kingik

Století papundeklu za století současné pohádkové páry. A Adolfa Borna a spol. k tomu. Když se zesnulý talent Antonín Moskalyk pustil do pohádky, byl to vždycky ranec invence. Za svoji tvůrčí éru jich natočil jen hrstku, ale tahle utkví svým nápaditým propojením skvělých hereckých výkonů s neotřelým až bizarním pojetím příběhu o zdánlivě obyčejném náhrdelníku, jenž je nástrojem zla. Příběh o čarovném daru není až tak nosným pilířem. O ten se totiž stará herecký ansámbl. Těžko říct, kdo je z herců absolutní top. Určitě je to vražedně maniakální a přitažlivě odpudivý Boris Rosner. Takový herec dnes citelně chybí, protože co dokázal provést v podstatě s jednorozměrnou zápornou figurou, je neskutečné. Jeho vtipně intrikující bratránek v podání dnes již zapomenutého Mirka Středy, který měl přece jen o něco více šedé kůry mozkové, byl rovněž solidní vykuk. Jejich záporné duo Robert & Hubert se stalo tahouny. Ostatní herci se ale neploužili v jejich stínu. Naďa Konvalinková poprvé a naposledy sexy a její psychopatická princezna byla mimořádně bestiální na pohádku. Marcel Vašinka byl ve své kreaci křivě nařčeného zloděje sympaťák, který zvládal s přehledem i pohybové vsuvky. Jen na zpěv už si netroufl, a zdaleka nebyl v tomhle handicapu osamocený, ale naštěstí barva hlasu zpěváka Prokopa, který to odzpíval za něj, k němu pasovala. Herecky byl otřesný pouze ráčkující chlapeček, který se s ním kamarádil. Ve společné scéně s Vašinkem jsem sledoval, jestli bude mít také tak otrávený výraz jako já, ale ustál hereckou netalentovanost, respektive hrůzu profesionálně. Pozornému divákovi jistě neuniklo, že když debilní chlapeček dostal svůj pěvecký part, který za něj vzal někdo jiný, hned byl problém s vadou řeči odbourán a po ráčkování nebylo ani památky. Pokud herecké výkony byly perfektní, prostředí, ve kterém se herci pohybovali, už takové nebylo. Výtvarnou stránku dostal na starost Adolf Born, a třeba takový namalovaný a disproporčně působící les, to už byl slušný bizár. Přesto i v té výtvarné jednoduchosti byl zachován jistý půvab, který se už v současných studiových pohádkách neobjevuje. Hudební složka od Bažanta s Maláskem, Čepelka coby autor textu, Kadaňka za kamerou a Moskalyk hlavní řídící prvek dali vzniknout nepříliš reprízované pohádce, která je plná tvůrčí invence a stylové originality. A i po drahných 35 letech, které uplynuly od jejího natočení, má pořád co nabídnout. O to líp, pokud ji neznáte a neměli jste ještě to štěstí se s ní divácky potkat. Možná se to drobet přepísklo s celovečerní stopáží, která je na studiovou pohádku s nulovou výpravou, poměrně riziková. 80%

Král Rybář. A tím je kdo? Přece Jakub Vágner. Vrací se na tv obrazovky s pořadem, v němž exotické vody vyměnil za české toky. Pro mě zajímavější pojetí, než čekat někde v Azerbajdžánu na "vytuněnou" rybu. U nás jsou ty rybí úlovky podstatně skromnější, o to však cennější. A Vágner čekání na úlovek umí tak barvitě podat, že se dá u televize sedět neslyšně jakoby byste s ním byli na břehu řeky. Každý z jednotlivých dílů je tematicky zaměřen na zdejší sladkovodní rybu. Známou, avšak vždycky se o ní divák dozví něco, co zaručeně nevěděl. Jakub do svých toulek po březích zurčících vodních toků namíchal zbytečně moc. Skvělé je čekání na úlovek, nejvíc mě baví, když jde na ryby sám bez doprovodu. Výborně umí svým autentickým a poutavým komentářem přímo z místa dějiště navodit úžasně napínavou atmosféru. A to i v tom případě, že na ryby nechodíte. Když je u vody s nějakým společníkem, je intimita lovu narušena a není to ono. Nejhorší na pořadu bylo vaření s nemožným kuchařem Sapíkem. Jasně, chápu, že Jakub po vzoru kulinářských show, chtěl zabodovat ve svém pořadu s přípravou rybí pochoutky, ale jenom to narušilo ráz pořadu. Kuchař vařil otřesně a jen jsem čekal, až zmizí ten otylec z obrazovky. První díl byl zaměřen na predátora českých řek, a sice štiku. Ulovit pořádného macka se u této trofejní a ohrožené ryby rovná zázraku. Jenže jsme na rybách s Jakubem, který nikdy neodchází od vody s prázdnou, a už vůbec ne s čudlou. Téměř metrový dravec mu v závěru přece jen přistál na háčku. Určitě zhlédnu i další díly, jimž je vyhrazen středeční Prime Time na ČT2. Čeká nás ještě setkání se pstruhem a kaprem. Jak znám Jakuba, zase to bude stát za to. Rezervu v hodnocení si přece jen ponechám. 60%

Jaký je rozdíl mezi českým a italským zdravotnictvím? To italské prosperuje. Klinika v Římě, porno personál, sem tam odhalená kozakijevič, láska, nenávist a intriky. Na telenovelu standardně nastavené, na vymývání ženských mozků přímo ideální. Vanessa Gravina v titulní roli je lákadlo, Linda Batista umí podat svůj exotický sexappeal, Kaspar Capparoni si spletl žánr a jako pornoherec by byl obletován. V titulních rolích hrají jen samí pohlední lidé. Seriál selhává v tragicky napsaných dějových linkách, kdy herci s vážnou tváří pronášejí blbé repliky a vedou mezi sebou prázdné dialogy, které pomalý a utahaný děj nikam neposouvají a jen postupně prohlubují do stále horších sfér. Pro českého diváka musí být osudy postav dost odtažité. Přece jen jde o určitý druh high society, která si jen obtížně u českého diváka získává zájem. Technická stránka seriálu není postavena na vysoké úrovni. Obrazově se seriál řadí do laciného podprůměru, ve kterém se kamera nevytáhne s žádnou pestrou škálou barev. Největší zastoupení mají studené barvy, což není pro komfort diváka právě dobré. Po pár jednotvárných dílech přichází nezájem, protože dějová struktura nepřináší nic záživného a objevného. Zástup pohledných hereček (středního věku) může u méně náročného diváka fungovat jako určitý magnet, ale rozhodně nevykompenzuje liknavou režii, statické pojednání slaboduchých zápletek, černobílé charaktery a nekonečnou záplavu hloupých dialogů, kterým chybí konstruktivní tvárnost. Výsledkem je pak rozvleklá telenovela z lékařského prostředí, která neměla úplně marný potenciál. Více pozitiv jsem hledal důsledně, leč(o) marně 20%

Zombie Hajzlhof , pardon, dinosaurus se vrací a jde na to přes hudební klip. Ten jako by se vyloupl z osmdesátých let. Nebýt zbytečného hype kolem ťamanského ejakulátu jménem Kunda Frndy, byl by neúspěch opět zaručen. U Hajzlhofa nic neobvyklého. Neobvyklá směs bizarních nápadů je určena ke smetení na lopatku. Do toho zpívající dvoumetrový a úplně netalentovaný maník. Už chyběla jen Vondráčková, se kterou kdysi taky nazpíval song. Když jsem klip viděl, byl jsem zděšen, jestli je to myšleno vážně. Nemá smysl popisovat bizarní náplň slabého klipu, který má úmyslně špatnou technickou kvalitu. Sám interpret zdůraznil hrůznost počinu i módním výstřelkem, který ani v těch osmdesátkách nebyl moc na denní nošení. Nesmyslná záležitost, kterou si nikdy nepustím k poslechu. Hajzlkopf mně ani tak nevadí, ale nic s ním není. On prostě neumí hrát, pohybovat se a je to antitalent se vším všudy. Hodnotím nízko a stejné hodnocení si vysloužila i slátanina Kung Fury. Pro mě je obojí úplně o ničem. 20%

Enrique Iglesias je úplně zbytečný umělec. Umí naprosté hovno. Zpívá jak teplouš. Aby to své nic znásobil a prohloubil svůj kariérní propad do nudy, natočil klip o hovně. Za tímto účelem do něj angažoval páska Dannyho Treja a krasavici bez filmových rolí Roselyn Sanchez. Jenže, co to je za klip, ve kterém Trejo v baru dopije drink a zvedá kotvy a Roselyn Sanchez se bezmála čtyři minuty vlní na pódiu, přičemž je zabírána z dálky, takže z ní divák nic nemá. Španělštině nehovím, ale připouštím, že to bylo osvěžující ji slyšet, ale píseň je taková nuda, až jsem z nudy začal přemítat nad názvem songu. "Loco". Co to může být? Mám to! To bude hovorově "lokomotiva", ale to mně zase nejde dohromady s tím barem a tanečnicí. Kdyby se pozměnilo pár písmen v tom slově, vzniklo by z toho Rocco - Rocco Siffredi. Jo, to bude ono. Takže celá věc se má takhle. Enrique zgejovatěl a v inkriminovaném baru čekal na pornoherce Siffrediho. Ten ale nepřišel a poslal za sebe ženskou náhradu v podobě Roselyn Sanchez. Enrique z neopětované lásky popíjí na baru jeden drink za druhým, tklivá písnička a přítmí. Za to, že jsem si dal práci a dešifroval jsem Enriqueho milostné vyznání, rozhodně píseň neudělá glo glo glo, ale podržím ji nad hladinou, protože to přítmí ve mně vzbuzuje naději na kuřbu od provokativní Roselyn. Jak to tak bývá, vybrala si raději dráhu barové tanečnice a péro nakonec vykouřila Iglesiasovi. Ten v závěru přehodnotil svůj postoj k orálu od ženské, vrátil se ke Kurnikové a Rocca pustil z hlavy. V závěru jsem i já přehodnotil svůj příkrý postoj k písni. Jde o pohodovou hudební záležitost. Postoj k Iglesiasovi zůstává nezměněn. 60%

Doktore z hor, pálí mě nesnesitelně čurák. Ty kapky z Alpen Milch, které jste mně minule předepsal, vůbec nepomohly. Přes den se to dá, ale večer je to peklo, až z toho začínám jódlovat. Zabíralo, když jsem si péro máčel po večerech v květináčích, do kterých jsem předtím nachcal. Ale vysral jsem se na Vaši neúčinnou léčbu. Následně jsem kontaktoval doktora House, ten mě párkrát přetáhl po péru holí a je po svědění. Ale co s Vámi?! Co s mrzkým seriálem, který nelze ani pořádně nadabovat, respektive ho nechce nikdo dabovat, a tak se k tomu uvolilo vynikající dabing studio Brno. Co uděláte, když na vás echt němčour promluví s brněnským přízvukem. Zdrhnete od tv obrazovky. Co je, prosím pěkně, dobrého na tom, když nesympatičtí herci přecházejí z jednoho nudně, úděsně natočeného obrazu do druhého a pronášejí fatální repliky typu "Gerdy, zajdi za doktorem..." To má tomu ryšavému pičusovi jít vylízat prdel, vymlaskat koule, nebo co?! Protože fakt z toho nejsem moudrý. Dialogy šílenost, zápletky šílenost, režie nemožná, a tak se ptám, co se na tom divákům mohlo líbit?! Jediným smítkem normálu je díl, ve kterém doktor zakalí v lavině. Mohl jsem oslavovat, že seriál navždy zmizel, ale jen do roku 2008, kdy se vrátil doktor v přetransformované sérii a s novými příběhy. Klidně si pustím celou Esmeraldu, Ordinaci v sadu od prvního dílu a napíši Nově, jestli by mohli reprízovat Ulici, ale nikdy, opravdu nikdy po mně nechtějte, abych absolvoval, byť jen jediný díl s Brk doktorem. To kurva, ani omylem! 0%

Je umění opíchat celou porno planetu a zůstat naživu. Manuel Ferrara je nejméně sympatický pornoherec. Přesto se běžně stává, že mu producentskými dveřmi projdou stovky žen. Sice jetých, ale mrdá! A zde vzniká zásadní problém s tím, že pornáče, na kterých se produkčně, režijně a svojí účastí podílí, jsou asi tak vzrušující, jako když si nad postel zavěsíte poster s Liborem Boučkem. Čtete správně, ne plakát s Bučkovou, ale s Boučkem. Prostě se chcete na ten pornáč soustředit, ale jste nuceni ho proklikat, protože vám Ferrara zničí zážitek. Je nudný, protivný a je schopen z jedné dávky nastříkat klidně i čtvrt kýble spermatu. Nevím, jak to dělá, ale koule má jak strýček Fido a zřejmě jsou poháněny nějakým šlehačem. Nicméně, ani tahle schopnost kvalitního nástřiku, mě nepřiměje, abych ho nějak chválil. Tenhle jeho režijní počin mě nebavil právě jeho tvůrčí účastí. Mrdat místo něj třeba Béďa Vonásek, bylo by to jiné. V jeho podání to nemá jiskru. Dynamiku to má, ale vzrušení se vytratilo. Účast porno hvězd je o něco méně atraktivní, šukal už lepší štětky. Vesměs se jedná o standard v xxx žánru, který už je překonaný. Okoukanost je sice na střední úrovni, ale celkově tohle péčko nezanechá větší stopu po vzrušení. Tohle bylo na usnutí, ale spánek jsem neriskoval. Co kdyby se mně zdálo o tom protivném pornoherci. 40%

Ze Zelenkovy (ujal se režie tohoto profilového dokumentu) tvorby jsem viděl její čtvrtinu, ale nikdy jsem ji vidět nechtěl. Z Vorlíčkovy tvorby jsem viděl cca 80%. Ve své době originální díla, hlavně se pro mě stal průkopníkem české crazy fantasy, což je jedinečný žánr, který vytvořil s invenčním Milošem Macourkem. Triky z jeho filmů mají dodnes svůj půvab a jsou svým způsobem nepřekonatelné. V tomto dokumentu se sám režisér rozhovoří, na jakém principu fungovaly a že vznikaly tak říkajíc "na koleně". Sám Vorlíček vyhlíží jako milý pán, který má určité nároky na herecké obsazení, zřejmě si i v případě potřeby na herce zařve, nechybí mu vizionářské schopnosti, s přibývajícími léty se zhoršil jeho cit pro řemeslnost i invenci, která citelně ubyla po smrti Macourka. Tenhle starší dokument režiséra ukazuje v dobré vitální pohodě, kdy se s chutí a s patřičným zaujetím rozhovořil o svých stěžejních dílech, což bylo doplněno řadou ukázek. Ani tento dokument se nevyhnul své jednotvárnosti. Triky z jeho filmů byly už dávno vysvětleny jinde, scény z jeho nejslavnějších filmů jsou tak notoricky známé, že není třeba je stále omílat a jeho filmy jsou ustavičně do roka asi třikrát reprízovány, protože představují vysokou kvalitu, na kterou dohlížel bič bolševika. Dneska na to nedohlíží nikdo, tak třeba takový návrat Saxany dopadl šíleně. Vorlíček je od Jezerní královny těžce z formy. Proslul tedy svojí "normalizační" tvorbou, která se dost vymykala běžné tvorbě, která tady vznikala a kupodivu byla tolerována, i přes svůj provokativně jedovatý satirický ráz ( např. "Pane, vy jste vdova!"). Ale třeba jeho filmy mimo fantasy žánr, už tak dobré nejsou, viz příšerně nezáživná a blbě natočená "Zelená vlna" (bolševik krutě chrápal při dohledu), trilogie o víně, Namrdané víno, nebo tak nějak se ta obludnost jmenovala, která vznikla na objednávku režimu. Neobdivuji od něj ani moc pohádkovou tvorbu. Tři oříšky pro Popelníka, Princ a Souložnice, Jak se mrdají princezny jsou sice hezky natočené, ale zase jsem se u nich nikdy extra nebavil. Vorlíček tedy u mě dominuje crazy fantasy výmazy, které jsou předchůdcem dementa Harry Pomrda a jeho následovníků. Tenhle dokument mě nudil a nedozvěděl jsem se prakticky nic, co bych nevěděl. 40%

Vždycky si mezi filmy odběhnu ohodnotit nějaký hudební klip, abych nevyšel ze cviku a zůstal ve psavé formě. Formu nemám žádnou, stojím za vyliž Alexandra Dumase, ale sere Šádvel. O klipech se píše blbě, zde se do toho nikdo moc nepouští, tak je řada na mně. Sympatický dívčí kvartet z britských ostrovů tentokrát ničím nepřekvapil, bohužel ani neoslnil. Pod vedením podivného režiséra, který si říká Director X, se s nimi ocitneme na typické americké střední škole, kde svorně patří k typickým outsiderkám. Jsou ignorované, nikdo se s nimi nebaví, kluci o ně nemají zájem, protože nejsou atraktivní. Stačí však jedno odpoledne ve školní knihovně a objevený lexikon kouzel z nich udělá katalogové modelky, po kterých rázem celá škola šílí. Klip má pěkně naivní story. Posun k horšímu zaznamenala i samotná dívčí formace, která v minulosti byla schopná vyprodukovat vyzrálejší, respektive feministické songy, než je tenhle "holčičí". Z členek kapely přímo srší entusiasmus, což se převalí posléze i na jejich fans. Na klipu mně vadilo, jak byly postavy v příběhu slabě zahrané i šablonovitě prezentované. Technická kvalita klipu je dobrá, provedení kouzel horší. Banálnější klip tahle sympatická formace ve své klipografii nemá. S takovým songem by mohla svoji kariéru rozjíždět, ale rozhodně ne s ním přijít po skladbách "Salute" nebo Word Up". Holčiny mají kliku, že jsou relativně neokoukané a u nás ne až tak profláklé. Tenhle jejich song s klipovou podobou však jejich potencionálně nové zájemce o jejich hudbu spíše odradí. 40%

Pořádná Řezničina. Není to pro každého, ale má to grády. Nápaditý klip doplněný o (sebe)ironii, morbidnosti i vtipné absurdity. Text má své trefně humorné vrcholy. Kurevský (hudební) námrd. 90%