Kivi55

Jaký komentář si asi odpad zaslouží? Ha!? ODPAD!

Příjemné pohlazení. O touze, lásce, bezostyšnosti a vůbec pěkné koukání na život. Útěk do minulosti? Sci-fi? Ale ne, jenom lehká pomůcka, jak dovolit lidem se projevit.

Nehezký podraz na diváka. Divákovi předvedou A a nakonec je správně B. Bezostyšně lhát divákovi není vpravdě slušné.

Všechno, co takový katastrofický film má mít, v tomto filmu najde každý fanda i náhodný kolemjdoucí. Napětí, překvapení, nadsázka. Podkresleno velice zdařilými efekty film nenechá diváka na chvíli kamkoliv "odejít". A to co předvedl Woody Harrelson na tak malém prostoru opravdu stojí za shlédnutí. Je pravda, že to byl jediný HEREC v celém filmu, ale ti ostatní filmu vůbec na síle neubrali. Bohužel nedokážu spolknout závěrečnou patetickou esej, která se snad musí odehrát v každém americkém (a možná nejenom) katastrofickém filmu snad už jako povinná prostná. To vážně nemusím. A jen tak mezi námi. Do tří čtvrtin filmu jsem si myslel, že lodě jsou kosmické. Netuším přesně, co mě k tomu přesvědčení vedlo, ale rozplynulo se poté, co byly lodě vysunuty z doků. ... jeden drobný detail: viděl jsem několik povodní a několik vln. Žádná nepřinesla čirou, téměř průzračnou vodu. Ovšem těžko točit v kalné břečce nějaké scény. :-)

Proč jsem zůstal až do konce? No, trochu příjemného pohledu na Akropoli, do Delf a vůbec. Natočeno, shlédnuto, zapomenuto. Na tu chvíli to bohatě stačilo. Děkuji, ale podruhé nemusím.

Scénář a režie velice dobrá. Myslím, že pro všechno ostatní v tomto pojetí bylo místo jenom pro standardní výkony. Vůbec nejde o vlastní bojové scény, kterých si případní příznivci žánru vůbec neužijí. Jde o něco podstatnějšího, o to, co se děje s lidma v době kolem přípravy na boj. Celé to čekání, prostředí, vztahy. Jednotlivé scény postupně prokreslují psychický stav celé jednotky "mariňáků", jejich nálady, charaktery. To se povedlo velice vkusně a trefně.

Možná jsem to někde četl, ale nešť. Italská škola je tady krásně znát. Jak ve vykreslení postav, tak situačně se ten jih nezapře. Salma Hayek jako puberťačka mi v mnohém připomněla Oldřicha Kaisera. Vůbec ji to nesnižuje. Vedle všech ostatních se předvedla na výbornou. Každá postava si žije svůj pestrý život a dohromady vytváří krásnou živou mozaiku jednoho zvláštního místa v Mexiku. Byť viděno několika pohledy nezdá se být jiné. Nepostrádá kouzlo jedinečného. Federico Fellini to uměl taky tak krásně vyjádřit.

Dobrá komedie se dá shlédnout podruhé. Nenudí, pobaví.

Projděte se historií člověčenství. A co uvidíte? Stále stejný příběh nesmiřitelnosti, nenávisti a zloby. A do toho občas svým jasem vstoupí taková babička. Nositel klidu a míru a vyrovnání (a naděje?). Ten příběh se odehrává v Íránu. Ale najděte místo na této zemi, které si člověk přivlastnil, abyste nenašli podobných příběhů nesčetně. A nemusíte hluboko do minulosti, či daleko odtud. Rozhlédněte se a přemýšlejte. To je poselství, které tento animovaný film dělá nadčasovým. A zvolená forma dělá prožitek intenzivnějším.

Naivní zpracování kvalitní předlohy. Trochu moc patosu ode všech, herci počínaje, scénářem konče, přes výpravu a režii. Sdělení uložené v předloze filmu se zcela vytratilo. Je to takový hokus-pokus. A vůbec neomlouvá, že se píše rok 1984. Dvě za odvahu pustit se do takového tématu.