Tina.T

Na černou komedii málo humoru, na thriller málo napětí, podraz naprosto nepřekvapivý, v podstatě nijaký... Film, co by rád byl novým cool Podfu(c)kem, případně Odplatou, ale nemá na to. Bruci, už neber ty štěky, sice film oživíš, ale je tě tam škoda.

(46.MFFKV) Škoda, že si tenhle snímek neudržel černý humor z první poloviny. Mohla to být hořkosladká road movie, ozvláštěná Severním Irskem. V druhé polovině je to bohužel už nekompaktní, snímek nedrží pohromadě a když už se zdá, že přijde nějaké smysluplné rozuzlení... tak končí. Nevyužitý potenciál, přesto váhám mezi druhou a třetí hvězdičkou. Promarněná šance režiséra, snad se dočkáme lepších snímků.

(46.MFFKV) Spousta diváků v sále asi čekala dle názvu něco jiného. Ti. co si nepřečetli, že jdou na dokument a čekali lechtivý snímek, odešli po 15ti minutách. Ti, co věděli, nač jdou a čekali dalšího skvělého Letha, odešli po 25 minutách. Ti, co čekali, jestli z toho přece jen něco nevyleze, odešli po necelé hodině. A ti slušní to vytrpěli až do konce, protože jim bylo hloupé odejít a přece jen tam určité dobré momenty byly. Ale bylo jich málo a zbytečně natahovaný a prodlužovaný film nakonec ztratil i to málo šmrncu, co měl. Nemám naprosto nic proti nahotě, erotično vítám před upachtěným sexem, každá z těch žen byla svým způsobem zajímavá a krásná... ale. Prý nic, co se řekne před "ale" neplatí, tak to řeknu jinak. Režisér tam působil jako slizký, stárnoucí kocour, který se nechce vzdát své smetany. Dívky byly pěkné, některé naivní, různorodé, celkově to pojetí nebylo špatné, jen kdyby netrvalo 85 minut. Co nám chce autor říci, bylo jasné už po těch 25 minutách.

Velmi kultivovaný snímek, příjemné osvěžení v záplavě hollywoodských trháků a velkofilmů. Geoffrey Rush jako vždy okouzlující, pochutnala jsem si.

Letos ve Varech jsem měla při výběrech filmů "stěstí" na samé psychologické klády. A proto jsem byla nekriticky nadšená z tohoto milého snímku, který z toho všeho vybočoval. Ano, už jsme to viděli, ano, děj předvídatelný, ale proč ne? Koukalo se na to příjemně a poznání, že peníze jsou fajn jen do určité hranice a pak už člověk ztrácí sebe sama, k tomu jsem dospěla kdysi taky. A je příjemné, že tenhle film mi to potvrdil. Líbilo se mi to.

Ve Varech se snese lecos, ale v sále při promítání tohoto filmu rozhodně pochopení nevládlo. Už proto, že film se dá vykládat po svém, každý v něm vidí něco jiného, podle toho, v jakém rozpoložení se nachází, co má za sebou, kolik zažil smrtí svých blízkých, nebo nepodařených vztahů. A přestože festivalové publikum je hodně vstřícné, tenhle film přijat nebyl. Ani mnou. Režisérka si ukousla porádně velké sousto, ale dusí se divák. Pomalé tempo, snové vize, ještě podivnější realita... Nevím, čím tenhle film v Cannes šokoval, jak jsme byli před promítáním režisérkou varováni. Možná, kdyby si tohle sdělení odpustila, diváci by odcházeli bez zklamaných očekávání. Ani násilí, ani smrt, ani samota mě nešokovala. A mohla, kdyby to bylo lépe uchopeno. Asi nejvýstižněji to vyjádřil jeden kolemjdoucí divák, který po násilném oblouku "konce bez konce" vycházel z karlovarského divadla a prohlásil: "Tak teď bych si tak nejraději dal pěstí...."

Když to běželo na HBO, zkoukla jsem to, ohodnotila jako mírně průměrnou, ale neškodlivou komedii, s nadprůměrným Chiwetelem Ejiofor (sakra, jak se to skloňuje?) a vypustila z hlavy. Dnes, asi po roce, jsem to náhodně chytila asi v půlce na nějakém slovenském kanále - počkala jsem si na velké finále v závěru, dodatečně ocenila český dabing (slováci prominou, ale vo slovenčině bych ubrala minimálně jednu hvězdičku) a překvapivě dostala chuť to vidět celé. Znovu. A v originále nejlépe. Přirovnala bych to celé k jemnému vtipu, u kterého se nerozřehtáte nahlas na celé kolo, spíš to bude je jemný úsměv na tváři. Ale ten vám tam vydrží celý den a budete v pohodě. Jako hrdinové filmu, zvláště ten sexy s tím strašným jménem.

Velmi mě to nadchlo a vtáhlo. Jako Blíženka, ve které bydlí minimálně 5 žen, jsem ocenila hrdinčin přerod z bílé labutě v černou a co úsilí ji to stálo a co to s ní udělalo. Natalie Portman tam byla výborná, opravdu se mi to líbilo. Aronofského filmy nekončí pozitivně, takže jsem byla připravena, ale stejně to byla kláda. Na tento druh filmu musí být nálada, myslím, že kdo šel do sálu nepřipraven, musel to na něho být dost nápor na nervy. A stejně tak mi nezávisle na sobě 3 lidé řekli, že v televizi by to nedali. Věřím.

Mno. Tak jsem si dala sprchu, abych se ze sebe umyla ten sladký, medový patos, který je na celém filmu nalepený a ťak už jen krátce. Nechtělo se mi na něj, nechtělo a mé podvědomí vědělo proč. Kříženec mezi Hvězdnou pěchotou, Districtem 9 a válečnými filmy prostě nemůže dopadnout dobře. Bum, prásk, schováme se, bum prásk, popojdeme, bum prásk, zase mrtvý kamarád, patos, patos, bum prásk, my to přece vyhrajeme. Kdo nevyhraje, je divák. Po 3/4 hodině neutuchajícího střílení a téměř neměnné scenérie začal v kině zívat i ten největší zastánce válečných filmů. Roztřepaná kamera, která si nemohla vybrat, jestli točí velkofilm, nebo dokument. Stokrát omleté trauma hlavního hrdiny, jsme tým a táhneme za jeden provaz. No tak táhněte, ale já na to koukat nemusím.

Film šílený, ale jako půlnoční představení ve Varech, s podobně naladěným publikem kolem sebe, se to dalo. Film tak dostává úplně jiný rozměr, smáli jsme se na místech, kde to patrně režisér neplánoval. Prkenný Wang Yu, se šarmem naprosto na nule, zápletka průhledná a nenápaditá - přijede, všechny pomlátí a pozabíjí, svede všechny krásky a zase odjede - no uznejte, není to geniální?