žvanimírek

Přišel jsem, viděl jsem, zakázal jsem. Už nikdy více, prosím!

Upřímnou snahu Hollywoodu dělat "nehollywoodské" filmy jsem v případě The Descendants až tolik nekvitoval. Děj se utápí ve vlastní šťávě a vše ve výsledku působí poměrně unyle. Přehnaná očekávání nebyla naplněna.

Nekompromisní sympaťák Carter a jeho velikánský životní moudra servírovaná ve velice silným balení!! Nelze jinak než za plnej!

Poslední díl Homelandu mi navodil marnivý pocit jako umí navodit kterýkoliv seriál ze škatulky tzv. nekonečných. Zábava je to velice dobrá, ale otevřená vrátka pro další pokračování mě nasrala a ubrala jednu hvězdu ve finálním hodnocení.

Stupidita nejde omluvit ani přitomností velkýho (a to doslova) Stevena, je to bezkonkurenčně jeden z jeho "nejsmutnějších" filmů.

Všechno už tady jednou bylo a navíc v mnohem zvučnějším a na oko příjemnějším britském kabátě.

Ze začátku má Ocelová pěst tendenci diváka lehce ukolíbat, ovšem dokáže ho udržet na uzdě a stopáž se stává naprosto nepodstatnou veličinou. Po stručném seznámení se situací a hlavními charaktery začne Pěst servírovat neskutečné množství zábavy, frajerské scény s robotama a takovou tu hollywoodskou klasiku v podobě klišojdních životních příběhů a silnejch scén, které jsou ale velice dobře připraveny a nakombinovány a které ve finále u žvanimírka vyvolaly absolutní pocit blaha a spokojenosti. Většinou když se člověk na něco těší, tak to končí průserem, ale Real Steel s tím nahulákaným frajerem Jackmanem v hlavní roli dokázala moje "těšení" naplnit na 110%.

Kapitán Anderson a jeho tým se dopustili brutálního faulu na literární předloze (obvykle mě to netrápí, ale tady to dost bolelo) a zároveň i na filmovém zpracování z roku 1973, což ovšem není hlavní důvod, proč jsem udělil červenou kartu!! Tím největším průserem, kterej poslal mušketýry předčasně do sprch, je stroprocentně čtyřprocentní pubescentní D'Artagnan a neherectví Vévody z Buckinghamu.

Tři žánrovky za jeden rok, Jasone? Ty se toho nebojíš! První dvě téměř za výbornou, ale Killer elite? Přišlo mi to takový strohý, monotoní, nestabilní, jalový, bez drajvu, bez nápadu. Akcí se to tam hemží, 80.léta jsou dost dobrý, De Nirova scéna v metru jě řádně kulervoucí, ale ty mosty mezi pár dobrejma scénama jsou prapodivně vratké, nevyztužené a nebavilo mě po nich chodit.

Film, kterej si po většinu stopáže jede svojí písničku, své tempo, nikam se extrémně nehrne, občas se zanudí, občas trochu zahřeje nějakou tou romancí, občas pobaví...ovšem co si dovolí udělat během závěrečných 15 minut? Něco neuvěřitelného, posadilo mě to na prdel a otevřelo hubu dokořán!