tomtomtoma

Než se rozední je působivé existenciální drama. Bergman byl ženským pohlavím fascinován a zanícenou odhodlaností se stále pokoušel odhalit jejich tajemství a původ magické elementární energie. Žena je vládkyní veškerého života, přesto je jen loutkou v nihilisticky rozjíveném soukolí osudu. Číslice tři je pro filmový příběh zásadní prvek, zdání mihotavého světla naděje je zachováno. Trojí duch ženského elementu je bičován na nejcitlivějším místě, pranýř je smáčen krví bolesti, noční stěny pokoje tlumí vzlykot nekončícího smutku a marnosti. Čeká se dychtivě na dětský křik počátku a slzy zatím stékají na polštář. První ženou na ráně je Cecilia Ellius (pozoruhodná Ingrid Thulin), jejíž trauma ji přivádí k základnímu přehodnocení dosavadního způsobu života. Bolest se přijímá jako zasloužilý trest vlastního etického provinění, smutek se zastavil v mlhavém pohledu trýzněných očí. Tradiční mužství je v konfrontaci se silou ženství zpochybněno. Druhou ženou na odstřel je Hjördis Pettersson (energická Bibi Andersson), nezralé děvče s neúspěšně submisivním pokusem o potrat. Strašák možného společenského odsouzení a ostrakizovaného procesu se vyžívá v rozpolcenosti mysli. Bezprostřednost hrůzy a strachu smrti přivádí k mobilizaci poslední zbytky sil k odhodlání navzdory našeptávajícímu hlasu krve. Třetí ženou, hozenou do antických rozměrů života, je Stina Andersson (velmi dobrá Eva Dahlbeck). Její nadšení z nadcházejícího mateřství je nakažlivé v upřímnosti a radosti, ženská síla se elegantně vznáší a neohroženě září na všechny strany. Bolest je výkřikem absolutního zoufalství a sadistický osud dosáhl vrcholu svého ukojení. Důležitou postavou je Brita (příjemná Barbro Hiort af Ornäs), hlavní zdravotní sestra porodnice. Ušlechtilá duše odvádí své každodenní poslání s úsměvem i prakticky a ochotně podanou pomocnou rukou. Z dalších rolí: zaskočený společensky úspěšný Cecíliin manžel Anders Ellius (zajímavý Erland Josephson), laskavý a pozorný Stinin manžel Harry Andersson (sympatický Max von Sydow), vedoucí lékař porodnice Dr. Nordlander (Gunnar Sjöberg), snaživá poradkyně mladých matek s vlastním tajemstvím bolesti Gran (Ann-Marie Gyllenspetz), do svědomí promlouvající Andersova sestra Greta Ellius (Inga Landgré), ochotná lékařka Dr. Larsson (Margaretha Krook), či naivní Hjördisina kamarádka (Monica Ekberg). Než se rozední je neúprosné filmové drama, osud stojí nade vším a vysmívá se s existenciálně nihilistickou nevybíravostí. Herecké výkony jsou předností a zdůrazněním rozpolcenosti pocitů. Psychologicky éterické.

Čekající ženy jsou důmyslnou hrou přemýšlivého filmového intelektuála s uměleckým použitím výrazu psychologie duše v odlišných křivkách krize partnerských vztahů. Podklad využívá společné styčné body, čas se zastavuje v různých fázích svazků, formy zklamání mají jiné, a přesto tolik podobné nitky, proces smíření je znakem ženské ušlechtilosti a výsledkem pragmatického vystřízlivění životem. Pohrává si se slovy i stavem vnímání, dotýká se lidského chtíče, dobírá se mužskou slabost a bezradnost. Dramatické kroky děje mají místa vytříbeného sarkastického popichování, touha je stále nekonečná. Jednou z hlavních ženských postav je Rakel (pozoruhodná Anita Björk), sevřená v nenaplněnosti fyzického uspokojení v manželství a přízemností vnitřní i vnější lidského chování. Rozkol se rozhodl pro nepříjemně otevřenou upřímnost a odevzdaným přijmutím role ochránkyně. Druhou z hlavních ženských postav je Marta (velmi zajímavá Maj-Britt Nilsson) s nechtěnou ranou sladké vůni životní romantice mládí a pocit osudovosti dostává znenadání hořkou příchuť. Bezprostřednost nedává najevo viditelné známky zklamání. Třetí z hlavních ženských postav je Karin (dobrá Eva Dahlbeck) s ironickým nadhledem nad důkladně pěstěnou ctihodnou podobou svého úspěšného manžela. Získaná převaha odhaluje křehkost mužského sebevědomí sebeklamu a v lítosti ho konejší v hřejivém objetí spásy. Jednou z hlavních mužských postav je Eugen Lobelius (zajímavý Karl-Arne Holmsten), nejméně schopný z bratrů. Ve vlastních očích je nenávratně potupen svou mužskou nedokonalostí v tělesnosti a přelud se bortí. Druhou z hlavních mužských postav je Martin Lobelius (zajímavý Birger Malmsten), nejsvéráznější z bratrů. Benjamínek rodiny prožívá život v jeho nejhlubší kráse, štěstí je všude. Jedna strana je okouzlujícím milencem, druhá nechce znát existenční samostatnost a v náhlé panice odhaluje zbabělost. Třetí z hlavních mužských postav je Fredrik Lobelius (dobrý Gunnar Björnstrand), nejctižádostivější z bratrů a svědomitý strážce rodinného bohatství. Sebevědomí je znakem úspěchu, přesto je duše velmi zneklidněna nepředpokládaným odhalením skutečnosti. Výraznou postavou je Kaj (velmi zajímavý Jarl Kulle), Rakelina známost z mládí a její prostředek k prožitku a uvědomění si reality. Důležitou postavou je Paul Lobelius (sympatický Håkan Westergren), nejlaskavější z bratrů, který vždy pozvedne zachmuřenou mysl osvobozujícím slovním pohlazením. K výraznějším postavám patří Annette (příjemná Aino Taube), Paulova manželka. Postrádá napětí, přesto nachází úlevu. A také Maj (Gerd Andersson), mladší sestra Marty. V letním návalu opojení zatouží po velikosti života a neváhá se bez zábran pustit za svou představou. Z dalších rolí: nedočkavý Majin mladý nápadník a Paulův syn Henrik Lobelius (Björn Bjelfvenstam), malí chlapci Karin Jens (Jens Fischer) a Peter (Peter Fischer), Martin malý synek Åke (Leif-Åke Kusbom), Martina známost v Paříži Bob (Kjell Nordenskiöld), či stařičká matka čtyř bratrů Lobeliusů (Naima Wifstrand). Čekající ženy působivě zaujmou svou obrazovou skladbou, nálada je zvýrazněna postojem i stavbou kompozice. Suverenita mužského ega předního samce je znejistěna odhalením stavu skutečností. Psychologie dostává názornou pomůcku k výkladu.

Film Za štěstím ztrácí na své důležitosti v bohaté kvalitě filmografie švédského malíře lidské duše Ingmara Bergmana, u mnohých dalších filmařů by bezpochyby patřil na přední čestná místa. Za štěstím je inteligentní filmovou hříčkou postoje intelektuálního cynismu. Psychicky nestabilní muž a odolná žena odráží realitu života na cestě hledání niterní spokojenosti a harmonie. Největší překážkou je vlastní vnitřní svět, který pochybuje o sobě samém, osobní frustrace závažným stylem narušují soužití a cíl snažení se ve strachu ztrácí v nepřehledném labyrintu vlastní lidské slabosti. Fyzické uspokojení je krátkodobou náhražkou duševního hledání, pozornost se v pocitu osobní nespravedlnosti vynucuje neurvale sobeckým prosíkem na kolenou. Hlavní postavou cynického vystřízlivění z dosavadního způsobu života je Stig Eriksson (zajímavý Stig Olin), nový houslista helsingborgského orchestru. Jeho ctižádost uměleckého úspěchu staví vlastní ego nade vše, přesto je neschopen smysluplně využít nabídnutou šanci. Nepříjemný pocit ublíženosti rozsévá chaos mezi nejbližší a slabošské kolísaní nespolehlivého muže nebere na nikoho ohledy. Očistný proces dochází ke spásnému osvobození, ale cynický osud má své vlastní plány vyvrcholení života. Hlavní ženskou postavou je Marta Olsson (pozoruhodná Maj-Britt Nilsson), nová houslistka stejného švédského orchestru. Je stabilnější ve svých cílech budoucnosti a s laskavou trpělivostí schovává ufňukaný smutek muže ve své náruči. Trpělivost není bezbřehá, i když žádný strach nemá věčného trvání. Výraznou postavou je Sönderby (dobrý Victor Sjöström), náročný dirigent orchestru a šlechetný svědek spokojenosti romance jeho mladých houslistů. Výraznější postavou je Marcel (zajímavý Birger Malmsten), violoncellista helsingborgského hudebního tělesa a sebevědomý bonviván, jehož samotná existence jitří všechny smysly Stiga. Důležitou postavou je Mikael Bro (velmi zajímavý John Ekman), vysloužilý herec a vzor pokušení životního cynismu a požitkářství. Výraznou stopu zanechává také Nelly Bro (zajímavá Margit Carlqvist), Mikaelova velmi mladá manželka a neukojitelný předmět mužské touhy a strachu v osamění. Z dalších rolí stojí za pozornost děti Stiga a Marty Lasse (Staffan Axelsson, jako starší Björn Montin) a Lisa (Eva Fritz-Nilsson, jako starší Berit Holmström). Za štěstím je skutečnou romancí života. Bergman rozuměl velmi dobře i mužům a jejich frustrace, proměňující mužskou osobnost v nestabilní uragán vzestupů a pádů, vykreslil věrohodně. Ludwig van je úchvatnou hudební kulisou, kamera si všímá detailů postav i situací, pointa rafinovaně zdůrazňuje krutost cynismu a neschopnost naplnění nevyzrálého muže.

Prší nám na lásku je dovedný výtvor z počátku filmové kariéry Ingmara Bergmana. Divadelní předloha nepřekvapí, cynický nadhled potěší a srozumitelně ustanoví svůj základní životní postoj před veřejností, optimistické smíření je vstřícným krokem k publiku. Prší nám na lásku je rozohněnou kritikou zatuchlého stavu morálky a předsudků. Ideály se dostávají do konfliktu se skutečností, odhodlanost ke každodennímu boji života se snadněji udržuje v intimitě páru, osobní profit a společenská představa vážnosti a úcty stojí nade vším. Symbolika je zatím na počátku svého pozdějšího rozvoje, ostří jízlivosti je nadáno přirozenou vznešeností účinku pronesených slov v závažnosti i vystihnutí jednotlivého i jediného okamžiku proměnlivého stavu času bytí. Rétorika předvádí možnosti vnímání, jazyková obratnost a připravenost je kultivovaným zpestřením filmové morální úvahy z přehlíženého okraje zájmu lidských životů. Tíživost reality dostala svého mocného zastánce díky údernosti argumentů. Hlavní postavou snahy o nový počátek bez přehmatů v souladu se zavedeným fungováním spořádané společnosti je David (pozoruhodný Birger Malmsten), mladík se škraloupem počestnosti. Nadšení z nové vize postupného znovuzrození dostává podpásové rány bez slitování a chvílích zdánlivého bezpečí. Výsměch i pomocná ruka jsou řízeny zásahy vyšších mocí. V lekci života i pádnosti kritiky. Hlavní ženskou postavou je Maggi (zajímavá Barbro Kollberg), mladá žena v bezvýchodnosti situace. Sblížení není romantickým aktem vznešených představ čisté lásky, nýbrž zoufalý výkřik dvou osamělých a rdoušených lidských hrdel, ztracených v pekle samoty marnosti a pokrytectví maloměšťácké morálky. Víra v lepší život je křehkou a nezměřitelnou hodnotou. Symbolickou postavou je obhájce (sympatický Gösta Cederlund), šarmantně jízlivý kritik stavu společenské morálky. Je vírou naděje. Jeho protipólem a vychytralým hlasem lidské bídnosti je Per Håkansson (Ludde Gentzel), majitel prostého domku zahradní kolonie. Z dalších rolí: z manželky vystrašený Davidův zaměstnavatel a majitel zahradnictví Andersson (Douglas Håge), jeho panovačná, podezřívavá a zapšklá žena (Hjördis Petterson), výstražně varující představitel pohoršené společnosti a zlověstně rozohněný prokurátor (Benkt-Åke Benktsson), párek svérázně dobrotivých pobertů Kängsnöret (Sture Ericson) a Stålvispen (Ulf Johanson), ostražitě spravedlivá sousedka Hanna Ledin (Julia Cæsar), hystericky povýšený a necitlivý úředník Purman (Gunnar Björnstrand), či zásadová autorita spořádanosti a duchovní představitel (Åke Fridell). Prší nám na lásku je zajímavým filmem z počátku kariéry jedinečného švédského režiséra. Psychologie, umění výstižnosti řečeného, schopnost důkladného přemítání, jízlivá údernost i síla a důsledek pozorovaného problému jsou výrazné a charakteristické prvky mladého autora, vystupující z tváře díla. Existencionalismus má stále ideály a víru v lidskost a pochopení.

Darváz je poslední filmová pohlednice ze sovětského středního východu pánů Hanzelky a Zikmunda, posmutněle zdvořilým loučením s úchvatnou střechou světa Pamírem, svědectvím postupného konce starodávných tradic vznešeného majestátu životního údělu hor i budovatelskou zdravicí budoucnosti pracujícího lidu. Tatra zdolává další nebetyčné průsmyky přes vrcholy skal, ukrytých v nadýchaném baldachýnu oblačných peřin, cesta jde vzhůru do nebe. Horský vítr překrývá tiché slzy karavany rozhodnutých horalů do bývalého žíznivého sucha uzbecké stepi. Hory Darvázu nemění svou divokost. Bavlníkové plantáže jsou chloubou sovětského zemědělského zázraku a nově vytvořeným zemským rájem dělnického stavu, zítřek byl zalit sluncem bohaté sklizně na nekonečné rovině stepi hladu.

Slaná hora, další filmová pohlednice Zikmunda s Hanzelkou ze sovětského středního východu, je ukázkou nezvratného a nezpochybnitelného důkazu neomezených možností vytrvalého socialistického strážce míru a správnosti pravověrné víry. Krkolomné stezky po strmě nakloněných svazích pamírských následují určený směr romantického plutí svobodné řeky Pandž, Tádžikistánu zůstala chlouba minulosti Chudžand a solí prosycený vzduch při výstupu na velehoru jedinečného přírodního úkazu. Příroda se krotí ve jménu pracujícího člověka, slouží mu a pomáhá z čisté bratrské lásky a sympatie. Dostatek soli do každé socialistické domácnosti je zajištěn!

Filmová pohlednice Medvědí ledovec opěvuje přírodní krásu Horského Badachšánu. Sovětský Tádžikistán se dme pýchou horského obra Pamíru. Sledují se divoké zákruty bájné řeky střechy světa mnoha honosných jmen. Pandž ve vápencových taburetech Vanče nabízí blahodárnou regeneraci. Pamír se vychloubá a láká svým magickým koloritem oslavy čarokrásných a vyzývavě obnažených ňader Matky přírody. Nechává nahlédnout rozechvělý úžas lidského pohledu do klína životodárné energie. Kolébkou ledovců jsou sovětští sedmitisícoví horští velikáni, pláč zrodu života se v kapkách věku slévá v mohutný a nezkrocený elementární živel. Ledovcové dálnice jsou zásobárnou lepších zítřků. Poetické obrazy.

Filmová pohlednice pánů Zikmunda a Hanzelky Pamír je jejich zastavením v horách sovětského Tádžikistánu. Filmová poezie se uklání před kamenitou plání s nedozírnou hladinou jezera Karakul, všímá si neobvyklých maličkostí a cesta až na střechu světa stanoví rekord nejvyššího bodu asijského turné motorového pohonu československé výroby. Řeka Pamír s obřadní důstojností překonává kouzla závanu dobrodružství romantického uchvácení křehké lidské duše přírodní krásou světa. V Horském Badachšánu se nezapomíná na hold drsnému životu horalů, krotících s veškerou úporností celých věků svá chudá políčka, s modlitbou k pšenici: ani zrnko nazmar!

Ulak je další kyrgyzskou filmovou pohlednicí v poetice skládá obrázek prostého sovětského člověka. Zaalajské hory jsou vděčným útočištěm kočovných pastevců. Kyrgyzská historická velikost hrdinské epiky znovu ožívá v tradiční slavnosti Ulak. Malebná zákoutí jsou usazena do rámu fascinující scenérie horského majestátu, ovce v přísném šiku stáda hledají stín před ostrým svitem zvědavého slunce a oči všech přítomných se zarputilou dychtivostí střeží tělo popraveného kozla. Uchvatitel symbolu dostává nejhodnotnější odznak pravé mužské chrabrosti. Testosteronová hrdost strážců hor se opájí svobodou v trysku a dusotu koňských kopyt.

V zaalajských horách je další kyrgyzskou filmovou pohlednicí československé dvojice Zikmund, Hanzelka s jejich obdivným okouzlením zasněženým zubem majestátních hor. Osamělý jezdec pluje krajinou, planiny brázdí nespočet říček tajících vrcholů. Skládá se zasloužilá oslavná pocta sovětským dobyvatelům statného Leninova štítu, děkuje se motoru ke zdolané nadmořské výšce tři tisíce sedm set. Auta trpělivě kormidlují mezi kamennou girlandou morén a troubí fanfáru bylinné louce pod nenechavým jazykem ledovce.