Vivian

Není to blbý film... Nicméně jestli to má být horror, hodnotím ho jako nepovedený. U horroru se chci bát. Nebo aby mi aspoň občas přeběhl mráz po zádech. Kruh jsem vnímala jen jako docela zajímavé pátrání po původu jedné divné videokazety. Po skončení filmu nezůstalo nic. Podruhé to vidět nemusím.

Občas jsem narazila na zmínku o tomto filmu, tak jsem si řekla, že se na něj podívám, že to asi bude něco (a kromě toho dovedu ocenit dobrý horror)... Ale nezažila jsem nic zvláštního. První půlka filmu se vlekla v podivně sestříhaných scénách, jejichž smysl člověk pochopil až na konci filmu, případně vůbec, druhá půlka byl standardní béčkový horror s démonicky namaskovanou holčičkou, která zvrací červenou barvu nebo zelený sliz a neustále vrčí nebo řve... no prostě všechny ty bububu propriety, bez nichž se neobejde žádný horror. Některé scény jakoby ustřižené před koncem, řada věcí nedovyprávěných, nedotažených... A tady zírám - 82 %. Tak nevím, asi jsem se koukala na něco úplně jiného... (Plus je možná rozdíl v originální a české verzi. Např. v originále holčička Regan přijde mezi hosty na večírek a řekne jednomu z hostů: "You are gonna die up there" (je to astronaut), jenže v českém překladu zní: "Já tam nahoře umřu.")

Důstojný způsob, jak si připomenout tuto kapitolu dějin 2. světové války. Drama dovede plně vtáhnout do děje, trikové záběry neruší. Z dějepisu víme, jak operace Dynamo dopadla, takže v tomto filmu nejde o to, jak to celé skončí, ale spíše o to, jak skončí či neskončí jednotliví protagonisté, jejichž úsilí o návrat domů sledujeme. Strhující (a přitom děj nepřehlušující, nýbrž harmonicky podtrhující) hudba tradičně skvělého Hanse Zimmera, dobrá práce se zvukem (plus sound system v kině, jenž samozřejmě dělá své), herci vesměs neokoukaných tváří (Fionn Whitehead) podávají solidní, civilní, jednoduše dobré výkony, a brilantní jsou samozřejmě i tváře okoukané - kupříkladu Kenneth Brannagh, jenž svým výrazem (např. když pohlédne na válečné nebe) dovede sdělit vše. Oceňuji i dílčí příběh civilistů (dokonalý Mark Rylance), tak nesmírně civilních, anglicky klidných a přitom tak statečných. Navíc oceňuji, že ač jde o masakr, obešel se film bez potoků krve, utrhaných končetin, vyhřezlých střev a podobných laciných rekvizit.

Příběh dokonale dokresluje mistrovská hudba Petra Ostrouchova. Ale na druhou stranu ho trošku kazí univerzální herectví Anny Geislerové.

V díle o Křivoklátsku byla použita nádherná hudba Petra Ostrouchova z filmu Želary. (V titulkách ovšem nebyla o hudebním doprovodu zmínka.)

U posledního dílu (Teambuilding) jsem nechápala, proč si nevzali nějaké odborné poradce... Snad i laik ví, že psycholog nepoužívá farmakoterapii, čili nemá standardně přístup k látkám typu skopolamin, a není to lékař, čili rozhodně není odpovědný za léčbu psychopatů... A postava soudního lékaře se vyjadřuje v odborných termínech, takže by je měla používat správně (např. se neříká rezídium, nýbrž reziduum) a jako zkušený praktik také náležitě sebejistě (takže ani při vyslovování obtížnějšího výrazu typu parasympatolytikum by se neměla tvářit jako školáček, který se strašně snaží, aby si o to dlouhé a těžké slovíčko nezlomil jazyk). Jinak to není úplně blbej seriál, ráda se na to dívám, byť je fakt, že na laťku nasazenou Případy 1. oddělení vyskakuje Mordparta docela marně. Já chci vidět seriál, kde zapomenu, že to je jenom seriál a herci, ale podlehnu dojmu, že jsou to fakt kriminalisti a vopravdický vyšetřování. U Mordparty je znát ta odborná nedostatečnost (kterou se tvůrci snaží nahradit dávkou emocí a všelijakýma vztahovýma peripetiema, což je prostě jejich parketa, na který primáci jedou všechny svoje seriály).

Čekala jsem to horší (podle recenzí). Ale je to slušnej film, zasloužený tři hvězdy. Nenáročná letní pohoda, sem tam jsem se i zasmála (byť jinde než zbytek kina). Chlapi hrají výborně, vlastně ten film hodně táhnou, všichni tři jsou perfektní castingová volba. Skvělá je i Polívková. V první polovině filmu mě dost iritovalo přehrávání, zejména až nenormálně hysterických holek a holčiček (hlavně mi neseděla představitelka Elišky, která vypadá minimálně na pětadvacet, pročež nepříliš uvěřitelně hraje čtrnáctiletou holku - která v první půlce filmu s až patologickou agresivitou vyjíždí po svém fotříkovi, kterého strašlivě nenávidí, ale s nímž přesto bůhvíproč vyrazila na vodu), ale pak se to nějak uklidnilo nebo jsem si zvykla... (Po celou dobu mě ale nepřestal tlouct do očí dementní product placement. Ten zatím nějak neumíme, když už to teda bez něj nejde.) Občas je to trochu křeč, šroubovačka, ale celkově to fakt není blbý film, dostala jsem u toho chuť jet na vodu. Určitě to bude fajn podívaná i za rok. Nebo za třicet let. (Na filmu jsme byli s devítiletou dcerou a její osmiletou kamarádkou, obě se dobře bavily, ale pokud vaše dítě v tomhle věku ještě neví, co znamená slovo sex, pokud žije v iluzi, že maminky se nikdy neopijou, nebo pokud nechcete, aby slyšelo slovo prdel, tak je do kina neberte.)

Typická pilcherovská šablona. Výchozím bodem je vždy to, že někdo se vrací do Anglie. Tam se ubytuje v nějakém starobylém venkovském sídle. A zamiluje se. (Jeden z nich je potomek šlechtického rodu, případně patří do nějaké slavné přebohaté rodiny). Milostné dialogy i následné peripetie se z poloviny odehrávají na útesech (odkud občas někdo spadne, aby se mohl ocitnout v tělesné blízkosti zachránce) a z druhé poloviny ve sterilně útulných interiérech. Nuda k uzoufání, ploché postavy, papírové dialogy, předvídatelná zápletka (lásce samozřejmě někdo nepřeje) i happy end. Hezké exteriéry na hvězdičku nestačí.

Hana Vagnerová nezvládá herecky jinou polohu než rádobydrsnou policajtku. Elišku Přemyslovnu naprosto shodila.

Film postavený na naprosto nereálném chování hlavních postav. A teď nemyslím ty dva psychopaty v bílém, ale jejich oběti. Jejich nesmyslné reakce mě po několika minutách tak rozčilovaly, že jsem jim to utrpení prostě přála. (Rozčilená žena prosí manžela, aby vyhodil z domu dva cizí chlápky, a on se vetřelcům začne sladce omlouvat a ještě si vymyslí, že ženě není dobře? Jako fakt? Tak takový si tu ránu holí plně zaslouží. Ovšem kdyby se zachoval normálně, nemohl by se začít odvíjet děj, že... A na podobných situacích to celé stojí. Kdyby ti lidé měli nějaký pud sebezáchovy a nenabíhali si svou prostotou dobrovolně na kudlu, nebylo by co hrát. ) Napětí 0, jen kroutím hlavou, jak může být někdo tak blbý. Nuda, o ničem a k ničemu.