InJo

Krásně nasnímaná (zejména oku lahodící kontrastní záběry "rudé" chodby a "bílé" toalety) a výtečně zahraná divadelní hra (za celý film se neobjeví snad ani jeden exteriérový záběr!). Pomalé tempo a ani vcelku prostý děj nejsou na škodu, protože tuhle podívanou táhnou ze všeho nejvíce výtvarné pojetí, kamera, labužnicky hrající Michael Gambon a velmi působivá hudba Michaela Nymana. Mé první setkání s Peterem Greenawayem nedopadlo vůbec zle, ovšem lidem se slabším žaludkem to příliš nedoporučuji... 80 %

Jasně, většina chlapů jsou nechutný prasata a ženský zase utlačovaný chudinky. A dál? (Nechápejte mě špatně, Její případ je v zásadě dobrý film, jen je na můj vkus až příliš průhledný ve svém sdělení a působení na divákovy city, zásluhou čehož pak i jisté snahy o komplexnost vyznívají víceméně naprázdno.) 60 - 70 %

Obrovské překvapení - nejstrašidelnější horor roku a především unikátní stylovka, kterou její tvůrci natočili před více jak dvaceti lety, ale vytasili se s ní až nyní (jinak si to abnormálně dokonalé napodobení looku 70's a 80's hororů prostě nedokážu vysvětlit). Přesně takhle nějak má vypadat výstavní žánrové dílo - neuspěchané, atmosférické a skvostně gradující. Po celou dobu máte onen klasický (ne)příjemný pocit toho, že "tady něco nehraje". Od chvíle, kdy se hlavní hrdinka ocitne v inkriminovaném domě, se z filmu stává maximálně funkční magnet, který si k sobě diváka připoutá a pustí ho až během závěrečných titulků. Ta nervozita pociťovaná ve scénách, kdy ještě nevíte, která bije (a strašně moc vás to zajímá už jen kvůli vlastní úlevě), je jednoduše k nezaplacení. DŮM ĎÁBLA tak potvrzuje staré známé poučky o tom, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí (nebo nechápe). A i samotné finále je řádně bestiální. Nádherný příklad staré školy. ___ Po druhém zhlédnutí (s několikaletým odstupem) zvedám na 5*, protože tohle je zkrátka náramně dotažená lahůdka pro fajnšmekry a jeden z nejlepších filmů svého subžánru. 90 %

Pohodový letní akční výplach stejně jako jednička, dějově možná i o chlup lepší (pro revenge movies mám slabost). Všechny autohoničky jsou natočeny s přehledem a hlavně s potřebným drajvem (ke svému vlastnímu překvapení jsem žádné rušivé digitální efekty vlastně vůbec nezaregistroval a tudíž se jen kochal průběhem jednotlivých akcí). Diesel s Walkerem jsou velmi dobře sehraná dvojka a i ostatní herci odvádějí výkony, za které se v takto laděném filmu rozhodně nemusí stydět. Z mého pohledu zcela bezproblémová záležitost, která si nehraje na nic, na co nemá, a nadprůměrně baví od začátku do konce (opakované zhlédnutí je hodně pravděpodobné). 70 %

Hodně nedivácký film, který se těžko sleduje (viz pomalé tempo, enormně komorní pojetí, depresivní a znepokojivá hudba a hlavně několik provokativních a šokujících explicitně brutálních a sexuálních scén) a minimálně stejně obtížně chápe (otázka důvodu ženina "výstředního" jednání a smysl symbolických "zvířecích" momentů). Pointa sice může leccos vysvětlit, avšak některé otazníky zůstanou i nadále (alespoň po prvním zhlédnutí). Silný a podnětný zážitek to ale rozhodně je! 70 - 80 %

Nevšední a velmi náročná podívaná na způsob divácky absolutně nevstřícné exkurze ruskými dějinami. Zábavu vážně nečekejte - tenhle film se o ni totiž vůbec ani nesnaží. (Intelektuálové nechť berou mé hodnocení s rezervou) 40 %

Patos všude, kam se člověk podívá. V dialozích, hudbě, hereckých výkonech... Normálně tenhle (u sportovních dramat tradiční) nešvar příliš neřeším, ale tady je ho takové množství, že už se to prostě nedalo snést. Sice podle skutečných událostí, ale přesto typicky (nechutně) disneyovsky korektní báchorka o rasové snášenlivosti, jež naprosto absentuje cokoliv originálního nebo nadprůměrně zábavného. 50 %

Příjemně nostalgická záležitost (první díl si zasloužil takto laděné pokračování), která však nemá žádnou skutečně nosnou dějovou linii (rozvíjení oduševnělého vztahu Kopty a Freimanové je fajn, ale taky neutáhne všechno a ostatní minipříběhy zafungují až v závěru, proti jehož melancholickému nádechu nemám větších výhrad) nebo prostě cokoliv, co by diváka upoutalo po celou stopáž. Původní Sněženky považuji za dokonalou a nadčasovou hořkou komedii, tento film bych označil za ucházející hořké drama, které asi nikoho moc nenadchne, ale taky by dle mého názoru rozhodně nemělo nikoho urazit. Celkově vzato, milé zavzpomínání na milovanou českou klasiku. 60 %

Fantastická premisa, zábavný scénář a velmi uspokojivě (v rámci žánru romantické komedie) vykonstruovaný závěr. Uma Thurman válí a Luke Wilson zdatně přihrává. Na skutečně plnohodnotný filmový zážitek přesto stále dost schází, ale jako výplň televizní obrazovky při odpočinkovém večeru je Moje superbejvalka téměř ideální. 60 - 70 %

Výborná technická stránka (včetně hudby Clinta Mansella), dokonalý Sam Rockwell (takhle nějak si představuji herecký výkon, který je maximálně přesvědčivý a přitom ani na chvíli nesklouzává k přehnanému strhávání pozornosti na svoji osobu) a vůbec ne marný příběh. Ale těch 90 minut se v mém případě vleklo jak šnek v posledním tažení (usínal jsem u toho 3x během tří dnů!). Zahustit ještě trochu víc atmosféru a hlavně přidat na tempu by jedině prospělo. Pak by to teprve bylo vynikající psychologické sci-fi. V této podobě budou z Měsíce nadšeni asi jen skalní fanoušci žánru. I tak má ale mé sympatie. 60 - 70 %