neneka

Aneb Jak se dá i ze zaručeně smutného příběhu vyrobit komedie ... a hodně povedená. Podstatnou měrou se o to jistě zasloužili hlavní dva mužští představitelé, "černý a bílý", čímž a priori rozhodně nemyslím barvu jejich pleti. ZvlášťOmar Sy v roli velmi svérázného ošetřovatele byl rozkošný (hm, divný výraz, ale výstižný). A přirozený. Momentů, kdy jsem se smála nahlas, bylo dost a dost, nijak na mě neútočily a ani patos či lítost podávaná mnohdy divákovi jak na zlatém tácu, se zde nekonala. Ne, mělo to hloubku a přitom se člověk i zasmál. Dieu merci!

Miluji časosběrné projekty Heleny Třeštíkové! Ale tady jsem byla překvapená a moc mě mrzí, že se to stalo .. ale skutečně mi to po většinu času připadalo nezáživné. Snad poprvé .. Ale to nic nemění na tom, že dokumenty Heleny Třeštíkové budu vždy vyhlížet s napjatým očekáváním a těšením.

Annglické filmy mám ráda. A Judi Dench. Takže musím říct, že jsem se dopředu celkem dost těšila. Nakonec to ale pro sebe nevidím na víc než 3 hvězdičky, ačkoliv mnoho příjemných a vtipných momentů, tak jak to už Angličani umí .. s klidem a noblesou. Na druhou stranu chvilkami docela i chaos, příliš drobných minipříběhů, příliš nevím čeho ještě. Ale celkově nezklamalo a to je hlavní.

Mám filmy Alice Nellis strašně moc ráda.. je mou oblíbenou režisérkou a oblíbeným člověkem, tak jak to mohu naprosto nedokonale a neznale říct z pozice toho, kdo ji vůbec nezná a jen si tak vnitřně sosá z různých útržků rozhovorů, článků a tak.. Mám moc ráda její filmy Ene bene, Výlet a skutečně mě dostaly Tajnosti.. to je pro mě filmová lahůdka. Mamas & Papas mě překvapivě příliš nezaujal, ačkoliv všechny situace v něm, všechny postavy v něm jsou pro mě snadno uvěřitelné a velmi dobře zahrané.. Zuzana Bydžovská nebo Zuzana Čapková.. Ale hodnotit nechci, na to nemám právo, zato těšit se na něco další ano.

Dost zvědavá jsem byla.. protože nějaké články, rozhovory, zkrátka o filmu jsem věděla dlouho, ale viděla až teď.. mám sice ráda tento typ "výpovědi" o věcech, ve kterých a kolem kterých žijeme, jenže mě už v tom prvním momentu, kdy starosta přivítal občany obce obecním rozhlasem s podkresem hudby a potácejícího se opilého mladíka najednou přepadl tak velkej smutek.. kterého se ani se závěrečnými titulky ne a ne zbavit.. jak když zmar a beznaděj a všechno.. líto mi bylo v tu ránu, že se do toho všichni nechali takhle "namočit".. že pan starosta měl o sobě zřejmě velké mínění, že ta malost a až klišoidní možnost srovnávat byla nám podána takto na zlatém tácu.. a že fandila jsem jim všem, aby nakonec nějakým zázrakem "vše se v dobré obrátilo"... ale neobrátilo.. A aby toho nebylo málo, nepřišla jsem na to, co za notoricky známý je ten hudební motiv (klavír).. znám ji, tu skladbu, ale vzpomenout jsem si nedokázala. Jak říkám, zmar a beznaděj..

Vzhledem k tomu, že jsem vždy patřila mezi fanoušky a obdivovatele Jana Kaplického (a nejen jeho práce), nebudu nejspíš zcela objektivní .. ale koneckonců proč ne? "Chobotnici" jsem si přála a upřímně se těšila, že podobnou originální stavbu Praha bude mít. No, přišli "pánové nahoře", kteří stavbu zhatili .. trapně a velkohubě .. jak to tak u nás bývá. A mě to hrozně naštvalo a rozesmutnilo. Ale třeba se nakonec dočkáme, kdo ví? A k dokumentu Olgy Špátové musím říct, že za každý takový, který vznikne, jsem a budu ráda. Může být informací, nadějí, hrdostí, chloubou, či hnacím motorem nebo pobídkou pro nás ostatní.

Polodokument - "polokomentovaný" .. polo? ne ne, ani náhodou. A vůbec nechci srovnávat s Katkou Heleny Třeštíkové, k čemuž se, koukám, některé komentáře tady uchýlily, je to nesrovnatelné. A ne ve smyslu kvality či já nevím čeho. Jde zkrátka o zcela odlišně uchopené společné téma - drogy. Katka je syrovější a tím možná i drsnější na první pohled, ale Piko vnímám drsné v tom, že zde vidíme zrod pervitinu .. a že se tomu nechtěnému miminku v naší zemi sakra zalíbilo. Je to pro mě až jakási retrospektiva. Děsivá ale přesto to tak vnímám. Formát filmu se mi líbil, polodokument obohacený komentáři hlasem či písmem, závěrečné setkání face to face v jakési besedě. A Rosťa Novák hodně dobrý. Ale to mě už nějaký čas vůbec nepřekvapuje. Takže žádné polo ale pořádně silný zážitek.

Když si vzpomenu, jak jsme před lety "hltali" výkony Chrise Sharmy, který se jako nesmírně talentovaný kluk objevil .. a teď je to vyzrálý lezec, který stále zdolává těžké cesty, ale přitom se dokáže s nadhledem i bavit a často "povolit", nebrat se tak vážně. A "náš" současný velký talent Adam Ondra .. je to z pohledu odstupu těch X let místy až úsměvné .. ale možná se v něm Chris S. retrospektivně trochu poznává :) Skály a lezení byly vždy mou srdeční záležitostí, po určitou - a dlouhou - část života nejen víkendové trávení volného času, a proto vždy zajásám, když vidím zdařilý dokument z této mně blízké oblasti. Venga! Venga! :)

Že budu s takovým nadšením sledovat Sherlocka (Holmese), jsem skutečně nečekala. Moc se mi do toho nechtělo, protože on mým filmovým hrdinou nikdy nebyl, ale snad Martin Freeman, nebo kdo ví, co to bylo, že jsem nakonec samu sebe přemluvila. Aby mi hned po prvních záběrech bylo jasné, že tohle je přesně to, co zabralo jak ryba na třpytku. Už teď se nemůžu dočkat další sezóny! Teda pevně doufám, že bude ..

Byla jsem hodně zvědavá, o co vlastně půjde ... a přiznávám, že primárně mě nalákala přítomnost Ewana McGregora, kterého mám ráda už od Trainspottingu. Samozřejmě jde o něco diametrálně odlišného, ale moc se mi tu líbila Ewanova klidná něha, to vyčkávání, váhání a jeho láskyplný vztah k otci. Christopher Plummer v této roli byl pro mě mimochodem příjemným překvapením. Projíždím v rychlosti některé další komentáře a musím říct, že třeba "trudnomyslnost hlavního hrdiny" se mně osobně právě líbila. Nejspíš mám občas pro lidi, kteří neví a tápou a nad každodennostmi života vždy jen nejásají, slabost. Ale jisté je jedno - mě tento film rozhodně potěšil.