Páně

Tohle je přátelé velice nářezová záležitost! Za pomoci skvělého příběhu a výborné gradace děje jsem se dočkal velmi příjemného překvapení. John Constantine je pekelně cool.

Nemocné dílo pro nemocné lidi. Nic víc.

Tarantino může být božský v tom, že si dělá co chce. Já ale mohu být ještě božštější v tom, že mu to nemusím zase tak žrát.

Proč tenhle film musí přijít na světlo až když jeho scénarista umře? Proč? Geniální!

Po celou dobu jsem se mrskal jako ryba na suchu a bojoval s abnormální chutí to vypnout a utnout to utrpení. Nový kabátek Titánům sluší asi tak jako Fiennesovi vizáž blackmetalového kmeta. Tohle je vážení přátelé nejryzejší ukázka lesku a bídy zámořské produkce. Perseus místo předpovídané smrti nakonec přeci jen dostal za zásluhy od tatíka Dia holku na krácení dlouhých večerů. Moc pěkné, tohle se povedlo. Leterrier je pánem kastrace a "Titáni 2010" jsou průserem desetiletí! A pak že na štíru se nedá jezdit.

Mačeta si jede sám ve vlastní lize a když hrajete svou ligu samotní tak jste logicky první (nebo také poslední, záleží na úhlu pohledu). Ovšem dlouho jsem se u něčeho tak nepobavil. U pár momentů jsem zasmál opravdu ze srdce a to se cení. Když ještě přidám, že nadhled s jakým je to natočeno mi přijde vkusný a nijak nepřepjatý, tak je spokojenost maximální. Oko mužské potěší tentokráte abnormálně sexy Michelle Rodriguez, které zdatně šlape na paty Jessica Alba. Vtip, násilí, akce a hezké ženy: Co si více může člověk přát. Machete rules!

The Wolfman disponuje velmi přesvědčivými reáliemi a příjemnou atmosférou. Jeho celkové vyznění ale může přinésti uspokojení tak maximálně Lykantrofilům či milovníkům mystiky a tajemna. Obyčejný nezaujatý divák se přeci jen musí cítit trochu ochuzen poněkud banálním přístupem k příběhu. Benicio Del Toro, byť jinak je mým oblíbencem, tak zde upadl bohužel do průměru s celým filmem. Čekal jsem v určitém směru mnohem více.

Pár scén není úplně špatných.

Ovšem ty kuželky na Velikonočních ostrovech mě poměrně pobavily.

Poslední část geniální trilogie a zároveň poslední dílo jednoho geniálního umělce. Smekám hluboce před Krzysztofem Kieslowskim neboť nežilo mnoho jemu rovných. Na vlně červené barvy se dočkáme pomalochodné konverzačky na pozadí prolnutí dvou osamocených lidí. Rozkošná Irene Jacob působí ve své roli více než patřičně a co teprve dědulovský Jean - Louis Trintignant. Minulost, přítomnost a budocnoucnost se protkají navzájem a s patřičnou dávkou vkusné psychologické invence vynesou Červenou a nejen jí, ale vůbec celé Tři barvy na vrchol všeho, čemu kdy filmová evropa dala spatřit světlo světa. Potlesk potřetí a hluboká vzpomínka na jednoho velikána k tomu. Komu čest tomu čest Krzysztofe.