dennykr

Moje trochu autoterapeutická recenze. Proto je asi nejdelší, jakou jsem kdy napsal. Všechno je v pořádku, veselý Vánoce.

Radikální stylistický experiment! Kameraman trpí alergií na celky, takže prostor skládá konstrukčně z detailů a největší napětí tak vychází z nejistoty v rozestavení postav. Vrah může být všude, dokonce hned za rohem! Ale my to nevíme protože NIKDY NEVIDÍME CELOU MÍSTNOST. Nervydrásající.

O tom, že Stephen Chow je pořád fascinující filmař v tomto za odpoledne sepsaném souhrnu poznámek.

Zkratkovitě o tom, jak nový Ultraman funguje, pod vlivem horečky a dost nepohodlné pozice na gauči.

Na začátek řeknu, že 1917 je nudnej, zbytečně jednostrannej a vlastně docela pitomej film. Ale zkusil jsem vysvětlit, proč může být taky trochu zajímavej v téhle recenzi nerecenzi .... Intenzivní, ale bezúčelná procházka: Nejnovější válečný opus režiséra Sama Mendese osciluje mezi dechberoucí zkušeností a neinspirativní nudou.

Vraťte mu roboty.

Velká škoda! Agent Mr. Chan by měl fungovat naprosto perfektně, protože spojuje jedny z nejzajímavějších hongkongských osobností, ale ve výsledku je to dost úmorná hodina a půl. V této novoroční komedii se potkává debutující Jeff Cheung, který strávil mnoho let jako asistent režie u Johnnieho Toa a Andrew Laua, a asi nejvýraznější kantonský stand-up komik Dayo Wong. Je až zarážející, jak nezajímavou komedii spolu natočili. // Novoroční filmy se vyznačují specifickým přístupem – často jde o absurdní a divácké komedie, které vzpomínají na minulost, zapojují camea celebrit a oživují staré legendy a žánry. Minulý rok to byl otřesný návrat Jackieho Chana ve filmu Kung Fu Yoga, vynikající Village of No Return, Cook Up a Storm a Duckweed, ale i dva příběhy opičího krále – pokračování Journey to the West a Buddies in India. Agent Mr. Chan, který byl letošním novoročním trhákem, se pokusil oživit populární žánr kantonské parodie (tentokrát bondovek), spojit ho s Wongovým humorem a společensky kritickou satirou. Jenže tyto přístupy se spolu neumí domluvit a neustále si hází klacky pod nohy. Humor nikdy nedostane tolik prostoru, aby mohl být zábavně absurdní, protože mu do cesty skočí poměrně vážná špionážní zápletka. Tu o několik momentů později zase rozbije nesouvisející komický skeč. // Podobně rozhádaná je satirická rovina. I když jde o poměrně zábavný rozklad hvězdného obrazu dívčích hudebních skupin, který se sarkasticky vysmívá jejich mužským fanouškům, neustále se do popředí cpe povrchní parodie Jamese Bonda. A rozhodně nejde o promyšlené uchopení špionážních vzorců, prostě se čas od času spustí variace na bondovský hudební motiv, zkomplikuje zápletka nebo hlavní hrdina nastartuje Aston Martin. Je to škoda, protože Stephen Chow v devadesátých letech ukázal, že Hongkong parodie umí, ale jeho From Beijing with Love zůstává pro Agenta Chana nedosažitelnou metou. // Je také trochu zarážející, že i přes patnáct let u nejlepších hongkongských režisérů nenabízí Cheungův Agent moc zajímavých momentů z hlediska stylu. Dokonce několikrát v klidných dialogových scénách velice rušivě střihá přes osu. Charismatickému Wongovi zase chybí nadsazené herectví, kterým Stephen Chow ironizoval roli svého superagenta, a tak Agent Chan působí jako nečekaně vážný hrdina. // Camea jsou však vynikající – objeví se Kamen Rider, Suet Lam, Michael Hui a bezmála geniální Sammi Cheng. // Agenta Chana asi nejde s čistým svědomím doporučit, fascinující je pouze ta rovina, která se otevřeně vysmívá mužským fanouškům dívčích popových skupin (scény v japonském maid café jsou fenomenální). Na druhou stranu dobře ukazuje, co rezonuje s domácím publikem v novoročním šílenství – spojování populárních osobností, epizodické řetězení nesouvislých gagů a nostalgické oživování zašlých žánrových tradic.

Infinity War je o neschopnosti obětovat pro kolektivní dobro to, co milujeme. A o trestu, který následuje. V širším kontextu film reflektuje neochotu MCU zabít oblíbené postavy, taktiku, která nyní dává perfektní smysl. Po prvním shlédnutí mi v paměti zůstává obraz hrdinství jako série relativních selhání při konfrontaci s někým opravdu mocným. A soucitu jako naší největší slabosti. Ústřední figurou celého filmu je Thanos, kterého Marvel představil jako nekompromisně racionální a uvědomělé zlo. Zlatou rukavicí pragmatismu drtí přepjaté emoce. // Často zmiňovaná neschopnost filmu "stát na vlastních nohách" se projevuje pouze, když čteme nové Avengers jako film o Avengers. Ale je to film o restrukturalizaci makrosvěta, nové rovnováze, zradě očekávání a beznaději. Děsíte se chvíle, kdy zemře vaše oblíbená postava? Bude hůř. Je to film o Thanosovi, který nechá fanoušky Marvelu poprvé pocítit absolutní bezmoc. // Důkladněji, kriticky a více analyticky až po dalších projekcích.

Tahle bezkonfliktní mytizace je vlastně ideální způsob, jak natočit film o Mercurym, aby nenaštval ani vaši babičku. Všechny konflikty jsou pouze dílčí a vyřeší se jen tak mimoděk – spory s otcem i manažerem jsou otázkou tří minut, o něco déle Freddieho trápí zlý pán v kožené bundě – a sexu, drog i homosexuality je poskrovnu. Překvapivé je množství elips, díky kterým film sice pokrývá dlouhé časové období, ale žádnému segmentu neumožní dramatický vývoj. Vinou toho působí Bohemian Rhapsody jako didaktický výčet zlomových situací. Ukoukat se to dá především díky vynikajícímu koncertu pro Live Aid, který je na jedné straně skvělou “akční” scénou, ale také dojemným finále. Jenže tady se do popředí dostává má největší výtka – celý film spoléhá na znalost mimotextových souvislostí a díky tomu nemá potřebu budovat jakýkoliv soudržnější narativní oblouk. Pro široké publikum jde o ideální přístup, na základě několika jasně rozpoznatelných znaků (knírek, diagnóza a pár melodií) se postaví monumentální pomník, ale estetické potěšení řídne s každou další montáží, za níž zůstávají mrtvé dílčí zápletky. Samozřejmostí je pak populistická mytizace dvou důležitých písní, kdy Bohemian Rhapsody představuje mistrovské dílo, které zůstalo nepochopeno kritikou a docenili ho až posluchači. A právě jim je určen druhý singl, We Will Rock You, ke kterému má film mnohem blíž (akorát jsem se místo tleskání plácal přes čelo). // Queen jsou přepjatá, v mnoha ohledech erotická a uřvaná kapela, ale Bohemian Rhapsody je prostě jenom nesoudržná série epizod a montáží. Jestli ten film o něčem svědčí, tak o neschopnosti původních členů skupiny vzdát se parazitování na tom umělém mediálním obrazu dávno mrtvé kapely. Filmové Greatest Hits IV, podepsáni Brian May & Roger Taylor. (Ale Mike Myers má rozhodně nejlepší cameo roku)

Donnie Yen zůstává věrný absurdním, ale dojemným dramediím. Typicky přepjatý Hongkong v tom nejlepším smyslu. Několik krátkých odstavců v katalogu pro San Diego Asian Film Festival.