erased

In fact, you should change your mind. That's what it's for.

Rok '90. Of course, the result is inescapably political. In capturing the wit and spirit of people who don’t usually get a look in outside of soaps or sitcoms, Meadows exposes a class system in which it would have been as easy for him to end up “concreting” as making films. How many other Shane Meadows are there out there, telling brilliant stories in white vans or the local pub? We’ll never know. But beside This is England, most other TV drama suddenly looks bloodless and artificial. (-Chris Harvey, The Telegraph)

Zvláštní kombinace krimithrilleru s romantickou komedií. Villanelle je díky svému šarmu, pronikavé inteligenci, naprosté absenci empatie a zároveň sentimentalitě jednou z nejděsivějších postav, které si ve filmu pamatuju. Samotná Eve a zbytek postav jí pak jednoznačně hrají druhé housle, což bohužel platí i o scénáři, který je mimo romantickou hru na kočku a myš k uzoufání přímočarý a předvídatelný. Kvůli Jodie Comer je ale Killing Eve povinností fanouška zajímavých záporáků.

Žádné spandexové oblečky, žádní ctnostní hrdinové v konfliktu mezi záchranou města/světa/vesmíru a milované princezny v nesnázích, žádné rádoby alegorie dnešního světa, dokonce málem ani žádní klauni, ehm, superzáporáci. Krypton byl první superhrdiny inspirovaný seriál, na jehož premisu jsem byl ochotný přistoupit bez obličeje ztrapněním pohřbeného v dlaních - právě pro všechny vyjmenované aspekty, které mu chybí, a mně blízkou, typicky SyFy campovitost. A všechno by to dohromady náramně fungovalo, nebýt toho, že hlavní klaun se jmenuje Brainiac a jeho životním cílem je sbírání motýlů. Jenom to pro jistotu opakuju: Brainiac. Brainiac. BRAINIAC. Víc snad netřeba dodávat, snad jen že jsem se kvůli němu u seriálu nepříjemně často popadal za břicho, a že díky jeho absenci má druhá série šanci neskončit jen jako solidní sci-fi stále dědící některé z nejhorších možných komiksových debilit.

Vždycky jsem se považoval za hipsterskou sněhovou vločku z pražské kavárny, ale tento maglajz mě tuto nálepku donutil přehodnotit. Na druhou stranu, poprvé se díky němu dokážu vžít do smýšlení konzerv - jestli takhle svět vnímají každej den, taky by mi začalo hrabat. Doteď jsem totiž neviděl nic tak povýšeného a blahosklonného (a to ani v zrcadle, hardy har har). Alespoň teda jedinou sympatickou a vcelku chytrou postavu ztvárnil Tim Robbins, takže jedna za jeho životem zhrzeného filosofa.

Nejlepší "další oscarový biopic" ever a za mě Mark Watney 2020. A i kdyby si to náhodou někdo celý vycucal z prstu, i samotné obsazení a všichni jednotliví herci a herečky v hlavních hlavních rolích si zaslouží plnou nálož filmových ocenění. (Povinně čti Arbitrův komentář).

The Alienist by chtěl být dalším The Knick, místo toho bohužel padá na hubu podobně jako Penny Dreadful. Nechybí mu výborné obsazení, parádní prostředí a atmosféra, a především slibný námět, ten ale ždíme v desíti dílech tak křečovitě, že někdy kolem půlky série nadšení vyšumělo a zbylo jenom čekání na to, kdy tvůrci konečně přestanou děj natahovat a ukážou nám toho zatraceného vraha. Tím zevšední thrillerové napětí i vyštřování, zároveň se na tom obrovském prostoru ale ani trochu nedaří rozjet psychologický horor, který by Alienistovi beztak slušel nejvíce. Finále nepřekvapivě přímočaré a pro mě seriálu jen přidalo poslední hřebíček do rakve.

I've, um, always been a sucker for a good toast.

Každý, kdo v životě viděl dvě tři sci-fi, už viděl i Altered Carbon. Obvykle si užívám filmy a seriály, které jsou splněnými vlhkými sny fanoušků sci-fi, třebaže jsou zoufale neoriginální (Ex Machina, Book of Eli, Rogue One,...), ale Altered Carbon bez špetky studu vykrádá jednotlivá témata a míchá je do tak otravně nezáživného a nenápaditého pejsko-kočičkového dortu, že ho už teď zkraje roku můžu prohlásit za průser roku. Zatímco z něj tedy dolary ze štědré produkce srší všemi směry, snaží se v desíti dílech rozjet zbytečně překombinovaný příběh, kde jsou zajímavá témata jen do počtu (příjemně noirový detektivní příběh kolem zabité prostitutky, traumatizovaná dcera uvězněná ve virtuální realitě) a mdlé, stokrát viděné osudové kecy s příměsí komiksových klišé hrají prim spolu s efektní, ale otřesně natočenou akcí. I jinak docela sympatičtí herci jsou zde vedení tak těžkopádně, že děj nemají šanci utáhnout - přitom třeba takový Kinnaman svým partem v House of Cards konkuroval i Spaceymu, zde naopak se sarkastickým nadhledem a vždy kamennou tváří nudí k smrti. Rozhodující třetí hvězda je nakonec jen a pouze za The Kills v poslední epizodě, ale další série, pokud nějaká bude, mě ani trochu nezajímá.

Crossův nový výtvor je výchozí pozicí i samotným výsledkem opak jeho předchozího hitu. Oba seriály sdíli vynikající casting, ale zatímco Luther si vystačil s poměrně obyčejnou a jednoduchou premisou a zaujal jejím excelentním zpracováním (alespoň tedy v prvních dvou sériích), Hard Sun má neskutečně slibnou hlavní zápletku, ale na ni se během pouhých šesti epizod snaží naplácat tolik balastu, že z příslibu zbyde jen zmatečná nuda s občasnými záblesky geniality. Přesto samotné finále potěšilo, konečně totiž dokázalo vyřešit všechny ty zbytečně nakupené vedlejší motivy a věnovat se tomu hlavnímu. Pokud tedy případná druhá série nesmete rozehranou hru ze stolu, Hard Sun má stále naději stát se dalším hitem.