eye candy

Pradoxně mi přišlo, že s příchodem Benedicta Cumberbatche na scénu film ztratil tempo a posledních 20-30 minut mě vyloženě nebavilo asi proto, že šlo o Peterovu obligátní efektovou onanii, což mu vlastně nemám ani tak za zlý, jednak jsem tušil, že si trochu na Smaugovi ujede a druhak je určitě hodně diváků, kterým se podobná digitální akce líbí, nicmémě mě takovéto běhání od nikud nikam, tahání za řetězy a slajdování pod nohama draka nijak zvlášť nerajcuje a baví mě asi stejně jako tupé vejrání do stropu. Je to škoda, protože jinak do samotného příchodu k hoře, drží Peter skvělý tempo, trpaslíci dávají větší smysl, Legolas konečně není totální gaylord a Jacksonova režije nazvdory očekávání (přeci jen jde o nevděčný prostřední díl) nepůsobí vůbec zatuchle, několik skvělých nápadů např. s go-pro při raftingu a pár pohodových humorných scén ("This is not a nice place to meet") potěší. První +-2 hodiny silný 4*, závěr slabší 2*.

Hodnocení k prvním 2 sériím

Nestává se často, že by ve mně nečí obličej vyvolával tak intenzivně negativní pocity, pominu-li kischt P. Béma a toho zrzavce co hraje v kriminálce Miami, tak už zbývá fakt jenom Jeff Goldblum. Ta jeho úchylná mimika mně prostě otravuje, přitom když se zrovna netváří jako by chtěl zprznit malý děcko, tak je minimálně docela průměrnej herec a tady to i dokazuje, kdyby ho nějak namaskovali, třeba celého nalíčili na červeno, přilepili mu knír jako měl Karel Heřmánek v S čerty nejsou žerty a přitloukli kladívkem na hlavu rohy, možná by mi tolik nevadil, i když přiznávám, že by to celkově asi příliš nepřispělo filmu. Podobné tématice nepohrdnu, tady je ale zpracovaná celkem unyle, navíc zvláštní agenda psychiatrické kliniky a stupidní iracionální chování hlavní hrdinky uvěřitelnosti filmu taky nepřidává.

Vzhledem k momentálnímu hodnocení (57%) jsem rozhodně nečekal tak napínavý film. Napínavý hlavně v druhé půli, kdy se situace vymkne kontrole a začne hon na hlavní protagonisty. Ze začátku jsem se sice příliš neorientoval v jejich vzájemných vztazích (jsou-li pracovní nebo přátelské) a osobních motivacích (kdo koho bude chtít podrazit, atd.), zhruba po hodině se ale vše pěkně vyjasnilo, když se ukázalo, že jejich jedinou motivací bude přežít. I když každý z jiných důvodů, nakonec jsou všichni zúčastnění oběťmi podnikání do kterého se namočili (krásy Mexika jsou zde hezky znázorněny) a kromě toho že má divák společně s nimi možnost pomalu se smířit s bezvýchodností situace, může ještě navíc v neblahém očekávání tipovat, který z nich si vytočí na kole štěstí zmíněnou dekapitaci a který dostane možnost, střihnout si roli kritika amatérského videa, mezi normálními lidmi ne příliš populárního, žánru. Na opačné straně pak stojí hlavní záporná postava, která i přes svojí (až do absurdních rozměrů) rozvinutou úchylnost a krutost, nepůsobí ani trochu jako karikatura, spíš z ní jde opravdu strach. Tetování na zádech předem možná zbytečně moc naznačuje, kdo bude v této kruté hře zajíc a kdo leopard. Jinak samozřejmě jako u všech filmů RS pěkný vizuál included.

Vypadá to sice relativně dynamicky a svěže a některé technické vychytávky (např. bourání črtvrté zdi) námětu sluší. Jízda na horské dráze ale bývá zábavná trvá-li chvíli a né tři hodiny. Ještě bych tu přepálenou stopáž dokázal skousnout, kdyby se ve filmu něco dramatického, podstatného dělo namísto opakujících se proslovů o hovně a drogový eskapád. Ne že by se museli hlavní protagonisté v průběhu filmu vyvíjet a divák si k nim pokaždé utvořit vztah, přesto mi příjde, že se tvůrci mohli během těch tří hodin pokusit stimulovat emoce diváka něčím trochu víc dramatičtějším než dokáže-li jeden týpek (který je vám volnej), vydolovat prošuto z krku druhýmu týpkovi (kterej je vám taky volnej). A pokud mám brát Vlka jako čistokrevnou komedii, kterou asi je, pak se přiznám, že kromě jedné sekvence (cesta z hotelového lobby domů) mně takovýto druh humoru (Pařby ve Vegas apod.) moc neoslovuje. V některých komediálních momentech mě ale příjemně překvapil DiCaprio. Sebevědomý, nablýskaný, obsahově ale rozvleklý a stereotypní film, který hodně brzy po sledování vyšumí z paměti.

Až perverzně napínavý snímek, odehrávající se převážně v jedné místnosti, s truhlou, která nejen že je krásným dobovým kusem nábytku, ale zároveň představuje (díky ideálním rozměrům) jeden z ústředních objektů celé krimi zápletky a potvrzuje tak starou známou pravdu, že dobře napsanou roli dokáže zahrát i úplný dřevo. Jedinou podstatnou výtku mám k závěru filmu, ve kterém je Alfred jako obvykle k divákům zbytečně shovívavý a dopřává jim katarzi, místo toho aby je dorazil. Navíc je tu pár absurdností, jako logika, motiv a provedení samotné vraždy a ne příliš dobře fungující filosofická poloha snímku, do které se s postupem času šteluje. K načrtnutí sociopatického chování hlavního darebáka klidně, ale jako pointa filmu mi nesedla. Po režijní stránce jde ale o jeden z nejlpších Hitchových filmů vůbec.

Cronenbergův rymejk Mouchy dnes už patří mezi klasiky scifi-hororu a to naprosto oprávněně, nepočítám-li totiž prvních 20 minut, které přetáčím (protože je pro mě zabíjí úchylnej ksicht Jeffa Goldbluma), s každou další minutou a přibývajícím vředem a chlupem je film lepší a lepší a v závěru graduje do fakt povedenýho finále, které z diváka vyždíme mnoho rozporuplných dojmů. Převažuje hlavně kombinace znechucení a pocitu lítosti nad neblahým osudem hlavního anti-hrdiny, kterému se ta mixologie decánko vymkla z rukou. Jeho postupná fyzická přeměna v mouchu je, co se efektů a práce maskérů týče, labužnickým zážitkem a jednomu to pokaždé znovu připomene, jak skvělé jsou tyto staré postupy, kdy se většina práce ještě dělala před kamerou a ne v pp na počítači. Originálně a napínavě zpracované téma nemoci a toho jak se v průběhu člověk mění a rozpádá zevnitř i zvenku před očina svých bližních.

Věrná adaptace kultovní knížky, o které jsem si myslel, že je téměř nemožné, aby ji na plátno převyprávěl průměrný režisér, aby byl výsledek vizuálně přehledný (především při soubojích v battle roomech) a obsahově nezhubnul na kost. Buď jsem se tedy mýlil nebo Gavin Hood není průměrný režisér. Nejen, že je obecně celkem těžké natočit vážné sci-fi, ve kterém vystupují v hlavních rolích děti, v případě Enders Game je navíc hlavní protagonista dítětem celkem komplikovaným. Výběr kluka, který by něco takového herecky ustál, musel být asi náročný, ale tvůrcům se to povedlo a řekl bych, že mladej Asa představuje do budoucna docela zajímavý herecký příslib. Předkvapivě mi zde spíš vadil casting veteránů Forda a Kingsleyho, hlavně Harrison svůj part pojal dost vlažně. V knize mě hodně bavily souboje týmů v místnostech s nulovou gravitací, popis originálních Enderových strategií a jeho progres žebříčky hodnocení, takže by mi ani moc nevadilo, kdyby se jim film trochu víc věnoval i na úkor celkové délky. Takže jo, milé překvapení, hodně slušná adaptace.

Stallone se Švancikem už roky nabízejí divákům ke konzumaci rychlé a jednoduché pokrmy se spoustou kalorií. Za těch pár dekád v branži už oba přesně ví, jak se pohybovat na trhu, proč je diváci mají rádi a jaký žánr se od nich očekává. Stallone se v posledních pár letech navíc naučil celkem zdatně surfovat na vlně masové nostalgie a při té příležitosti se mu zároveň povedlo zaměstnat i několik proplešaťelých bezdomovců. Je ale docela příjemné vidět, jak si tihle chlápci užívají filmový důchod. Escape Plan přesně zapadá do jejich obvyklé tvorby, která naštěstí pořád baví, nejspíš i proto, že se nesnaží být stupidně okázalá a brát se moc vážně. Nic extra vyjímečného to sice není, jde o průměrný akční thriller, který by si spíš zasloužil 3*, jednu navíc ale přidám za obsazení, především Caviezela v (apriori) záporné roli vězňského ředitele. Scény s ním byly asi tím nejzábavnějším z celého filmu. Jinak fajn byl také šílenství předstírající Arnie, citující úryvek Nietzscheho v rodné němčině a Sam Neill v roli doktora Voltaira. A co se Slye týče? Asi to bude i tím, že měl Arnie mnohem uvolněnější a zábavnější roli, ale chvílemi mně příšlo, že Slyovo "charisma" ostatní kapánek nestíhalo.

Poklidně živořící si albánské komunitě se nešťastnou náhodou do úřadem ověřeného záhonku růží pod Eiffelovkou zatoulalo semínko amerického slanobýlu a než si stačili zmatení rolnící uvědomit, s jakým druhem plevele mají co dočinění, bylo po úrodě. Navíc jak bývá jeho dobrým zvykem (díky kterému je tak zbožňován), stačil za pouhé 4 dny zamořit prakticky celou Paříž a to ani nemluvě o tom, že naposledy byl spatřen jak si odplouvá po Seině do Dijonu. Nešťastná to epizoda, trochu připomínající Polanskiho, ne snad pro jeho lásku k nerozkvetlým růžím, ale protože před 20ti lety se mu podařilo něco velmi podobného, jenom o trochu zábavněji a za pouhých 48 hodin. Aby film dobře fungoval, je celkem rozumné ukázat na začátku jak silný vztah má hlavní hrdina ke své dceři, možná ale bylo prvních půl hodiny k vyznačení něčeho tak triviálního zbytečně moc. Nehledě na to, že bych alespoň nemusel sledovat otravné scény s Maggie Grace, která se ve svých 25 letech snaží hrát 16ku. Chvílemi sice trochu absurdní, nadprůměr ale za naštvanýho Neesona, kterej je zde výbornej.