Big Bear

My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu  je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení  86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy.  Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * *

Mohl bych tu  jako někteří psát sáhodlouhé odborné hodnocení o tom, jak tato komedie nastavuje nekompromisní zrcadlo tomu odpornémku starému světu, kdy vzorem krásy byla štíhlá žena s blond vlasy a modrýma očima,  kdy světu vládli muži a možná i koně. Mohl bych se tu rozepisovat o tom, jak je to film roku s naprosto skvělým humorem umně balancujícím na hraně ironie mezi Barbie světem a světem živých lidí.  No a co teprve to umělecké zpracování! A ta choreografie, a písničky!  Naštěstí patriarchát, šovinismus i ty odporné stereotypy na téma krása jsou dnes pryč. Teď světu vládně diverzita a emancipovaná žena. Od té se už neočekává, že bude hezká. Proč taky? Je jí jedno, že má třeba 200 kilo a vypadá jak chlap, hlavně, že se ona tak cítí dobře. A zatímco dříve byly vzorem krásky z reklam, dnes máme v reklamách mnohdy tyto hrošice. Těm ženám co tloustnou tak může připadat, že je to vlastně v poho... Vždyť ta štíhlá Barbie stresovala boubelaté holčičky. Naštěstí teď už se vyrábí obtloustlé i panenky Barbie, takže no stres. Ty dva věnečky s krémovou náplní si ještě klidně můžu dát! Dyk barbie je taky tlustá! ----  Za mně je film jedna velká hrůza. Margot Robbie je sice pořád kost, ale nejsem si jist, že ve svých 33 letech byla ideálním vzorem pro Barbie (tedy takovou, jakou si já pamatuji z osmdesátek), přeci jen to už je mamina. Jo tenkrát když hrála v Pan Am, to bych jí to ještě uznal :-) ... Gosling v roli Kena už byl vizuálně úlet naprosto... Zkrátka, koukl jsem na to čistě ze zvědavosti, ale celé to šlo úplně mimo mně. Jít na to do kina s rodinou a nechat tam ten litr co dneska taková návštěva multiplexu stojí stojí, asi bych ho chtěl od Mattela zpátky. Dekadentní západ, to je jediné co v souvislosti s touhle růžovou filmovou hrůzou napadá. Zjišťuji, že tomuhle dnešnímu světu už moc nerozumím. Naštěstí je mi to ale úplně jedno.   - ODPAD

Tak tohle by asi co se týče žánru a strašidelnosti přebil jen syrový horor Járy Cimrmana  ,,O třinácti tchýních''! :-). Souhlasím s Verbalem. Na tom rumišti české současné kinematografie občas vyraší  mezi tím vším rádobykomediálním a romantickým bejlím hodně vzácná rostlinka a tou Přišla v noci bez pochyby je.  Simona Peková se svým vyhuleným chraplákem a takovým tím makeupem seniorek, který v posatě místo toho aby ženu zkrášlil zdůrazňuje její starost a mnohdy už i náběh na senilitu byla vybrána naprosto dokonale. On i ten zbytek herců byl super. Feťák Michal Kern, naprosto úchvatný ,,Kocour'' Kratina, hezounká a křehounká Annette Nesvadbová... prostě dokonalost. K tomu perfektní hudba, která drama jen podtrhuje svojí nepříjemností... Ačkoliv se příběh může zdát přitažený poněkud za vlasy a asi by šel možná od poloviny řešit jinak, věřím, že v určitých případech takovéto kukaččí mládě v podobě tchýně může nastat. A i situace, kdy si ona kukačka po počátečním přijetí začne dělat místo a pravdila v domácím hnízdě po svém. Skvělá byla ta počáteční enchápavost snachy proč je syn z příchodu matky tak na prášky. Výdyť je docela milá a je tu jen na jednu noc! ... :-). Tohle se moc povedlo a protože jsem si už dlouho takto u českého filmu napošmáknul, dávám o hvězdičku navíc. Takže za 5 obalovaných květáků! * * * * *

Válka v Evropě pokračuje a Mighty Eight den co den láme nálety na stragická místa nepřítele Třetí říši vaz. Neděje se tak beze ztrát, nicméně i Luftwaffe dochází zkušení piloti a i když má na obloze stále nebezpečná a výkonná letadla, je jich čím dál méně. Oproti tomu probuzený americký drak jak to kdysi řekl Isoroku Jamamoto po náletu na Pearl Harbour z zkaždé továrny na území USA denně chrlil hromady letadel a ve výcvikových střediscích se cvičili intenzivně jejich osádky. Experimentem byla letka z Tuskegee, kdy se zjišťovalo zda Afroameričané jsou schopni řidit letadla. Někteří senátoři je v tehdy stále velmi rasistické Americe přirovnávali k opicím a tvrdili, že se černošský pilot není schopen orientovat ve volném prostoru, případně řídit tak složitý a drahý stroj jako jsou letadla. Do zkušebního výcviku se přihlásilo velké množství velmi vzdělaných mladých mužů černošské pleti a jelikož věděli, o co jde byli vysoce motivováni ukázat, že vše jsou jen odporné rasistické a ničím nepodložené bláboly. A také to dokázali. Měli vynikající výsledky a tu vysokou motivaci si drželi celou válku, kdy za ceny vlastních ztrát bránili na obloze combat boxy s bílými letci, mnohdy z rasistického jihu, kteří asi ani netušili, kdo že jim zachraňuje kejhák. Tato letka si červeně kreslila ocasy letounů a řada z těch kluků se stala leteckými esy. Začali na P40, ale přeškolením na výkonné Mustangy, zejména P51 D se z nich stali obávaní králové oblohy. V případě sestřelení to měli také složité, protože Hitler měl na negroidní rasu své zvrácené tabulky, naštěstí se jednalo o občany USA a to letce částečně chránilo. Spojenecké tábory byly totiž letců Luftwaffe plné a Němci si uvědomovali, že by v případě nějakých represí došlo k reciprocitě i na straně druhé. Je smutným faktem, že když válka skončila a hrdinové se vrátili domů, Amerika zapomněla na vděk a pro mnohé se stali zase jen negry. Situace se zlepšila až v šedesátých letech aje smutné, že to musela být až druhá půlka dvacátého století, kdy si země jejíž mozky stvořili atomovou bombu a rakety na měsíc uvědomila, že černé obyvatelstvo je úplně stejné jako to bílé. Bohužel, dnes se situace zase šponuje na druhou stranu hnutími jako BLM atd... My prostě neumíme žít v rovnováze. Mám nesmírnou úctu a respekt k tomu co tito černoští letci dokázali. Ve filmu se toto téma jen nabrkne. Kdo by chtěl vědět víc, doporučuji filmy Letci z Tuskegee a Red Tails... Ač červené ocasy opravdu dělaly doprovody, bohužel to v seriálu vypadá, že to byly jen oni. Což samozřejmě není pravda. Doprovody prováděla i spousta bílých letců a o doprovodech RAF tu bohužel není ani zmínka. Ale je pravdou, že Mustang byl jedinou stíhačkou spojenců,kdo dokázal bombardéry dovéct nad Německo a zpět. Lightningům a Thunderboltům, Spity nevyjímaje docházelo palivo mnohem dřív i když měly pod křídly přídavné nádrže.  Seriál zatím super, je škoda že se s posledním válečným rokem blíží ke konci...   * * * *

Chápu, že se nám tvůrci snažili v celé sérii naservírovat na tácu kompletní menu. Tedy, že nebudeme jen v osmi dílech sledovat padající fortressy a krvavé souboje ve výšce pěti kiláků na obloze. Letecká válka znamenala i obrovské množství těch co měli kliku a po nouzácích či vyskočení padákem přežili a dostali se do nějakého Stalagluftu, nebo vyjímečně k odboji. Tento díl se nám snaží ukázat život v takovém zajateckém táboře pro POV. A i když hrdinové žehrají na poměry, kdyby viděli jak žili ruští zajatci případně vězni v pracovních a koncentračních táborech, náhle by jim ta cimra s celkem dobře vybavenou knihovnou a k jídlu ten neustálý tuřín a brambory nepřipadaly až tak strašné. Já seriál hodnotím komplexně a i když bych byl rád aby se tam taky více bojovalo, pořád jsem hodně spokojený. * * * *

Hunger Games got talent! Ano, vím. Mám dojem, že jsem se u posledního dílu zapřisáhl, že se už na další díly nebudu koukat. Ono to totiž vždycky skončí tak, aby mohly být natočeny další díly a tento díl z toho nevyjímaje. Je to pořád dokola to samé, mění se jen vylosované dětičky nových turnusů. Ba co hůř... Kamsi v propadlišti času zmizeli skvělí Tucci, Sutherland, Seymour-Hofman a samozřejmě vnadná Popelka  Jennifer bez klobouku s peřím, luk a kamizola ... Tedy jména, která z filmu dělala alespoň obhajitelně zabitý čas.   Přesto jsem se na tento díl podíval čistě ze zvědavosti. Trailer totiž naznačil, že se tam v aréně utká Chet Wilders s Kelly Family, odvážnou Vaianou za asistence Paklíče z pevnosti Boyard. A vůbec, že to bude celé tentokráte místo šedivého capitolského artdeca hozeno do zasluněného redneckovské folku a  kántry. Montérky, hadi, vidle a tak, prostě jak to mají posluchači rádia Blaník rádi... No a jsa člověk zvídavý, tohle jsem chtěl vidět! A jelikož jsem chtěl i vidět konečně nějaké snad solidní zakončení, zkusil jsem to. A zase jsem to neměl dělat. A ne,  a ne, další díl už fakt sledovat nebudu. Jen prozradím,  že na závěr Simon Cowell marně  kousal drsně ret, nakonec bulel jak želva a třesoucí se rukou zmáčkl po kytarovém sólíčku Rachel Zegler zlatý buzzer. Neměl jsem se na to dívat už jen kvůli Viole Davis. Jakoby mi nestačilo, že se mi o ní zdály noční můry jak si mně opéká na klacku kdesi v malebné domorodé vesničce uprostřed Afriky po nádherném progresivistickém protirasistickém snímku Válečnice... Teď ještě tohle a ta její nádherná procítěná role Dr. Volumnie Gaul... Ještě, že tam byla jako protiváha ta okatá kráska Tigris s tím mužným hlasem!  I po rasové stránce byl film na dekagram přesně vyvážený, takže není co vytnout. Jen tam bohužel opět chyběli Inuité. V podstatě se dá řící, že spíše než nějaké hodně zajímavé sci-fi byl film takovým možným náhledem jak bude vypadat západní společnost v možná ne zrovna daleké budoucnosti po nějaké středně velké válce a řeknu vám rovnou, že jsem sakra rád, že už u toho nebudu ať už budou nějaké hry nebo ne! Dávám tedy za 2 duhové užovky či co to bylo za potvory a tímto se definitivně s Hladovými hrami loučím sólíčkem na banjo --- Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečekááááá, sou dlouhý schody do nebe a cesta dalekáááá... Tam u nebeskýho báááááru.... . * *

Někdy se to tak v životě sejde, že narazíte na naprostou anomálii. Může jí být Štědrý Skot, vtipný Němec, líný Číňan, hroutící se Angličan, Polák ateista či povedený seriál TV Prima. Možné je cokoliv, ale že narazím na tak dobře koukatelnou věc od Primy u níž vědomě a s chutí strávím víkend jsem nečekal. Samozřejmě, my starší kusy dobře víme o kom to celé vlastně je. A i když si jeden říká, že je to jen umělecká licence a scénář pana Klímy, přesto je tam hodně shodného se skutečnými událostmi. A pak je tedy trochu děsivé, že naši zemi vedou (eh vedli)  lidé jako ti z filmu. Lidé, před kterými stačí ve správnou chvilku roztáhnout do široka nohy, nebo je rovnou pod stolem zlehka zatahat za penis. Lovící Evě Pozimkové (brrr pořád ji mám jako Josefíkovou) by asi snadno podlehl nejeden z nás, ale u Nagyové už o tom dost pochybuji.. :-). Eva si celý seriál ukradla pro sebe a předvedla perfektní výkon. Já si těch jejích kukadel všiml už během výcviku v seroši  Kosmo, kdy jako astronautka směřovala v raketě v podobě tramvaje k měsíci. Tam to bylo asi poprvé, kdy jsem uznal, že v těch jejích kávových zdánlivě nevinných kukadlech by se jeden snadno utopil. Tady už předvedla naprosto skvělé herectví. Jestli v sedmdesátkách stavěli lidé na ulici chudáka pana Chudíka a chtěli po něm operaci kyčle, tak Eva Pozimková ať raději ven nevychází s touto seriálovou pověstí! :-). Výborný byl i pan Vyorálek, kterému ministr sedl víc než ten drsný (rádoby) polda v posledním policejním seroši jehož jméno v tom nekonečnu policejních seriálu mi kamsi zapadlo a jsem příliš líný jej pro tento koment hledat. Samozřejmě super hráli i ostatní. Batěk, Měcháček a spol.  Jeden by si oddychl, že dnes už nikde žádní lobisté nejsou, vládě a parlamentním stranám jde jen o blaho země a že by se podobná záležitost s nějakou kurvičkou z Horní-Dolní, která se prosouloužila z kantýny do nejvyšších vládních pater naštěstí nemohla stát. Nebo ano? --- Dávám za 4 luxusní kabelky (jako dárky samozřejmě!) . * * * *

Na Akta X ze socíku jsem se těšil. Zatím je to ale poněkud rozpačité a hodně kostrbaté. Každopádně je to první díl a tak přimhuřuji oko, třeba to dostane jak se říká švunk v dalších dílech. Zatím je to za tři lunchmeaty z JZD. * * *

O tenhle po hříchu zapomenutý seriál jsem zakopl úplnou náhodou a je neskutečná škoda, že se o něm prakticky neví. Koneckonců těch pár recenzí zde to jen potvrzuje. Příběh se odehrává ve Slezské Ostravě v jednom činžovním domě ve kterém vyrůstá i jeho hlavní hrdina a vypravěč. Nájemníci tvoří širokospektrovou plejádu figur, tak jak tomu bylo tehdy běžné. Všichni se tam znají a všichni spolu vychází dobře. Každý si žije své životy, provozuje svoji živnost, ale dvorek a pavlače jsou místem, kde se všichni potkávají a jednotlivé osudy protínají. Bohužel jak plynul tok dějin dvacátého století, nesel sebou časy zlé a časy dynamických změn. A jelikož Slezská Ostrava je místem, kde žili Němci, Poláci, Češi, čestí občané s židovskou vírou ad. je jasné, že dějiny mocně zahýbaly s nejedním osudem hrdinů z tohoto domu. Seriál je vlastně smutnou ukázkou toho, čím si museli projít naši prarodiče a rodiče. První válka, druhá světová, nástup komunistů, rok 1968...  Co dvacet let nějaké zemětřesení během nějž se musel člověk chtě nechtě rozhodovat na čí stranu se přidá, zda si zachová čistý morální štít, zda přežije či nikoliv... A vrámci toho mnohdy musel živit rodinu, vychovávat děti... Někoho to semlelo aniž by měl na události jakýkoliv vliv, protože měl zkrátka smůlu. Jiný měl možnosti manévrovat a rozhodovat se. Nečekejte nějaké polopatické vysvětlování toho či onoho v těch pohnutých časech. Autoři předpokládají, že divák se v tom co bylo orientuje a tak řada věcí je zmíněna jen náznakem. Někdy se v čase dokonce dost skokově přeskakuje o celé dekády let. Pro místní seriál může mít příchuť ještě něčeho víc, protože je tam snaha ukázat starou Ostravu tehdy (svým způsobem) zcela jistě stejně malebnou jako bylo třeba Staré město v Praze. Samozřejmě chudou, zakouřenou, plnou havířů a lidiček spjatých hlavně s prací hluboko pod zemí.  Jestli mi na seriálu jako jediné něco málo vadilo, pak to byla účast některých neherců, zejména dětských. Hlavní role, ale naštěstí hrála herecká esa a je to na seriálu vidět. Musím zmínit skvělou nesmrtelnou babičku paní Ivu Janžurovou, Stanislava Zindulku, smutně krásnou Janu Janěkovou, Tomáše Jirmana, výborného Zdeňka Žáka a další. Mimochodem, zde jsem ho asi poprvé a naposledy viděl v uniformě wermachtu! :-). Ve filmu se jako mladí mihnou třeba i pan Norbert Lichý, Tereza Pergnerová či ,,soudkyně Barbara'' Pavlína Kafková, které to tehdy moc slušelo. Výborní byli i pan Vašut a Etzler v rolých fanatických komunistů. Takhle Marka vašuta fakt neznáte! :-) .Způsob jakým byl příběh vyprávěn mi moc sedl. Po jeho dokoukání ve mne zůstal smutek, že to skončilo - což je myslím ta nejlepší vizitka každého seriálu a pak jistá meloncholie. Melancholie nad tím jak totalita a válka zničily mnoho skvělých lidí, jak jsme nepoučitelní i dnes. Jak i dnes zase mnozí vzpomínají na to jak za Husáka bylo lépe... Ale také zcela jistě i melancholie daná stářím, kdy se čím dál častěji ohlížíme zpět do mládí, do dětství. Vzpomínáme na ty, kteří zde již nejsou a někdy skoro až směšně se vracíme na ta dávná místa kde jsme vyrůstali abychom tam hledali něco co už tam není. Co nám jen zůstalo hluboko v našich srdcích a vzpomínkách. Ale já tomuto rozumím, sám to podlední dobou čím dál častěji dělám sám.  Seriál je zatím k vidění na YTB (tímto děkuji dobrodinci, který jej tam vložil) a určitě jej doporučuji k vidění. Devadesátky byly úžasným obdobím, kdy vznikala skvělá díla. Filmy které velmi často reflektovaly dění z dob komunismu a je obrovskou škodou, že je naše ČT zase nepouští. Dávám za 5 gólů ! * * * * *

Poslední díl. Zajímalo mne jak se to nakec celé vyvrbí a závěr lehce překvapil. Každopádně to vysvětluje, proč i dnes můžeme pana Lábuse klidně potkat na ulici nebo v tramvaji. - HUBERO KORORO! - * * *