i sexy, zkušenější Robert Patrick svoji roli (málem) protlačil do temnějšího vyznění. Scény odehrávající se v domě docela fajn, ty v exteriérech byly o poznání slabší. A ještě jednou ta celková nesrozumitelnost. Režisér Bruce McDonald kdysi získal i nějaká ta ocenění za své režijní počiny, nerežíruje nijak špatně, nicméně se měl se scenáristou Pascalem Trottierem lépe domluvit na tom, co přesně chtějí točit. Ještě lepší by bylo vykašlat se na surrealismus a jít do toho reálně. 60%

Kdo otevře kostku, propadne peklu. Tohle pojednání platilo u série Hellraiser. Platí i u krátkometrážního snímku, ale to by se muselo umět s daným tématem pracovat. Než Pinheada svěřit lemrákovi Darrenu Orangemu, raději nechat na věky věků kdysi charismatického Pinheada neopouštět pohodlí hororového důchodu. Je z něj Pinďour. Vůbec z něj nejde děs, maska katastrofálně splácaná, hřeby lepené lepidlem Drago, kdy iluze, že to po jedné suché větě celé odpadne, je dokonalá. Ošklivější holku, co ztvárnila hlavní hrdinku, už nemohli vybrat. Ta samozřejmě končí v moci Pekelníka a jeho party pablbů, ale raději vášnivě osouložíte keramickou vázu i s odérem po zvadlých květinách, než vymelete její drn. Zarážející je, proč na takovou pičovinu, byli zapotřebí tři scenáristé. Stačilo to prubnout bez scénáře, výsledek by jistě nebyl o moc horší. Štáb byl vůbec početný. Množství maskérů ale nepřišlo s ničím extra zajímavým. Potrestaná hrdinka měla háky v lících. A k ničemu dalšímu se režisér neodhodlal. Vypadalo to dost slabě. Chudák Pekelník, ten tedy dopadl. Režisérovi měl péro rozemlít ve mlýnku na maso, aby příště zapomněl brát si hororovou ikonu do režijního pera. Jen hudba snesla přísnější měřítko. Měla příjemně znepokojivý tón A ještě začátek nevypadal uhozeně, tedy scéna, kdy je hrdinka obdarována pekelnou kostkou. Zbytek ale uhozený je. A Harold Dennis jako Pinhead tu zoufalost jen podtrhl. 20%

Plešatý a elegantní zabiják z videohry, jehož stvořil tajný program, dostal druhou šanci adaptovat se na filmové prostředí. A jak to zvládl? Problematicky, přičemž překážky mu kladli ti, kteří mu na té cestě měli pomáhat, a sice režisér se scenáristou. Skip Woods by měl už odejít do scenáristického důchodu. Jakmile se tenhle maník někam angažuje, hned můžete zapomenout na vybroušené invenční pojetí, které si dost často plete s rutinou. Byl autorem scénáře u první herní adaptace, u níž se neosvědčil, měl být tedy střídán. A začínající režisér Aleksander Bach tu scenáristickou sterilitu pospojoval akčně, ale na té akci se mohl vyřádit i víc a udělat si na ní jméno. V choreografii bitek neoslnil, přestřelky a honičky už dosahovaly lepšího a výkonějšího levelu. Celé to mělo solidní rytmus a spád. Tahle verze vsadila na neokoukané herecké obsazení, tím pádem jsou k vidění málo známí herci, což představovalo značné riziko. Rupert Friend v roli Agenta 47 je Orlando Bloom po návratu z Dachau. Zřejmě už tam se stal vyspělejší bytostí bez (n)emocí. O jeden genetický experiment, kterému se podrobil, méně nebo více, na tom přece nesejde. K ruce dostal štěknu, která si na nezájem v pokusné laboratoři také stěžovat nemohla. Hannah Ware přebrala štafetu po žhavé Olince Kur(v)ylenko, s níž jí nepojí stejný sexappeal, ani herecký talent. Bez problému je od sebe identifikujete pomocí metody reakce pyje. U Hanny Ware bude většinou v klidu, neb ho odradí její prkenné herectví. Ano, i pyj může mít umělecké vlohy. Trojlístek uzavírá Zachary Quinto, který to ve filmu hraje na obě strany. Jednu chvíli je dobračisko, co přišlo ohroženou slečnu hlídat, následně je to lump, co ji chce zlikvidovat. Tenhle herec hlásí svoji příslušnost k pánským prdelním otvorům, ve filmu buzerantsky nepůsobí, a coby záporák se ujal. Prostředí a vizuál moc nezaujme, obojí je poměrně fádní, zlomkovitý střih v bitkách brání v diváckém komfortu, z bitek divák nic nemá. Je fakt, že když adaptace videohry dostala opětovnou šanci, mělo se na všem zapracovat, a řečeno herní terminologií, dostat film na patřičný level. A to vůbec nechci srovnávat s herní předlohou, která představuje nesrovnatelný svět s tím filmovým. Z diváckého hlediska je asi to hlavní, že mě tahle verze bavila víc, než ta s Timothy Olyphantem. Ani tahle však nedosahuje exkluzivních kvalit. Uděláte jen dobře, když u ní vypnete mozek. Ostatně tak byste k ní měli přistupovat. 60%

Až vás nehezký, otylý soudce odsoudí k desítce nepodmíněně za "elpako", jehož rozsudek budete argumentovat tím, že jste si chtěli jen vylepšit svoji finanční situaci a udělat si hezké Vánoce s rodinou, a v žádném případě jste té hezké slečně na benzínce, před jejímž obličejem jste divoce mávali a gestikulovali "načerno" pořízenou pistolí, nechtěli ublížit, jen jste trénovali roli padoucha do připravované televizní krimi, koment, který jste předtím čirou náhodou napsali zde k tomuto dokumentu, bude mít rázem vskutku časosběrnou kvalitu. Vrátíte se o deset let starší, po uvítání s rodinou, z níž dobrá polovina se mezitím usou(lo)žila k smrti, se hned vrhnete k noťasu, který za tu dekádu nabral poněkud futuristický design, nicméně CSFD stále bude existovat a spolu s ní i váš profil. Lačně se vrhnete k tomu přístroji a v okamžení projedete tehdejší komenty, jejichž kvalita za tu dobu měla sestupnou tendenci. Váš koment, tehdy připomínající nejlepší Čapkova díla, je rázem nynější kvalitou u dítěte předškolního věku. Tehdy byla jiná doba, vězení jste znali jen z nováckého dokumentu, který kdyby nebyl tolik plačtivý, respektive netlačil tolik na emoce, byl by v podstatě tím lepším, co Nova vysílala. Nejednou sice budete mít pocit, že trestankyně měly zřejmě prostor i čas naučit se určité zdvořilostní fráze, které se na kameru vždycky hodí, ovšem už budete vědět, v jakých místech mluví za sebe a v jakých místech podle nadiktovaného scénáře. Hlava vás z toho Třeštíková nebude. 6/10

Myslbek by se jistě zaradoval z toho, jak byl film sochán. Ovšem velikým myslitelům tenhle film vystavuje rovnou stopku. Pokud tedy rádi racionální stravu, protentokrát to nechte raději na filmu, co vám naservíruje. Nebude toho málo, zkuste hltat Hopkinse, zajímavě koncipované dialogy, posléze vás určitě příběh zaujme a vtáhne. Sešlo se zde totiž nebývale luxusní obsazení. Začnu Abbie Cornish, jejíž luxusní kůzlátka uvězněná v halence vydatně mečí, mečí na Jeffrey Deana Morgana, jejího kolegu agenta, který raději obětuje vlastní život po zjištění, že jim z jejich zajetí nepomohl, po hodině filmu bude zastávat těžkou fachu Colin Farrell, ten ale raději vraždí churavějící lidi. Ale největším tahákem i tahounem je charismatický Anthony Hopkins v roli geniálního psychotronika. To jsou přesně role pro něj. Zřejmě díky jeho produkci i účasti se podařilo udělat z filmu "áčkovější" záležitost. Důležité je, že všichni hrají s chutí. A na výsledku je to znát. Režijně je film vypiplaný. Afonso Poyart se rozhodl vsadit na efektní režijní vedení, podpořené příjemnou vizuální stránkou. A rating R se postaral o delikátní nechutnosti, s nimiž se neplýtvá, určitě nepřesahují víc, než je nezbytně nutné. A naprosto delikátní jsou psychotronické vize, v nichž probleskuje blízká budoucnost. A bylo neméně zajímavé sledovat, jaký zvrat bude v osudech postav bezprostředně následovat. Poměrně odvážné bylo proti sobě postavit dva geniální psychotroniky, jedním je Hopkins, to je klaďas, tím druhým je sériový vrah Farrell, a čekat, kdo z nich bude mít navrch. Celé to graduje, čekáte, že kůzlata Abbie Cornish zamečí, ovšem kozy předvede jiná herečka, tak alespoň něco z té bio farmy zavítalo, nechybí několik úmrtí i erudovaný výklad záhad z úst toho nejpovolanějšího. Film určitě připomene i jiné dávné kousky z kategorie thriller, jenže zde sehrává významnou roli mystično, které příběh hází do jiného diváckého světla. Jedná se o působivý a zajímavý napínák. A pokud přemýšlíte až příliš racionálně, tenhle thriller můžete s klidem vynechat. 8/10

Z hlubin oceánu se vynořil predátor, který už má "béčkových" vod plné žraločí zuby. Rád by to rozbalil, ale výrazného prostoru se mu tentokrát nedostane. Tenhle film o hororový žánr sotva otře svoji ploutev. Upřednostnil nepříliš nákladnou akční story šmrcnutou komediálními prvky. Urostlý dvoumetrový svalovec Chase (Derek Theler připomínal hvězdnějšího Chrise Pratta) má zakázku od svého bratra, aby z útrob vychytralého bílého žraloka dostal spolknutý vzácný diamant nedozírné hodnoty. Chase se lovem žraloků prakticky živí, ale má jednu slabinu, a sice nemá oceán příliš v lásce. Jelikož je svému úlisnému bratrovi zavázán, ujímá se pátrání po žralokovi, který se od svého druhu liší nápadně černě zbarvenou horní ploutví. Brzy ho však nevybíravým způsobem kontaktuje zdejší podsvětí, které zastupuje mafián Nix s tuhým kořínkem, jenž má rovněž eminentní zájem o drahý šutrák. Chase nebude čelit jen bandě zabijáků, žralokům, ale také svodům lásky, neboť s ním na palubě při lovu bude i atraktivní žena, kterou si vybral za svoji spolupracovnici. Scénář je místy ucházející, místy na hovno. První scéna se žralokem slibuje masakr. Na voru je v ohrožení dvouciferná skupinka návštěvníků pláže, žralok se blíží, ale ouha, zjeví se Chase, žraloka mimo záběr odpraví, scéna končí jeho vítězoslavným úsměvem. Další nedostatky pro hardcore diváka se vrší. Dál se totiž o žralokovi jenom mluví, na scéně je jen minimálně, nezjeví se v celé své kráse a zabije jen dva lidi a psa, ovšem mimo záběr. Vyvedení žraloků (není ve filmu jen jeden) je žalostné a legrační. Přidejme k tomu nepřirozený pohyb, žraloci ke všemu nevypadají ani tak monstrózně, jak by měli. Scén se žralokem je jen hrstka. O něco víc je akce. Bitky a přestřelky si režisér oblíbil. Nechybí špičkování mezi ústřední dvojicí, Chasem a Jasmínou, která je sympatická. Film na horor moc nedbá, jednoznačně upřednostňuje celkem zvládnutou akci a komedii, technická stránka filmu odpovídá rozpočtu, pravděpodobnost, že v nedozírném oceánu opakovaně narazíte na stejného žraloka, si raději dejte do kolonky zvýšené tolerance. Režisérovi Sheldonu Wilsonovi se nijak zásadním způsobem nepodařilo revitalizovat "žraločí" žánr. Nejlépe se mu dařilo v hereckém obsazení, k dobru přidal krasavici Ericu Cerra, technicky zdatný režisér to není, drastické scény eliminoval. Za sympatický pokus pohlédnout na oceán mixem hned několika žánrů, má ode mě body, které mu žádný žralok hned tak nesežere. 60%