Cimr

Film z období, kdy Spielberg chtěl spíš fascinovat diváka, než sentimentálně hrát na jeho city, což je mi sympatické. Čelisti jsou velmi zručně natočený film - je vidět, že někdo do vínku dostal a jiný ne, protože když máte horor o žralokovi a 3/4 stopáže nevidíte nic než zčeřenou vodu, může to dopadnout jako dost nudné béčko. Ale v tomto případě diváci ještě po 35 letech od premiéry napjatě sedí a nedutají. A navíc - ta poslední čtvrtina, kdy konečně hlavního hrdinu spatříme v nemilosrdném souboji, je dokonalá! Říkal jsem si, že nechápu, co všichni mají na filmu, kde očividně gumový žralok bojuje se třema chlápkama na loďce. Ale ano, přestože to film mého života není, musím uznat, že díky režisérově šikovné práci se střihem, hudbou atd. jsem se díval s velkým zalíbením a napětím.

Kdy to s Hollywoodem začalo jít z kopce? Když natočil Peckinpah Divokou bandu a filmoví tvůrci si uvědomili, že už není nutné řešit kdovíjak důmyslné zápletky, ale že úplně stačí, když po sobě chlapi dvě hodiny pálej hlava nehlava a lidem se to líbí. Takovému béčkovému nevkusu nemůžu přitakat, ať si je ,,kultovní" jak chce. Nejsem žádný konzervativní stařík, co by onanoval nad Casablancou a byl pohoršený přemírou násilí, rád se občas podívám i na nějaký brutální béčkový horor, ale ve sledování tohoto filmu jsem nenašel žádné zalíbení. Neustále sledujeme špinavé muže s kloboukem, co vypadají jeden jako druhý, jen patří každý do jiné skupiny, jak po sobě pořád střílí, až to dojde k šokujícímu závěru, kde.. ano, uhodli jste - kde se střílí ještě víc než na začátku. Wau! Nemůžu popřít, že na rok vzniku tu jsou velmi efektní, dobře natočené a sestříhané scény, ale k čemu to je, když mě děj přestal bavit asi po deseti minutách?

Jednoznačnou předností filmu je nepředvídatelnost. Napsat, že je Martin McDonagh výborný scénárista a dramatik, to je asi jako psát, že je slunce žluté. Je to v současné generaci scénáristů jeden z mála, co umí psat úžasné dialogy, v nichž se jedinečným způsobem mísí tragika s komikou. To ostatně předvedl i tady; dočkáme se všeho, co je pro onoho Ira typické - násilí, krev, vulgarity, bizarní atmosféra... Až to jeho fanouška nutí ptát se, jestli už to trochu nezavání samoúčelností (krvavým masakrem tu končí skoro každá scéna, takže to po chvíli přestává šokovat) a sebevykrádáním (scénárista vypráví příběhy, co působí jako krvavé pohádky - to už jsme viděli v Panu Polštáři). Zatím to ale nedošlo takového bodu, aby mi to vadilo. Pořád je tu spousta překvapivě poetických míst, taky je tu Tom Waits a hlavně - jak už jsem psal na začátku - divák je doslova každou chvílí překvapován tím, co se na plátně odehrává. Známe všichni ty americké filmy, u nichž je hned po deseti minutách jasné, jak skončí. Sedm psychopatů je jejich přesným opakem. Nejen že se nedá uhodnout, jak skončí celý film, ale dokonce ani jak skončí ta která scéna. McDonagh nemá slitování a zemřít může kdykoli kdokoli. Velmi dobrý film, nicméně po dokonalých Bruggách spíš krok zpátky.

Film vznikl pro veřejnoprávní BBC, která si dala za úkol televizně zfilmovat kompletní Shakespearovo dílo. Účel, za kterým film vznikal je ale bohužel příliš patrný. Jde spíš o zpřístupnění klasika širší veřejnosti, než o umělecký výtvor, svébytné dílo. Místo na lepkavou, dusně erotickou atmosféru aténského lesa vsadili tvůrci na papundeklové kulisy, rozostřenou kameru, rejdění dětí s umělými křidýlky a kostýmy z alžbětinské Anglie. Dopadlo to asi jako kdyby čeští tvůrci v 80. letech zfilmovali třeba Erbenovy pohádky - tedy ne zrovna ideálně. Ale co dobrého zůstalo? Kvalitní předloha (ať už máme Sen rádi nebo ne, něco na něm asi bude, když vzrušuje už tolik generací diváků) a skvělé herecké výkony. Je radost sledovat, jak si britští shakespearovští herci pohrávají se slovy.

Allen bývá ve svých komediích roztomile starosvětský; je to takový ten princip, že když je někdo zavražděn, na konci filmu vstane a zjistíme, že byl celou dobu jen omráčený... Ale jak vidno, i takový pohodář jako Woody musí občas upustit temné vody. A tak jsou Zločiny a poklesky podivně temným příspěvkem do Allenovy filmografie, následujícím v řadě dramatů Jiná žena a Září. Dojde tu k opravdové vraždě, zlo není potrestáno, láska nevyhrává, naděje není, filosofové páchají nečekané sebevraždy a lidé na sebe při sexu vykonávají velkou potřebu... Je vidět, že psychicky na tom v tomto období režisér nebyl nejlépe. Já dávám čtyři hvězdičky, protože mám radši, když se na temné lidské stránky dívá s humorem. Tento film je na mě možná až příliš zatěžkaný. Nicméně je výborný a pokud nebudu hodnotit subjektivně, ale pokusím se o objektivitu, jedná se o jeden z myšlenkově nejhlubších, a tedy i nejlepších Allenových filmů.

Myslel jsem si, že o sporech ohledně pohřbu princezny Diany vím všechno, ale nevěděl jsem nic. Pár lidí zde píše, že by ocenili kontroverznější pohled na věc, ale přestože mám rád kontroverzní filmy, v tomto případě mě mile překvapilo, že tvůrci nikomu vyloženě nestraní a divák si podle svých názorů udělá obrázek sám. Reakce královny a lidí kolem ní na smrt Diany se zdála být nepřijatelně studená, ale tento film celkem úspěšně ukazuje proč, bez toho, aby kohokoli odsuzoval. Vlastně mě až překvapilo, jak moc mě film dojal. Intimní rozhovory (např. mezi Alžbětou a Charlesem v autě) provokují tím, že se mohly odehrát přesně tak, jak je ukázáno, ale také možná úplně jinak. To, že jsou skoro všichni aktéři stále naživu, filmu dodává zvláštní provokativní kouzlo. Zajímavé je třeba vidět královnu sakrovat, když se jí v řece zasekne auto. Helen Mirren je božská - má to, co jí musí každý herec závidět. Tak velké charisma, že i když jen stojí a nic nedělá, divák z ní nemůže spustit oči. Za její ledovou tváří a klidným mluvním projevem se dají tušit velké emoce. Jako člověk, co by si nejradši ze všeho zařval a celý svět poslal do hajzlu, ale nikdy si to nemůže dovolit. Fascinující, dojemný, podnětný.. film.

Po technické stránce brilantní film - už jen když si vezmeme, kolik je v každém záběru zrcadel a jiných lesklých předmětů a jak těžké muselo být vychytat, aby v nich nebyl nikdo ze štábu vidět... Kamera sleduje nádherné taneční výstupy výborné Natalie Portman a vše skvěle graduje od pomalejšího rozjezdu až do závěrečných šíleností. Ale na plné hodnocení nemohu jít z jednoho důvodu - sestup ambiciózní holčičky do hlubin šílenství je sice ztvárněn skvěle, ale nemohu se zbavit pocitu, že je to trochu prvoplánové, dělané na efekt. Chybí mi nějaký další rozměr. S filmem jsem byl sice spokojen, ale nemám motivaci pustit si ho v budoucnu znovu.

Přesně takhle vypadá pilot, který by mě okamžitě nalákal na sledování seriálu. Tak bizarní, vtipné, strašidelné i napínavé, že se člověk až diví, že to je ,,pouze" televizní film. Nepřiměřeně sladká znělka jako z nějaké telenovely nás zavede do záhadného městečka kdesi uprostřed lesů, kde se dějí sakra divné věci... Jo, tuším, že tohle se mi bude líbit! Lynch se strašně vytáhl, protože poněkud ohraný námět (najde se mrtvola a divák se seznamuje s potenciálními vrahy) povýšil nejrůznějšími vychytávkami (již zmíněná hudba, výprava, herci, ale především skvělý scénář) na mistrovské mysteriózní dílo. V podstatě se tu za tu hodinu a půl nic nestane, přesto jsem byl každou minutu napjatý.

Kde Zuřící býk končí, Wrestler začíná. Sledujeme Rama, stárnoucího bojovníka, který si poté co v ringu málem zemře uvědomí, že dost možná celý život utratil v laciných show, místo toho aby se věnoval svému osobnímu životu. A že už mu teď nic mimo tyhle laciné show nezbývá... Tradičně pojatý (na režiséra Pí, Rekviemu a Fontány možná až příliš) příběh, kterému jsem původně chtěl dát tři, protože podobných filmů o stárnoucích hvězdách jsem viděl mnoho, ale nakonec dávám nadprůměrné hodnocení. Jednak kvůli výbornému Rourkovi, co zase posunul hranice toho, co je herec ochotný pro roli udělat (když si rozřízl čelo žiletkou nebo do sebe nechal cvakat sešívačkou) zase o kus výš, jednak kvůli tomu, že toto není jen obyčejný film o vzestupu a pádu. Je tu celá řada vychytaných scén a odkazů - např. ,,Viděls Umučení Krista? Jen tak tam stojí a ani nehne brvou, když dostává ty rány." Ale moje nejoblíbenější scény jsou ty, kde Rendy prodává v lahůdkách saláty...

Film jako noční můra - tichý, plíživý, nepopsatelným způsobem děsivý... Hudba, kamera, to vše vytváří podivnou náladu jakéhosi bezčasí. Kdyby Spoorloos nebylo holandské, řekl bych, že je to film německý. Má totiž takovou tu určitou německou sterilnost, chladnokrevnost, jasný tah na branku. Jen osobně bych druhou linku příběhu s francouzským chemikářem a příležitostným vrahem nasadil trochu později, tvůrci ho ukážou skoro hned na začátku, čímž trochu uberou působivosti, protože zdaleka nejzajímavější jsou dohady - co se se Saskií stalo? Odešla od přítele, byla unesena nebo zavražděna? Ale přesto: tenhle "horor" vás možná nevyděsí, ale nepříjemná pachuť z něj vám vydrží na dlouho. A třeba si jako já řeknete, že -ač to zní jako největší klišé - člověk by se měl radovat z maličkostí...