Tina.T

Na tenhle film jsem šla částečně i ze zvědavosti, přece jen člověk nevidí každý den cicmat se Molinu s Lithgowem :-) Ale musím říct, že mě snímek příjemně překvapil svou civilností, lidskostí a výkony hlavních hrdinů. Pánové už jsou v letech a evidentně o to víc si to vychutnali. Velmi uvěřitelné výkony, krásně ukázáno, jak snadno může být člověk oddělen od někoho, koho miluje. Jak se lehce lze stát v podstatě bezdomovcem a jak je těžké být sám uprostřed bytu plného lidí. Člověk si do toho snadno promítne sám sebe, co by dělal v podobné situaci a jestli by to vůbec ustál. Moc se mi to líbilo a soudě podle ohlasů v sále, jsem zdaleka nebyla sama. (Vary 2014)

Mno. Netušila jsem, že to řeknu, ale je to fakt sr**ka. Když se člověk přepnul na hodně romantickou strunu a věděl, že jde o červenou knihovnu, knížky se daly schroupat, včetně posledního dílu. Ovšem co z toho vytvořili filmaři... Přitom 1. díl ságy ještě ušel, měl atmosféru, Bella byla očekávaně placho-přinatvrdlá a ty její 4 výrazy obličeje jí stačily. Ovšem v tomto posledním díle krom toho, že ještě stále neumí hrát, tak ani nemá moc co hrát. Kdo knihu nečetl, musel zaznamenat trhliny v logice, násilně sešroubovaný děj. Kdo ji četl, musel být zklamán, že tvůrci nedokázali vystihnout předěly mezi dějovými zvraty a patřičně využít i to málo potenciálu, co v knížce bylo. Film jede pořád ve stejné lince, režisér a scénáristka neumí vygradovat napětí, ani odlehčit humorem, přitom v předloze tohle jakžtakž funguje. Trestuhodně nevyužitý potenciál jednotlivých upířích darů, tam se mohli vyřádit a mohl to být ohňostroj různorodosti upířích přátel. No, nebyl. Milostné scény dost běs, a o nějakém mystickém propojení mezi Jacobem a Renesmé nebylo ani potuchy. Ach jo. Už vím, proč to dostalo Zlatou malinu. Škoda slov, škoda času a škoda takovéhle filmy natáčet.

Jsou filmy, které jsou věčné a i po letech dávají smysl. A pak jsou filmy, které přežijí samy sebe a po letech jsou téměř nekoukatelné. Film Hrozné děti je ten druhý případ. Neznám předlohu Jeana Cocteaua, tak mohu hodnotit pouze film. Jean Cocteau si velmi přál, aby tento film natáčel právě Jean-Pierre Melville, bylo to po rozchodu s jeho životní láskou Jeanem Marais. Roli Paula hrál jeho nový milenec, Edouard Dermithe, který byl vskutku mizerný herec. Před natáčením byl Melville s Cocteauem přátelé, během natáčení vztahy velmi ochladly. Na filmu je zřetelně vidět, že každý z nich je někde jinde, že se skutečně "nepotkali" a nedošli souznění. Film je hodně absurdní a díky tomu divák nemá šanci se ztotožnit s některým z hrdinů. V dnešní hektické době nepochopitelné, nekoukatelné, 105 minut k nepřečkání.

Viděno na 47.MFF, shodou okolností jsem den předtím shlédla snímek Poupata. To, co Poupata vykreslila jako bezvýchodné - tedy nemožnost úniku z vyjetých kolejí, nemožnost změny, i kdyby hlavní hrdina sebevíc chtěl, život bez naděje na to, že to jednou bude lepší - tohle všechno Andělský podíl vyvrací. Ano, dosáhli toho tak trochu nelegálně (trochu dost), ano, hlavní hrdina je trochu syčák (trochu dost), ale divák jim to přeje, aby se jim vše povedlo a mohli začít někde jinde a jinak. A je to také pěkné připomenutí toho, že nikdy nevíme, co nebo kdo nám může pomoci, jaká náhoda (ochutnávka whisky) může stát před naší životní křižovatkou. A že je nutné chopit se svého osudu a něco pro tu změnu udělat. Poctivé 4 hvězdičky, za tupého Alberta malý bonus :-)

Když jsem četla knihu od S.Kinga Pod poklopem, často jsem si říkala, co by se stalo, kdyby se něco podobného stalo mě - tedy kdyby mě nějaká neviditelná zeď odřízla od světa a musela bych si poradit. V tomto filmu jde o naprosto totožné téma, neprostupná, neviditelná stěna. S jediným rozdílem - u Kinga je uvězněno celé městečko, tady je žena sama. Zcela sama, bez lidí, jen s pár zvířaty. A bez vyhlídky na to, že zeď někdy zmizí, protože nikdo neví, kde se tam vzala. Snímek vyžaduje spolupráci od diváka, tedy naladění se na podobnou notu. Pak vtáhne do pomalého děje, do pozvolné změny městské ženy v soběstačnou, silnou osobnost, která ví, že propadnout se do zoufalství a beznaděje je tak snadné. Díky pomalému tempu má divák dost času zapřemýšlet, jak by to zvládal on, samotu, starost o jídlo, zvířata, přežití a udržení naděje do budoucna. Nádherná příroda, běžná civilní hrdinka, jo, mě se to líbilo. Pokud spěcháte, na film nechoďte, chce to čas a spolupráci. 3,5 hvězdičky

47.KVIFF - už po hodině bylo všem v sále jasné, co chtěl autor snímku sdělit a jak trnitá cesta alba Graceland byla. Kdyby to po té hodině skončilo, bylo by to na 5 hvězdiček - za průvodce kulturním a politickým zázemím desky. Bohužel se pak už vše opakuje a opakuje a sál se vylidňoval a vylidňoval. Režisér měl být kruťák a vystříhat zbytečné rozhovory (např. Whoopi Goldberg tam sdělila hlubokou myšlenku, že "Album má dobré texty, hudbu, zvuky, no je prostě celý skvělý."), oprostit se od zbytečného opakování toho, co už bylo řečeno, dalšími a dalšími lidmi. Hodina by plně postačila, takto už to nudilo. Pro toho, kdo Graceland nezná, nebo nemá rád, muselo nudit už po 15 minutách.

Viděno na KVIFF2012, před promítáním projev režiséra v pozadí s celým kordónem snad všech účinkujících - a po shlédnutí filmu musím konstatovat, že někteří své role ani moc hrát nemuseli. Váhám mezi 3 - 4 hvězdičkami, je to tak na 70%. Je to film, který vám ukáže, jak jsou vlastně báječné vaše životy a odcházíte spokojeni, že v takovém bahně nemusíte žít. A taky přivádí k zamyšlení, co by člověk dělal, kdyby se v podobných existenčních a citových problémech ocitl - jsou jen dvě řešení. Buď odhodit emoce a chladně se rozhodnout žít jinde a jinak (a v očích svých blízkých vlastně zradit), nebo se v tom bahně plácat s nimi a vědět, že není naděje se z toho vlastními silami vyhrabat. Čekání na zázrak nefunguje a divák se prokousává marastem existenčním a morálním, kam se všichni propadají čím dál víc. Evokuje to Slámovu prvotinu Divoké včely, postavy přežívají bez vlastní vůle a bez šancí s tím něco udělat. Ve filmu mi scházela nějaká naděje, někdo aspoň trochu normální, kdo by vyvažoval všechny ty ztroskotance, kdo by aspoň trochu připomněl, že nejen takto se dá žít a že vždy je možnost něco ve svém životě změnit. Jen k tomu tu odvahu a chuť najít.

Lehce černá satirická komedie o tom, co vše se může stát při tak nevinné činnosti, jako je houbaření, aneb jak to může ovlivnit život, vztahy, kariéru i politiku. Je znát, že film je debutem, cosi tomu ještě chybí, ale režírující Toomas Hussar má našlápnuto slibně. Figurky mohly být klidně ještě víc magorovitější a absurdnější, paradoxně by působily ještě opravdověji. Film o tom, jak lehce se dá setřít civilizační nátěr a jak snadno bez svého pohodlí, praček, myček a veřejné dopravy vystupují z nitra úplně jiní lidé, než jaké ukazujeme tomu civilizovanému světu.

Poctivé 3 hvězdičky, klidně i 3 a1/2. Neurazí, pobaví a kdo dal přednost titulkové verzi před nadabovaným 3D, ocenil Joshe Brolina, jak pěkně vystihl dikci a vůbec mluvený projev Tommyho Lee Jonese. Jo, klidně zkouknu znovu.

Dvě hvězdičky za čarodějný vzhled Mary-Kate Olsen, jinak je vše od prvních minut předem jasné jak to skončí. Oč víc slušel Pettyferovi záporák ve Vyměřeném čase, jako "kladný" hrdina je nudný a člověk mu i přeje, aby se mu to nepovedlo a zůstal ošklivcem napořád.