Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Animovaný
  • Dráma
  • Krátkometrážny
  • Dokumentárny

Recenzie (1 082)

plagát

Myš, ktorá revala (1959) 

Jestli něco mám na komediích rád, tak to, že bývají zpravidla apolitické... Fantastická exhibice ostrovního chameleona Petera Sellerse (tentokrát spíše přípomínajícího Pythony) s hutnou invencí a i dnes víceméně aktuálním dějem, navíc hranice, kterou můžete přejít, když ji nikdo nehlídá, nemá chybu, stejně jako zastávka na znamení a společenská hra Diplomacy. Těm, kterým se líbil Strangelove, zaručuji, že se zde pobaví ještě více. "Přiletěli létajícím talířem, je jich tři sta!" - "Marťani, jsou jich čtyři stovky!" - "Napadlo nás tisíce Marťanů!" - "Marťani jsou všude!"

plagát

Päť lupičov a stará dáma (1955) 

Je to asi dáno mými zvyky, že mám mnohem radši odvázanější komedie, a to i v případě britské produkce, ale i přesto, že se jsem se zrovna v pravidelných intervalech nedusil smíchem (přičemž úsměv na tváři jsem měl po většinu příběhu), se mi tento film velmi líbil, především díky pro někoho ohrané, pro mě celkem promyšlené zápletce a vyrovnaným hereckým výkonům - vedle jmen jako Alec Guiness či Herbert Lom příjemně překvapila Katie Johnson, která pro mě zůstane navždy jako prototyp filmových důveřivých stařenek, taktéž mi moc nevadilo, že toto je jeden z mála filmů, kde je Peter Sellers spíše upozaděn (navíc s odstupem času zajímavě působí jeho setkání s Lomem).

plagát

Veľký bazár (1973) 

Francouzské komedie mám rád, ale Les Charlots jdou nějak mimo mě - skupinka působí nesehraně a ne zrovna sympaticky. Dvě hvězdy za pár slušných vtipů a za Michela Galabru, který nikdy nezklame.

plagát

Stopa Ružového pantera (1982) odpad!

Pocta Sellersově humoru? Ale kdeže. Pokud si to opravdu myslíte, tak bych vám doporučil si něco zjistit o vzájemných vztazích mezi Peterem a režisérem Edwardsem. Naprosto zbytečný... ani se mi nechce psát film, když polovina se skládá z nepoužitých záběrů a druhá zase vytahuje nejlepší momenty, přičemž první část sice obsahuje dobré momenty, ale také i slabší chvilky a myslím si, že tvůrci v době natáčení věděli, proč je nepoužít. A když už je použít chtěli, měli si počkat pár let a umístit je na DVD coby bonus. Odpad dávám především za filmovou nezajímavost, mrhání talenty Nivena či Loma, a také za to pokrytecké věnování v úvodu. Jinak zajímavost na okraj: vdova Lynne Frederick po uvedení filmu režiséra Edwardse žalovala pro neoprávněné nakládání s archivními materiály a soudní spor nakonec vyhrála.

plagát

Sněženky a machři po 25 letech (2008) 

Plně chápu, že pokračování takových filmů, navíc ještě s původním názvem plus přídomkem "po letech", nebudí moc důvěry, ale i tak si myslím, že tento film narozdíl od mnoha jiných sequelů nebyl ztrátou času, jelikož vlastně pokračuje ve stejném povídání jako v předchozím díle, akorát se podle očekávání nedostavuje žádná komedie. On vlastně už ten základní kámen ani komedií v pravém slova smyslu není, toto označení je vlastně podobná, uměle vytvořená záležitost jako rozšířená Hitchockova přezdívka 'mistr hororu'. Co se týče toho opakování sama sebe, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že takové třídní srazy se kolikrát bez toho neobejdou, navíc je dobré zmínit, že si to postavy uvědomovaly. Ovšem sám nepopírám, že někdy opakovaný vtip prostě není vtipem, záleží totiž na jednotlivých výkonech - které jsou obecně celkem dobré, ovšem film stojí a padá především s tehdejšími "hvězdami", křoví totiž křovím zůstalo i dnes. Příjemně mě z herců překvapil Michal Suchánek, kterého si snad už nikdy nebudu spojovat s pochybnými zábavnými pořady, jelikož dokázal, že dobrým hercem nebyl jenom v mládí, ale je jím i teď - přispěla k tomu jistě i autoreflexe v charakteru jeho postavy, která se mi nejen na něm, nýbrž i na některých dalších postavách zamlouvala. Na filmu se mi také dále líbilo vykreslení postav z opačného úhlu pohledu - určitě to může ulehčit vnímání filmu těm, kterým se mohly některé postavy v původním filmu nesympatické. Škoda, že celé snažení jinak kazí nepříliš povedený scénář, který jako takový moc neboduje, některé motivy s trochou intuice se dají předpovědět dopředu (podezřele rychle se přejde ke setkání, stejně tak potomci nebyli bráni na výlet náhodou). Ale i tak se jednalo rozhodně o celkem snesitelný třídní sraz, který si cením na tři hvězdičky a za dvacet let možná přihodím i tu čtvrtou. P.S. Pro budoucí uvedení v televizi či na nosičích doporučuji vystřihnout zbytečné cameo jisté olympijské vítězky.

plagát

Kdo chce zabít Jessii? (1966) 

Spíše jednohubkovitější film, ale i tak stojí za shlédnutí, už jen kvůli tomu originálnímu nápadu s přenesením komiksového světa a tradičně dobrým českým hercům, kterým kraluje Vladimír Menšík, který svůj menší part opět využil naplno.

plagát

„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) 

Po nějaké době další komedie, u které jsem díky záchvatu smíchu dokonce ztratil nit. Oldřich Lipský se s českou parodií na šestákovou literaturu vypořádal nad má očekávání, a to především díky skvělému Macourkově scénáří (tento tvůrce se mi čím dál více líbí), ultimátním hereckým výkonům (životní role Lubomíra Lipského, Iva Janžurová v nejzápornější poloze, vedle nich ještě excelují Bohdalová, Filipovský, Rosůlková, Kemr či Libíček) a nádherným kresbám Karla Saudka, které jednak dotvářejí atmosféru a dále dokáží i pobavit - především reklama na cigarety Morituri (trefně zvolený název). Jinak si myslím, že závěrečné vyvrcholení je natočeno tak dobře, že by se neztratilo ani v nějaké americké žánrovce. "Jeho předkové byli..." - "Taliáni?" - "Ne, Italové."

plagát

Zabil jsem Einsteina, pánové... (1969) 

"A za dva roky a tři měsíce bude první světová válka." Skvěle obsazená sci-fi parodie s typickým macourkovským rukopisem, na svou dobu překvapivým striptýzem a nejzajímavějším pojetím Prodané nevěsty, jaké jsem kdy viděl.

plagát

Mazacia hlava (1977) 

Na první pohled hodně zvláštní film, ovšem po seškrábání slupky zjišťuji, že je to vlastně taková osobitá obdoba povídání o životě, jeho depresích, temných stránkách, rozpadu duše apod., čemuž odpovídá už jen ta černobílá stylizace. Film je v tomto směru velmi působivý, tudíž celkem chápu ty negativní reakce, protože koňská dávka deprese bývá těžko stravitelná. Sám vím, o čem mluvím, když jsem film viděl poprvé, vypnul jsem jej okolo šestatřicáté minuty, ovšem pak jsem toho z výše zmíněných důvodů litoval. Je nasnadě pochopitelné, proč málokdo vydržel sledovat celý film - každý by se jistě chtěl zbavit různých životních nepříjemností a nechtěl by dopadnout stejně jako hlavní postava filmu (jeho bytí je také symbolicky naznačeno pomocí výstředního účesu). Málokdo by si také chtěl prožít komplikace se svým dítětem, především pokud by bylo třeba postižené (metaforicky znázorněno mimozemšťanem), trauma z dětství určitě také nebudou příjemná... Jinak by mě zajímalo, jak zde jedním kolegou zmíněné sledování pozpátku dávalo smysl, když konec je skutečným koncem a jinak tomu být ani nemůže. Toto zvláštní nahlížení na lidský život mě skutečně nadchlo, stejně jako mnohem odlehčenější Den cvoka, a nejedná se rozhodně o něco, za co by se mělo lynčovat.

plagát

Pan Smith přichází (1939) 

Film mě opravdu, ale opravdu nadchl. Někoho by možná označení politické drama mohlo odradit, stejně jako země původu, ale vše je nakonec jinak, než jsem si mohl představovat. Rozhodně se nemůžu na film ohlížet z národního hlediska, a to i přesto, že tu několik vlasteneckých motivů především v první půli nalezeneme - ty navíc nešlo natočit tak, aby se tomu divák odkojený evropským stylem života nemohl pousmát, bez ohledu na to, že Smithovo nadšení pro určitou věc dokážu jako člověk pochopit. Snímek vnímám spíše jako obecný pohled na politickou scénu obecně, stačí si jen srovnat toto drama se satirickým pohledem na věc (Jistě, pane ministře / premiére) a vlastní občanskou zkušeností s českou politikou, proto stejně jako u zmíněného britského sitcomu je nutno zmínit, že některé situace opravdu upomínají na reálné situace nám známé třeba z novin - zajímavá je třeba metafora skutečnosti, že i dobře míněné ideály nakonec rozsápou ti dinosauři, velcí to škůdci, kteří se jen těžko vzdají svých trafik. Když už jsem se tady tak rozpovídal o tom přesahu do skutečného života, nejvíce zarážející je v tomto směru fakt, že letos v říjnu uplynulo sedmdesát let od premiéry, přičemž na aktuálnosti nijak nepozbyl. Z filmového pohledu - herecké výkony dobré, Jamese Stewarta mám rád, ačkoli tyhle postavy prostoduchých Američanů se mi hodnotí těžko. Největší pochvalu tedy budu mířit směrem k režisérovi - Frank Capra mi zachoval moje mínění, že ti Američané, co pracují u filmu, mají narozdíl od většiny svých spoluobčanů smysl pro nadhled. Celkem škoda, že tento výborný (byť starší) snímek není u nás moc známý, určitě bych jej doporučil krom svého okolí minimálně těm dvěma stovkám lidí, co nás mají zastupovat ve Sněmovně. 100%