honajz

Stejné schéma, ale mně se prostě tohle schéma líbí ze všech Gordonových projektů nejvíce. (Třeba Great Escape je fajn, ale není to až tak zábavné, i když baští omáčku z mravenců nebo opečené kosti nebo sám vaří v poušti.) Nedělám si iluze, že mnohé díly jsou zčásti dramatizované (ostatně úvodní dvojdíl o tom svědčí - v roce 2013, tedy jen rok po natáčení, hotel vedl někdo zcela jiný, a od ledna 2014 je hotel zcela uzavřen), ale prostě je to slušná dávka emocí, a člověk se těší na ty drobné situace na pokoji, v restauraci, a pak na následné „prozření“ místností i majitelů. Trochu to připomíná Šéfa v utajení, kde se člověk také těší na závěrečné odhalení, ale přitom si nedělá iluze, že tomu šéfovi to nadšení vydrží déle než dva týdny. Některé díly Pekelných hotelů jsou takové nijaké, jiné velmi dramatické. Za zcela nejlepší sérii o tom, jak postavit hotely na nohy, však stejně budu nadále považovat Hotel Impossible.

Asi jsem měl poněkud větší očekávání. Ken Follet nám tu předkládá v podstatě známé skutečnosti, mírně říznuté Folletovým proticírkevním postojem (což najdeme i v jeho románech), takže je to poněkud nevyvážené. Samotné dramatizace jsou velmi dobré, ale samy o sobě nestačí. Jednotlivým dílům také schází jakási koncepce.- sice třeba jsou představeni tři zástupci různých stavů v různých situacích souvisejících se středověkem, ale i zde cítím jemnou manipulaci. A stále minimum zajímavých informací. Italský seriál Středověk mi dal daleko více informací, a pokud jde o obyčejný život obyčejných lidí v anglickém středověku, zaujme daleko více třeba dokumentární seriál Tudorovská farma.

Natahovaná (včetně písniček a estrádních čísel) melodramatická vyprávěnka ve stylu červené knihovny. Zajímavé jsou snad jen exteriéry, podle mne tam ty domy a křivolaké uličky dnes už nestojí. Herci toporní, Baldová přehrává, Vítová vypadá permanentně jak po opici a něco jako okouzlující ženu v ní těžko hledám, Pántik toporně postává, a samotný hypnotizér je k smíchu. Pár scén za něco stojí, ale jinak film o ničem, bez atmosféry, s naprosto jednoduchým příběhem a prostinkou katarzí.

Ano, mazalové vzali do ruky scénář a je to poznat. Naprosto nevtipné situace a dialogy. Sáhodlouhý a nevtipný monolog, který by unudil i hyperaktivní dítě. Postavy nezajímavé, špatně představené. Ruml hraje Lexu. 25 minut každého dílu je neuvěřitelné utrpení při snaze to dokoukat a alespoň jednou se pousmát. A ten namixovaný smích v pozadí! Skutečně se mám smát, když strašidlo v zrcadle řekne slovo „sympózium“? To má být jako vtipné? Jo, a jak se tady někdo ohání tím, že jde o dětský humor - máme dvě děti, 6 a 11 let, a nebaví se u toho ani jedno.

Velmi slabý pokus nějak „zábavně“ představit v 70. letech herce, kteří v období černobílého filmu na plátnech kin zpívali. Mezitím ukázky z těch filmů, v rámci „výslechu“ jejich vzpomínky na dobu natáčení, pár perliček z natáčení. Nemá to žádnou strukturu, hlavu a patu, výběr herců se může zdát zvláštní, navíc každý herec má na svoji „obhajobu“ i s ukázkou tak pět minut - tam toho zas tak moc nenacpete. Kdyby natočili s těmito herci vzpomínkový televizní seriál, vyšlo by to laciněji, bylo by to zajímavější a mělo by to větší historickou hodnotu. Tohle nejde totiž hodnotit ani jako film, protože mu chybí jakékoliv filmové ingredience.

Když jsem byl malý, přišlo mi to spíše jako horor, než jako pohádka. Má to úžasnou atmosféru, hudbu, zvukové efekty. A jak tady v komentářích někdo píše o nějakém socialistickém vyznění, tak asi nezná staré české pohádky nebo mluví z hladu. Případně z bídy. Duchovní a myšlenkové.

Jeden díl seriálu Tajemství dávných dob, vytažený jako samostatný dokument. Není divu, protože jde o nadprůměrný dokument. Nejenom, že se dozvíme mnohé, co jsme nevěděli, zde u katedrál o stavitelství, nosnících, pilířích, tlacích apod., ale také se zde lidé snaží stavět podobně, jako se před staletími stavělo, a v podstatě nějakou takovou stavbu rekonstruovat. Také zjistíme určité historické souvislosti, zajímavé jsou ukázky míst, kde katedrály praskají, protože jsou špatně postaveny. A skutečně dojde i na ta tajemství - třeba že míry všech gotických chrámů odpovídají mírám Šalamounova chrámu, nebo že mezi postavami vchodového reliéfu katolické katedrály v Chartres najdeme i antické filozofy.

Takové letem světem o všem a o ničem. Povrchní informace a povrchních věcech, buch sem, buch tam, a jede se dál. Na nic se dokument nesoustředí podrobněji nebo nejde nikde více pod povrch. O něčem informuje, a sám sklouzává k laciné a nudné popisnosti. Takže je to jen sbírka některých zajímavých ne tak známých záběrů herců, režisérů a spisovatelů v Itálii té doby, ale celkově je dokument v podstatě o ničem. Kdo o tom něco ví, tomu to nic nedá, a kdo o tom nic neví, nezjistí nic moc, z čeho by byl moudrý.

Pro mne velké zklamání. Tradiční schéma swingových písniček s dialogy bez nosnějšího příběhu by člověk zkousnul, kdyby to netrvalo přes dvě hodiny, a kdyby se zde nestřídaly různé možné i nemožné polohy divadla - přejít od brilantního dialogu o Bohu k loutkovému divadlu působí jako pěst na oko. Jsou zde dialogy, které člověka potěší, zablýskne se v nich to, čím byly zajímavé dřívější Suchého hry, ale třeba dialogy mezi ním a Molavcovou jsou prostě o ničem. Armádu spásy jsem nepochopil. Kdyby to zde netáhl Jiří Štědroň, bylo by to zcela nekoukatelné. Při vší mé úctě k panu Suchému a divadlu Semafor.

Hodně nevyvážený dokument. Zdeněk Junák jej uvádí a moderuje, a nejprve se dozvíme něco z historie mostů, jak vlastně vznikaly. Pak nám na modelech někde v přírodě předvede odborník pár konstrukcí. Následuje procházka po nejzajímavějších mostech České republiky. Nezapomene se ani na lávky a posléze se dostaneme k dálničním mostům. Prostě takový mostový mišmaš, jako kdybyste vzali čtyři různé dokumenty a volně je spojili. Ale zase jsem zjistil, že Barrandosvký most v Praze se dříve jmenoval Most Antonína Zápotockého.