Rádlo

"Já tě porazím Zolte!!!" No né že bych to viděla samozřejmě, jsem přeci žena, ale až na ty špatně nasvícené genitálie (divná barva kůže) proč né - zvlášt pro ty, co umí docenit hodně retro vizuální efekty a povlávající ženské genitálie místo dveří.

Poslední dobou mám jaksi silné nutkání vlézt do kanálu a hledat tam plechaté skříňky s časomírou... Dokonalé dětské dobrodrůžo ještě umocňuje ustavičné zhasínání lamp a úžasní herci. To nemá chybu. Sháním baterku.

Mastný telecí Gyllenhaal a plno písku bez vtipu... (druhá hvězda jen jako soucit s prací animátorů)

Jedna z mála pohádek, kterou mám teď stejně ráda jako v desíti... A teď nemyslím jenom vůči těm plastovým hororům posledních let (Český Honza..), ale stačí mi sama o sobě... Pro menší lidi určitě kouzlo herců, kostýmy, drama rozumné dávky, hudba, a pro mě rozhodně jaksi kouzlo obecně - když chci pohádku, tahám tuhle ze stojanu s tříořechovou popelou aspol. Jinak i ten nejpřerostlejší dospělák si dle mého musí užít hudbu a aspoň některou z postav (Leopolde?). Bake Rolls + císař + tambor = dokonalý večer...

Konečně někdo, kdo si troufl natočit Agátu úplně jinak! (pokud osazenstvo této vesničky není psychicky labilní, je homosexuální - zbytek tvoří veskrze velmi vyrovnaní vrahouni. To vše zasazeno do tradičně vyvedených kulis romantického venkova...) Jedna hvězda navíc za postavu Corinne Masiero - pomocnice pronajímající stařenky (role na kterou se čeká celý život) a za Emila (mého srdce lampión)... "Přece nebudu spát v jednom pokoji s mrtvolou..." "No tak Lampióne, hlavně že nechrápe..." Prostě vypněte, pokud čekáte lehký sofistikovaný humor a dechberoucí drama a zapněte, pokud unesete silně nadsázkovitou Agátu a snesitelně šokézní poznámky

Protože to je snímek mimo Ameriku, tak digitální efekty prostě vynechám (tam by totiž stačilo přilít pár - dobře, hodně - doláčků a bylo by). Z nijak originálních a dobrých zápletek by se podle mě dalo vytřískat, ale scénář netříská (ani herce ani diváka), dialogy jsou potom vesměs o ničem (snaží se napnout, ale divákovi tak trochu není umožněno vcítit se do čehokoli a tím pádem mu na ničem nesejde)tím se dostávám k největšímu problému celé story - k hercům. Herecké výkony převážně založeny na vykulených očích a dmoucích ňadrech (všechny ženské postavy), popř. na zamřačení (hlavní hrdina). To by snad bylo lepší se dívat na pompeje jako na dechberoucí město v dechberoucí přírodě v dechberoucím dokumentárním filmu bez herců a tři hodiny sledovat prázdné město a příběh jedné kobylky (vzbudilo by to určitě mnohem víc emocí...)

Plno skvělých nápadů (o některých možná ani tvůrci neví... a to vadí? NEVADí!), prostě, jak bylo zmíněno, sedmikrásný film (herečky dokonalé!!!). Škoda jenom závěrečného flusnutí a (podle mě zbytečného) dořeknutí, stačilo by "Ať nikdo nic nepozná...", tím se totiž celá luxusně balená esej tak jaksi rozbalila, ale stejně nééváádííí

jako vždy, vy jste geniální ("čtyřikrát jsem přečetl vaši novou detektivku a stále nevím, kdo je vrah")

Nuda, nuda a nuda... Není to ani pochmurné a ani děsivé, je to prostě klasický sopel, který nemá ani tu nechutnost. Dřív než od poloviny je naprosto jasné, jak příběh skončí (nepřekvapí ani detail - vše je do puntíku podle vaší nejprotší nahodilé úvahy), navíc plno prázdných dialogů, vztahy tím pádem nedostávají hloubku a o hereckých výkonech raději mlčet. Při tomhle filmu prostě vidím kameramana, rejžu, štáb i klapku, což by se podle mě u dobrého filmu dít nemělo...

Vrchovatá porce toho nejčernějšího a zároveň mrazícího humoru, co je k dostání (dál už to prostě nejde). Člověku se navíc potom tak nějak vůbec nechce brát do ruky hřeben a při pohledu na kovovou tyč se letmo zamyslí, zda ji má oddělat nebo ji tu někdo k něčemu upotřebí...