Tayen

Špinavá poctivá béčková sci-fi, u které jsem do poslední chvíle nevěděla, jak to vlastně je...konec mě teda překvapil - nemám ráda filmy, u kterých znám závěr dřív, jak ve druhé polovině. Zmutovaní lidé nevypadají sice nijak originálně, ale z vysvětlení jejich původu mi běhal mráz po zádech. Po dlouhé době ne moc moralistická a přiměřeně krvavá vesmířína (ikdyž, jak se to vezme...o vesmír tam moc nešlo :-) )

Pokud mám hodnotit příběh: je přímočarý a natolik jednoduchý, že mozek můžete nechat doma. Totéž se týká stereotypních figur: otec, který se snaží najít cestu ke své rodině, naštvaná manželka, děti, vědec, prezidentova dcera, prezident, blondýna, na smrt odsouzený hrdina, nemorální padouch...mohli bychom pokračovat donekonečna a zjistili bychom, že všechny postavy jsme už někde viděli - tak třikrát do roka a pokaždé v jiném filmu. Na druhou stranu tu jsou dech beroucí katastrofické scény: lidičkové visící z trosek rozpůleného mrakodrapu; obrovské vlny, co splachují lodě, města, prezidenty; sopky rodící se uprostřed velkoměsta; kontinenty ztrácející se v puklinách země; oheň létající přes hory; rozpadající se náboženské symboly. Každý si tu najde to své - mno napadá mě, že tady chybí trychtýře tornáda, ale to jsme viděli ve Dni poté - ani Emmerich se nechce opakovat. Hrozně dlouhé, hrozně dramatické, hrozně předvídatelné, hrozně amerikánské a idealistické a v neposlední řadě hrozně: "Tatiiii, táto...musíme počkat na tátu, on tam ještě jééé, on to zvládne...víííím to." Největší WTF: představa američanů o ruském přízvuku

Moje poprvé s 3D. Když pominu ty absolutně nepohodlné brýle, které mi neustále padaly a drtily nos, musím říct, že se jednalo o úplně jiný zážitek než s 2D. Některé scény (průlety městem a nad ním) mi však přišly dost samoúčelné, a to pro chlubení se s 3D - ale proč ne. Vánoční koledu miluji, tak nějak mi připomíná svou atmosférou mého milovaného Andersena, ačkoliv Dickens nepsal pohádky, ale spíš tklivé příběhy o sirotcích. Zpracování bylo skvělé, rychle odsýpalo a nikde se příliš nezastavovalo (což bych ale na druhou stranu občas uvítala, zvláště v momentě, kdy se z příjemného mladíka stal lakomec), a Zemeckis dokázal příběhu vtisknout onu ponurou kouzelnou atmosféru, kterou jsem očekávala. Příběh znám, tady nelze nic vytknout, a o ten se film moc nezasloužil, ale ostatní je precizně odvedená práce, ať se jedná o animaci (ačkoliv občas jsem měla pocit, že se obraz trochu rozmazává), osobitost zpracování nebo Carreyho. Film však není natolik strhující, abych si ho musela přidávat do osobní sbírky.

Jeden z těch seriálů, kvůli kterým stojí zato hledat nové příběhy. Jednoduchý a přitom originální nápad se zápisníkem smrti, který má pro své používání jen tři pravidla. Právě tato jednoduchost a dokonalé vykreslení postav dostává tento seriál na špici. Musím bohužel ale přiznat, že od druhé poloviny mi přišel seriál příliš překombinovaný a zbytečně natahovaný. Přibyly další zápletky a postavy, a naopak ubylo například sarkasmu Ryuka. Light jako hlavní záporák byl naprosto dokonalý, jak má záporák být, ta jeho inteligence a chladnokrevnost byla hrůzu nahánějící a zřídkakdy se mi stává, že záporákovi přeji smrt tak jako tady.

Můj první postapokalyptický animák a rovnou tak krásně špinavý. Atmosféra a napětí, opět lidmi zničeného světa, byla tím, co mě k filmu připoutalo. Ovšem konec jsem čekala pro lidstvo trochu nadějnější, ale to je zas můj problém :-)

Takový lepší díl Buffy, přemožitelky. Hlášky byly sice úsměvné, ale nic, co by mě zvedalo ze židle. Herecké výkony, takové, jak je čekáte - průměrné. Většina toho stojí a padá na Megan Fox. Je to vážně hodně sexy krásná herečka a moc bych jí přála roli, která si nebude zakládat jenom na těchhle jejich vlastnostech, a dá jí šanci hrát - doufám, že to umí. Podobné filmy bohužel jenom podrývají její kariéru a situují ji do pozice onanistického symbolu, který moc dlouho jako hvězda zářit nebude. Příjemná hodinka a půl, ale do kina na to netřeba.

Jedna rada na začátek: pokud na District 9 berete kamarády, upozorněte je, že se jedná o komorní sci-fi, kde ti "hodní" jsou mimozemšťané, a že nejde o žádnou vesmírnou vyvražďovačku ve stylu Aliens. Ušetříte si spoustu komentářů a otráveného brblání. To, co jsem od filmu čekala, jsem dostala. Je to příjemné osvěžení tohoto žánru, a ačkoliv ani já neholduji filmům s humanistickým zaměřením, kdy my jsme ti hajzlové, rozhodně bych peníze za lístek do kina nepovažovala za vyhozené oknem. Originální napínavý film, který příjemně utíká a ve kterém se pořád něco děje. Místy naturalistické scény sice nutily mou kámošku hledat moje rameno, do kterého by zabořila pohled, ale do tohohle filmu pohled například na mokvající kůži rozhodně patří. Skvělá podívaná, ale prosím, ať nikdo netočí pokračování. Jednak by tím zkazil kouzlo jedničky a pak: opakovaný vtip přestává být vtipem.

Bůh a ti, co mě znají, ví, že romantické komedie jsou na mém žebříčku oblíbenosti hodně dole, hůře na tom jsou už jenom Westerny a rodinné komedie se zvířaty. Jednou za čas se ale objeví film, který je jak vystřižený z červené knihovny, a do kterého jsou přimíchané sic provařené, ale stále platné gagy a nějaká ta hvězda, která se sice hodně snaží, ale pořád jí to nějak nejde (Sandra). Mno, a takovým filmem je i Proposal. A mně se ten film kupodivu líbil. Možná je to tím, že mám ráda kombinaci "zlá" ale fešná šéfka a ušlápnutý někdo (jo proto mám ráda i Ďábel nosí Pradu a Sněhovou královnu :-)), nebo je to tím, že ona je výrazně starší než on (jo, i ve mně je trocha toho feminismu, nu což, jsem ženská :-)) - ono se to totiž tak často nevidí -, nebo je to obojím - trefa do černého. Rozhodně to není Aljašskou krajinou ani tím čoklem. Já se bavila a ačkoliv to skončilo happy-endem, tady mi to ani moc nevadilo. BTW: ta babička je super.

Musím se přiznat hned na začátek, že nejsem jednou z těch, kdo by povinně hltal všechny Bergmany. Občas se na něco kouknu, uznám, že je to po filmařské stránce dílo profesionála s láskou k příběhům a charakterům a osobitým přístupem, přesto mě nikdy po shlédnutí nepopadne chuť si vyhledat další jeho film. Stejně je tomu i v tomto případě. Miluji mystiku a jakousi komornost - obojí se v Bergmanově filmech vyskytuje v hojné míře, přesto vím, že nikdy nedostanu přesně to, co chci a charaktery jsou na mě příliš tragické. Tragičnost ano, ale s mírou, prosím. "Kouzelník" Vogler je přesně takovou tragickou postavou, jako by z oka vypadl dr. Caligarimu (na což naráží i popisek v obsahu filmu), pak si ale sundá svou masku a tajemno je pryč a zbude jen obyčejný člověk, který žebrá o peníze, a ti, jež ho obdivovali a žádali o pomoc, jím začnou opovrhovat. Ne - tohle mi nevadí nejvíc - ale vadí mi to, kouzlo je pryč. A konec? Tak to mi tak trošku přišlo jako z pohádky, až moc utažené za vlasy. Chybělo jen dodat: "Tak a teď si vás všechny koupím."

Kdybych nedávno neviděla bratříčka tohohle povedeného horůrku Rec (podobnost rozuzlení zápletky je nepopiratelná), dala bych plný počet. Bohužel, ač je tento filmík tolik odlišný od hororových výtvorů, které nám poslední dobou servíruje Hollywood a atmosférou přímo překapává, proti Rec je to stále jen chudý příbuzný, a ještě k tomu mladší. Přesto je Shiver o mnoho stupňů výše, i co se týče originality, oproti těm teen slátaninám, kterým jsme v poslední době neustále vystavováni.