Vivian

Nejsem sice oddaný darwinista, ale bylo zajímavé podívat se, jak ta slavná teorie přicházela na svět. (Proč ten film dostal v české distribuci tak banální název? Plete se s tisícem jiných filmů, ten název navíc film moc nevystihuje.) Ale uměla bych si to představit na x záživnějších způsobů...

113minutový pobyt v bohémské komunitě uprostřed umělecky nažloutlé toskánské krajiny, kde se skoro nic neděje, ale jsou tu hezké a ne moc oblečené dívky a zajímaví pánové a chlapci, kteří to dovedou ocenit, a to všechno navěšené na chatrný příběh o jakémsi hledání minulosti... Nenutno vidět podruhé (pokud se člověk nevyžívá v odulých rtech Liv Tylerové).

Jeden z nejbizarnějších filmů, které jsem kdy viděla :D A možná jediný skutečně rodinný film v pravém smyslu slova, u kterého se pobaví jak malé děcko, tak dospělý člověk (který má smysl pro tento ujetý typ humoru). Na první pohled to vypadá, jako kdyby to nějaký amatér natočil doma "na koleni" (možná v těsné spolupráci se svými malými dětmi, možná lehce zkouřený), ale vlastně je to rafinovaná záležitost. Je to tak specifický způsob humoru, že je to totální kravina a geniální prča zároveň. Prostě neuvěřitelná věc. Ani popsat to pořádně nedokážu. Neuvěřitelná kravina, fakt. A to nemyslím vůbec zle :)

Jedna hvězdička za Thomase Kretschmanna (ještě nikdy jsem ho neviděla stát v uličce ve vlaku ČD, nadto vedle obrázku Václava Klause - zážitek k nezaplacení). Jinak je ten film jedna velká, velkolepá blbost (ačkoliv ne úplně blbá jako blbosti čistokrevné), ohňostroj šílených efektů, blázinec, který mě nějak nedokázal pohltit. Tvůrci si zjevně vyhráli. Místy jsem měla dojem, že je to parodie na akčňáky. A nebo holt nejsem z té správné cílovky pro tyhle filmy :) Ale ne, není to úplný shit. Jen mě zamrzelo, jak odbyli to jakožečeské prostředí. (Např. že se jim do "českých" nápisů vloudila písmena, která se v české abecedě vůbec nevyskytují. Byl by problém odchytnout nějakého místního a poprosit ho, aby se kouknul, jestli to je správně? Anebo jejich představa, že v roce 2009 se tady běžně jezdilo v žigulech...)

Skvělý seriál, jejž kazí jen neumělý překlad do češtiny.

Prvotní myšlenka dobrá, ale zpracování - filmařské ani scénáristické - se mi nelíbí. Nevím, jak moc je to odtržené od reality, možná jsem trochu naivní, ale zdá se mi to strašně černé a až příliš jednoznačné, negativistické a depresivní, strašně depresivní. Vím, že ten film chtěl kousnout do palčivého problému, ale nemám ráda, když mi filmař takhle okatě servíruje svůj názor a strašně moc dává najevo, co si mám na závěr myslet. Ta myšlenka by zasloužila mnohem lepší zpracování. Budiž Magnuskovi ke cti, že do toho kyselého jablka kousl mezi prvními, ale asi bude na jiných, aby ho nám divákům podali ve stravitelné podobě.

Díl Stopaři: při rozhovoru Hádka s psychiatrem krouží kamera okolo herců tak zuřivě, že se mi z toho roztočila hlava a musela jsem se dívat stranou. Není nutné být vždy za každou cenu tak strašně efektní... ;)

Žádná pseudoesoterika, nýbrž naprosto věcný pohled na svět, servírovaný člověkem, jenž má sympatický smysl pro humor, dovede velmi vtipně zacházet s českým jazykem, ale především mu nechybí nadhled a osobitost. Předlohu představení jsem četla, ale teprve Jaroslav Dušek mi umožnil Ruízovy myšlenky plně pochopit, a za to mu patří dík, protože Čtyři dohody rozhodně stojí za to, aby se nad nimi člověk přinejmenším zamyslel. A u Duškova představení se snad ani nelze nezamyslet, přičemž to myšlení je o to příjemnější, že se člověk přitom navíc směje. A kdyby nic jiného, tak tohle se počítá. Humor s obsahem.

Ashton Kutcher mi v téhle roli moc neseděl, tenhle chlapec se spíš hodí do těch svých oddechových komedií... Nicméně film by možná měl i na čtyři hvězdičky - nebýt toho urputně dojemného finále. Trochu jsem to čekala, dost se to nabízelo, ale zároveň jsem doufala, že se k tomu tvůrci nesníží. Bohužel...

Původně jsem dávala tři hvězdičky, ale po pár posledních dílech přidávám čtvrtou hvězdu. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se naladila na humor dejvičáků, nebyla jsem na něco takového zvyklá a dlouho jsem tomu nemohla přijít na chuť, ale teď se těším na každé pondělí. Ze začátku mi připadali všichni divní (hlavně můj oblíbený Ivan Trojan, jeho Koláček mi byl vyloženě odporný), ale najednou jsem je začala milovat. Prvním dílům jsem se nesmála, připadaly mi slabé, divné, o ničem... A najednou je to jinak. Těším se na ně a užívám si je.