Olík

Moře žrádla za málo peněz. Nevím jestli je to aktuálním kurzem, který na nás valí pořady o vaření ze všech světových směrů, ale Favreauova "one vařečka show" mi sedla jako poklička na hrnec........a přitom jednoduché jako chleba s marmeládou. Pozitivní záležitost z které cáká vyrovnanost na kilometry daleko. Dalším kořením jsou sympatičtí aktéři. A to se nebavím o hvězdných přicmrdávačkách Downeyho, Hoffmana nebo Scarlett Johansson, ale samotný Favreau a nebo John Leguizamo.....kde ty jsi se mi chlape, těch posledních pár let schovával? Samozřejmě i Vergara, Platt, Cannavale, malej Emjay Anthony....jenom samé pozitivní vibrace. Tohle je přesně ta cesta, ta invence, žádné tlačení na kuchyňský nůž, jenom pohoda .....k čemu jsou nám radiací ozáření superhrdinové, když bohatě postačí jeden kulatící se fotřík a jeho gryl?

Koncepční novinka v podobě pohovoru autorů s představiteli dané subkultury.....za mne určitě OK. Málo říkající záběry sXe pohostinského výběru....určitě to o něčem vypovídá, ale. Zase spousta pokusů o něco, o čem dokument mapující cokoliv být nemá, na úkor prachsprostých faktů. O sXe komunitě jsem základní informace měl, ale co například proč "X" jako jakýsi znak, zmínil bych se o kapele Minor Threat a jejich písničce Straight Edge nebo že někteří stoupenci maso ve svém jídelníčku mají a někteří zase nepijí ani čaj.....bylo by toho více. Tohle bylo "Ahoj, špenát si připravuji bez másla, nemám rád policajty a chodím se procházet do lesa" a to je řečeno školní terminologií dostačující, ale ani o milimetr víc.

Tenhle pes zatraceně nahlas štěká a kouše jako nabroušená tchýně, když má své dny. Takhle s lehkostí pírka plynule tancovat tři hodiny s vlky.....ono by se dalo říct, že přece Scorsese není žádným nosičem koblih, ale tohle je fakt návrat na režisérský Olymp all exclusive. Dostal mne způsob vyprávění, chtěl jsem dát s Leem lajnu, zamiloval jsem se do Margot Robbie, Jonah Hill.....to bylo jeho životní představení. Jsou produkty,které mají hodinu dvacet i se závěrečnými titulky a já stejnak k jejich konzumaci potřebuji minimálně týden a pak tu máme (filmový bože díky) tříhodinové bijáky, které dáte na první dobou a ještě by jste chtěli nášup....a to je právě případ Scorseseho "Ódy na radost". A největším úletem je fakt, že ten borec fakt chodí mezi námi (no mezi námi úplně zase ne).

A to já jsem se teda docela bavil.....koukám na rozdíl od většiny vyjádřivších se. Atraktivně znázorněné lákavé téma....mělo to takový specifický VHSkový šmrnc. Ačkoliv by se to podle ostatních hodnocení nemuselo zdát, tak opravdu šlo o slušné nízkonákladové dramátko....takové kulturně odlišné Kopytem sem, kopytem tam. Možná bych se zamyslel nad obsazením pánského osazenstva, ale chápu, že peněz rozhodně nebyl nadbytek. Kdybych měl mluvit za sebe, tak bych určitě poradil: "nedejte se odradit zdejším velmi nízkým hodnocením"!

Dovolte (pokud tedy máte kapek toho volného času) abych Vám představil svoji trnitou anabází s novodobým fenoménem XXL žen v domácnosti. Usedám společně s mojí zákonitou manželkou před televizní obrazovku, první jalová věta mezi tzv. tajemný podnikatelem a tzv. studentkou literatury aka šedou myší .....končíme, je mi líto.....plus/mínus jsem věděl do čeho jdu, ale fakt ne. Po měsíci se zbabělec vrací na místo činu, tentokrát ovšem sám, vyzbrojený říjnovým vydáním magazínu Hattrick (pro ty jenž čtou pouze J. K. Rowlingovou nebo Stephenii Meyerovou vězte, že jde o časopis o fotbale)....takže sleduji nesleduji, spíše poslouchám, sem tam hodím očkem po televizi. Bohužel i to málo co mé smysly zaznamenali stačilo. Plytké a diletantsky vystavěné nic, líčící na příliš úzkou třídu (říkejme jí pracovně třeba "zoufalé manželky"). On anticharismatický (vzhledem k mému pohlaví možná neobjektivní tvrzení). Ona fajn (vzhledem k mému pohlaví rozhodně objektivní hodnocení). On + Ona sterilně nevzrušivé vzduchoprázdno. A ony legendární lechtivé scény o kterých se vedly diskuze dávno před tím, než E.L.James prvně namočil brko do kalamáře....už dlouho mne nic nenechalo takto chladným! Tušil jsem, že nejsem cílovou skupinou.......no a teď to už vím stoprocentně.

Tuzemská kinematografie již nějaký ten pátek čeká na skutečnou "pecičku"........no tak si můžeme klidně sednou na gauč a čekat dál. Tomáš Svoboda sazí na jiné hodnoty. Na nekomplikovanou pohodu, která ví, že svým bytím nezboří svět a proto se ani jako světoborná neprezentuje. Buďme upřímní, i já jsem čekal víc....pasáže "panička vs. řemeslník", zřejmě inspirované osmdesátkovým VHS pornem, tak bez těch bych se klidně obešel. Stejně tak bych nepostrádal ženský element příběhu. Chtě jsem více humoru, více Jardy Kužela....více všeho. Hodinového manžela bezesporu velmi brzy spolkne historie, ale svoji jednorázovou službu si poctivě odpracoval....i když to místy chtělo více promazat.

Nestyda, Román pro muže, Svatá čtveřice, Případ nevěrné Kláry....nějak mne poslední roky filmečky made in Michal Viewegh kvalitativně neuspokojují. Jsem "nečtenec" a tak nedokážu objektivně posoudit, zda byl problém ve scénáři nebo již v knižní předloze, ale tohle bylo stručně řečeno o ničem. Kalkul v podobě sázky na trojici protagonistů improvizačního pořadu Partička vyzněl spíše do záporných hodnot.....Genzer neumí hrát (ani to po něm nemůže nikdo chtít), Suchánek neumí hrát (což je vzhledem k faktu, že jde o herce celkem k zamyšlení), Sokol trochu hrát umí (nutno však dodat, že tomu tady teda moc nedal) a čtvrtá do party Simona Krainová je si vzhledem ke svému věku učebnicová "mother i'd like to fuck", ale aby nekazila partu, tak samozřejmě také hrát neumí....kamaráda do deště Lukáše tady ani snad nebudu zmiňovat. Když k tomu přičteme absenci jakéhokoliv děje, tak vše drží nad hladinou snad jediná herečka (od slova hrát) obsazená režisérem Nikolaevem a to Simona Babčáková. Nevím kolik má ještě pan Viewegh knížek v zásobě, ale já už se pomalu začínám bát :(

Nikdy jsem nebyl stoprocentním katem výplodů našeho XXXL tvůrce Tomáše Magnuska (třeba Bastardy jsem svým způsobem bral), ale tohle je přesně ten produkt, po kterém zcela chápu, že se členové fanklubu Akiro Kurosawy při vyslovení jeho jména dvanáctkrát pokřižují. Mohl bych poprosit, zda by mi někdo pomohl objasnit dějovou linku.....můžete do zpráv. Tohle byl opravdu hodně špatný vtip a urážka všech, kteří sledování tohoto....opravdu mne nenapadá žádný vhodný termín.....věnovali svůj volný čas. Jediné co mohu alespoň trochu pochválit je ztvárnění inteligencí nedisponujících zlatokopek v podání Nikol Moravcové a Terezy Jemelíkové.....otázkou však zůstává, nakolik šlo o roli. Třetí do party push-uptýrek Eva Perkausová může bohužel nabídnout pouze postavu....na druhou stranu, postavu, za kterou by 95% ženské populace darovalo pravou ledvinu. Zbytku ansáblu (s výjimkou Martina Písaříka, který už se v tom plácá delší dobu a možná taky Martina Krause) je účinkování v podobné "taškařici" až nedůstojné....stejně tak jako je nedůstojné gramotnému divákovy Modelky s.r.o. sledovat!?!?!?!?!?

Jinak mám tyhle americké klištory "kterak neortodoxní trenér bandu outsiderů až na Olymp dovedl" víc než rád, ale tohle bylo i na mne trochu moc. Tady se na nás sesypala snad všechna cukrová vata, kterou podobně orientované snímky mohou disponovat. Místy jsem si nebyl jist jestli mám hlavní postavy častovat jmény Drew a Coleman nebo Edward Cullen, Steve Prefontaine Ken Carter, Walt Kowalsky, Marshalla Matherse nebo žabák Kvak. Tady opravu platí staré dobré "všeho moc škodí". Tuhle míli jsem doběhl z vypětím všech sil (podotýkám, že jsem se pod čtyři minuty nedostal) a kdybych věděl co na mne čeká v cílové rovince, tak bych závod odpískal už po prvním okruhu :(

Problém číslo jedna: Veřejnoprávní televize vůbec neumí propagovat svoje reality-tv (trocha bulvárnosti a inspirace komerčními stanicemi by v tomto případě nebyla mimo mísu). Problém číslo dvě: kontroverzní postava Marcela "Woodmana" Lesníka. Ale jinak..... bavil jsem se. Samozřejmě jde o sociální kopii celosvětově ověřeného Master Chefa (nebo spíše primáckého Na nože!)....ale co, když něco očividně funguje, tak proč si nevzít mustr. Já osobně mám tento formát kuchařské reality-show rád.....kombinuje v sobě dvě prosté podmnožiny, stoprocentně fungující pro elementárního diváka. Dalším důležitým sloupem je, pro mne do té doby neznámý, gastronomický guru Dalibor Navrátil, presentující se takovým specifickým, ale strašně koukatelným projevem (působí jako dvojník jednoho elektrikáře od nás ze vsi....ale toho vy asi znám nebudete :D)....jen možná trochu drhne jeho interakce právě s Leníkem. Soutěžící jsou tací jací jsou....nevím do jaké míry jejich výběr ovlivnila produkce pořadu, ale zapadají a jejich barvité složení pohání vozík směrem k cíly. Kdybych měl vypíchnout jeden bod, tak bych řekl: "škoda, že Hospoda U Druhé šance zapadla"......i když zapadla, není úplně to správné slovo - ona se vlastně nikdy ani nedostala na povrch.