tomtomtoma

Ideál je druhou loutkovou satirickou anekdotou Břetislava Pojara, v níž dostal a také dal prostor své vlastní představě o výtvarné podobě. Ideál s Romancí souvisí do té míry, že v obou případech jde o zbavení se iluzí, když představy, očekávání a idealistické sny tvrdě narazí do pevné, robustní zdi reality. Ideál je o snech (často od dětských let), a o jejich postupných nebo náhlých a velmi rychlých rozplýváních se v aktuálních potřebách či díky nepřízni přítomnosti reality. A jestliže se přeci jen nějakou šťastnou náhodou či pílí podaří vysněného ideálu dosáhnout, ono potěšení, které bývá prvotní příčinou všech snah o dosažení vysněného, se potom stává tvrdým vystřízlivěním, popřípadě přináší nutnost dalšího předsevzetí. Uličnickou podstatou loutkové anekdoty je nekompromisní střet idealismu s realitou. Lehce škádlivé a prostořece drzé satirické pobavení.

Romance je, jak se to jeví, tou nejzlomyslnější loutkovou satirickou anekdotou z animované dílny Břetislava Pojara. Jde o jeden z nejvíce ryze autorských počinů páně Pojara, a to včetně výtvarné podoby. City muže, city ženy, létání a povznesení ze závratě omámení, omračující záře světel velkoměsta, pád muže, pád ženy, lstivě sarkastický výsměch a k tomu ještě náhrdelník z hvězd. To všechno je škodolibost satirické anekdoty na téma romantického vzplanutí. Všechna opojení jsou podtržena hudebními notami Wiliama Bukového. Světla velkoměsta se svými pulsujícími srdci a nenasytnou touhou jsou pokušením k uhašení té lačné žízně, avšak dosažení samotného vrcholu není nikdy výslovně zaručeno. Pointa je snad až zákeřná, avšak, jak se zdá, podepřena osobní zkušeností. Romance patří k těm nejpovedenějším satirickým anekdotám podle rozjařeného loutkáře Pojara.

Biliár je loutkovou satirickou anekdotou. Svým způsobem lze říci, že jde o volné pokračování filmu Úvodní slovo pronese (anebo spíše naopak), o čemž svědčí vedle Pojara také spoluautor scénáře Miloš Macourek, výtvarné vymodelování loutek a prostředí podle Zdeňka Seydla, hudební vibrace Wiliama Bukového, stejný způsob vizuálních vrstev řinutí a tryskání slov či hlasové uchopení celé věci Jaroslavem Marešem. Pokud se potřebný noční spánek vyznačuje noční můrou a ve svém důsledku nevyspáním, následující den je pak ve znamení rozmrzelosti a (nejen verbální) agresivity, a tato nedobrá nálada se potom nezadržitelně šíří od toho nejvyššího stupínku až po ten nejnižší, neboť tam, kde je příjem, musí být také výdej, a přijatá bolest musí být kompenzována bolestí (či zlobou) vydanou. Pointa v sobě skrývá značnou dávku škodolibosti a dokonalé zhmotnění noční můry, a jako celek v sobě děj odráží životní zkušenosti. Biliár je uličnickou (a to snad dokonce úmyslně) satirickou anekdotou v loutkovém provedení.

"Úvodní slovo pronese" je loutkovou satirou. Břetislav Pojar vsadil na již prověřenou výtvarnou podobu podle Zdeňka Seydla, a ke spolupráci na scénáři přizval začínajícího Miloše Macourka. Ješitnost řečníků i řečnického umění byla terčem výsměchu sarkastické břitkosti již u Platóna, a neboť se na této samolibé ješitnosti až do dnešních dob nic nezměnilo, nýbrž naopak se toto umění ještě rozšířilo, "zdokonalilo" a rozvětvilo, proto ani nemůže překvapit satirická loutková anekdota. Písmena a slova se v ní houfují do formací a do bojových nebo sociálních šiků, útočí bez přestání a bez ohledů, řinou se v tocích proudu, vystřelují a rámusí, a byť se z těchto formací povětšinou stávají spíše jen nepřehledně změti výkřiků bez skutečného účinku, tak na útočení a na ješitnost přesto nezapomínají. Hlasové uchopení věci Jaroslavem Marešem je všeříkající. Je to zábavná loutková rošťárna v dobrém jménu animované satirické anekdoty.

Kočičí škola je závěrečnou epizodou třídílné animované "kočičí" série, tudíž první a později velice proslavené spolupráce Břetislava Pojara s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem. Mim Ladislav Fialka opětovně s tím svým expresivním zaujetím zprostředkovává kontakt s poetikou výtvarných nezbedností, a hlas Rudolfa Deyla ml. hravému uličnictví dodává potřebný tvar. Svět dětí, svět dospělých, pracovní povinnosti, potřeba vzdělávání, a vším proniká a všemu vládne ta neutuchající vůle klukovin. Je to půvabně zpoetizované výtvarné laškování a rozverná neposednost.

Malování pro kočku je druhým střípkem třídílné animované "kočičí" série. Břetislav Pojar, původce myšlenky Ivan Urban, výtvarník Miroslav Štěpánek, mim Ladislav Fialka, tvarující i dotvářející hlas Rudolfa Deyla ml. a uličnická rozvernost s poetickým vyznáním, jež vrtošivě dohromady několikrát mísí všechny vrstvy výtvarných nezbedností s pantomimickým odhodláním i se samotným procesem malování a se svárem z rozdílností mezi dospělým a dětským vnímáním světa. Imaginace je pokaždé zárukou nevšedního dobrodružství. Toť rozkošné poeticky filmové a výtvarné rozjaření.

Kočičí slovo, první část třídílné "kočičí" animované série, je poeticky rozverným vyznáním. Jde vlastně o první spolupráci Břetislava Pojara s další velmi výraznou osobností světa československého animovaného filmu, s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem, a svým výtvarným zjevem a dějovým výrazem je minisérie předzvěstí (či předehrou) proslulých "medvědů". Kreslené vrstvení je kombinované s živoucí pantomimickou performancí Ladislava Fialky a s tvárným hlasem Rudolfa Deyla ml. Vtělení dětské duše do nezbedných koťátek umožňuje názorně vyložit tu rozpolcenost mezi pracovní (přesněji uměleckou) činností a výchovou. A z jakého důvodu všechna mláďata pláčou? A jak pevné je dané kočičí (čili dětské) slovo? Ale to hlavní je poezie v nezbedném uličnictví kreseb. Rozkošný to svár ve vnímání světa dospělou osobou a dítětem.

Bombománie je naprosto srozumitelnou odpovědí československého animovaného filmu na tehdejší dobu a na aktuální obavy společnosti. Bombománie je kreslenou černohumornou satirou. Břetislava Pojara podpořili Jiří Brdečka spoluprací na scénáři a Jiří Trnka výtvarným zurčením ke kanonádě satirického kresleného útoku. Na využívání, či lépe řečeno na zneužívání vědy k vojenským potřebám se však nic nezmění, neboť bez toho by nebyla ani žádná politická doktrína myslitelná, bohužel pro člověka. Bombománie je zřetelným vyjevením obav tehdejší doby v šarmu a v taktu kresleného anekdotického rozohnění.

Lev a písnička je jímavou loutkovou poezií. Břetislav Pojar ve výtvarném vzorci krasosmutného života Zdeňka Seydla stvořil jeden ze svých nejvýraznějších animovaných filmů. Věčná hodnota umění je nejen ve svitu oné písničky (hudební rytmus ze životní touhy Wiliama Bukového), ale také v přesvědčivém výstupu z žáru lásky a v antickém prostředí okolo samotného dramatu života, smrti, naděje a nezdolné lidské touhy. Vzkříšení nebo zmrtvýchvstání není jen znakem přírodních cyklů a eschatologické křesťanské spásy, je totiž prvotní lidskou podstatou a umění je více či méně úspěšným vyjevením této lidské podstaty. Umění má zejména schopnost překonávat trudnomyslnost lidských útrap a přiblížit člověka k jednotě absolutna. Pojarův Lev a písnička je pozoruhodným filmovým požitkem (jenž nezapomíná ani na odlehčenější chvilky) loutkové poezie.

Animovanému filmu "Jak zaříditi byt?" nejvíce sluší přívlastky jako instruktážní, osvětový, hravý a nadnesený. Z větší části jde o loutkovou vichřici, doplněnou kreslenou historickou vložkou (epizoda "vyhnání z ráje" jesti vskutku nápaditě inovativní, v ní nezdar této proslulé iniciační zkoušky není důsledkem pokušení, nýbrž jen osudovým následkem nešťastné nehody). Výtvarná podoba je společným dílem ilustrátora a karikaturisty Svatopluka Pitry a výtvarníka Bohumila Šišky. Mollový hlas Karla Högra zasvěcuje nejen do moderních trendů a nejpříhodnější účelnosti bydlení, nýbrž i do tajů šťastného a spokojeného života v domácím pohodlí. Je to vkusně ironizující animovaný film z dílny Břetislava Pojara.