honajz

Docela slušné kriminálky australské skupiny, které neoslňují technickými dokonalostmi jako různá CSI, ale soustředí se spíše na lidské problémy a situace, přitom ale nechybí akce a solidní kamera.

Zatímco v prvním filmu banda monster přepadla mírumilovný bar, ve druhém filmu z celkem tří se hrdinové dostávají do městečka zkázy. Nevím, jak se podobnému druhu filmů říká, jestli splatter nebo slasher, každopádně pro normální lidi od normálních lidí tohle není. Jedině, že vás vážně baví pozorování výkalů všeho druhu, pozorovat, jak někdo někde někam blije, nejlépe někomu do pusy, o sežrání miminka nemá cenu mluvit. Jo, pak je nějaká ta podivná soulož, když posléze z holky zbyde jen to přirození a nohy, pak tu běhají nějaké dvě lesby nahoře bez, dva liliputání, a celé je to tak zběsile sestříhané, že autoři museli být zhulení pod obraz, neb se na to nejen nedá dívat, ale většinou člověk ani netuší, co se vlastně v obraze děje. Děj to nemá vlastně žádný - pár lidí přijede do městečka a pere se tu s nějakými zombie nebo potvorami, kdoví, co to je. Postav je tu až moc, i když postupně vymírají po krutých smrtích plných úžasně stříkající krve, jsou zde také logické nesmysly (když přijedete do městečka a vidíte všude mrtvoly, zavoláte buď poldy, nebo zdrhnete, ne?), podivné úhly kamery, světlé filtry, skoky v čase - zkrátka vše, čím se dá divákova pozornost naprosto zlikvidovat. Moje pozornost byla zlikvidována tedy sakra rychle a asi bych v tom podivném městečku, kde se furt něco navzájem žere a furt je tu dost materiálu k obětem, nevydržel ani deset minut. A podobně s tímhle celým filmem, měl jsem problém nějakým způsobem jej dokoukat i na několikátý pokus. Asi jsem moc normální nebo co.

Příjemná ruční animace a jednoduchý, ale vtipný halloweenský příběh.

Pět tajemných halloweenských příběhů, volně pospojovaných skoky v čase a různými náhodnými setkáními ve městě. Dívka zhasne svíčku v dýni, což se nedělá, a doplatí na to. Dívky, co balí kluky, nejsou jen tak obyčejné Karkulky. Soused rád vyřezává nejen dýním očička. Druhý soused skrývá tajemství a nemá nikoho rád kromě svého psa. Děti chtějí haloweenskou historkou o autobusu vystrašit školního otloukánka Rhondu, ale obrátí se to proti nim samotným... V bonusech na DVD je krátký a ručně animovaný film Přáníčko, kde hlavním hrdinou je chlapeček v halloweenském kostýmku, pytlem přes hlavu a pytlem v ruce. A v komentáři režisér říká, že právě tento příběh se stal základem pozdějšího hraného filmu. A zmíněná figurka je skutečně průvodcem mezi jednotlivými příběhy, a jednou dokonce aktérem. Navzdory tomu, že jde vlastně o povídkový film a některé povídky jsou slabší, jiné silnější (jak už to bývá - osobně se mi hodně líbila skoro klasická povídka s Rhondou), pro minimum vyloženě nechutných záběrů se na film příjemně kouká a může se stát zpestřením halloweenské noční oslavy, z níž se nikomu neudělá zbytečně šoufl.

Navzdory názvu, který je jen marketingovým tahákem, se většina hororu odehrává v lese a s Hory mají oči nemá nic společného. Režisér (fiktivní samozřejmě) Wilson Wyler v 80. letech natočil film, který byl pro svoji brutalitu stažen pěkně rychle z kin a všechny kopie zničeny. Jeden současný mladík, který má žánr explotiation v mimořádné oblibě, přemluví svou dívku a kamaráda s jeho dívkou, aby po filmu začali pátrat. Objeví tajný trailer na film a brzy najdou i režisérovu dcera, která jediná ze štábu je k nalezení. Dnes se živí jako holka u tyče, ale kamarádům prozradí, kudy vede cestička do našeho lesíčka... Ano, jak píšu, žádné hory, jen les. A krutá úmrtí, ale na ta si musíte počkat tři čtvrtě hodiny, a pak už do konce zbývá půlhodinka. A my brzy zjistíme, že pan režisér žije, ale žije ten klučina, co si pod úvodními titulky filmu u zrcadla odřezává ksicht, aby si na zkrvavené maso přišil masku, která je variací na Jasona. Film trochu připomíná Blair Witch zkříženou s Texaským masakrem motorovou pilou, a pokud nebudete natěšeni JENOM na vyvražďovačky - kterých se vám nakonec dostane - zjistíte, že film funguje dobře jako thriller (pátrání po filmu) i morální naučení. A to zní: "Pozor na přání, někdy se vám mohou vyplnit!" (A možná jde od tvůrců i o vztyčený prostřední prst všem milovníkům explotation podžánru a jejich názor, co si o nich myslí.)

Russell Crowe coby obtloustlý novinář, ale s dlouhými vlasy, investigativec, pátrá po smrti jednoho muže a jedné „poslankyně“, aby obhájil čest svého kamaráda, kolegy z kolejí, který je nyní ve vysoké politice. Ne nadarmo svádí tento film ke srovnání se snímkem Všichni prezidentovi muži, kde dva investigativci odhalí Nixonovu aféru. Jenže jde o srovnání pokulhávající. Příběh filmu Na odstřel je v podstatě hodně prostý, nakolik se snaží tvářit zamotaně. Ale zkušenější divák odhalí „pachatele“ v úvodu, a pak se jen skoro dvě hodiny diví, jak tak zkušený novinář může pomíjet tak viditelné stopy. Navíc novinář, kterému jdou všichni na ruku, a co řekne, je div ne svaté. Zdlouhavé scény nepřinášejí ani zajímavou atmosféru, spíše začínají postupně nudit.

Naprosto netradiční a zvláštní styl humoru, podivný způsob vyprávění, jak jsme u Andersona posléze zvyklí, dohromady to ale dává zajímavě pojatý i podaný snímek, u kterého jsem se nenudil a jehož atmosféra mě pohltila.

Kiefer Sutherland v jakési obrácené variaci na roli agenta ze seriálu 24, kdy se kvůli koni zaplete i s mafií. Kiefer navíc v tomto filmu působí štíhle, nějak nám chlapec pohubl, když se každých 24 hodin honí za jiným zločincem... Ale vážně - film je docela příjemnou trochu retro, trochu mafiánskou historkou, mírně komedií (avšak skutečně jen decentně). Kiefer zde představuje policajta, který má problémy se srdcem. To, že hulí jak tovární fabrika a chlastá tvrdý (alkohol), mu nijak nepomáhá. Není divu, že při jedné akci nechytí zloděje a je předčasně penzionován. Z myšlenek na sebevraždu ho vytrhne jeho ne zrovna čistě podnikající brácha. Stačí koupit koně, který neběhá rychle kvůli drobné vadě, již lze operativně odstranit. A vyhrávat dostihy. To by ale nesměli přizvat jako žokeje lůzra Tonyho, který místnímu mafiánovi dluží těžké peníze... Poctivě vyprávěný příběh s příjemnou podzimní atmosférou se rozvíjí na jednu stranu očekávaně (i ten jeden drobný, řekněme zvrat, se dal očekávat), i zakončení je vcelku klišovité, ale docela dobře se na film kouká. Kiefer si svou roli policajta, který postupně propadá nečestným praktikám, i když ne v nějaké velké míře, užívá, dostihy jsou natočeny velice zručně, a i hlavní ženská představitelka vypadá moc hezky... Celkově však výš hodnotím snímek Špion(i), jenž rovněž nabízí provařené téma se zajímavou atmosférou, u Smrtícího žáru mi však něco málo navíc chybělo - prostřední část poněkud nudí, některé zvraty jsou mírně nelogické, akce tu moc není, ale celkově jde skutečně o příjemné pokoukání.

Kevin Spacey v roli psychotického psychiatra, který kouří trávu, má problémy sám se sebou a ještě řeší své hollywoodské pacoše (na což odkazuje v původním názvu dvojsmyslná hříčka). Moderní způsob střípkovitého a mozaikového vyprávění rádoby ozvláštňuje tento snímek, který se tak strašně snaží tvářit jako psychologický nezávislý film, až selhává prakticky ve všem. Sledujeme osudy zhruba pěti lidí a jejich problémů, které se – jak nečekané! – v závěru střetnou. Jenže i přes pomalé tempo vyprávění nejsou postavy psychologicky do hloubky zpracované, jen mají povrchní feeling (zhulený neholený Kevin Spacey na dvorku přece vypadá trošku jako dr. House, ne?), ale o jejich životech se nedozvíme nic. Resp. zjistíme, jaký mají problém, ale v podstatě netušíme, z čeho vyvěrá, jestli měli nějaké problémy v rodině, takže je hrozně těžké s postavami jít. Nebo jim fandit. Osobně mi byly úplně putna. Vůbec jsem se nedozvěděl, jestli ti lidi mají rodiče, sourozence, příbuzné, koníčky a hobby, co je ovlivnilo v mládí - prostě ty základní kameny každého psychologického filmu, pokud chceme proniknout do nitra duše. Tady, je to zvláštní, většina klientů u cvokaře má jenom problémy se sexem, s ničím jiným. Zkrátka nemám tyhle "vyděračské" filmy rád - snaží se mě přesvědčovat celou dobu, jak jsou angažované a reflektují život, přitom jsou jen pozlaceným výkalem.

Návrat k kdysi slavným slow francouzským kriminálkám, které měly sice pomalejší spád, ale o to lépe zvládaly atmosféru a lidské vztahy. Noční nebo ranní procházky Paříží jsou tady kouzelně natočeny. Akce moc není, ale o to víc se dá soustředit na vztahy. Dobře natočené, zahrané, jen by Depardieu měl shodit pár kilo, vypadá spíš jak Maigret nebo Matěj Brouček.