gojackill

Před půl rokem jsem viděl téměř na jeden zátah celou trilogii, přečetl jsem si knihu - esej a dnes, když to dávají v televizi, mám silnou potřebu vidět to znovu. Na nové obrazovce, kterou mám v plánu si koupit, to bude první film, kterým nažhavím ještě neodpaněné LED diody. Myslím, že je to dokonalý film, ke kterému mám napsáno několik stran poznámek, abych je jednou všechny sepsal. Někdy to nejspíše udělám, teď se omezím na kratičký úsudek. Matrix je metafilm a pseudohra, byl tím nejimerzivnějším co tu kdy bylo do doby, než přišel Avatar, ale narozdíl od Avatara se na něj dá dívat častěji a nedostavila se ani špetka pochybnosti. Trochu jiné a zajímavé postřehy: Adam Bernau

Trvzení z dokumentu, které zní: ,,homeopatika musejí fungovat, jinak by zvěrolékař, který se živý jejím praktikováním dávno zkrachoval" mě utvrdilo v tom, že je to jen další šarlatanská srágora.

-> hirnlego: hlavně, že to splnilo účel :-) Jdu stahovat..

Zpracování zaslouží uznání, protože ta stylizace je natolik originální, že bych chtěl vidět podobně natočený film s lepší obsahovou a příběhovou stránkou. Město ztracených dětí má špatný příběh, který mě až štval svojí nemohoucností. Nejúžasnější na celém filmu je Ron Perlman v roli manéžního siláka One, který hledá svého uneseného bratříčka. One není příliš chytrý, ale je laskavý, obětavý a v jeho nehezkém obličejí se bystří skutečná vnitřní krása odvážného hrdiny. Úžasná postava a nebýt jí , tak bych film převážně protrpěl, kvůli strašnému hlavnímu záporakovi a ještě otravnější role klonů. Film měl několik perfektně legračních gagů, které jsou hravé podobně jako například scénky z Toma a Jerryho. Je to pozoruhodný film a má své kouzlo, ale chuť vidět jej znovu není. Pozn. 1: Role stínů zvětšených do oblubných rozměrů mi připoměla film noir - Třetí muž. Pozn. 2: Je to v podstatě Dickensonovský příběh ve světě nápadně podobnému tomu z filmu Brazil (Terry Gilliam).

Podle hodnocení leckteří intošové naletěli a jsou tak vlastně pitomcové. Díky za mé vzdělání. Hrozná sračka, zítra snad více.

Krásná albínka v podání Rie Rasmussen se stane objetí sexuálního napadení. Více v desetiminutovém kraťasu. Charismatický útočník a rozkrok Rie, mi za těch deset minut stál.

Terapeutická skupinka dokonale nesympatických lidí zkouší stylem pozitivního myšlení zapomenout na tvrdou realitu. Vznikají celkem komické situace a dva tři gagy byly opravdu dobré. K hlavnímu tématu - Žijeme v době, kdy je více regálů u knihkupců vyhrazeno pro svépomocné příručky, než například pro knihy z kategorie věda. Tyto svépomocné knihy mě vždy silně přitahovaly a štvaly zároveň. Vždy je to o tom samém, akorát v bledě modrém, takovéto knihy vzbuzjí DOJEM, že z Vás může být cokoliv, budetel-li myslet pozitivně nebo když změníte vzorce myšlení (kognitivní teorie) či si budete vizualizovat vaší vysněnou realitu (viz. šílenost jménem The Secret). Problém těchto knih a věčných smolařů, kteří si je obvykle kupují, je v tom, že po přečtení takového "jetelu" si třeba neuvědomí, že mají nějaký skutečný problém, který není zaklíčovaný pouze v tom, jak o dané věci smýšlí. Ehm, to není problém, bezděčně tu vypisuji pozitivum toho přístupu. Kurz negativního myšlení je založen na myšlence, že ty sračky je třeba někdy ze sebe pěkně naplno dostat, cítit se mizerně alespoň chvíli může mít smysl, plně souhlasím a o tom je tento film. Film to však není zase až tak dobrý a selhává u mě především v uvěřitelnosti chování terapeutické skupinky. Nejsem šťoural, ale pokud mám filmu věřit nějakou hlubokou pravdu, musí se na to jít buďto s nadsázkou nebo vytvořit parabolu či podobentsví (nebo být skutečný, ale takové ambice to nemá) . Tento film se tváří, že ten příběh myslí vážně, jednoduchá forma a proto vyžaduji chování odpovídající skutenčnosti. SPOLIER: Silně pochybuji, že by se Ingvild vyspala s tím pitomcem, když ho tak nenáviděla. Mimochodem Ingvil mi přišla jako moc pěkná ženská, takže bych jí asi chtěl dělat dobře i jako impotent.

Existují dobré důvody, proč si pustit tento film. Je to především, na žánr romantických komedií, nadrůměrný scénář a neodolatelný Clooney, kterému to v komediální pozici prostě jde. Je to taková lepší romantická komedie, která se vyhýbá patosu a bere lásku s nadhledem. Typický humor Coenů, legračně přehrávající Clooney a jedna špičková scéna se sípavým Joe dokázala vyloudit úsměv na mé tváři mnohokrát. romantická komedie podle klasických osnov, ale přece tak jiná díky Coenům.

Mám problém s hodnocením filmů Larse, myslím, že jsou nadhodnocenné. Lars je někdy více módní záležitostí a značkou, než zárukou skutečné kvality. Zmíním se o mých oblíbenějších filmech od Triera. Antikrist je bezesporu nadprůměrně nápaditý a jen průměrně šokující, nejlepší scény jsou podobné těm, které zopakoval později v Melancholii - statická kamera zaměřená na zpomalený výjev - takové velmi dobré obrazy vložené do filmu. Pak jsou tu filmy, které jsem viděl jen ze zvědavosti, protože jsem je vlastně ani nechtěl dokoukat. ještě zmíním Dogville, IMHO to je příšerný film. Evropa je v úplně jiné kategorii. Evropa se mi jeví po prvním zhlédnutí jako dokonalý film, který mě DOSLOVA zhypnotizoval. Dokonale jsem se do filmu pohroužil a emočně mu propadl. To, že to má dynamiku a strhující děj podpořenými skvělými dialogy, je asi nezbytné, aby byl výsledek takto brilantní. RESPEKT Larsi.

Smrtihlav nebude pro každého. Velmi dobrá atmosféra ze začátku filmu je umocněná především temným městem, které mi nejvíce připomínalo Gotham Tima Burtona. I nápad je to skvělý a napětí nebo kvalitní herce to nepostrádá. Dávám "jen" čtyři, protože v poslední půlhodině je film příliš doslovný. Tam, kde byly otázníky ( z nich plynoucí nejistoty a s ním spojené napětí) je divákovi vše explicitně vysvětleno během hektické a značně zhuštěné poslední půl hodinky. Režisérovi v závěru prostě docházel dech a závěrečný souboj myslí spolu s konečnou scénu je spíše k smíchu (viděl jsem Directors cut). Tak proč ty 4 hvězdy? Protože začátek je na hvězd 6 ****** První půl hodina mi vyvolala vzpomínku na Lynchovi filmy.