Phobia

V poslední dekádě jsem silně alergická na prsení se s hvězdami a pruhy. V dětství člověk musel koukat na hrdinné, neporazitelné rusáky, po revoluci je to samý hrdinný, neporazitelný amík... dejte mi svátek s propagandou! Ovšem uznávám, "Železná srdce" se divákovi nesnaží prezentovat další chorobně čestné Kapitány Amerika, kdepak, pustili na plátna partu cyniků a hajzlů, mezi kterými trčí kladný skautík jako vzrušený transvestita při promenádě v plavkách na Miss Universe. Když se k té morální bídě přidá ještě špína externí, je o solidní válečný zážitek postaráno. Už na pohled interiér tanku Fury a jeho posádka smrděli tak, že mi to zvedalo pajšl a vhánělo slzy do očí. A kdyby mi tam Pitt nahoře bez exhiboval o něco déle, třeba bych přistříkla i pátou orgasmickou hvězdičku. Dokonce ani Shia LaBlééé mi v tomto filmu nevadil, což se rovná zázraku.

Když vezmete už jednou vylouhovaný pytlík z čaje, strčíte jej do hrníčku a zalijete znovu vroucí vodou, výsledek prostě nebude mít zdaleka stejnou sílu, jako poprvé. Díky zdejším ohlasům, přinejlepším rozpačitým, jsem si nastavila hladinu očekávání ohledně "Po strništi bos" kamsi pod úroveň svých rozvrzaných kolen. To je velmi dobrá technika, při které divák nemůže být zklamán a často dochází k milému překvapení. Takže jsem si docela užila návštěvu doby, co mohla být opravdu krásná, kdyby jeden zasraný malíř pokojů neměl přehnané mocenské ambice. Svěrákův scénář sice působí dojmem, že vznikl na útržcích hajzlpapíru, z nichž část byla použita a spláchnuta, film je jaksi nekompaktní ve více ohledech, ale vlastně nemám nutkání se do něj ostřeji navážet. Nenadchnul, leč několik scén bylo docela fajn... žíznivému holt stačí i čaj druhák z popraskaného hrnku a já v posledních letech moc filmů neviděla. Mám sklon zastávat se slabších, dám laskavých 70%.

Když máte nulová očekávání, nemůžete být zklamáni. Takže jsem bez duševní újmy přežila tuhle nepohádku, kde místo nadpřirozených bytostí figurují trapné paruky, logika příběhu klopýtá a místo atmosféry se film frikulínsky podbízí akrobatickými kousky hlavního minihrdiny. Stravitelné...a při pohledu na zoufalou, uvřeštěnou pohádkovou tvorbu 21. století bych řekla i docela obstojné. Hlavně se v tom nepitvoří Blanarovičová s Liškou, už za tento fakt přidávám hvězdičku do mírného nadprůměru.

Za mlhou hustou tak, že se v ní dají krájet nožem prostitutky a škrtit silonkami ženské z vyšší společnosti, leží kanape a na něm zfetovaný Sherlock Holmes. Jeho představitel sice nepostrádá charisma, bohužel se po celý film tváří, jak by měl v zadku zaražený vystřelovací deštník... rozevřený. Scénář příliš nereflektuje na dílo A.C. Doylea ani na historická fakta a jestli se těšíte na zdlouhavé tápání, kdo je vlastně vrah, tak doporučuji sledovat se zavřenýma očima a se špunty v uších. Michaeli, ty chlape s ksichtem nacisty, nadabovaný lehce psychopatickým tónem, ty v tom hraješ taky? Tak jak tě odhalí a proč to vlastně děláš? Střídavě jsem sledovala film a z hecu četla "Janu Eyrovou", aniž bych se byla schopná rozhodnout, co si zaslouží méně mojí pozornosti. Film je přinejmenším relativně krátký, zatímco romantickým pidlofilozofováním Charlotte Brontëové se budu ztěžka prodírat nejméně několik dní... Měla jsem to obrátit, Sherlocka Holmese číst a panenským vzdycháním, viktoriánskými lokýnkami a volánky znovu profičet ve filmové verzi, Fassbendera bych očumovala tak jako tak. 50%

Půjdu na hodnocení čistě matematicky. Pokud jako základ použiju průměrné hodnocení, tedy tři hvězdičky a další budu odečítat a přičítat podle toho, co se mi (ne)líbilo, budu operovat s těmito údaji: *+ melancholická atmosféra s odpovídajícím závěrem *+ vyšetřovatel sympaťák *- velmi pomalá a lehce chaoticky podaná zápletka (ve scénách bez dialogů nadále doporučuji rychloposuv) *- o Mathiasovi a jeho policejním týmu stále víme skoro prd. K tomu prdu ještě připojím své rozčarování ze scény, kdy pachatel ujíždí ve staré plečce, Mathias se ho pokouší dohonit sprintem a jeho kolegyně udělá co? Popoběhne pár kroků, zastaví u služebního vozu a bezmocně rozhodí pažemi. Já idiot čekala, že prostě skočí na místo řidiče, vyzvedne nadřízeného a v tom svém nabušeném Volvu a pusté krajině snadno doženou starého křápa. Ale ne, mávat rukama v gestu zmaru je určitě lepší stíhací taktika:-P. Tak nějak mi z toho vychází trojice nepříliš zářících vesmírných těles.

Za co, kura, za co?! Těch 40 minut života už mi nikdo nevrátí. Já mám omluvu, proč jsem se tak dlouho nechávala omývat vlnami trapnosti: v krku se mi usídlil nějaký bordel a byla jsem z toho kašle natolik vyčerpaná, že se mi nechtělo slézt z gauče a vyšplhat se po schodech do ložnice. Možná jsem se měla překonat a najít si nějakou záživnější a inteligentnější podívanou, tak třeba čučet do kočičího záchůdku, k tomu by mi stačilo překonat pouhých 5 metrů horizontálně. Jakou omluvu mají tvůrci této smrduté hromádky rádoby vtipných scének? Chichiííchiííí, ti Ostravááááci jsou takovíííí buraníííí, heleéé vííííď. Ne, nezasmála jsem se, dokonce ani neusmála, akorát mě to nasralo. Ne proto, že si to utahuje z mého kraje, z mého rodného města, ale že si to z něj utahuje debilně, s dementním žargonem, co hercům nešel přes pysky a s "humorem", který vzhlíží odněkud z hlubin sračkami zatopeného dolu i na komedie Zdeňka Trošky. Hvězdičku za známé lokality a za nepatrnou možnost zlepšení v druhé půlce filmu (kdy jsem se konečně kopla do prdele a šla uklidit kočce hajzlík).

"Schindlerův seznam" aneb kterak bezohledný oportunista ke svatozáři přišel. Nemám námitky k řemeslné stránce filmu, všechno pečlivě naleštěné do posledního detailu, lahůdkové herecké obsazení, dobová atmosféra na jedničku (aspoň myslím - zas tak stará nejsem, abych mohla srovnávat). Zpočátku mě sice iritovala ta černobílost, tím víc však vyniklo občasné zjevení krvavě rudé barvy. Že je "Schindlerův seznam" vykalkulovaná citová ždímačka, na to sere celá psí smečka, vždyť kdy jindy by měl člověk brečet, než u nepochopitelných zločinů proti lidskosti? Co odpustit nemůžu a film to stojí hvězdičku, to je manipulace s fakty. Oscar Schindler nebyl žádný filantrop, byl to fízl, bonzák, člen NSDAP a jediný důvod k ochraně Židů byl ten zištný: konečně měl k podnikání levnou pracovní sílu, se kterou mohl podle libosti orat a bohatnout. Přerod v charakterního lidumila a zachránce slabých prostě nežeru. Být film pouze na podkladě skutečných událostí a místo Schindlera tam vyrábět hrnce nebo prdelaté pokladničky třeba smyšlený továrník Sváťa Gott, budiž, s dojatým smrkáním bych sem jebla i tu pátou hvězdici... takhle na patře zůstala pachuť glorifikace chlapa, který byl přinejlepším rozporuplnou osobností.

"Temný Wales" sice nepostrádá vcelku sympatického vyšetřovatele, takový ten tichý typ s výrazem nakopnutého pejska, a může se pochlubit i atmosférou měsíční pustiny (dobrá, mají sem-tam barák, nějaký potok a kdybych se hodně snažila, možná bych zahlédla i strom), ale většina filmu má strrrraaaaaašššlllliiiiivvvvvěěěěě uuuuuttttaaaahhhaaaaannnnééééééé teeeeemmmmppppppoooooo. Když mimo scény s dialogy zapnete rychloposuv, rázem vše vypadá normálně. Nedělám si kozy, dvojnásobné zrychlení vám poskytne normální délku záběrů místo zdlouhavého, statického čučení. Zápletka celkem tuctová, neurazila, nenadchla, rozhodně ji však bylo možné zpracovat mnohem záživnějším způsobem. Docela jsem se po dlouhém filmovém půstu těšila na kvalitní kriminálku, ovšem ani takto vyhladovělá jsem si na nemastném, neslaném "Ďáblově mostě" nepochutnala. Jedna astra za inspektora Mathiase (spíše tedy za ksicht a potenciál této postavy, jejíž minulost scénář zatajil), jedna za ponurou atmosféru, půlka za příběh a tím jsem se pravděpodobně vyčerpala.

Jeden z mála filmů, co jsem za poslední tři roky viděla, když se mi nedávno (za značných výčitek svědomí) konečně podařilo odložit dítě k tchyni. Dcerka musela pár dní snášet ječivý babiččin hlas, já jsem se na dvě hoďky potrestala konstantně dementním a ublíženým výrazem Channinga Tatuma, jehož ksicht je pro mě obtížně snesitelný, i kdyby se dokázal tvářit normálně. A k tomu zápas. Nechápejte mě špatně, já jsem docela příznivec bojových sportů, kde do sebe pěkně rostlí chlapi mlátí pěstmi, kopou se a všemožně usilují o devastaci soupeře, ale zápas je takový... jiný. Jak mám se zalíbením koukat na svalnaté mužské, když se po sobě plazí, ošmátrávají si intimní partie, zaujímají erotické pozice... já bych to chápala, kdyby byl zápas smíšený a bojovali muži proti ženám, ale takhle... no nic, k Tatumovi ten sport pasuje. A nevyrovnaná, spratkovitá povaha hlavního "hrdiny" jakbysmet. Asi jsem ho měla litovat, sorry, nedařilo se, já tomu frackovi přála jen pořádně nakopnutou prdel. Naštěstí to nebylo jen o něm: ve filmu mnohem více zaujali božsky trpělivý Mark Ruffalo a psychopatický narcis Steve Carell. Tahle silná dvojka a drtivý závěr vytáhli Foxcatchera z bahna průměru, můžu tedy kývnout na zdejších +/- 60%.

Pyšná princezna po čínsku. Mám ráda bojová umění a nebaví mě letecká akrobacie, což je obvyklým důvodem, proč u čínských kung-pao filmů křivím ksicht. Taky u nich mám problém rozeznat, jestli se jedná o vážně míněný hrdinský epos, nebo o komedii ala Jackie Chan. "Obávaný bojovník" z těchto mých dojmů výrazněji nevybočuje. Při soubojích hlavní hrdina často popírá fyzikální zákony, s gravitací si vyloženě vytírá anus, k tomu je chování všech zúčastněných až pohádkově nevěrohodné a kreténské. No co si budu šoupat klávesnici - vidět to o 20 let dřív, možná bych byla nadšená. Teď si radši pustím UFC, když chci vidět opravdový zápas... a předvolební debaty, pokud bych chtěla pohádky. 59%