Páně

Všechny komentáře jsou zbytečné. Zkrátka buď jste Tarantinovec, nebo nejste. Tečka.

Čistá práce! Podpořená především dokonalou stylizací, režisérskou vyzrálostí a v neposlední řadě velmi přesvědčivým herectvím. A když se do hrnečku přidá jeden zajímavý osud a patřičné dávkování emocí, příběhu i akce, tak dostaneme velmi výživné dílo, kterému lze vyčíst jen velmi málo. Ale přesto, s puncem výjimečnosti se musí zacházet opatrně.

Velice přesvědčivá sondáž do historie, jíž nechybí perfektní vizuální ztvárnění ani patřičný náboj. Jediné co mi chybělo krom posledního dílu druhé série ovšem, bylo přeci jen trochu více emocí. Jako by to přes svojí velkolepost a lesk působilo malinko odtažitě, ale to je jen můj soukromý dojem. Jinak poctivá a zajímavá práce, která stojí za ten čas do ní vložený. EDIT: Po druhém shlédnutí všech tří sérií musím zvýšit hodnocení na plné, skvělá práce.

Manifest podivnosti a obsáhlá kritika konzumního způsobu života v jednom. Opravdu příjemný kus poctivé filmařiny s pořádnou dávkou ujetosti i svébytnosti made by Fincher. Přecijen Fight Club těží hlavně z notné dávky režisérské invence a byla to především jeho propracovanost a viditelná píle v každém detailu co mě opravdu dostalo a to i přes pár pasáží kde šlo tempo trochu dolů. Jako třešnička na dortu jsou zde výborné herecké výkony a skvostné finále.

The Pacific selhává ve všem v čem měl být silný. V momentech kdy se snaží ukázat válku jako peklo stvořené člověkem je zkratkovitý, uspěchaný a nedotažený. Tam kde se rádoby snaží působit civilně a ukázat duši vojáka je zase málo procítěný. Když si přičtu narativní chaos a absenci silných scén i nadprůměrných hereckých výkonů tak tu máme poměrně nudnou záležitost, která bohužel nesplňuje naději do ní divákem vloženou.

Značně nekorektní záležitost, kterou bych si já však dovedl představit i mnohem nekorektnější. Pořád je tu ještě potenciál na mnohem větší jízdu za hranici dobrého vkusu, neboli v tomto byl diktátor dobrý, ale nikoliv výborný. Přesto mě však celkové charisma a sympatičnost materiálu přeci jen strhává k výrazněji pozitivnímu hodnocení. Já jsem si to užil a to třeba i díky tomu, že ten konec jsem čekal mnohem horší.

Tuhle úchylárnu zkrátka zachraňuje jen a pouze dostatečné množství totálně ujetých scén, protože ten zbytek a pozadí příběhu jsou neskutečně plytké a plné totálního klišé. Ovšem nemohu říct že bych se nebavil, chvílemi to má neskutečný tah na branku.

Dílo které by svojí hloupostí mohlo spolehlivě lámat skály avšak s každým přibývajícím rokem také funguje neochvějným kouzlem nechtěného. Komu by se z nitra nevydral krvelačný smích při nástupu Profesora Sub Zera či opernímu nájezdu lovce Dynama. Když si přičteme tradičně prkenného Arnieho a jeho megahusté hlášky, vychází nám dílo které je stejně dobře nechtěnou parodií tak jako megaúchylnou jízdou.

Přestože mnou ponejvíce adorovaná díla Kubrick stvořil až v době pozdější, nechci a vlastně ani nemohu na tomto jeho velkolepém eposu shledat nějakých chyb. I při takovéto sáhodlouhé stopáži se Spartakus pyšní rutinérským mistrovstvím a poctivou prací v každé své minutě i každém svém detailu. Opravdu hodně je znát, jak moc chtěl dát Kubrick Spartakovi duši a lidský rozměr jeho poslání. A to se mu i přes některé málo uvěřitelně pojaté sociální aspekty jeho tažení koneckonců velice povedlo. Velkolepá finální bitevní scéna je i 52 let po svém vzniku mocnou podívanou, před kterou blednou mnohá moderní díla. Přichází Spartakus - člověk který měl sen. Až do hořkého konce.

Bezpochyby kvalitní práce konverzačnějšího charakteru, nakopnutá zajímavou pointou. Jen s ultimátním soudem bych byl opatrnější, tak geniální to zase není. Ale rozhodně stojí za zhlédnutí, pokud budete mít zrovna chuť na promyšlenější krimi obsahující velmi chytlavé scény.