Big Bear

Kdo by neznal Von Richthofena - Rudé barona nebo alespoň jeho červený trojplošník Fokker. Filmy o letcích z první světové mám rád. Byla to doba, kdy se letectví překotně rozvíjelo. Letouny se nepoužívaly již jen na průzkum, ale zjistilo se, že se z nich dá ručními zbraněmi střílet a dokonce (zprvu ručně) házet granáty a posléze bomby. Letci všech válčících stran byli elitou, která se navzájem respektovala. Žel, když už jsem konečně tenhle film zhlédl, byl jsem mírně zklamán. Opravdu řada věcí tam je historicky nejen nepřesná, ale hraničí s pitomostí. Na leteckých soubojích jsem si mírně spravil chuť i když všichni měli své zásobníky asi přepnuty na unlimited ammo :-). Stříleli po sobě jak diví a ne a ne jim dojít náboje. Koho zajímá první válka ve zduchu ať se raději skutečně podívá na modernějšího Rudého barona, Blue Maxe či Stíhači na start! U mne je to za tři sklenky schnapsu, ale jen pocínované. * * *

Tak zase po čase první! Dokument se věnuje přesunu chrámu Panny Marie v Mostě. Kostel bylo nutno přesunout, protože bránil těžbě uhlí. Přesun se konal v roce 1975 po kolejnicích, kdy byla celá stavba nejprve nadzvednuta hydraulickými zvedáky a pak pomalu přesouvána cca o 850 m na své dnešní místo. Tam byl posléze znovu zrekonstruován. Na svojí dobu se jednalo o nevídaný počin, který byl zapsán do knihy rekordů. Zatímco stará část Mostu musela těžbě bez milosti ustoupit včetně celé řady památek a historických objektů, goticko renesanční chrám se soudruzi rozhodli nezbourat. Také to náležitě využili pro svojí propagandu. Ačkoliv dokument oslavuje člověka a práci s kamenem napříč staletími, nevyhne se tendenčnímu náhledu a oblbování diváka. Staré babičky ukazuje s jakým dojetím sledují přesun milovanéhom kostela atd... Babičky spíše plakali dojetím nad zničenými domovy s vidinou, že v nově vystavěných panelových králíkárnách dožijí své vykořeněné životy bez slepic, psů a králíků... Lecos o této tematice vím, nějakou dobu jsem se pohyboval v bývalé obci Libkovice (na kopci nad Mostem), kterou uhlobaroni také nechali vystěhovat, domy zbořit... Zůstal jen barokní kostel, na který se neodvážili sáhnout. Samozřejmě, že co z něj šlo odmontovat bylo odmontováno nájezdnými hordami tmavočechů, kteří tuto oblast prohledávali jak dávní zlatokopové a kteří brali vše co našli.... Dnes tam kdesi v kopcích zarostlý vegetací stojí kostel, jen malý kousek od zarostlé fontány, kde mezi šípky a heřmánkem ještě vykukují ze země barevné kachlíky... Mostecko, to je podivný kraj... * * *

,,Soudruhu, robotická linka už pracuje 2,5 hodiny bez poruchy! '' Přiznám se, že Cenu odvahy jsem dal jen s největším úsilím. Koukat se 80 min. na primitivní mechanizovanou výrobu, kde stroje si podávají jakési kovové válce a kde na seminářích o budoucím vývoji mechanizace ve strojírenství jezdí mluvící černobílá televize Tesla se smajlíkem na obrazovce je skutečně vyčerpávající. Film se snaží být i filozofický, hlavně ústřední manželský pár nad něčím neustále přemýšlí a nejvíce nad tématy jako budoucnost a věda, člověk a stroje... no hotové peklo. Naštěstí zlého manažera a milence Hrycovy ženy Dočolomanského klepne pepka v bazénu a hodný frézař Hryc po tvrdém boji dojde uznání nejen od koncernového ředitele, ale i od své ženy. V závěru filmu můžeme vidět jak si v kulturním domě na pódiu hraje Hrycův syn s mluvící jezdící televizí - pinkají si balónky. Ano takhle vypadala normalizační budoucnost v roce 1986. Brrr. Tohle nemohlo zaujmout snad ani tehdy, tedy pokud člověk nepracoval v nějaké té poloautomatizované fabrice a nebyl do všech těch hejblat blázen. Za mne je to jeden kotouč s programem procesu automatizované výroby a to jenom za účast Jeskyňky (Tarábkové). *

Vždycky jsem si myslel, že jen Amíci jsou ve filmech schopní ve vypjatých momentech kecat o neskutečných blbostech a mít rádoby vtipné průpovídky. Teď už vím i Rusové jsou k tomu náchylní. V tomhle filmu určitě. Film drží nad vodou vagóny ruského metra z Mytiščinského strojírenského závodu nejen atraktivní prostředí ale i slušný vizuál. Kiláky tunelů pod Maskvou jejichž historie často sahá až do třicátých či padesátých let jsou ideálním místem pro katastrofický film. Voda z řeky Moskva vlivem stavební nadměrné zátěže zaplaví jeden z tunelů ráno ve špičce provozu. Jelikož by diváka nebavilo koukat na topící se no-name pasažéry bez příbehu, je do děje vložena milostně-dramtická vsuvka v podobě rozpadajícícho se manželského páru, dcery a milence. Náhoda tomu chce, že se všici ocitnou právě v soupravě, která jede do zatopeného tunelu. Samozřejmě je nutno film okořenit nějakým coutdownem a tak se vedení města rozhodne do určitého času tunely hermeticky uzavřít a zapečetit (zakonzervovat) tekutým dusíkem. Kdo se do té doby nedostane zpět (včetně rescue teamů) tak bude v tunelech zakonzervován. A tak sledujemé boj přeživších o život v nehostinném podzemním labyrintu plném krys, bahna a lagun pod vysokým napětím.... Za závěr filmu by se nemusela stydět ani Rosamunde Pilcher, bylo to takové no zkrátka ruské. V souhrnu se na to dalo koukat, zejména části týkající se tunelů, uvězněných souprav a boj cestujících o život byly vizuálně velmi dobře zpracované. Výborná byla i hudba i když ústřední motiv mi přišel vykradený z 28 weeks after... Až zase příště pojedu áčkem pod Vltavou jistě si na tenhle filmeček vzpomenu :-))) ! Tři stlačení respirátoru jsou tak akorát. * * *

Rozmáchlá stopáž mi ani tak nevadila jako podprůměrné herecké výkony Václava Jiráčka. Jinak ten příběh o baltském šlechtici, kterého válka zavane do Sudet kde se zamiluje do ošetřovatelky a s níž zplodí dceru byl zajímavý a svým širokým pojetím z hlediska našich válečných filmů asi i ojedinělý. Vysoce hodnotím výkony Cibulkové, Geislerky a Huby. Tři kříže. * * *

Socialistické dráma odehrávající se v Mostu. Mladý Stropnický se po vojně vrací domů do měsíční krajiny na severu a bere sebou svoji manželku Kateřinu Lojdovou. Pro tu je Most a okolí brutálním šokem a stále více se jí stýská po domově a rodičích. Stropnický ji přivede do své staré party plné intelektuálů, kde ona ( původním zaměstnáním servírka ) nezapadla a kde se na ní na člověka bez maturity nahlíží skrze prsty. Stropnický si těchto problémů moc nevšímá a bagatelizuje je. Ačkoliv má papínka generálním ředitelem odmítá protekci a nastupuje v jednom z chemických závodů sám za sebe. Jenže technická místa nejsou k mání a tak je přidělen na dělnický směnný provoz což jako průmyslovák s maturitou těžce nese. Mírným podvodem díky otcovu jménu získá technickou pozici na kterou však ani z hlediska praxe, ani z hlediska vědomostí nemá. Jeho nadřízený nese s nelibostí, že má pod sebou protekčního fracka, který navíc problematice jež má vykonávat nerozumí. Stropnický se snaží znalosti dohnat po nocích, čímž se stále více oddaluje své ženě. V závěru filmu se tak jako kariérista ocitá před rozpadem manželství a rozhodnutím podat výpověď z důvodu nekompetentnosti. //// Prostředí filmu je strašné, skutečně se divím jak v tomhle mohl někdo nejen pracovat ale večer jít domů žít. Kdo viděl film - Kouř - tak ví o čem píšu. Film se sice snaží moralizovat, Stropnický se zase až tak moc ve svém chování asi neodlišoval ani od tehdejšího trendu ani od dnešního. Nekompetentních lidí je všude habaděj na pozicích, kde by neměli správně co dělat. Vezměme to třeba pěkně od shora od vlády naší země... Známosti jsou bohužel stále to nejlepší co lze využít při shánění dobré práce, morálka jde až pak a nakonec znalosti. Tu se zde snažil zastupovat otec Stropnického - Langmiler. Ve filmu uvidíme mladého Vašuta (v té době ještě neučůrávajícícho bez modré růže :-) a mladého Vetchého. Kateřina Lojdová byla v té době opravdu kočka a měla co ukazovat .-). Dávám 3 zkumavky. * * *

Aúúúúúúúúúúú. Chudák starej Winston. Tohle si fakt nezasloužil. Vůbec bych se nedivil, kdyby po tomhle Britové vymlátili Amíkům znovu základnu v Pearl Harboru.... Ve filmu padly asi 3 slušné vtipy, ale tím to končí. V celku to bylo trapné a bez nějaké hlubší myšlenky. Udivila mne však ta výprava, která byla na takovou blbinu celkem velkorysá. Mám rád válečné věci, mám rád parodie na válku .. obzvlášť. Ale musí to mít myšlenku. Za mne je to jen jedno varle Hitlera (ať si tvrdí co chce :-) ! *

Tohle lze těžko uchopit. Lehce mi to připomnělo Best Years of Our Lives (1946), i když to nemělo tu sílu. Ústřední trojice Robbins, McAdams, Peňa byla sympatická a zejména na štíhlounkou vojandu Ráchel se dobře koukalo. Pro našince téma vracejících se mužů z Iráku nemá takovou váhu jako pro Amíky. Leckdo u nás už o dalším setrvávání amerických jednotek pochybuje a na Afghán se už dokonce nahlíží jako na další průser Američanů. K čemu rekonstrukční týmy? K čemu učit demokracii když po odejití ,, osvoboditelů - pro někoho však okupantů '' lid volí Taliban a ten všechny změny vrací zpět do období středověku....Tolikrát řečené ,,díky' ve filmu od běžných Amíků, kteří si žijí své běžné životy plné hambáčů, hypoték - bojujícím vojákům, kteří tam byli... nám zní neupřímně. Oni to ale tak berou, i když ve filmu zaznělo i pár otázek. ,,A co jste tam dělali?'' Věřím, že zvídavému Amíkovi odpověď ,,Snažili si zachránit život'' asi nestačí. Tenhle film však není o obhajobě války v Iráku. Je to příběh o členech armády, které náhoda svedla k sobě a díky které vyrazili na společnou cestu domů. Pro Robbinse je to cesta definitivní, odkroutil si celou tůru. Pro ostatní je to jen 30 denní dovolená mimo horké písky a sebevražedné útoky. Hrdinové cestou zjišťují během hodně seskupených náhod, že to co funguje v armádě v civilu zatím fungovalo vlastním životem. Tahle zvláštní road movie tak pro někoho skončí velmi překvapivě. Humoru tam moc není, hlubších myšlenek také ne, nicméně vidět se to s přehledem dá. Tři klíčky od Hummeru. * * *

Socialistická TV inscenace s Benešem a Fialovou v hlavní roli. Z domova důchodců se během vyprávění přenášíme zpět do časů války. Zde se odehrává příběh o lékárníkovi a ukrytých parašutistech... Barevný film se při vzpomínkách přepíná do černo-bílé, ale na mne příběh nijak nepůsobil. Jsem válečným historkám otevřen ale tohle bylo takové podivné zkrátka inscenace. Navíc Fialovou nemusím. U mne je to za dva ruské partyzány. * *

Mně to přišlo málo uvěřitelné, i když i já uznávám, že Němci mile překvapili. První díl byl výrazně lepší než druhý. Pokud máte rádi filmy z moře, tak se vám tohle drama o drsným kapitánovi bude líbit. Tři lodní uzly. * * *