imf

Nádherná ukázka toho, že vařit se dá i z vody. Jen do ní musíte naházet halucinace, flashbacky, rozmluvy se sebou samým a trochu videoklipového koření (tři záběry vedle sebe, POV sekvence, oživlé fotky), které ovšem otupuje jakékoliv napětí (film je příliš načančaný, než abyste se o Franca opravdu báli). Kvůli mediální masáži všichni víme, jak ten film skončí, ale Boyle i Franco se rvou do poslední minuty, aby k přefiknutí pointy došlo až v poslední čtvrthodince. Těch sedmdesát minut předtím se rozhodně nenudíte. Ale občas máte pocit, že se o Aronovi dozvídáte až moc. Spolu s Útěkem do divočiny každopádně hezký příspěvek do dnes spíše anorektického žánru survival filmů.

Rozpité a rozevláté, tak tak se držící těch tří hvězdiček. Donnie změnil solárko (je podivně vyžlutěný - a nezkoušejte mě brát za slovo, jen popisuju odstín :) a neměl Wilsona Yipa, který by ho držel na uzdě. Skoro to vypadá, že ten film odrežíroval sám - rozhodně by tomu napovídalo divoké skákání nejen postav, ale i děje, charakteristicky bezuzdná choreografie (včetně Donnieho pověstných nabíjecích úderů (to když před pravým hákem párkrát naprázdno máchne)). Průšvih je, že zápletkově ani charakterově tenhle film auru Chen Zhena nijak neobohacuje. Kulisy působí lacině, Chena byste si spletli s Katem a bez masky naopak působí jako asijský klon Clarka Gablea. Záchranou by mohla být finální dojo scéna, jenže při ní nevíte, jestli se snaží vykrádat (skládat poctu) verzi s Brucem Lee nebo Jetem. Výsledkem je guláš, v němž Donnie namlátí víc molekulám vzduchu než protivníkům. A když se dostane k japonskému generálovi, je to odzívaný duel, ve kterém chybí charisma i nápady. Je to smutné, především proto, že se naplno ukazuje, jak moc Donnieho úspěchy stojí na Yipovi a jak málo na jeho vlastní "know-how". Nebo to mám brát jako vynucený přešlap, protože z těch lidových postav už musí Donniemu hrabat? Dost možná není sám. Co takhle nějakou detektivku, hmm?

Nejpomalejší akční film od Tělo na tělo... puštěno standardní rychlostí by to mělo tak třetinovou stopáž, vypadalo by to o dost míň onanisticky a možná bychom neměli tolik času zkoumat scénář z infantilní mysli osmiletého videoherního maniaka. Přestřelky otupují, holkám to nesluší, zombie jsou jen šedou bručící kulisou a všechny ty nájezdy a oblety bez nápadu, natažené slow-motionem do bolestivých délek... kdybych mohl, utekl bych po první scéně, která je ještě hloupější než Ultraviolet puštěná pozpátku. Anderson na hanbu!

Je fakt, že doslova Danny nikomu koule za celou stopáž neutrhne, ale co se týče metafory - ani v relativně požehnané stopáži se nikde nezpomaluje. Béda Trávníček by čuměl, jak to jeho kolega z reklamy umí natočit, když Robert Rodriguez zavzpomíná na sladké guerillové začátky z Desperada. Tohle se bere trochu míň vážně, ale ještě pořád to není parodie - jen velká a upřímná zábava, ve které Robert De Niro, Steven Seagal nebo Lindsay Lohan nepůsobí nepatřičně... spíš naopak. Dost možná by se měli sebrat a seknout s kariérou, protože končit se má v nejlepším. Lindsay se konečně svlékla, De Niro si ze sebe udělal větší srandu než v Hvězdném prachu a Seagal to vzal na lehkou váhu... ano, to je taky jenom metafora. Bohužel. Je jasné, že tihle tři už to dál nedotáhnou, ale tahle série přímo kypí fajnovými postavami, hláškami, useknutými hlavami a nadšeneckou energií, kterou by od místních veteránů těžko někdo očekával. Klobouk dolů před touhle tex-mexploitation, která se netopí ve vlastním egu ani nás nemáchá v neohrabaném parodování a pomrkávání. Zlatá střední cesta je zbrocená tělesnými tekutinami a mohla by i mezi mládeží znovu dostat do módy křovinořezy, strunové sekačky nebo hadr na podlahu. To samo o sobě je přece úžasně dobrá zpráva, no ne? Tak popadněte kýbl a hybaj do kina... někdo ten krvavej bordel po Mačetovi uklidit musí.

Francouzi jsou v romantických komediích dvacet let za opicema, což je jedině dobře, protože narozdíl od amerických prefabrikátů se stowattovými úsměvy a vyluxovaným scénářem ještě pořád nezapomněli jak zvládnout situační i konverzační humor. Hraje se dost na jistotu, ale s dobrým nápadem do začátku (rozbíjení vztahů na objednávku), exotickým prostředím a sympatickou hlavní dvojicí si můžete dovolit jet občas na neutrál.

Dlouho jsem v Hermanově filmografii hledal nějaký povědomý titul, ale kromě úchyláckého Untold Story ani ťuk... jeho Yip Man, ač zavání televizními kulisami, dějovými zkratkami (zjevně stačí udělat stmívačku a nasadit titulek s jiným letopočtem a je vymalováno... nebo ne?) a uspěchanými akčními scénami, má ovšem nepopiratelné charisma. Neokoukaný mládežník v hlavní roli, jištěný zkušenými nahrávači (Yuen Biao a Sammo Hung, Fan Siu-Wong), tu prochází úskalími dospívání. Právě předsunutí před Donnieho sérii a snaha nakouknout na další aspekty Yip Manova života - romantický trojúhelník, rozkol mezi jednotlivými Wing Chun styly, film dostatečně odlišují. Pořád se něco děje, takže snadno přimhouříte oko nad tím, že emoční vypětí (úmrtí, zrady, nešťastné lásky) režisér zvládá méně než velké akční scény, které obstaral neprávem pozapomenutý Tony Leung Siu Hung. Za relativně vysoké hodnocení tak film vděčí hlavně překotnému tempu - o spoustě kliček a promarněných šancí (např. podivně nastrčených Japoncích) začnete přemýšlet až poté, co odjedou závěrečné titulky. Jako předehra ke konkurenčním Yip Manům to ale funguje báječně, i díky typové podobnosti představitelů hlavních rolí. Co si mohl Herman přát víc? Teď ještě, aby někdo přišel s pořádným biopicem Bruce Lee... (70%)

Hodnotím to s odstupem tří týdnů, což by teoreticky mělo snížit moje fandovské výbuchy na minimum. Ale je to marné... Sly vzal prostě akční veterány pod kudlu a snažil se jim v mozku aktivovat centra zodpovědná nadsázku, obličejové svalstvo a další funkce. A ono to vyšlo! Pacient přežil, zbraně znovu štěkají naplno, publikum tleská a dolary se sypou. Jak už bylo řečeno stokrát: Tleskalo by, i kdyby tam jen tak stáli... jenže oni běží... dopředu, nikoliv dozadu. Za tu snahu oprášit stará klišé zvenku i zevnitř, jakkoliv to s sebou nese mnoho kompromisů a krájení času, který je každé z hvězd dopřán, si Sly zaslouží další metál. Můžeme hovořit o akčním hattricku týpka, co ještě před pěti lety znuděně pobíhal po videopůjčovnách ve filmech jako Avenging Angelo? Stallone je jako kometa, dal si chvíli pauzu, aby ozářil i jiné části galaxie, ale teď je zpátky. Nezbývá než vytáhnout dalekohledy a kochat se...

Britské puntíčkaření a retrolook (v Londýně se ho dá docílit velmi snadno i s celým zástupem mrakodrapů a přerostlým Ruským kolem) v kombinaci se sitcomově kulometnou vyřídilkou a hravými vizuálními nápady (smsky přímo na obrazovce, šíleně deformované záběry (McGuiganův trademark) posilující dojmy ze zběsilých honiček, CSIčková vizualizace Holmesových dedukcí) staví tuhle adaptaci někam mezi starou dobrou sherlockovskou klasiku a novodobou verzi s Downeym (z té si půjčuje zejména říznější hudbu a tempo). Martin Freeman v zasmušilé poloze překvapením, Benedict Cumberbatch možná i televizním objevem roku plus tolik narážek na jejich snad příliš těsný (přitom se teprve rodící) vztah, odkazů na předlohu (ovšem nikoliv beze změn, takže i fanda je napnut do poslední chvíle) a soudobých vtípků, kolik divák unese. A jsem si jist, že nad tímhle uznale kývne jak postarší rodilý Brit, tak nadržený seriálový všežravec v srdci Evropy. Nezbývá než doufat, že po úžasně rozpustilém pilotu nezačnou docházet nápady. Vzhledem ke kvalitě britských (mini)sérií máme ale slušnou šanci na to, aby tahle nesmrtelná literární klasika dostala další upgrade, který k ní přitáhne nové fanoušky. Game is on!

Jákl s Brabcem míchají ve filmovém kotli Sametové vrahy s Kobrou 11 a jsou trochu přepjatě cool i v momentech, kdy to není vyžadováno (kamera bayovsky korzuje během konverzačních scén, přestřihy na detaily se snaží zamaskovat skromný rozpočet). Z průšvihu je ovšem vytahují schopní herci (Lavroněnko má charisma, které je Kajínkovi často připisováno, na Wilhelmovou si musíte postupně zvykat nejen kvůli paruce, Dlouzí neklopýtnou ani tváří v tvář lobotomizačním postsynchronům) a snaha o načančané řemeslo. Brabcovy rakursy spolu s Noidovou testosteronovou hudební polívčičkou dovedou vypíchnout klíčové okamžiky (první setkání se Slámovou, útěk z Mírova) a dají zapomenout na zdlouhavé dialogy a jen lakomě dávkovanou akci. Kajínek tak v kině působí mnohem chytřeji než v trailerech, i když za očekáváním fandů inteligentních thrillerů samozřejmě zaostane. Chytré béčko, ale pořád ještě ne dost sofistikované áčko? Každý někdy začínal a já mám pocit, že i když Jákl s Dobešem při psaní scénáře věděli, že jim Sametoví vrazi budou dýchat do zátylků, nechali svou fantazii přeci jen trochu bloudit po hollywoodských zkratkách. Jenže kdybychom Kajínkovu aféru tak dobře neznali (=koukali se na libovolný americký akčňák podle tamních skutečných událostí), zřejmě bychom brblali o poznání míň. Důkaz o tom, že slušné žánrové řemeslo se dá točit i v okoukaných tuzemských kulisách a za pár babek, právě přistál na stole. Kdyby Jákl natočil jen generický ačňák a vynechal nejslavnějšího českého vězně, možná by se mu recenzemi pročítalo snáz, ale ambice už asi k debutům patří. Pevně doufám, že další jáklovka nesejde z žánrové cesty... byla by to jednoznačně škoda, protože jak se říká... jeden hit je náhoda, dva už jsou trend. (70%).

Švýcarský nůž má tvář... Bear Grylls je nejbližší příbuzný filmového MacGyvera. Poté co proběhnul všechny džungle, planiny a hory světa, vás provede nástrahami městské džungle. Jak utéct z auta, na kterém tancuje kabel vysokého napětí, jak se nezabít v padajícím výtahu, jak uškrtit hada, zavázat tkaničku a zdrhnout před bandou naštvaných vlčáků. S trochou nadsázky, notnou dávkou britského sarkasmu, ale většinou užitečně. Kdyby se na to podívala půlka hollywoodských producentů, vymřel by žánr survival filmů po přeslici (zápletky Open Water, Frozen, Buried by se s Bearem daly vyřešit během několika vteřin).