balayette

Diskutovaný a často vysoce ceněný film. Metaforicky ztvárněná proměny mladé poslušné baletky z bílé labutě na černou mě fascinuje především poodkrytím roušky uměleckého světa. Speciálně balet je děsivý umělecký obor, plný intrik, ctižádostivosti, nezměrné píle a pokory, snahy, podřizování všeho jen své profesi. Ta ani není profesí, je závislostí a tyranem, který se navíc po krátké době možné (a strašlivě vydobyté, ač nejisté) slávy nehezky svému médiu odmění. Křehká herečka Natalie Portman mistrně prochází všemi fázemi - od hodné maminčiny dcerušky po opíjející se bisexuálku - a poukazuje nechtíc na fakt, jak je těžké se pro běžného diváka do její role vžít. Přesto nejmarkantnějším rysem filmu je nervozita: třese s kamerou, se scénou, s hudbou, ale nejvíc s hlavní představitelkou. Velmi snadno je přenesena na diváka, který může může s klidem vydechnout až po necelých dvou hodinách. A možná ani to ne.

Ohraný souboj mezi předlohou (vynikající knihou C.D. Payna) a filmem tenhle snímek bohužel totálně prohrál. Jediná možnost, jak ságu převést na plátno, by byla zfilmovat každý díl knihy zvlášť - a hlavně sarkasticky-intelektuálním stylem, ostatně tak, jak dílo vypadá v tištěné podobě. V tomto případě je výsledek smutný: chybí většina zásadních vedlejších postav, scén a především nevystižená atmosféra. Na knize je geniální hlavně to, jak je absurdní a že jde o deník - jednotlivé dny se táhnou a nic se v nich neděje... pouze Nickův komentář jim dodává nezaměnitelný vtip. Umělé vytváření situací na způsob "jen aby tam bylo všechno" nikam nevede, nehledě na styl filmařiny a la American Pie. Na to je potřeba čas a ten rozhodně do devadesáti minut nikdo vtěsnat nemůže. Není mi taky příliš jasný výběr hlavních protagonistů - tak dobří, aby zastínili velmi podrobné popisy zevnějšku v předloze, určitě nebyli.

Další Carreyovina, která se ovšem vyznačuje nepřepísknutým Jimovým komediálním talentem. Schéma je podobné jako v Masce - z průměrného nekňuby se díky všemožným okolnostem vyklube vtipný frajer. Tentokrát ale nejde o nadpřirozené schopnosti, ale o vnitřní sílu, kterou v sobě člověk může probudit opakováním jediného slova. Krásná filozofie, která skutečně může fungovat (vlastní zkušenost), vstoupí do Carlova života natolik, že posléze neví, co si s ní počít. Neokoukaná a přirozeně civilní Zooey Dechanel mě nadchla nejenom svou vizáží a neodolatelnými texty písní, ale její charakter Allison projde během filmu neuvěřitelnou proměnou: ze zcela pohodové slečny, která je spontánní a uvolněná, do hysterické paní, která naopak veškerou uvolněnost postrádá. Zvrat byl pochopitelně očekávatelný, přesto mě zarazila forma. Nicméně pobavení veliké a radost ze zvoleného tématu. Let's say yes.