tomtomtoma

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo.

Družička je typickou chabrolovinou: kriminální thriller je obdařen nespoutanou nezdvořilostí černého humoru. Družička je druhou filmovou adaptací Clauda Chabrola (po Obřadu) podle knižní předlohy anglické baronky Ruth Rendell. Ta podstata zápletky byla zpracována knižně již dříve, filmově pak samotným Hitchcockem. Busta římské bohyně Flory je McGuffinem. MacGuffin je objekt, zařízení nebo událost, která je nezbytná pro děj a motivaci postav, ale sama o sobě je bezvýznamná. Termín vytvořil anglický scénárista Angus MacPhail, a rozšířil ho a samozřejmě i hojně užíval Alfred Hitchcock. MacGuffin je běžný v thrillerech, je obvykle odhalen hned na počátku, potom již klesá jeho důležitost, sice se v průběhu může znovu objevit, ale na samotném konci bývává zapomenut. V Psychu jsou MacGuffinem ukradené peníze. MacGuffin není žádnou podstatou díla, tou je zde láska, nenávratně poškozené vnitřní světy, psychoanalýza, nenechavé pařáty černého humoru a stylizované zlehčování žánrového klišé. Claude Chabrol ani na stará kolena neztratil svou filmařskou dychtivost. Smutným hrdinou je Philippe Tardieu (velmi zajímavý Benoît Magimel), mladý a též úspěšný obchodní zástupce stavební firmy. Jeho slabost pro půvab sochy Flory získává hmotnou substanci, a láska se hned zdá být osudovým svazkem. Což se ukáže být pravdou, byť černý humor si vychutnává ta závažná poranění lidských niter. A kdo může nalézat východisko z osudovosti? Smutnou hrdinkou je Stéphanie Bellange alias Senta (pozoruhodná Laura Smet), družička i bývalá spolužačka Philippovy starší sestry. Chvění podbřišku je vzájemné a zdá se, že naplňující spásou pro životem souženou mladou ženu. Pravda a lež, kdy skutečnější je lež, než pravda. Významnější postavou je Christine Tardieu (zajímavá Aurore Clément), Philippova matinka v partnerské osamělosti a s nesnadnou výchovou své mladší dcerky v táhlé revoltě pubertálního věku. Výraznější postavou je Sophie Tardieu (příjemná Solène Bouton), Philippova sestra ve svém skromném osobním cíli: docílení sňatku. A k výraznějším zde patří také Patricia Tardieu (zajímavá Anna Mihalcea), nejmladší sourozenec v jalovém věku mladické neposlušnosti s prvky problémového společenského chování. Z dalších rolí: neupřímný Christinin milenec Gérard Courtois (Bernard Le Coq), Sentu svou existencí dráždící bezdomovec (Michel Duchaussoy), s přestavbou nespokojená stará paní Crespin (Suzanne Flon), Sophiin mladý ženich Jacky (Éric Seigne), Philippův šéf a majitel firmy Nadeau (Pierre-François Dumeniaud), Sentina nevlastní matka a tanečnice tanga Rita (Isolde Barth), Ritin spolutanečník a milenec Pablo (Mazen Kiwan), či překvapení policejní oficíři, kapitán Dutreix (Philippe Duclos) a poručík José Laval (Thomas Chabrol). Družička je charakteristickým Chabrolovým filmem. Černý humor si užívá zvýšené pozornosti a řádí v konturách žánru kriminálního thrilleru. Příjemné stylové pobavení.

Příjemně svižná komedie, která je díky prostoduchému Quentinovi (skvělý Gérard Depardieu) velmi zábavná. A zábava začíná od setkání naivního, ale silného zlodějíčka a hlupáčka Quentina s vysoce profesionálním zločincem Rubym (Jean Reno). Následuje nevšední útěk z vězení, honičky po městech, přepadávání, krádeže a touha po pomstě Rubyho na sadistickém vůdci zločinců Vogelovi (Jean-Pierre Malo). V patách jim je samozřejmě policejní komisař Vernet (Richard Berry). Z dalších rolí stojí za zmínku šéf psychiatrie (André Dussollier) a jeřábník a opilec Martineau (Ticky Holgado). Výborná hudba pak svěle doplňuje svižně zábavnou podívanou s nejednou nevšední situací.

Zábavná komedie o Janu Ducháčkovi (skvělý Vlasta Burian), který jako ředitel advokátní kaneláře řeší finanční nesnáze významné šlechtické rodiny Rispaldiců. Předvádí tolik elánu, že nejednoho dokáže přesvědčit o opaku, jako šelma se vrhá po své kořisti a hnacím motorem je mu tříměsíční placená dovolená. Další zajímavé postavy: nešťastný dr. Jiří Faukner (Ladislav Hemmer), který nakonec dosáhne svého cíle a smí pojmout za ženu Julii z Rispaldic (Adina Mandlová), protože stejně nemohla pracovat, dále její zhýřilý bratr Ervín (Karel Máj), jejich matka Alžběta z Rispaldic (Milada Gameová), vždy aristokraticky náročná, nemohoucí dědeček Quido Krištalovič (Čeněk Šlégl), bývalý korvetní kapitán, Jan Rabas (Václav Trégl), který touží po rozvodu a bankéř Zamoski (Theodor Pištěk), který se omylem a "pod hrubým nátlakem Ducháčka" přizná k podvodu. Příjemně hravá komedie, která chce bourat společenské a třídní rozdíly. Krásné přání.

Dům je černý: o lepře (malomocenství) jsem poprvé četl jako školou povinné dítě v cestopise amerického dobrodruha Richarda Halliburtona, kde v jedné ze svých pěti slavných cest navštívil řecký ostrov Spinalongu, kde až do roku 1954 bylo poslední evropské leprosárium. V dřívějších dobách byla lepra považována za boží trest a nemocných se společnost štítila, dnes už se dá léčit, byť to trvá delší čas. Film Dům je černý byl natočen na objednávku od společnosti Leprosy Aid Society, v sanatoriu Baba Baghi Lepers ve starobylém perském městě Tabríz. Filmová režisérka Forugh Farrokhzad, slavná perská básnířka, měla cit pro poetickou skladbu obrazů. Obrazy doprovází četbou ze Starého zákona a své vlastní poezie. Autorem mužského hlasu komentáře je producent filmu (a milenec básnířky) Ebrahim Golestan. Film Dům je černý oceňuji především pro jeho poezii!

Sci-fi film, který vyznivá trochu naivně s velkým obdivem k nadčlověkovi Paulovi Atreidovi alias Muad'Dibovi (Kyle MacLachlan). Nadčlověk, kterému bylo předurčeno pozvednout obyvatele planety Arakis. Však je také synem čarodějky Jasseicy (Francesca Annis) a spravedlivého vévody Leta (Jurgen Prochnow). Musí bojovat proti ohavnému zloduchovi, baronovi Vladimiru Harkonnenovi (nádherně nemocemi prolezlý Kenneth McMilian), za kterým stál imperátor Shaddam IV. (José Ferrer). Ale protože vždy ví, co má udělat hravě zvítězí, i když překvupují jeho problémy v závěrečném boji proti Feydovi (Sting). Potěšila mě přítomnost Maxe von Sydowa v roli doktora Kynese a stálý scifi kapitán Patrick Stewart v roli Gurneye. Jen je otázka jestli nadčlověk Muad'Dib byl osvoboditel, nebo jen krutý diktátor, který byl schopen zničit vše pouhým křikem? Nenaháněl spíše strach, než naději a víru ve svobodu? Protože si musel být vědom chtivosti v lidském myšlení, musel zavést určitou formu diktatury, či vyvraždit všechny své nepřátele. Takže film o nadčlověkovi, který se tváří jako spasitel, ale ve skutečnosti je to nejkrutější diktátor, který chce ovládnout kontrolu jediného naleziště koření.

Duše jako kaviár, odlehčené partnerské drama, je propletené až na samou mez únosnosti. Obecně si užívám zašmodrchané mezilidské vztahy. Podporuje je kvalitní herecké obsazení. Problém mám s vedením příběhu. Více, než cokoli jiného, se jako vejce vejci podobá nekonečným televizním seriálům tuzemské výroby. Tam jsou extrémistické zámotky v kontextu s dobou výroby nutností, zde mají ohromit a v úpěnlivě držené nadsázce i pobavit. Daří se to jen částečně, občas působí nepřirozeně a násilně, občas naprosto zbytečně. S vírou ve vlastní schopnosti jde cílevědomě až na dřeň kosti. Je uzpůsoben televizním standardům, schází nenucená elegance, bez ní jde jen o slabošskou průměrnost a vtíravý propletenec jedné rodiny ho nezachrání. Hlavní postavou melodramatické hysterie je Jana (dobrá Tatiana Vilhelmová), mladá a nespokojená vdaná žena. Překvapivě i v době spotřební se osobní štěstí hledá ve vztazích. Doba upřímnosti nepřeje, základ katolické morálky je neměnný, rodina přestává být oporou a zpestření života se hledá v tělesné rozkoši, za kterou hned vidíme osudový cit vzplanutí. Osamělost je svině, důvěřivost přináší jen zklamání, pátrá se po nevěře, rozpolcují se duše, pláče se do dlaní a ve vřavě se pořádá honitba. Překonat musí především sebe samotnou. Hlavní mužskou postavou je Jan (velmi zajímavý Ondřej Vetchý), Janin přelétavý manžel. Láska zevšední, životabudičem jsou hrátky svádění a nové cíle touhy zachycení neopakovatelných životních etud. A sukničkářovi se neodpouští. Za zbytečnou postavou považuji Vladimíra (Jan Budař), nevlastního bratra Jany. I tento melancholický hypochondr se užírá v osamělosti a nerozpoznatelnosti životních priorit. Ale je to jen autorova úlitba vlastního vnímání procítěného umění. Důležitou postavou je Anna (zajímavá Karolína Kaiserová), Janina mladší sestra a středoškolská žákyně. Probouzející se ženství, neurovnané rodinné poměry a jedna tragická událost roztáčí kolotoč duševního tápaní. Stačí udělat poslední krok k dospělosti, ale hlava ještě nedospěla. Výraznou postavou je matka dcer (velmi zajímavá Vilma Cibulková) v obousměrném tlaku zodpovědnosti a chtíče. Dospívající dcera si zasluhuje pozornost, ovšem možnost osobní osamělosti je tíživá a demoralizující. Mezi výraznější postavy patří také František (zajímavý Saša Rašilov nejml.), Janův kamarád, stižený nepříčetnou žárlivostí. Nuzné stavy zloby jsou špatným rádcem v životě, vztazích i štěstí. A Karin (zajímavá Alice Bendová), atraktivní Františkova manželka. Vrcholky života pro ni znamenají zálety a nekompromisní naléhavost. Nesnáší odpor, neodpouští chyby a sama se staví na piedestal obdivu. Z dalších rolí: nerozhodná Vladimírova bývalá manželka Marcela (šarmantní Petra Jungmanová), do Jany zamilovaný automechanik Ríša (Filip Blažek), velmi přelétavá Ríšova partnerka Miluška (půvabná Jana Bernášková), Annin nudící se nový spolužák David (Ondřej Pergl), Karinina hluchoněmá dcerka Natálka (Lenka Sagulová), Janův jízlivý otec (velmi zajímavý Michal Pavlata), svérázná ruská prostitutka Jelena (zajímavá Viktoria Flídr), přezíravý přítel matky a taxikář Petr (Roman Luknár s hlasem Marko Igonda), Vladimírova matka (Jana Šulcová), či zemřelý otec sester (Josef Nedorost). Tento způsob nezdravě nabobtnalého propletence vztahů není nejšťastněji zvoleným řešením. Ta snaha po sinusoidách absurdit všedního dne dostává zachmuřenou podobu nejapných televizních seriálů. Kontury kazí výsledek, byť jsem to v podvědomí očekával mnohem pitomější vyznění. Filmové postelové hrátky bývají v podání českých filmařů hloupější, ale postelové hrátky nejsou psychologickým dramatem. Psychologie se spíše dotýká, ale díky za to!

Zábavná komedie, která zvedne náladu. Silných momentů je dost a čas příjemně plyne. Romantický základ a pak už smršť gagů a příhod z nedorozumění. Až vše dospěje ke svému zdárnému konci a napravení zhýralého povaleče. Hudební skladatel Pavel Bertl (Oldřich Nový v klasicky vynikající formě) miluje alkoholické nápoje, hazardní adrenalin a svou manželku. Bohémský život se jen těžko opouští. Proč také, když přináší tolik vzrušení. Chudá kouzelnická dcerka a polykačka ruletových kuliček Anny Plavcová (Anny Ondráková) si potřebuje vydělat peníze a nalezne svoji životní lásku. Z dalších rolí: kouzelnický mág a neodbytný nápadník Skála (Otomar Korbelář), aranžér krizových situací a advokát Werner (dobrý Theodor Pištěk), ochotný uskutečňovatel příkazů a popleta Špargl (zábavný Jára Kohout), opilý zlomyslník (roztomilý Ferenc Futurista) a nešťastně šťastná Bertlova manželka Helena (Adina Mandlová). Rozverné, živelné, vyloudí nejeden úsměv a zpříjemní čas. Napijme se na kuráž!

Pozoruhodná realistická romance z Londýna počátku 20. století, rozdělená do tří částí. Láska, která nenachází svoji odpověď. Doba, která je nemilosrdně krutá ve své jednoduchosti poklesu jedince až na samotné dno. Mladý barový číšník Bob (Bryan Dick) je zaslepen láskou k mladé prostituce, jejíž vychytralost ho připravuje o všechny úspory a odvádí na útěk před společností na loď. Jeho laskavá dobrota a naivní zamilovanost ho připravuje o všechny ideály a naděje, aby pak rezignoval na normální společenský život. Mladá prostitutka Jenny Maple (Zoe Tapper) je příkladem toho, jak lehce lze klesnout na samotné dno lidské společnosti. Jediné zaváhání, mladická nerozvážnost a zaslepená důvěřivost k mužům ji přivádí k nejstaršímu řemeslu a morálnímu posunu k nečestnosti. Vždyť za vším stojí prostopášnost mužského rodu. Mladá barová číšnice Ella (Sally Hawkins) je neopětovaně zamilována do svého kolegy Boba, podporuje finančně svoji nešťastnou matku, a koketuje s nabídkou sňatku postaršího muže. Sebeúcta nakonec vítězí nad touhou nečelit těžkému životu sama. Z dalších rolí: majitel hospody (Tony Haygarth), laskavý ke svým zaměstnancům, Violet (Kellie Shirley), lehkovážná kamarádka Jenny, Ernest Eccles (Philip Davis), starý a neukojený nápadník Elly, nešťastná Ellina matka (Susan Wooldridge), soužená svým manželem - opilcem, a zhýralý Gent (Geoffrey Streatfield), stojící za hlubokým pádem Jenny. Život se s nikým nemazlí, chudoba a důvěřivá naivita často předznamenává morální i společenské poklesy. City a lásky jsou pak ozvěnou těžkého života, kdy po něčem toužíme, ale dostáváme zcela něco jiného. To co můžeme mít, nechceme. To co chceme, nás stahuje stále hlouběji do beznaděje. A na jazyku nám zůstává jen hořká chuť života. Zajímavý, i když tak trochu předvídatelný příběh lásky a beznaděje.

Nenucená přirozenost a vzletný nadhled rodinných vztahů, velké přednosti předchozích filmů Marie Poledňáková, dostali v tomto díle pořádnou facku. Na druhou stranu vtip víceméně funguje a sympatická je snaha o sdělení vlastního názoru na nekompetentnost a defraudační podstatu společenských špiček. I převod vnitřních pocitů beznaděje při naplňování vznešené myšlenky zoologa Josefa Vágnera je v souladu s lidským uchopením autorčiných filmových prací. Když se k tomu připočítají vděčné obrázky roztomilých zvířátek, výsledkem je příjemný filmeček, který sice nedosahuje kvalit předchozích režisérčiných výtvorů, ale nemůže ani nikoho urazit. Ústředním bodem příběhu jsou chlapecká dvojčata Martin (Martin Morávek) a Honza (Jan Morávek) uprostřed ústecké zoologické zahrady. A začíná jejich seznamování s chodem i zkostnatělostí oblíbeného cíle rodinných výletů. Vesele, smutně, rezignovaně i odhodlaně a s věčným plamínkem naděje. Hlavní mužskou postavou je veterinář, duchovní autorita zahrady a dědeček neposedných dvojčat Montelík alias Monty (dobrý Miroslav Macháček) se svým bojem s větrným mlýnem a zodpovědností ke svěřené fauně. Hlavní ženskou postavou je Montyho manželka Josefína (sympatická Jiřina Jirásková) s vyčerpaností z nestandardních poměrů v zahradě. Z dalších rolí: prosící maminka dvojčat (Kateřina Macháčková), snažící se idealistická ošetřovatelka Emilka (Marta Sládečková s hlasem Zlaty Adamovské), přátelští a svědomití ošetřovatelé Jára (příjemný Jan Hartl), Simon (Ladislav Mrkvička) a Evžen (Zdeněk Srstka), statná ošetřovatelka a lupička pštrosích vajec Burdová (Helena Růžičková), neschopný ředitel zoologické zahrady (Petr Kostka), zkorumpovaná hlavní zooložka (Jana Štěpánková), či Josefínina kamarádka a pošťačka Růžena (Zdena Hadrbolcová). Film neuráží, ale může se na něj s lehkým srdcem zapomenout.