tomtomtoma

Upraveno v říjnu 2020. Banáni možná není dokonalým filmem, ale jedinečným nihilismem ve zběsilejší rytmizaci grotesky. Woody Allen se pohybuje mezi parodií a kousancema společenské i politické satiry, nešetří nic a rozdává rány na všechny světové strany. Znevažuje stereotypy a předsudky, pokrytectví veřejnoprávní důstojnosti, přízemnost amerického způsobu pobavení, a emoční vydírání mediálním i politickým nátlakem, ušetřena není pravice, levice, ani židovství, či kosmos filmu. Reality show je schématem i podstatou nihilismu. Hvězdou klaunské zuřivosti, se kterou se strhává společenská i politická váženost, je Fielding Mellish (vynikající klaun Woody Allen), předváděč technických novinek a smolař, kterého náhoda a ta potměšilá hříčka osudu vynese až na úplný vrchol konzumovaných politických ambicí i sexuálního naplnění. Tak se zdává, když neuvěřitelné se stává skutkem v groteskní dychtivosti. Hlavní ženskou postavou je Nancy (zajímavá Louise Lasser), bezelstná levicová aktivistka s výraznou slabostí pro revolucionářské vůdce. Přesto celé tělesné vášni chybí i dostatečné nasazení druhé strany. Důležitou postavou je Emilio Molina Vargas (dobrý Carlos Montalbán), generál a nový, nevybíravý diktátor republiky San Marcos. Moc je opojná a nepřipouští žádnou formu narušení vlastního postavení. Neméně důležitou postavou je Esposito (pozoruhodný Jacobo Morales), vůdce levicových rebelů, vymezujících se proti Vargasově diktatuře. Moc je opojná a nepřipouští pochybnosti o vůdci. K výraznějším postavám patří také Luis (zajímavý Miguel Ángel Suárez) a Sanchez (příjemný David Ortiz Angleró), přední muži revoluční vzpoury San Marcosu a věrní soudruzi v boji po boku a ve jméně Fieldinga. Z dalších rolí: Fieldingovo uvolnění a revolucionářka Yolanda (Nati Abascal), Vargasův věrný nohsled a plukovník Diaz (René Enríquez), další Vargasův nejbližší spolupracovník, poručík Arroyo (Jack Axelrod), zcela autentičtí sportovní reportéři a moderátoři (Howard Cosell, Roger Grimsby a Don Dunphy), Fieldingův otec a také úspěšný židovský chirurg Dr. Mellish (Stanley Ackerman), Fieldingova starostlivá maminka (Charlotte Rae), soudce toho levicového mizery Fieldinga, Seymour Watson (Arthur Hughes), vrchní americký správce donucovacích orgánů u soudu John Edgar Hoover (Dorothi Fox), americká Miss Sharon Graig (Dagne Crane), Fieldingův kolega z práce Paul (Eddie Barth), Fieldingův těsný ochránce z FBI ve Státech (Ed Crowley), či mladistvý násilník v metru (Sylvester Stallone). Filmu Banáni lze občas i něco vytýkat, ale jako nihilistická klauniáda v kvapíkovém rytmu grotesky zaujal jasný postoj k pojetí světa. Však humor je přeci zdravější, než všudypřítomné nebezpečí politické i společenské hysterie. Rozkošný to nihilismus!

Jednoduchá, ale vtipná zábava, kde Banana Joe (Bud Spencer) žije na svém ostrůvku Amantidě v Peru a spokojeně si s místními pěstují banány a v poklidu vegetují. Až do tohoto ráje vstoupí velkoobchodník a prohnanec Torsillo (Gianfranco Barra), který chce všechny banánové plantáže a v tomto ráji vybudovat továrnu na banány a hernu, aby místní výplaty hned prohráli. A tak Banana Joe se vypravuje do města, aby získal povolení k prodeji banánů. Ale protože nemá žádný doklad musí bojovat s těžkým byrokratickým aparátem, vstoupí na chvíli do armády a pro dezerci a pověšení ministra na věšák se dostává až do vězení. Tak nějak mu pomáhá, nepomáhá podvodníček Manuel (Mario Scarpetta) ale podaří se mu získat kromě povolení i srdce krásné zpěvačky Dorianne (Marina Langner), která pak začala vyučovat v nové amantidské škole. A samozřejmě spousta pěstních rvaček až po tu největší závěrečnou, kdy demoluje Torsillova stavení na svém ostrůvku. Jednoduché, ale velmi zábavné.

Velmi příjemná a zábavná gangsterská komedie, která svižně utíká. Dva bankovní lupiči, jedna femme fatale a řidič-kaskadér ve společenství, které s drzou samozřejmostí a pozoruhodným způsobem vykrádá banky s ředitelovou asistencí a s velkolepou závěrečnou loupeží, plnou kamufláže. Drsňák Joseph 'Joe' Blake (Bruce Willis) a chronický hypochondr Terry Lee Collins (dobrý Billy Bob Thornton) jsou nesourodá, ale soudržná dvojice lupičů, která s živočišností uchopuje svoji šanci po svobodě a po pohádkovém zbohatnutí, aby si v konzumní společnosti tržního kapitalismu mohli splnit své představy o krásném životě v podobě vlastnictví mexického hotelu. Kate Wheeler (elegantní Cate Blanchett), zklamaná z manželství, bere náhodné setkání s lupiči jako novou příležitost ve svém nudném způsobu života a vrhá se, nejdříve v náruči Joea a poté obou, do víru vzrušujícího života, plného nebezpečného dobrodružství. Z dalších rolí je nutno ještě zmínit kaskadéra Harvey 'Dog' Pollarda (Troy Garity), řidiče a spojku obou lupičů, a jeho ženský sen Claire (January Jones). Zábava, která vás nadchne pro nebezpečný zločin, rozpustile humorná a plná zajímavých paruk a přestrojení.

Bangka, další ze záplavy indonéských ostrovů, je mementem ekonomických dopadů pro bývalé kolonie ublížených evropských mocností. Konec kořistnictví vyvolává nervový tik. Přes vysoce popínavé pepřovníky se dostáváme k cínu. Je ukázána historie i efektivnější současnost a naděje je přáním prosperující budoucnosti. Cínová kaše všude kam se podíváš.

Upraveno v červnu 2020. Film Barbora Hlavsová je morálním opusem úzkostného niterného rozkolu. Martin Frič vytěžil z literární předlohy Jaroslava Havlíčka nejen maloměšťácké snobství se sklony k pokrytectví, častokrát přehnané nároky a očekávání v rámci rodiny i celé společnosti, nebo zásadní životní rozpor mezi ochotou a vlastním skutkem sebeobětování. Vzhledem k tehdejší době se Barbora Hlavsová stala také morálním povzbuzením lidem v zajetí protektorátního marastu. Barbora Hlavsová je působivým filmem, poezie vzkvétá v dynamické souhře dramatických obrazců, objevuje se ve vlysu plastických výjevů niterné rozpolcenosti, v reflexní rezonanci na maloměšťácké poklesky i mezi Dvořákovými hudebními notami. Tradiční lpění na stavu společenské vážnosti a bezúhonnosti se dostává do křížku se smyslem pro zodpovědnost, přesto je nakonec zachována naděje v podobě zdravého jádra mládí. Ústředním bodem filmu je Barbora Hlavsová (velmi pozoruhodná Terezie Brzková), laskavá vesnická tkadlena. Je poctivá, odolná a obětující se za hříchy svého chybujícího potomka. Nestěžuje si na možná příkoří, vyplňuje svůj ušlechtilý osud. Hlavní mužskou postavou je Bořík (velmi zajímavý Rudolf Hrušínský), Barbořin vnuk. Je žíznivý naplněním svého nitra hudebním talentem, jen ten nejasně svíravý pocit širší zodpovědnosti ho dohání k zásadnímu dilematu. Významnou postavou je Klára Hlavsová (zajímavá Jiřina Štěpničková), Boříkova matka a Barbořina snacha. Je sice vyděšena z neblahé reakce okolí, má snahu, ale život v bídě a dřině duševně vyčerpává neznalé situace. Důležitou postavou je Vojtěch Hlavsa (velmi dobrý František Smolík), Barbořin syn, Klářin muž a Boříkův otec. Ředitel záložny a jeho hřích proti počestnosti je rozbuškou, před kterou se ve strachu z následků zbaběle utíká. Z dalších rolí: dobrotivý rodinný přítel, penzista a revizor záložny Žanta (Jindřich Plachta), čestný a k lidem důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), Barbořin švagr a poctivý protestanský řezbář Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), jeho zářivá, bezelstně upřímná a laskavá vnučka na prahu dospívání Eliška (Eliška Kuchařová), jeden z nejdivějších členů městského předsednictva a místní holič Kvěch (Vladimír Řepa), jeho dcera s náklonností k Boříkovi Vlasta (Stella Májová), obchodně spolehlivý klenotník a člen městského předsednictva Bartyzal (František Filipovský), Klářino spásné vysvobození z nouze Kaliba (Vilém Pfeiffer), či z Hlavsových finančních patálií zoufalá služka Rézinka (Ella Nollová). Film Barbora Hlavsová je působivě poetickým a psychologickým náhledem na maloměšťácké soužití. Laskavost trpí na důvěřivost, přesto morálka zůstává základním kamenem naděje budoucnosti. Silný filmový prožitek!

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více.

Přepsáno v květnu 2018. Barry Lyndon je rozpohybovanou dobovou olejomalbou, svým způsobem jde o propracovanou interaktivní výstavu 18. století s příchutí rozmarného života. Za satiru je film představován oprávněně, zdůrazňované aspekty společenského stavu morálky jsou aktuální i v současnosti, byť již nejsou tolik přímé. Literární předloha Williama Makepeace Thackeraye si zlomyslně pohrává s nadějí, Kubrick přidal svůj typický ironický nadhled a dokonalé doplňky kostýmů a scén. Svůj prostor zde dostala i filmařova celoživotní pacifistická idea. Kultivovaný jazyk v elegantních obratech vyjadřování je obřadní hrou při získávání převahy na svoji stranu, vynalézavá důvtipnost doby. Hlavní postavou vzestupu a pádu obyčejného člověka je Redmond Barry Lyndon (velmi dobrý Ryan O'Neal), irský naivně idealistický mládenec. Nezkušená romantika mládí je plná odhodlání a očekávání. Parafráze života se ovšem velmi odlišuje od reality a nejprostší vrstva sloužila především mocenským zájmům elity. Nemá co ztratit a náhodám jde naproti. Celoživotním cílem je společenská úcta, cestou k ní je posilňován drobnými vítězstvími, přesto k vytouženému vrcholu nikdy nemůže dokráčet, je semlet prostředím, které mezi sebe jen velmi nerado přijímá neurozené dobrodruhy. Sladký život elity je lákavý, ale Barry nebyl schopen využít ve svůj prospěch nabídnuté možnosti a přežírá se blahobytem až do úplného prasknutí břicha. Hlavní ženskou postavou je Honoria Lyndon (šarmantní Marisa Berenson), křehká a atraktivní urozená anglická dáma. Důvěřivost romantického okouzlení nepřináší osobní štěstí, byť si to sama nikdy nepřipouští a partnersky sužovaná duše se ve zkroušení třese lítostí, vztekem i vírou. Důležitou postavou je Chevalier du Balibari (dobrý Patrick Magee), bohatý irský emigrant. Jeho profesí je hazardní hra pod kontrolou a Barry je jeho velmi schopným učedníkem a nepostradatelným pomocníkem bohatnutí. Významnou postavou je Lord Bullingdon (zajímavý Leon Vitali, jako malý Dominic Savage), Honoriin nejstarší syn ve stálé opozici k novému nevlastnímu otci. K výraznějším postavám patří Potzdorf (velmi zajímavý Hardy Krüger), kapitán pruské armády s osobním přispěním a dohledem Barryho pruské anabáze. Dále Lieschen (příjemná Diana Körner), nejvíce naplňující část Barryho pruského dobrodružství, zde se život na chvíli blíží romantické představě. A také Bryan Patrick Lyndon (příjemný David Morley), rozmazlená pýcha Barryho Lyndona. Z dalších rolí: Barryho lehkomyslná sestřenice Nora Brady (zajímavá Gay Hamilton), Barryho ochranná ruka v anglické armádě kapitán Grogan (sympatický Godfrey Quigley), uvolněný princ z Tübingenu (Wolf Kahler), Barryho starostlivá matka Belle (Marie Kean), zdrženlivý vychovatel a Honoriin reverend Samuel Runt (Murray Melvin), bohatý diplomat a Honoriin nemocný a společensky významný manžel Sir Charles Reginald Lyndon (zajímavý Frank Middlemass), zbabělý Barryho sok v lásce a kapitán anglické armády John Quin (Leonard Rossiter), zodpovědný starý sluha Graham (Philip Stone), šarmantní lupič kapitán Feeney (Arthur O'Sullivan), jeho snaživý syn Seamus (Billy Boyle), ostražitý anglický král Jiří iii. (Roger Booth), či nadhled vypravěče (Michael Hordern). Barry Lyndon je monumentálním filmem. Odhaleno je pokrytectví urozených elit, kde hlavní slovo hraje původ, bohatství a vlivné známosti. Snaha o vzestup a společenské uznání je pochopitelná, šance se neumí uchopit a ani to v souvislostech není možné. Olejomalby osmnáctého století ožili v celé své velikosti.

Barva ráje je jednak pátráním po Bohu a jednak tragédií antického provedení. Majid Majidi zvolil látku, jež bývává ze západního politicky korektního pohledu odměněna cenami již za svou podstatu, a v perském kontextu jde potom o emancipační právo outsidera na rovnoprávnější podmínky k životu. Hledání Boha outsiderem dětského věku nevinnosti je v silně religiózní společnosti příznačné, hledá se ve zvucích i skrz důvěrné dotyky s přírodou, zkoumá se způsob jeho uchopení i niterné porozumění. Antická tragédie jednotlivce, jenž se pokouší dosti nešikovně překonat společenské konvence při hledání vlastního štěstí a naplněnosti, je pro mě působivější, neboť to vede k rozervanosti lidského ducha. Obrazové výjevy Mohammada Davudiho září v pestrobarevných olejových rámech kvetoucího perského venkova, jsou účastníkem jejího koloritu všedního dne v jeho tradičním rytmu živobytí, tolikrát vzdálenému a neznámému evropskému prostoru. Co lze vytknout? Několik příliš sentimentálních hrstí limonádové filmařské popkultury západního stylu, lacině podbízivých. Hrdinou hledání boha je Mohammad (malý Mohsen Ramezani), nevidomý chlapec s přáním života v lásce. Handicap přináší výzvy, překážky, otázky i zklamání. Hrdinou tragédie je Hashem (zajímavý Hossein Mahjoub), Mohammadův otec, jenž se v touze svého štěstí snaží vypořádat s konvenčním životem venkovské společnosti, ale jeho strach a zmatení je jen předzvěstí zlomyslného osudu. K důležitějším postavám patří také Mohammadova babička a Hashemova maminka (Salime Feizi), starostlivá, laskavá a milující žena. Z dalších rolí: Mohammadovy bezstarostnější sestřičky Hanieh (Elham Sharifi) a Bahareh (Farahnaz Safari), zručný slepý tesař (Morteza Fatemi), výřečnější učitel z teheránské školy (Mohammad Rahmani), velmi překvapený venkovský učitel (Behzad Rafiee), Hashemova snoubenka (Masoome Zinati), nebo její opatrnější otec (Ahmed Aminian). Barva ráje je hledání niterného štěstí, byť pochopení vede pouze přes nejbolestivější ztráty sebe sama. Zajímavé svým odlišným kulturním zdrojem a snahou o uchopení a přiblížení Boha.

Narazit v běžné distribuci na drama, které vzniklo v období první republiky, není zcela běžné. Ale když už se to podaří, tak příjemně překvapí svojí kvalitou a hereckým podáním. Žít bez důvodu není snadné a jedinec často jenom přežívá, než aby se pokoušel bojovat za život a jeho naplnění. Na dno se může člověk dostat nejrozličnějšími způsoby. Ať je to dědičně předurčená apatie, drsné životní zkušenosti, nebo náhoda, ztráta víry a všudypřítomná beznaděj. Za mého působení v Praze si pamatuji na podnik, jež zval se Batalion, ve kterém jsem proseděl nejednu noc. I když s trochu jiným osazenstvem. Ale Bataliony jsou stále přítomny. Jmenují se jinak. Jsou to Mokré Lokty, Alkrony, Merlinové a další a další, kde se jednotlivci s podobnou beznadějí v srdci sdružují a alespoň na chvíli zapomínají na okolní svět a nelehké bytí beze smyslu. Odsuzovat někoho není snadné, nikdy nevíme, co za příběh se skrývá v každé osobě. Tak jako u zprvu ctihodného pražského právníka a poslance Františka Uhera (skvělý František Smolík), který ztratil veškerou víru ve smysluplnost života, aby padal hlouběji až na samotné dno svého utrpení rozcupované duše. Osazenstvo Batalionu se hemžilo pitoreskními postavičkami, většinou na něco čekající. Scházeli se zde osamocená servírka Marie Žďárská zvaná Mimi (Hana Vítová), čekající na svou lásku, válečný vysloužilec a flašinetář František Vondruška (dobrý Václav Trégl), čekající na lepší zítřky, nenapravitelný zloděj psů Beznoska (dobrý František Kreuzmann st.), čekající na svého psa, aristokratický Ferdinand Koranda (dobrý Eduard Kohout), čekající na pozvání z dvora, nemocný pianista Lojzík Chrastil (Eman Fiala), čekající na úsměv od Mimi, Beznoskův koktající kumpán Honzík (Ladislav Pešek), charakterní herec Mašek (Karel Veverka), kartářka Mastná (Milada Gampeová) a Vondruškova družka a harfenice (Ella Nollová). Z dalších rolí je zde Uhrova lehkomyslná žena Anna (Helena Bušová), podléhající svodům spíše z nudnosti nicnedělání a pocitu nenaplnění a v touze po dobrodružství. Dále Uhrův přítel a básník Václav Šulc (Jaroslav Průcha), který v dobrém úmyslu způsobuje pád kamaráda až na samotné dno. A Uhrův bratranec a nadporučík armády Karel Hojer (Raoul Schránil), nenapravitelný donchuan, který si bere se samozřejmostí všechny nabízející se požitky. Někdy je lepší žíti v nevědomí, než bezhlavě pátrat po sužující pravdě, která nás může srazit nadobro na kolena. Vždy je lepší hledat a pokoušet se jít vpřed, byť i klikatě, než čekat na zázrak a užírat se tíživostí přítomnosti. Ale není to vždy snadné a jednoduché, často člověk potřebuje oporu, o kterou se může čas od času opřít. Perly přináší slzy, hluboké zklamání přináší pád. A kde je to hřejivé slovo povzbuzení?

Velmi efektní film, který je plný rádoby důvtipného marastu zaběhnutého kýče mluvy. Vznešeně vzletné chytrosti i oduševnělé, vtipem sršící, bonmoty zapadají do dialogové průměrnosti a zavedených úspěšných šablon hollywoodských dialogů. Někdy to jen brní, někdy to jen praští, ale také to svírá a láme chuť. A tak zbývá efektnost, určitým způsobem zábavná teatrálnost, monumentální rozlehlost, vyžadovaná moderní akčnost a samozřejmě úspěšné vyvrcholení konce. Bohatý sirotek Bruce Wayne (Christian Bale, jako malý Gus Lewis) se přes svou vnitřní nespokojenost, pocit ublíženosti a zahořklost prokousává k touze po pomstě, hledání smyslu a konečnému přerodu v bojovníka proti zločinu a zločincům. Nechává se vycvičit podivnou sektou bořitelů padlých společností, aby se jim postavil v idealistické představě o možnosti nápravy a zdravému nezkaženému jádru. A tak začíná megalomanská akční pohádka. Z dalších rolí: důvtipný Alfred Pennyworth (Michael Caine), věrný a oddaný Wayneův sluha a pomocník, sebestředný vykonavatel pomstychtivé spravedlnosti Henri Ducard (Liam Neeson), vůdce prazvláštní sekty bořitelů zkažených civilizací, Wayneova kamarádka z dětství Rachel Dawes (Katie Holmes, jako malá Emma Lockhart), romanticky milostný objekt hrdiny, policejní poručík Jim Gordon (Gary Oldman), Batmanův pomocník v boji proti zločincům, ambiciózní psychiatr Jonathan Crane alias Scarecrow (zajímavý Cillian Murphy), všehoschopný Ducardův slouha, zkažený Carmine Falcone (Tom Wilkinson), suverénní šéf gothamského podsvětí, bájný Ra's Al Ghul (Ken Watanabe), loutka v čele prazvláštní sekty, starý podporovatel rodiny Wayneů Lucius Fox (Morgan Freeman), dodávající Batmanovi technické vymoženosti, a Wayneovi renesanční rodiče Thomas (Linus Roache) a Martha (Sara Stewart). Velkolepé, megalomanské, slaboduché, efektní.