imf

Sice to není tragédie á la Stmívání, ale mám pocit, že přesně takhle bezkrevný horor by natočila třináctiletá depresivní dívenka, kdybych jí dal kameru a základní zadání. Je to další důkaz toho, že Karyn Kusama do žánrovek nepatří a zřejmě i budíček z iluze, že Diablo Cody dokáže napsat scénář, z něhož by vykutal zlato i naprostý amatér. I těm teenagerkám proto radím, aby si s gustem pustily De Palmovu Carrie. Zjistíte totéž (střední škola je peklo, posedlí lidé jsou cool), ale v mnohem příjemnějším balení.

Brade, Brade... konečně jsem si na tebe po letech udělal čas a bylo to... neuvěřitelný. Ať už mě sejmul kýč nebo moje slabost pro roboty, ať už sem nemohl odlepit oči od poctivé "ruční" animace nebo roztomilých nápadů, je to vcelku jedno, protože jsem se zas cítil jako ten kluk v hlavní roli a chtěl jsem se po večerce vyplížit z okna a odběhnout do lesa za dobrodružstvím. Asi se budu muset přestěhovat z desátého patra uprostřed Prahy.

Potřebovalo by to lepšího scenáristu. Jako sůl. Prvních dvacet minut přitom budete mít jen podezření. Angelina se snaží trumfnout Matta Damona (i v lezení po římsách), Phillip Noyce oldschoolový vizuál občas ozdobí zpomalovačkou a zápletka je otřískaná, ale hezky se rozjíždí. Jenže pak se Kurt Wimmer (Ultraviolet) utrhne ze řetězu, začne vymýšlet jeden zvrat za druhým, ordinuje Angelině superschopnosti (nebo alespoň nadpozemskou dávku arogance vůči fyzikálním zákonům) a zabývá se detaily asi tak moc jako autoři fan fiction masturbací o agentu 007. Zápletka se zkrátka začne krabatit tak moc, že vás přestanou zajímat charaktery i osud všeho kolem. Noyce se sice snaží upomínat na staré dobré Vysoké hry patriotů a Angelina umí střílet a kopat, jenže to není nic platné, když Wimmer do scénáře naházel vizuální onanie a připitomělé zvraty. Noyce ho neudrží na uzdě a slepě plní jeho povely, takže Angelina ve zpomalovačkách rozhazuje trsy granátů, skáče z auta na helikoptéru, pak na výtah a nakonec se pokusí sejmout dvakrát tolik cílů, než je v podobných filmech slušné. Jako řemeslo se to dá akceptovat, pokud máte zacpané uši, ale letos zřejmě neexistuje film, který by důrazněji naznačoval, že bez dobrého základu (scénáře) se můžete přetrhnout a stejně vám to nebude nic platné. Salt osciluje mezi směšnými zvraty a dialogy, jež podává s vážnou tváří a nadsazenou akcí, která se chce vydávat za seriózní technothriller. A vždy když se chce posadit na obě židle zároveň, začnou vám cukat koutky. Nebo slzné kanálky. (5/10)

Prvních dvacet minut má víc akce než třetí Mission: Impossible a víc romantiky než všechny letošní rom-com rychlosplašky. Pak to, za vydatné pomoci thymolinových úsměvů hlavní dvojice, začne jet z kopce... raketovým tempem! Naštěstí to není sjezd do průšvihu, spíš o dvě dekády zpátky, kdy se over the top vyskytoval jen v hyperbolických akčních filmech a vymírajících screwball komediích. Tohle má kus od každého, přičemž Mangold se za kamerou pohybuje s elegancí a staromódností člověka, který pamatuje doby, kdy Cary Grant vozil v autě leoparda. Z dokonalé iluze vás vytrhne snad jen pár digitálních triků (a taky pár digišumů v nočních scénách... použití digitálního materiálu taky filmu trochu upírá na pompéznosti, ale tu zas dohání John Powell v reprácích), ale když přistoupíte na to, že jde jen o zábavu, nikoliv o osud světa nebo hrdinů (ti vám nejsou lhostejní, jen prostě předem víte, že jim nic a nikdo neublíží), zjistíte, že tenhle film neztrácí výkon v celém spektru otáček... a zabrzdí až pár minut po závěrečných titulcích. P.S. Cameron je sexy a Tom je bůh

Je to jenom klasická výplňovka, ve které se za velké peníze "fláká" partička Sandlerových kamarádů, ale... fóry se sypou ze všech rukávů a skříní, komedianti si kradou hlášky jako o život a všechno kličkuje skrz předvídatelnou zápletku takovým tempem, že se tomu dá v rámci žánru rodinných sandlerovek jen těžko něco vytknout. Dennis Dugan podobně jako u (J)elit ze střídačky nasadil hladivou vlezlost kombinovanou s podpásovými gagy a věřte, nevěřte... šlape to na plné otáčky. A to mám obyčejně na tyhle "lenivé kamarádčoft filmy" (viz Trable v ráji) vyloženě pifku.

Jen na úvod řeknu, že dvě hvězdičky by to dostalo i s jiným, logičtějším názvem. Průšvih toho filmu totiž je, že už původní Karate Kid za moc nestál. Milujeme ho kvůli soundtracku, bonsajím a Miyagimu, ale ne kvůli akčním scénám nebo Ralphu Macchiovi (obojí je mizérie). Remake tuhle mapu předností a slabostí celkem důsledně kopíruje, tedy s výjimkou bonsají a soundtracku. Zůstává tak jen sympatický a přesně obsazený Jackie Chan - mlátí děti, vypadá zanedbaně a v mládí musel dělat vězeňského dozorce. Jeho trénink funguje i proto, že Jaden Smith je jen a jen dítětem svého otce, nikoliv hercem v jakémkoliv ohledu. Tenhle projekt dostal k narozeninám a je to poznat z každého políčka - nejvíc během akčních scén, které v jeho podání nepřipomínají ani kung-fu, ani karate, ale spíš breakdancový freestyle. Je tu snaha o nějakou tu východozápadní globalizaci, ale jako přebarvičkované asijské bistro, ve kterém vyhrává hip hop si jí teda nepředstavuju. Originál je v tomhle směru prostě přiznaný burger, který asimiloval karate v době, kdy bylo "in"... proto jeřábí kop dodnes parodují opilí lidé na večírcích a existuje spousta natěračů a leštičů. Nová verze je náhražkou... sundavání bundy z vás bojovou mašinu neudělá a ten vrut ve vzduchu z finálního souboje ožralí taky neuděláte.

Najít ten správný mix nových nápadů a poctivé 80s nostalgie se letos podobá hledání elixíru mládí. Faktem ale je, že nikdo z nás nemládne a tyhle staronové pokusy vždycky budou postrádat onu patinu filmů, které jsme nakoukávali kdysi dávno. Predators jsou jako perfektní domácí úkol - džungle splněno, jednotka borců splněno, vodopády, pasti, bahno a polonahý chlápek s obří kudlou splněno. Na jedničku to přesto není, protože je to zkrátka opsané... Antal režírovat bezesporu umí a komornost vynucenou rozpočtem nelze vnímat jako mínus. Pár postav, co vedou do slepých uliček naopak ano... první Predátor fungoval, protože byl prostý a nezáludný, ten druhý hlavně proto, že byl jiný než první... tenhle levoboček se o inovace nesnaží, ale v postavách Royceho a Isabelle dokazuje, že macho vojáci nemusí nutně mít svaly nebo koule. Škoda, že ostatní postavy tonou v jejich stínu a platí to bohužel i pro klíčové duo predátorů. I tak je ale tahle nesourodá dvojice důvodem, proč znovunakopnutí série stojí za vidění i případné vymodlení dalšího dílu. A klidně to může být direct-to-video, pokud se toho chytí někdo, kdo má nejen odkoukáno, ale i odtočeno. Právě Antalovo ctění řemesla, probleskující i v jinak nudném Armored, totiž Predátory vysekalo z nejhoršího. Tikající průšvih se tak změnil ve spotřební laskominku, která vyjde stejně rychle jako vešla a s trochou štěstí vzbudí zájem o báječné kluky s laserovým zaměřovačem. Myslím, že o víc jsme si ani říct nemohli...

Všudypřítomná zima, šedá krajina a pocit, že vás všichni jebou (obrazně i doslova). Hrdinové z adaptace románů Stiega Larssona, novinář Mikael a hackerka Lisbeth, na tom nejsou nejlíp. Z ulity, do které zdrhli před osobními průšvihy, je vytáhne nabídka bohatého starce, který už čtyřicet let řeší záhadné zmizení své neteře. Prostě taková rešeršní práce. Jen místo článků se tu kupí mrtvoly dívek, vypadávající z šatníků i jiného, vesměs starožitného nábytku. Pátrání nabírá otáčky, které vás postupně nutí rozepínat košili. I během ostré skandinávské zimy tu začne být pořádné horko. On je trochu ňouma, ona zas rozbije vaše představy o povolných blonďatých sexbombách. Společně pak utáhnou poctivou, trpělivou detektivku. Noříte se do ní pomalu, ale o to hůř se pak opouští, když za sebou zatáhne oponu. Nečekejte na hollywoodský remake. Stejně jako u nedávného upířího dramatu Ať vejde ten pravý půjde už jen o nadbytečné opisování.

Další náhodná herecká dvojice v narychlo upečené zápletce, která se bohužel snaží být akční. Kutcherovi agenta nevěříte ani když paroháčským lustrem špikuje roštěnky, Katherine Heigl je tentokrát od začátku do konce otravná a ani jí to moc nesluší, ale hlavně se ti dva prostě nikdy nesejdou, ať už v dialogu nebo v situační komice. Tom Selleck a Catherine O'Hara jako rodiče jsou stokrát přirozenější a použitelnější, i když jim v závěru láme vaz nejdebilnější zvrat v historií celuloidové hmoty. Luketic by možná zvládnul natočit reklamu na Ferrari, kterým se Kutcher v úvodu prohání, ale když dojde na akční scény, agentské rošády a velký finiš, selhává tak trestuhodně, že máte chuť někomu narazit na hlavu prázdný kýbl od popcornu. Vsadím se, že ho vyluxujete už v půlce stopáže, protože věřte, že je příjemnější koukat na nafouklou kukuřici než na tuhle tragickou romanticky anorektickou dvojici, která se snaží tu simulovat Pana a paní Smithovi, tu zuřivě bodat prstem do navoněného kýče amerických předměstíček... sama o sobě je ovšem tak vyumělkovaná a neškodně korektní, že tahle snaha působí až ironicky. Bohužel ne dost na to, abyste se jí smáli. Subjektivně nejdelší film posledních několika měsíců.

Je smutné, že film, ve kterém se opakovaně mluví o důležitosti timingu a dobrého plánování, má svůj vlastní plán (scénář) tak ukrutně poslepovaný a kodrcavý. Posledních deset minut digitální bonanzy a náhodných zvratů, které prostě už nějak musejí dopadnout, je trochu za trest, ale berte tu facku prostě jako daň za velepříjemné dvě hodinky strávené ve společnosti oldschoolových borců. První plnokrevná letní zábava a zas jednou hrdinové, kterým je radost fandit, ať už zdrhají z vězení, poskakují po stěnách mrakodrapů nebo plachtí s tankem někde nad Německem. Cooper, Neeson, Copley i Jackson jsou zajímaví nejen jako celek, dobré nápady nejsou udupány nejistou režií (i když na rvačky by si Carnahan mohl někoho najmout, abychom z nich něco měli) a nevýrazní záporáci naštěstí hrají většinu času druhé housle. Tým je alfa a omega, tým září a zachraňuje. Škoda, že jména ústřední čtyřky nestačila pozlatit tržby, ale jako hitech akční prequel k seriálu to funguje báječně, stejně jako letní jednohubka, která by stejně ve dvojce přišla o moment překvapení. Takže berte, dokud dávají, a hlavně moc nekoukejte těm darovaným koním na zuby. (70%)